Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Osobitá retrospektivní freska režiséra M. Šulíka zachycuje v jednotlivých epizodách osudy Slovenska dvacátého století. Namísto uceleného příběhu předkládají tvůrci filmu sled deseti rozdílně koncipovaných epizod, odehrávajících se v různých dobách. Konečný tvar vzniká řetězením bizarních příběhů a osobitých historek lidí, kteří mají jedno společné – žijí v Bohem zapomenutém koutu, v jedné „krajince“. Na začátku se stane zázrak: doktor Roth (A. Vaculík) jediným vdechnutím cigaretového dýmu vrátí život malému Imriškovi. Potom se seznámíme s vojáčkem, který si po hrdinském výkonu vymiluje hodinky od paní Agáty (V. Cibulková). Tulák Cyril Polka (J. Pecha) ukradne jitrnice a jen svatý Kryštof ho zachrání před hanbou a policajty. Radosti a veselí v krajině pomalu ubývá, přijde válka. Doktor Roth s rodinou zmizí v koncentráku a už se nikdy nevrátí. Přes dvůr rodiny Kamasovců se v krátkém čase přeženou tři armády, jako by to bylo nejmenší bojiště druhé světové války. Přichází nové časy… (Česká televize)

(více)

Recenze (43)

Hombre8 

všechny recenze uživatele

Tyhle retroperspektivní a časosběrné záležitosti, namíchané osudy obyčejných i panoptikálních lidiček, to je moje! Tohle je navíc moc hezká slovenská poetika. (I když čeští herci tam odvedli notný kus poctivého herectví.) Jedna hvězda dole za dost nepovedenou část popisující WW2, jinak by to bylo samozřejmě za full. Zuřivý Siebert...!!! :-) Škoda že je Kraus tak líný a už v podstatě nehraje. Tady byl výborný! ()

Reklama

CaptainNor 

všechny recenze uživatele

Chceme-li škatulkovat, je filmová kronika jakýmsi malým subžánrem, který nás zpravidla seznamuje se životem prostých lidí žijících na určitém místě, ať už fiktivním nebo konkrétním a zachycuje delší časové období tak, jako to kroniky ve všech formách dělají. Seznamuje nás s obyčejnými lidičkami, kteří by jinak zapadli do propadliště dějin a je jen na nás, jak ochotně je přijmeme. Vnímavý divák si může z vyprávění odnést do dnešního uspěchaného světa trochu pokory a třeba i ponaučení a divák povrchní je prostě nazve burany.. Martin Šulík vsadil na velice poetické vyprávění, Štrbovu senzibilní kameru, výtečné herce a u mne tak uspěl víc, než u daleko protěžovanější Zahrady. Tím víc je pro mne záhadou proč se na jeho hlavu snesla kritika především slovenských komentátorů… ()

jojinecko 

všechny recenze uživatele

Martin Šulik má svoj osobitý štýl a jeho filmy mám rád (najmä Slnečný štát). Už Záhrada bola originálnym a dobre spracovaným príbehom, Krajinka je zaujímavá freska zložená z viacerých viac alebo menej vydarených príbehov, ktoré ma však poväčšinou nechali chladným, niekedy som sa vyslovene nudil. Natočiť v našich končinách takýto umelecký "nekomerčný" film chce riadnu odvahu aj preto pol bodík navyše:) 2,5/5 ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Nebyla to krajina, spíš krajinka, nežili tam lidé, spíš lidičky a možná se nic z toho vůbec nestalo. Martin Šulík je zcela unikátní osobností současného slovenského filmu. Tak trochu zamyšlený snílek, tak trochu obyčejný venkovský „chalan“. Poeticky vypráví o prostých lidech s nadhledem sobě vlastním. Jednoduché, až prostoduché dialogy (-Ukaž cecky? -Co za to?) dokáže zarámovat nádherně stylizovanou vizuální stránkou, někdy na hranici grotesky, jindy dobového dokumentu. K čemuž mu velmi napomáhá snová kamera Martina Štrby, kontrastující s hravou hudbou Vladimíra Godára. Krajinku tvoří několik lidových historek, které ovšem nemají vypovídat ani tolik o době, jako o lidech, kteří ji žili („historky netvoří historii“). V tomto ohledu připomíná Hřebejkovy tragikomické návraty do minulosti (Musíme si pomáhat, Pelíšky). Hlavním problémem celého filmu je nesoudružnost. Všechny povídky sice spojuje místo, ne tak režisérovo nahlížení na ně. Stále smutnější ladění sice můžeme brát jako jistou formu civilizační sebedestrukce, ale jelikož nám vypravěčův hlas neposkytuje žádná vodítka, lze o tom skutečně jenom spekulovat. Krajinka v žádném případě není špatnou lidovou komedií, je to neobyčejně kouzelná mozaika lidských osudů, na které jsou nejkrásnější bohužel jenom segmenty, nikoliv celky. A minimálně tento dialog si z ní budu pamatovat navždy: -Dýchá -Má naopak hlavu -Měli bychom mu ji otočit -„křup!“ -Už nedýchá. 75% ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama