Režie:
Vladimír DrhaScénář:
Václav ŠašekKamera:
Emil SirotekHudba:
Karel SvobodaHrají:
Jiří Pomeje, Dagmar Bláhová, Jiří Bartoška, Petr Čepek, Josef Bek, Václav Knop, Monika Žáková, Vladimír Krška, Petr Hanus, Jiří Samek, Pavel Pípal, Luděk Randár (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Přepis Páralova románu již vznikal v očekávání rozhodujících společenských změn (premiéry se dočkal až po Listopadu), do hlavní ženské role dokonce byla obsazena Dáša Bláhová, která se vrátila z australské emigrace a byla svolná účastnit se odvážných erotických scén. Snímek vypráví o nadšeném mladíkovi, jenž na sklonku 50. let nastupuje do textilní továrny a předpokládá, že jej čeká slibná kariéra - hrdina se proto ustavičně poměřuje se svým oblíbeným literárním vzorem, kterým je stejně ambiciózní Julian Sorel ze Stendhalovy fresky Červený a černý. Výsledku však schází potřebná přesvědčivost, schopnost diváka vtáhnout do svého světa, zůstává příliš vyumělkovaný, neboť zvolená doba se stala pouhou nezávaznou kulisou pro milostné hrátky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
O problémech čerstvě vystudovaného chemického inženýra, který nastupuje do svého prvního zaměstnání a jehož představy a plány se střetávají s tvrdou realitou života. Takové je motto knižního románu autora Vladimíra Párala, který byl koncem osmdesátých let zpracován do filmové podoby. Přestože se v předloze příběh odehrává v osmdesátých letech, ve filmu je zasazen do let padesátých, čímž se vlivem námětu řadí mezi takové snímky, jako je „Svět otevřený náhodám“ 1971) a „Rytmus“ (1980), byť se děj v obou případech odehrává v letech třicátých. Podstata námětu o hlavním hrdinovi je stále stejná. Zajímavé je, že oba snímky jsou natočené taktéž dle knižní předlohy a každá je přitom od jiného autora. Jako kdyby bylo za socialismu spisovatelům dáno zadání, o čem mají psát. K tomu nelze připojit také film „Hauři“ (1987), který sice už knižní předlohu nemá, ale podstatu věci má stále stejnou. No nic. Tentokrát tu tedy máme mladého inženýra chemie, který je vášnivý čtenář romantických historických románů a tak trochu snílek. Charakterově je inteligentní a talentovaný, ale zároveň také naivní a impulzivní. A právě to je jádro věci, neboť ve svém prvním zaměstnání se dostává do silné konfrontace svých snů a skutečnosti. Ve svých představách je sice úspěšný hrdina jak v práci, tak i u žen, avšak společenská realita v pracovním nasazení i v soukromí je pro něj katastrofálně jiná. Je mučen realitou ve víru své obrazotvornosti, čímž na své cestě životem musí hledat sám sebe a hlavně to, co v životě doopravdy chce. Na konci osmdesátých let byla v politice v plném proudu tzv. *přestavba*, což pro filmové tvůrce znamenalo jisté uvolnění, takže hlavně častým erotičnem se od podobných výše uvedených snímků hodně odlišuje. Moralizační aspekt však zůstal zachován. Film je, jako obvykle, kritický vůči tehdejšímu společensko-politickému systému. Mladý inženýr je představen coby symbol mladého generace, který se snaží najít svůj vlastní hlas v socialistickém prostředí. Po dějové stránce je kapánek náročný, obzvlášť v psychologických oblastech a projevovaných symbolech, takže vyžaduje od diváka určitou míru zapojení. Nejedná se o obyčejně jednoduchý příběh o lásce a ztrátě, jak to může na první pohled vypadat. Především se prezentuje úvaha o životě, společnosti a lidské existenci. S tím je spojeno také určité varování před nebezpečím manipulace a ovlivňování lidí a právě v tom je celý koncept hodně zajímavý. Na bodech ale hodně ztrácí vizuální stránka. Padesátá léta přece jen vypadala poněkud jinak. Jednou dobovou tramvají v pozadí to tvůrci nezachránili. Sice je škoda, že se jedná o další film, který v době uvedení vlivem politické situace naprosto zapadl do divácké nevědomosti, ale protože má svoji moralizační hodnotu nadčasovou, má divákům co říct i dnes. ()
Filmový přepis vcelku věrně odráží úroveň i určitou konjukturálnost tohoto "libereckého" Páralova románu. Pozoruhodně přesný je i přepis a zachycení doby, do níž se hlásí. To ostatní už tolik neupoutá: banální pubertální příběh dravce, který se pokusil - špatně - lovit dřív, než dospěl. A také podle toho dopadl. Rozhraní všednosti i již dotčené banality posléze vyznívá ve prospěch té druhé. A "socialistického" výrobního příběhu, který limituje možnosti prakticky všech herců. Nad průměr jak literární předlohu, tak i MUKA povznáší páralovské kultivované literární řemeslo. Drhově režii nelze vytknout úroveň zpracování - ta je špičková - ale volbu námětu. Diskuse nad tím, zda i tato kniha náleží do někdejší "severočeské literární školy" je dnes pro vyčpělost podnětu anachronní. Film kupodivu nikoliv. V polistopadovém kontextu totiž stále patří do nadprůměru tvorby. ()
Kniha je v porovnání s tím nejlepším od kdysi dobrého, dnes polozapomenutého spisovatele, který si udělal jméno popisování ústecké reality, velmi, velmi špatná. A filmové zpracování, které natočil dvorní režisér nekonečné sračky RP a VKV shitter Drha, není jen špatné, ale vskutku strašné. Pomeje v dobách, kdy se ještě podobal člověku a ne praseti, obyvklá sestava štěkařů a stínařů, mezi nimi, jak pěst na oko tehdy ještě hezká Dáša Bláhová...proč tedy jedna hvězda? No, jo, proč? Ale co, o jednu hvězdu nezchudnu a soudruh Drha je tak nějak zvyklý ()
Na tento film jsem se dlouho těšil a dobře mi tak. Jedno z největších zklámání. Žádného Párala jsem nikdy nečetl a ani to nemám v úmyslu, nicméně nevěřím, že by byla předloha tak slabomyslná. Tak strašlivě slabomyslná jako je tento pokus o skloubení reality reálného socialismu se standhalovskou „obrazností“ ing. Paara (mimochodem, nic proti představiteli hlavní role, ale při povědomí o jeho další kariéře dodává „Pomeje standhalující“ celému dílu správně úchylný šmrnc). Obzvláště politováníhodné je, že tím, co kazí celek nejvíce, je právě ona nefungující hra na obraznost. Je to doslova „slátanina“: jednotlivé složky jsou prostě slátány k sobě. Signifikantní je trapná titulní píseň na otřesnou hudbu Karla Svobody v podání zcela mimo mísu se nacházejícího idiota Káji Nejromantičtějšího Milovníka Gotta. Nelžu vám, že na samém počátku jsem tu píseň i s Gottem považoval za podařené jemnně parodické intro; ale čím dále postupovala, tím víc sílilo hrůzné vědomí, že to pan režisér myslí vážně. Podobným vývojem jsem pak procházel i u samotného filmu. Co je ing. Paar vlastně zač? Snad to vědí čtenáři předlohy, já ne. SPOILERY A co ta trvale udržovaná nevěra s telátkem z koupaliště: proč vlastně? A přece jsou Muka obraznosti zajímavým filmem, byť zřejmě kouzlem nechtěného. Jednak finále, v němž je mi coby divákovi závěrečné sebedojímání hlavního hrdiny k smíchu, děsí mě však osud Ziny, když vidím, jak ji Bartoška laskavě přebírá zpět do své péče – ta ženská je prostě v kleci. KONEC SPOILERŮ A celkový dojem z onoho reálného socialismu. Jelikož jsem po celou dobu nebyl schopen rozlišit dobu vzniku a dobu příběhu (přes všudypřítomné dobové reálie), působil celek sympaticky bizarním dojmem, díky čemuž se mi místy jevil skoro až jako neúmyslný předskokan Hanákova Kouře. Díky postavě hygienika Artla a jeho ženy (Jirásková, Čepek) došlo i ke kýženému prolnutí reálného a románového světa (vždyť ing. Artl nemohl být než romantickou románovou postavou), takže nakonec bylo možno celý příběh sledovat dvoj(-troj)vrstvě. Ostatně, jako Páral to sice nestálo za nic, ale citáty ze Standhala (kterého asi taky nikdy číst nebudu) byly pěkné. Pokud jde o erotično, tak krom nebývalé sympatické odvážnosti postelových scén bohužel není co komentovat. Snad jen, abych neurazil, Zina byla dobrá. Komentáře: janisska (!), farmnf, jerrik7. ()
♫ Musíš být jenom má, pak už ničí, nebo já přisahám, že se zničím... Příběh o rychlém vzestupu a pádu v kariéře mladého pracovníka ovlivněné milostními a sexuálními vztahy. Cílové zapůsobení na diváka pomocí erotických scén je vzhledem na dobu vzniku a premiéry jasné, z nadčasového pohledu film pozvedává z průměru intertextuální propojení filmového příběhu s literární klasikou (Stendhal - Červený a černý) v podobě monologů a obrazových výjevů s historickými kostýmy. Děj se odehrává na v letech 1959-60, čemuž odpovídají prostředí a dobové šlágry, bohužel původní filmová hudba Karla Svobody (byť povedená) s typickým soundem konce 80. let působila na mne k této době jaksi rušivě. Muka obraznosti mě jako film upoutala, ale neuchvátila... ale narozdíl od některých spolukomentujících jsem filmový návrat Dáši Bláhové /Hra o jablko, Kalamita/ po letech docela uvítal. (60%) ()
Pan Drha se rozhodl, že v tomhle filmu obnaží minimálně každého druhého herce či herečku. U Bláhové nebo Žákové to lze jen uvítat, ale když jde starší inženýr spáchat sebevraždu utopením, je nutné aby se před tím svlékal do naha? Poněkud pokřivená představa o převedení Párala na plátno... ()
Pozdně osmdesátkový, slušně obsazený, československý eroťák. Flákání a píchání, to by mladým soudruhům šlo. ()
Něco jako Kouř, ale bez muziky a drajvu Sklepa. Bláhová je skvělá a film je výtečně nasnímaný. O nic velkého nejde, ale je to zábavné a není to hloupě napsané. ()
Muka byly film dokoukat. ()
Film je spíše erotický. ()
Filmove zpracovani Paralovych romanu me nikdy nenudi. Libi se mi jejich atmosfera, vykresleni postav, eroticke prvky a je vicemene jedno, ktery reziser se toho ujme. Muka obraznosti nejsou vyjimkou. Zajimave herecke obsazeni, kde me nejvice zaujala mala role Petra Cepka, pred shlednutim filmu jsem se dost bal Pomejeho, nastesti mi vsak vubec nevadil... Vyborne bylo vykresleno i pracovni prostredi liberecke textilky. Mozna na skodu bylo dost pomale tempo a stopaz. ()
Príliš poetické, málo dramatické a málo erotické. Nuda to síce nie je, ale ani nič viac. To už škaredšiu vyzliekajúcu sa herečku, ako je Bláhová, nájsť nevedeli? ()
Scénáristicky kvalitní parafráze symbolické Stendhalovy klasiky s vyrovnanými hereckými výkony, která už ve své době dokázala nabídnout více kvalit než jen detabuizaci nahoty. Z Drhovy filmografie možná to nejlepší (rozuměj: všechno ostatní je možné si odpustit). ()
Muka obraznosti,to je přesné... ()
Drha prokázal i tentokrát, že mu ta režie pěkně drhne jako ostatně vždy. Páralova předloha je socialisticky poetická a místy velmi vtipná. Pomeje tu čumí do kamery jako kdyby od táty dostal facku za to co neudělal. Opilecké scény mu taky moc nejdou, což se divím, s chlastem je přece jedna ruka. Naopak Dáša z Austrálie hraje skvěle, sex ji asi opravdu baví a dokonce na kameru ukáže kožíšek. Po shlédnutí mě napadlo, že film byl o inženýrovi, co přišel na sever a všechno posral. Po přečtení páralovi předlohy před mnoha lety jsem měl pocit nepromarněného času! ()
Páralův román mě nadchl, film už o poznání méně. Hlavně postava ing. Ziny Zachové (v Markových představách paní de Renal) je v knize mnohem živelnější, emotivnější i složitější. Tím nechci říct, že by ji Dasha Bláhová špatně zahrála, naopak, podle možností scénáře byla hodně dobrá. Na druhou stranu: od knižní předlohy je film o něco "chudší", ale zase od ní tolik neutíká a je i celkem dobře zahraný. ()
I tak je to snad nejlepší zpracování Páralovy předlohy. Velmi pěkná je postava v podání Petra Čepka, ostatní jsou jacísi nevýrazní, včetně Jiřího Pomeje, který tím však dosáhl svého nejlepšího výkonu... ()
Páral! Páral! Páral... A ten se s tím rozhodně nepáral. O nic víc však ani sami tvůrci. Erotické scény nejsou špatné, ale to poetično! Mám strach, že tak šíleně by to nenatočil ani David Lynch po base dvanáctek. :) ()
Jedna hviezdička za hudbu Karla Svobodu a Bláhová mohla ostať tam, kde bola. Šlapiek tu máme dosť. Vlastne pardon, ona je to vraj herečka. Som nepostrehol. ()
Když jsem četl knížku, postava Marka ve mně vyvolávala rozporuplné pocity. Chápal jsem jeho romantiku, ale srala mě jeho lenost, budižkničemovitost, nenažranost. Nemohl jsem plně sympatizovat s hrdinou, jehož soubor vlastností se dnes hodí perfektně tak leda na městského policajta. Musím proto uznat, že Pomeje byl na ztvárnění tohohle debílka přímo zplozenej. ()