My děti ze stanice Zoo
-
Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
-
We Children from Bahnhof Zoo
-
Christiane F.
Drama / Životopisný
Západní Německo, 1981, 131 min (Director's cut: 138 min)
Na DVD
od:
Kulmon
Už je to dlouho, víc než 15 let, co jsem knihu četl, takže srovnávat už vlastně ani nemám co. Ale řekl bych, že i takto působivý film byl jen slabým odvarem toho, co jsem četl a to byla jen slabá kávička v porovnání se skutečností. Každopádně z první půlky filmu na mne dýchla atmosféra konce 70. let, velmi silně. Druhá půle je jiná, stále ta samá léta, ale jen deprese, která se přenesla i na mně. Skláním se před Natjou Brunckhorst, výtečný herecký výkon! Celkově: drsné, ale mohlo být drsnější!(8.2.2010)
consuela1
Knížku jsem četla někdy v polovině osmdesátých let a spoustě slov, zejména spojených s výdělečnou činností Christiane a Detleva jsem nerozuměla. Jak by také mohla rozumět pionýrka, tou dobou navštěvující základní školu, která znala trip pouze a výhradně z marxismu- leninismu a místo na koncert Davida Bowieho chodila do prvomájového průvodu. Tehdy na mně kniha zapůsobila otřesně a nepochopitelně a ani bezútěšnost životní situace Christiane- život na sídlišti a nefunkční rodina k porozumění nepřispěla- žila tak valná většina mých spolužáku. Čas nic nezměnil- film je silnou výpovědí, a já stejně dodnes nepochopím, že si kdokoli dobrovolně postupně krátí život až k jeho konci.(18.11.2011)
Okara
Drogové prostředí, jedno z mé nejoblíbenějších, možná nepřiměřeně posouvá hodnocení. Knižní předlohu jsem samozřejmě přečetl před zhlédnutím a film mne po pravdě trochu zklamal. Mnohdy se děj vůbec nikam neposouvá a hereckou fádnost neomlouvá ani mladistvý věk. Určitě než film raději doporučuji knihu. 70%(30.4.2012)
NeutrinoX
Vizuálně poutavé dílo, obsahově pokulhávající. Film propadá klasickému prokletí filmů snažících se jít po vypravěčské, obsahové linii knihy - snaha obsáhnout důležité momenty knihy - která končí u vypichování důležitých scén a dějové rozpolcenosti. Nicméně obraz je vykreslen poutavě, mrazivě realisticky a s citem pro detail zásadních scén - což je devízou filmu.(26.1.2008)
kinej
Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku.(30.6.2008)