My děti ze stanice Zoo
-
Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
-
We Children from Bahnhof Zoo
-
Christiane F.
Drama / Životopisný
Západní Německo, 1981, 131 min (Director's cut: 138 min)
Na DVD
od:
Faye
.„Chtěla jsem vědět jaký to je“. Autobiografický příběh čtrnáctileté narkomanky ze Západního Berlína, který je u nás známější spíš ve své knižní podobě. A kniha byla podle mě i mnohem lepší (asi by se spíš hodilo slovo drsnější nebo působivější ). Přesto je tahle doslova šokující předloha ( i přes značné zkrácení) zfilmována s veškerou tou hrůzou a hnusem jakým svět drog je. Příběh naivní dívenky, která chtěla udělat dojem na kluka a zapadnout do party, aby se z ní stala zoufalá, bolavá bytost věčně štvaná potřebou sehnat něco než přijde další absťák „Jenom jedinkrát.- To říkají všichni“. Pro K212: Film vysílala Česká televize, konkrétně ČT2.(27.4.2006)
NeutrinoX
Vizuálně poutavé dílo, obsahově pokulhávající. Film propadá klasickému prokletí filmů snažících se jít po vypravěčské, obsahové linii knihy - snaha obsáhnout důležité momenty knihy - která končí u vypichování důležitých scén a dějové rozpolcenosti. Nicméně obraz je vykreslen poutavě, mrazivě realisticky a s citem pro detail zásadních scén - což je devízou filmu.(26.1.2008)
aluna
Knížku jsem četla několikrát a většinou na podzim, za sychravýho, zakaboňenýho počasí, takže mám s tímhle příběhem spojenej specifickej pocit vyvolanej počasím, dějem a atmosférou knihy dohromady. Tu se snažili převýst na plátno a i když se jim u mě tenhle "můj" pocit vyvolat nepodařilo, atmosféra, kterou vládne, je decimující stejně intenzivně, jen jinak. Když to nebudu brát jako adaptaci knihy, která se prostě po obsahový stránce ve 2 hodinách odvyprávět nedá (a film na ní nemá ani zdaleka), vyjde mi z toho povedená depka. Poklona mladým hercům v čele s hlavní představitelkou.(28.7.2010)
kinej
Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku.(30.6.2008)
Mi Nü-Chai
Ách, tohle byla tedy opravdu rána mezi oči. Knižní předlohu jsem před pár lety měla v rukou, leč mi nepřišla moc zajímavá a snad jsem to ani nedočetla, příliš mě nebavila. Včera jsem se impulsivně rozhodla se podívat i na film...a bylo to krásné. Ta samotná feťácká story mě upřímně řečeno tolik neoslovila, i když tedy smekám před skvělým výběrem herců (hlavně slečna v hlavní roli) a celkově dost zručným popasováním se s ožehavým materiálem, nicméně pro mne má v tomto příběhu o Dívce, Droze, Chlapci a Pádu hlavní roli Město. Berlín! Berlín z přelomu 70. a 80. let, neodolatelně špinavý, rozkopaný, bezútěšný industriální Berlín se zatraceně hustou atmosférou. Šedivá sídliště ve stejně šedivých oparech ještě šedivějších rán, ošuntělé prostory metra, podzemní kluby, poloslepá noční světla...město, které v této podobně nemám už nikdy šanci spatřit a které takové možná bylo jen v těch filmech a v mých představách..ale to vlastně nevadí, protože právě teď se přede mnou rozprostíralo a za to patří Wir Kinder vom Bahnhof Zoo velký dík. A poděkování právem patří i výborné hudbě, která měla na dostavění snového Berlína nemalý podíl. Město, zvuku, dámy a pánové, ještě jednou vám děkuji za překrásný výlet.(8.4.2008)