Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Podobenství o malé zemičce, která jako by nebyla, nebo si ji nikdo nepamatuje a nikdo o ní nemluví. Výrazně stylizovaná freska, zachycující osudy Slovenska 20. století. Jsou to vlastně historky, odehrávající se na maloměstě (v Banské Štiavnici). Krajinka se neokázale, ale přitom velmi intenzívně dotýká bytostné lidské citovosti a elementární mezilidské vzájemnosti.
Přední slovenský filmař Martin Šulík spolupracoval na scénáři filmu Krajinka se spisovatelem a scenáristou Dušanem Duškem, který tak zastoupil režisérova stálého spoluautora Ondreje Šulaje. Šulíkův tvůrčí tým však jinak zůstal stejný jako v dřívějších filmech a podobná je i poetika díla. Namísto uceleného příběhu předkládají tvůrci sled rozdílně koncipovaných deseti epizod, odehrávajících se v různých dobách i v různých ročních obdobích. Název odkazuje k malířskému žánru. Krajinkou je zde míněn idealizovaný obraz krajiny a dějů uvnitř ní. Autorská licence mluví o tom, že tato krajina možná ani nebyla a že v každém případě již zanikla. Avšak vypravěč i dobové černobílé záběry včetně tendenčních komentářů odkazují ke konkrétním historickým událostem spjatým se Slovenskem v průběhu několika desítek let dvacátého století. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (38)

Matty 

všechny recenze uživatele

Nebyla to krajina, spíš krajinka, nežili tam lidé, spíš lidičky a možná se nic z toho vůbec nestalo. Martin Šulík je zcela unikátní osobností současného slovenského filmu. Tak trochu zamyšlený snílek, tak trochu obyčejný venkovský „chalan“. Poeticky vypráví o prostých lidech s nadhledem sobě vlastním. Jednoduché, až prostoduché dialogy (-Ukaž cecky? -Co za to?) dokáže zarámovat nádherně stylizovanou vizuální stránkou, někdy na hranici grotesky, jindy dobového dokumentu. K čemuž mu velmi napomáhá snová kamera Martina Štrby, kontrastující s hravou hudbou Vladimíra Godára. Krajinku tvoří několik lidových historek, které ovšem nemají vypovídat ani tolik o době, jako o lidech, kteří ji žili („historky netvoří historii“). V tomto ohledu připomíná Hřebejkovy tragikomické návraty do minulosti (Musíme si pomáhat, Pelíšky). Hlavním problémem celého filmu je nesoudružnost. Všechny povídky sice spojuje místo, ne tak režisérovo nahlížení na ně. Stále smutnější ladění sice můžeme brát jako jistou formu civilizační sebedestrukce, ale jelikož nám vypravěčův hlas neposkytuje žádná vodítka, lze o tom skutečně jenom spekulovat. Krajinka v žádném případě není špatnou lidovou komedií, je to neobyčejně kouzelná mozaika lidských osudů, na které jsou nejkrásnější bohužel jenom segmenty, nikoliv celky. A minimálně tento dialog si z ní budu pamatovat navždy: -Dýchá -Má naopak hlavu -Měli bychom mu ji otočit -„křup!“ -Už nedýchá. 75% ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

Martin Šulík patří ke zjevení ve slovenské kinamatografii. Spolu se Zahradou a Orbis Pictus představuje Krajinka to nejlepší z porevolučních slovenských fimů. Drobné povídky využívající různých filmových stylů a žánrů od němého filmu, humoresky, komedie až po drama představují různou směsici lidských příběhů od úsměvných až po tragické. Vznik tak velice příjemný kousek k jehož kvalitě přispěla i výborná kamera Martina Štrby a příjemně vyladěná hudba Vladimíra Godára. K uvedené zajímavosti přidám, že Peca není jediným nepředabovaným českým hercem. I Věra Galatíková zvládá velice dobře slověnštinu! ()

CaptainNor 

všechny recenze uživatele

Chceme-li škatulkovat, je filmová kronika jakýmsi malým subžánrem, který nás zpravidla seznamuje se životem prostých lidí žijících na určitém místě, ať už fiktivním nebo konkrétním a zachycuje delší časové období tak, jako to kroniky ve všech formách dělají. Seznamuje nás s obyčejnými lidičkami, kteří by jinak zapadli do propadliště dějin a je jen na nás, jak ochotně je přijmeme. Vnímavý divák si může z vyprávění odnést do dnešního uspěchaného světa trochu pokory a třeba i ponaučení a divák povrchní je prostě nazve burany.. Martin Šulík vsadil na velice poetické vyprávění, Štrbovu senzibilní kameru, výtečné herce a u mne tak uspěl víc, než u daleko protěžovanější Zahrady. Tím víc je pro mne záhadou proč se na jeho hlavu snesla kritika především slovenských komentátorů… ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

Poetická mozaika o lidech a jejich osudech, dominuje melancholie, nechybí ani humor; zkrátka takový pěkný, příjemný, moudrý film, co pohladí na duši. Český dabing mě nepotěšil a českou TV premiéru jsem brzy vzdala, naštěstí jsem napoprvé měla možnost vidět v kině verzi ve slovenštině. Je to sice 8 let, co jsem "Krajinku" viděla, ale vzpomínky na ni zůstávají pozitivní. Někdy se ráda podívám znovu. 79% ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama