My děti ze stanice Zoo
-
Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
-
We Children from Bahnhof Zoo
-
Christiane F.
Drama / Životopisný
Západní Německo, 1981, 131 min (Director's cut: 138 min)
Na DVD
od:
Vančura
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné knižní předlohy. Pravděpodobně jsem poslední člověk na světě, který až dosud tuto knihu nečetl, protože mi přijde, že v mém okolí ji znají snad všichni a podle všeho se u nás jedná o "povinnou četbu" všech dospívajících (dva náhodně vybraní lidi, kterých jsem se ptal, to četli ve svých 13 letech). Pravděpodobně jsem to tedy četl jinýma očima, s věkovým odstupem od hlavních hrdinů. Přesto to neumenšilo výsledný dojem, který ve mně kniha zanechala - něco tak působivého a současně depresivního jsem dlouho nečetl. Místy jsem si musel dát oddech, abych vůbec mohl v četbě pokračovat - ten text je tak nesnesitelně drásající a naléhavý, že mi dočasně naboural veškeré představy o harmonii našeho světa, po níž celý život prahnu. Při čtení jsem totiž nebyl ani tak konsternován z nízkého věku hlavní hrdinky a dalších postav ani z jejich pádu na společenské dno, ale z toho, v jakém šíleném světě urbanistického pekla, nekonečné nudy, ubíjející školy, nulových budoucích vyhlídek, lhostejnosti zodpovědných lidí a nezměrné generační propasti to tehdy žily. Proto jsem rád, že jsem mohl vidět i filmovou adaptaci, která mi lépe umožnila představit si tehdejší reálie a slyšet hlavní postavy mluvit němčinou a pohybovat se v nevábných kulisách tehdejší feťácké subkultury. Žel, můj celkový dojem z filmu však není zrovna dvakrát valný - obsah knihy je zde natolik zredukován, až mi to přijde nepochopitelné (u snímku, který má více než dvě hodiny, bych automaticky čekal, že bez problémů absorbuje i mnohem komplexnější děj). Motivace hlavní postavy, která ji přivedla k drogám, je zde naznačena velmi vágně, postava jejího přítele byla poměrně nepříjemně modifikována z chápavého empatického citlivého kluka (jak je vylíčen v knížce) na jakéhosi lhostejného frajírka a flákače (v hereckém podání jeho představitele), postava matky se ve filmu doslova jen mihne, ačkoli její role v knížce je zcela zásadní, otec se zde neobjeví vůbec, nepadne zmínka o hrdinčině lásce ke zvířatům, o její reflexi vrstevníků, atd., atd. Herecké výkony představitelů většiny rolí hodnotím dosti kriticky jako nepříliš přesvědčivé a přítomnost Davida Bowieho zde vnímám spíše rozpačitě - ty záběry na něj z jeho koncertu jsou zde dle mého soudu zbytečné a klidně bych je z filmu vystříhal. Jeho muzika se ale jinak k tomuto filmu hodí, ostatně Bowie je v knize též několikrát zmíněn, proto mě i trochu překvapilo, že se tvůrcům podařilo tohoto zpěváka získat pro jejich natáčení. Ve výsledku mi tento film přijde jako nepříliš přesvědčivá zpráva z jednoho světa, jehož odstrašující působivost by neměla zakrýt skutečnost, že tohle je prostě jen průměrný film. Marná sláva, Trainspotting je jen jeden, a osobně lepší - a zábavnější - film o drogách prostě neznám.(26.11.2012)
InJo
Nepřekvapivý scénář v dnešní době zaujme už jen svým (bohužel) stále velice aktuálním tématem. Jenže ten film je natolik přesvědčivý ve své syrovosti a bezútěšnosti, že vám při jeho sledování bude téměř po celou dobu podobně mizerně jako všem těm na "háčku" závislým nešťastníkům. Smutně nadčasová záležitost, přestože například TRAINSPOTTING nebo REKVIEM ZA SEN jsou (v různých ohledech) výrazně inspirativnější. 70 - 80 %(2.8.2010)
Renton
Scénář: Herman Weigel, Uli Edel .. Předloha je jistě mnohem bohatší, ale i tak je filmové zpracování dostatečně působivé, zejména díky hlavní představitelce, které tu heroinovou fascinaci až závislost snadno uvěříte..(26.5.2009)
selfesteem
Kdo by neznal skutečnost popisující knihu o malých narkomanech, o dětech, které si už od svých 13 let nehrály někde na hřišti, ale potulovaly se po špinavých a páchnoucích sídlištích, navštěvovaly pochybná místa, objevovaly drogy a s poslední tvrdou drogou jim přišlo pak už zatěžko se rozloučit: "Jen jednou to zkusím, umím se kontrolovat." Co všechno prožívá závislý člověk, co všechno musí podstoupit a co přijme za jemu vlastní a přirozené, odpornými brlohy k přespání a hnusnými veřejnými záchodky k přípravě dávky počínaje a žebráním, krádežemi a prostitucí konče. Jak už to tak bývá, kniha je mnohem srozumitelnější, vysvětluje, dává do souvislostí a nemohu si pomoct, ale právě kvůli té knize, právě kvůli tomu, jak moc špatně mi z ní bylo, protože tolik hnusu pohromadě člověku nepřidá, jsem shlédnutí tohoto filmu odkládala dlouho. Film je sice slabším odvarem knihy, ale myslím, že i přesto ukazuje vše ve své syrovosti a přirozenosti, naštěstí David Bowie tomu dodává trochu naděje a trochu to celé rozjasní. Popisu odvykačky v knize se filmová zaplať pánbůh nevyrovná, a hlavní představitelka je pěkná holka - tedy zpočátku - a tak film nepůsobí tak hrůzostrašně jako kniha. Tato kniha, nějaké promítání dojemného filmu pro školy o chlapovi, co rád navštěvuje hřbitovy a píchá si heroin a dokument V pasti - Katka od Třeštíkové mě vystrašily natolik, že mě podobné zkušenosti s drogami a věčný hon za další dávkou nikdy nelákaly. Všem, kdo popsali své zkušenosti s tímhle morem, proto mnohokrát děkuji.(12.10.2009)
kinej
Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku.(30.6.2008)