Lupiči těl

Sakra, sakra, to je ale divný film. Opravdu nevím jak jej objektivně zhodnotit. Můžu jej zatratit za jeho přihlouplý děj, ba co více zkritizovat za jeho naprostou prázdnotu a přímočarost, ale proč to dělat, když celkově to tak hrozné nebylo. Kritizovat je docela snadná věc a Lupičích těl se nabízí přímo obrovské množství věcí, které se k tomu nabízejí, ale u podobného projektu nemá žádný smysl zkoumat maličkosti. Problém tu však je, opravdu nevím co mám chválit Samotný příběh je banální a ubírá se od bodu A k bodu B. Autoři nezakládají děj na zbytečných oklikách a jdou prostě rovnou na věc. Po seznámení s hlavními hrdiny a pár symbolickými odkazy - které se snaží tvářit záhadně, ale v dnešní době již nemají šanci překvapit - máme konečně možnost nahlédnou pod samotnou pokličku tohoto temného hororu. Mladý chlapec – velice nesympatická postava – je totiž svědkem podivného jevu, jeho matka zemře a ze skříně se zrodí nová. Je jasné, že dítěti nikdo neuvěří, ale horší je fakt, že ona v tom není sama, ba právě naopak, tajemné mimozemské organismy napadají celou vojenskou centrálu a její okolí. Na rozdíl od svého předchůdce si tento remake na nic nehraje, tvůrci se nezabývají tvořením atmosféry ani změnami charakterů samotných hrdinů – ti zlý jsou prostě ploché osoby bez emotivního jednání, které běhají jen když je to nutné. Snímku schází jakýkoli náboj či moment překvapení, vše nám ale vrací formou zajímavých efektů, které jsou sice laciné, ale rozhodně neuráží. Celkově je tento horor naprosto čistým průměrem, neboť poměr kladů a záporů zůstává na mrtvém bodě. 50% (04.06.2006)

V pořadí již druhý remake Siegelovy klasiky nenabízí kromě změny prostředí nic moc nového. Ta televizní a místy až dokumentární kamera se mi moc nelíbila. Film působí tak trochu tuctově, což si dle mého názoru tahle látka nezaslouží. Pomohl by mu i rychlejší rozjezd, ze začátku jsem se trochu nudil. Ve finále jsou Lupiči těl stále ještě koukatelný snímek, který na každého jistě bude působit jinak. (19.07.2011)

"Dostanu vás v spánku, ale nespať nevydržíte dlho." Videl som to asi pred 10 rokmi, a pamätal som si ztoho všetko, čo sa tam dialo. Po 10 rokou, som si to zohnal, a zážitok, ktorý som mal počas filmu a na aký nikdy nezabudnem, na atmosféru ktorá nestratila svoje kúzlo v tejto dobe. Pomerne dobre sa to drží svojho predchodcu, Ferrara nezabudol, včom bol dobrý originál, a prispel niektorými scénkami až po základňu, po ľudí s ktorými není niečo v poriadku, a ktorý si berú v noci telá svojich hostiteľou, a rodia sa znovu a znovu až pokým ich niesú státisíce, možno tisíce. Záhrala si tu aj Christine Elise, ktorá hrala aj v Childs Play 2, a všetko to uzatvára výborná hudba uprostred a na konci filmu, nemám čo vytknúť, mne sa to páčilo. Po Invázii zlodejov tiel, je to pomerne dobrý nástupca, ktorý vás vtiahne hneď zo začiatku, kdežto u originálu sme si museli polhodinku počkať 80 percent. (13.02.2008)

Po názvu tohoto horroru, který jsem viděla cca. v pěti letech, pátrám už několik let. A nyní jsem (úplnou náhodou) konečně zjistila, čemu vděčím za své - nyní již zcela vyléčené - dětské trauma. Díky tomuto filmu jsem se totiž bála podívat na maminku pokaždé, když spala. Ostatně... Co kdybych ji náhodou viděla "splasknout" a zároveň vejít z vedlejšího pokoje?XD (08.05.2010)

Je to úplne iné, ale stále to isté. Čiže Ferrara to podľa mňa urobil presne tak, ako sa robí x-tá adaptácia knihy. Máme tu Kuvajt, dospievanie, rodinné problémy, takže si môžeme vybrať, ako známu látku chápať v novom podaní. Ferrara sa nebabre ani s explicitou a ukáže, čo je možné, niekedy až cronenbergovským spôsobom. Že sú hlavnými postavami teenageri patrí do doby a osobne som túto inováciu privítal. Áno, je to divné, nemalo to intenciu stať sa nesmrteľným kultom, má to však zovretú atmosféru, i keď tak trochu na úkor tej starej známej paranoje z predchádzajúcich verzií, ale aj tej najnovšej. Koniec potešil. (03.04.2017)