Modlitby za Bobbyho

Takové měšťácké kýče ze mě dělají homofóba. Při pohledu na nejen zdejší hodnocení a vůbec recepci filmu musím uznat, že by si tento přeceňovaný televizák zasloužil (sociologickou) studii, která by se zabývala tím, proč pozitivní emocionální odezvy dosahují i diváci, kteří nejsou bigotními Američany, kteří uvízli na počátku 80. let. Moje hodnocení je tak spíše dáno postoji (nepovažuji v současnosti homosexualitu za něco, co by potřebovalo být "opsravedlňováno" jako zcela normální věc), protože formální stránka podporuje banální a zpátečnický význam. Nemyslím si, že je správně, když je drama o černobílém vidění světa vystavěno na očividných dichotomiích, z nichž se nevybočí ani v závěru. Jako divák mám navíc problém s tím, když jsou ze mě emoce dolovány velice prvoplávým způsobem, zde akumulativní gradující montáží a posílením hudební stopy. Nelze se odvolávat na biografičnost, jelikož z fotografie opravdových předobrazů při srovnání s jejich hereckými představiteli vyplyne, že jde především o psí oči a dojímání se, protože skutečný Bobby byl sportovnějšího a mužnějšího vzezření. Oceňuji ale formu uzpůsobenou vnímání titulního hrdiny a herecký výkon Sigourney Weaverové, která z ploše napsané fanatičky dokázala udělat živoucí a dýchající postavu, vůči které lze dokonce pociťovat i určitou formu empatie. Ke katarzi jsem ovšem - na rozdíl od její rodiny a valné většiny zdejších hodnotících - nedospěl, jelikož jsem myšlenkově neustrnul v předcházejících dekádách. (26.09.2010)

Vo filme cítiť silnú kritiku katolíckeho puritánstva . Vety ako „ milujete hriešnikov, ale hriech nie“, alebo „šukals Megy ? neboj neřeknu to“ (ale na druhy deň utekal žalovať, že brat je gay, lebo je to hriech. Dobyl ma rozsudok keď na zúfalý výkrik mamy „muj syn nebude gay“, smutný syn s bôľom odpovedal „pak nemáš syna“ a odišiel. Ale palica má dva konce a v tomto prípade aj tento film, končiaci pateticky oslavou a obranou pravičiarskeho hnutia za slobodu lesbičiek a gayov. Napriek krásnemu výkonu (Weaverovej – nikdy nezabudnem na jej riplejku vo votrelcovi) ten zaver mi troška vadí. Pozrite sa .. nikto sa nediví a každý berie za samozrejmé existenciu jednodomých či dvojdomých stromov, obojpohlavných kvetov, nahosemenných (krytosemenných) rastlín, berieme za samozrejmosť spôsoby oplodňovania rastlín, nikto sa nediví nad tým že slimáky sú hermafrodity, že každý tretí cap (najmä z viacpočetných vrhov) je hermafrodit, nedivíme sa, že samčeky morských koníkov nosia v bruchu svoje mladé, každý z nás sa blahosklonne (niekto možno závistlivo) pousmeje keď stretne mladých ľudí pod branou bozkávajúcich sa, ale keď vidia dvoch chlapov nežné v objatí či držiacich sa za ruky majú zrazu divné šteklenie v bruchu.. a odvrátia tvár. Problém nie je v hnutí na ochranu gayov a homosexuality, problém nie je v zákonoch, problém nie je v gayoch a lesbičkách problém je v nás. (17.11.2014)

Hanba mi za toto hodnotenie a hanba môjmu holistickému prístupu, ktorý sa tu neuplatnil. Ešte štipka zdravého rozumu mi zostala, aby som nedal plný počet. Nechal som sa citovo vydierať, reval som pri tom a hanbím sa za to jak pes lebo Sigourney Weaver dostala odo mňa čo chcela čiže si môže v tomto smere odfajknúť ďalšiu kvíliacu ovečku. (06.02.2015)

Mám dojem, že zatímco dříve se démonizovala homosexualita, dneska je zas pomalu neslušným slovem, od kterého se distancuje velká část populace právě náboženství, což je podle mně stejně nešťastné a to ani nejsem věřící. Dvě hvězdičky za skvělé herectví Sigourney Weaver, jinak mně tohle černobíle zjednodušující vidění světa, navíc sice šikovně, ale i tak prvoplánově útočící na city diváků nijak neoslovilo. A to televizní zpracování taky nic moc. (04.11.2013)

Plane. takto ked ma niekto potrebu vyrazit na kruciatu za odbuznenie niekoho, tak rozhodne nikoho neodsudzujem - proste ludia su rozni, kazdy ma kadejake potreby. Ovsem ja na kruciatu nevyrazim, a nikoho nechcem odbuznit, lebo som leniva kurva, ktorej sa nechce. Jo a mne je jedno ked buzny pichaji buzny- hlavne nie mna : 2 % (15.10.2016)