Kawasakiho růže

Příběh o tom jak Vám STB dokáže posr-t život. Hezky zpracované drama, které Vás chytne. Rozhovory s obětí a stbákem, které Vám pokaždé udělá na určitou osobu úplně jiný pohled a ten pohled se v průběhu filmu změní, tím si buďte jistí. Antonín Kratochvíl působí jako totální uzavřený pohodář, který svoji roli občas zlepší vtipem, pochvala za herecký výkon. Jan Hřebejk ukázal, že má určité místo v české filmové tvorbě. 80% (11.01.2010)

Téma vypořádání se s naší nedávnou národní minulostí je sympatický a záslužný krok. Bohužel, z výsledku mám velice rozpačitý pocit. Povedlo se několik hereckých obsazení. Je příjemné, že se autoři snaží upozornit na národní minulost celistvě a široce a nepodávají to pouze v černobílých barvách. Vlastní příběh má silné a slibné momenty, chvíle s příchutí patosu a okamžiky s intelektuálním moralizováním. Odsoudit čin každého jednotlivce je velmi jednoduché a pohodlné. Většinou se v tom promítají naše vlastní chyby a poklesky. Zášť není dobrý přítel lidí, a přesto nás stále doprovází. Jsou jedinci, kteří se po své chybě dají na cestu pokání a snaží se napravit své skutky. Jsou jedinci, kteří nemají žádné morální zásady a nikdy nepocítí stud a vinu. Navíc jí lze jednoduše svalovat na ty druhé a hrát obětního beránka. Psychiatr Pavel (dobrý Martin Huba) se nebojí postavit stínu své minulosti. Oporou mu je jeho žena Jana (dobrá Daniela Kolářová). Z dalších rolí: Janina dcera Lucie (zajímavá Lenka Vlasáková), která se nedokáže vyrovnat s novým poznatkem, Luciin zhrzený a zatrpklý manžel Luděk (Milan Mikulčík), dospívající a zlobivá dcera Lucie Bára (Anna Šimonová), bohémský sochař Bořek (Antonín Kratochvíl), zneužitá televizní reportérka Radka (Petra Hřebíčková), a bezstarostný vyšetřovatel Kafka v penzi (dobrý Ladislav Chudík). Velká, opravdu velká škoda toho provedení. Odsuzovat budeme i nadále. S lehkostí, bez uzardění, s uspokojením, se škodolibou pomstychtivostí. (23.11.2014)

Hřebejk ta dramata prostě umí. A to tak, že kurevsky. Tohle se bohužel i přes příjemnou stopáž ke konci dost táhlo, ale ve všech dalších ohledech se jedná o parádní sondu do naší historie, která se pořád ještě nepříjemně promítá do současnosti. 85% (15.06.2019)

I přes diletantství některých herců a nepřesvědčivý začátek se film neuvěřitelně zvedá. Scénáři není co vytknout. (K) (07.03.2010)

Na filmu me nejvice potesilo to, ze se Hrebejk nesnazil delat film pro masy lidi, jako tomu v posledni dobe bylo. Vybral si dobre tema, Huba zvladl svoji roli skvele, rezie neni spatna. Jinak mi film prijde takovy nemastny neslany, vzhledem k tematu se da predpokladat, ze to je umysl, me to ale nenaplnilo. Celkem nudne, bez emoci. Myslim, ze na obsah filmu velice rychle zapomenu. (28.05.2010)

Kvalitně udělanej a zpracovanej film, leč pro mě, který si tuto problematiku neprožil byl taky nudnej. Uznávám, že na poli českého filmu je to velice kvalitní dílo, ale mě tohle babraní ve vecech minulých (i když stále aktuálních), mě to moc nedalo a nezaujalo (02.08.2010)

Kawasakiho růže není ani tak úžasná ani tak důležitá, jak se tváří. Už i zde u nás se dělají filmy na vyšší technické úrovni (např Normal nebo Kájínek) a také filmy, jejichž příběhová linie je daleko silnější a zajímavější (např. Protektor,Katka). Co z tohoto filmu vyváří nadprůměrný snímek je povedená komorní atmosféra, dobré herecké výkony většinou u nás méně zavedených herců (až na Vlasákovou, jelikož tu opravdu nemusím). Zároveň největším trumfem jsou dialogy, jednotlivých postav, které Hřebejk dovedl opravdu k dokonalosti. Jen díky těmto zajímavým dialogům si mě film alespoň částečně přitáhl k sobě. Lehký nadprůměr a opravdu splněná očekávání. (20.10.2010)

Jen ten rakovinnej zacatek je trochu lacinej (23.12.2010)

Kazdy ma svoju minulost a ked dochadza k vyrovnavaniu si uctov, tato cloveka zvacsa aj dostihne. Hrebejk na moje obrovske a naozaj mile prekvapenie zostava spravne v pozadi, tiahu moralnej dilemy nechava na divakovi, ktory si moze vybrat na koho stranu sa postavi, aby si tak urcil hypoteticku hranicu, ktoru este mozno prekrocit, nech je zaujem akykolvek. A na koho stranu som sa postavil ja? ;) (17.03.2011)

Tleskám oběma pánum, jak se jim podařilo udržet tíživou atmosféru dramatu a vznášejícího se stínu minulosti. Dle mého byli i velmi dobře zvoleni výborní herci i neherec (do role bohémského umělce v exilu). Začátek se rozjel pozvolna navozením atmosféry v rodině (což zas nemuselo být - divný manžel a scéna trojice při rozhovoru, to bylo už trochu příliž), ale pak přišlo na řadu tíživé zasvěcení do situace kostlivců ve skříni, kde jsem hltal každé slovo a nájezd a záběr kamery (mimochodem kamera a střih si zaslouží převelikou pochvalu). Určitě se to hodně povedlo. (11.01.2010)

Hřebejk s Jarchovským umí točit filmy. Kawasakiho růže točili o tématu, který trochu vnímavější Čech zná mnohem lépe a hlouběji, než jak nám jej prezentují až příliš schematické postavy Lenky Vlasákové, Martina Huby a dalších. Duo nejpopulárnějších českých filmových tvůrců chtělo připomenout, že ztrácíme paměť a že se mnoho Čechů nedokázalo se ctí, čelem ke kamerám a mikrofonům, ale i své rodině a svým blízkým, postavit svému osobnímu selhání, které mohlo stejně tak dobře být rozhodnutím, které bylo učiněno pod obrovským tlakem a kterému ne každý z nás byl by v rozhodující chvíli schopen sám čelit. Kawasakiho růže paměť národa neprobudí a morálky sviní a zbabělců se nedotknou. Ti ostatní svůj boj se svědomím svádějí každodenně... Divák ovšem opět odchází z kina s pocitem, že lidi nejsou až tak zlí. Přitom prostoru pro pořádnou provokaci českého historického svědomí bylo mnohem víc... (27.02.2010)

Tvůrci tohoto filmu berou téma co zrovna frčí a staví na něm naprosto neuveřitelné sci-fi. Postavy se chovají nelogicky a nechápeme motivace jejich jednání, ale hlavně jsou uplně ploché a nerealné. Příběh je pitomý, přitažený za vlasy, scénář působí jako by ho napsal za domácí ůkol nějaký středoškolák. Naprosto neuvěřitelný sled událostí vyvrcholí trapnými a klišoidními proklamacemi. A celé se to snaží tvárit jako hlubokomyslné drama. (12.05.2010)

Jan mě prostě uspává, oceňuji,že tentokrát zvolil nevšední styl, ale výsledek je stále rozporuplný. Filozofování a motiv viny se zde poněkud bijí. Některé postavy mne vyloženě iritovaly, zatímco jiné zůstaly zase jen tradičními bezduchými figurkami, které odříkají dialogy a nedají snímku něco, co ho odlišuje od průměru. Oceňuji, že se film líbil na některých zahraničních festivalech, ale přeci jen kritik a divák jsou dvě diametrálně odlišné existence... (13.11.2010)

Hřebejk se viditelně inspiroval Bergmanem a natočil svůj nejlepší snímek. Stejně jako ve Scénách z manželského života se začíná naleštěným mediálním obrazem, a stejně jako v Lesnich jahodách je úspěšná profesní kariéra vykoupena selháním v osobním životě. Hřebejk bohužel činí stejnou chybu jako mladý Bergman, tj. snaží se do hodiny a půl dostat co nejvíce a zapomíná přitom vývoj postav. Slabošský zeť tedy po první třetině ustoupí do pozadí, jeho milenka projde zázračnou proměnou, Kawasakiho příběh je zde naprosto zbytečný a jen polopatisticky zdvojuje hlavní myšlenku... chyb by se tu našlo mnoho, a to vše je vykoupeno naléhavým tématem a hlavně Chudíkovou reinkarnací stébáka (Grebeníčka). Škoda, že film v ČR nijak velikou debatu nevyvolal. Jenže Češi raději honí obětní beránky (Nohavica, Kundera), Hřebejk se Šabachem jim podkuřují vylhaným mytologickým vypravováním o socialistickém švejkování (Pelíšky, Občanský průkaz), než aby si připustili pravdu o banalitě zla, kolaboraci statisíců. (18.01.2011)

1/3 filmu je naprostá ztráta času, to by se klidně mohlo celý vystřihnout a zahodit. Teprve od nahrávaných rozhovorů to začne být zajímavý a pak to kolísá mezi průměrem a dobrým snímkem. Vyšší hodnocení snad jen za to, že je to český film a aby naše snímky dosahovali alespoň takovéto se moc často nestává, tak proto o hvězdu víc. 70%. (06.09.2011)

Lepší snímek na toto téma snad nemohl být natočen. Nic není jednoznačné a nikdy nebude. Do prdele! Vivat Hřebejk a ještě jednou vivat! Tenhle film se cpe na vysoké pozice v mém žebříčku. Více v mém deníčku. (18.12.2011)

...tak nějak nevím co s tím... hřebejkovi filmy mi nikdy neseděly, nikdo jsem nepropadla "fenoménům" české tvorby s jeho podpisem... tohle snad byl poctivý pokus, přechroustat, strávit a vyplivnout citlivé téma... jen... je jednomu z toho těžko od žaludku... ne snad kvůli velkému soustu, ale bude dobře počkat do rána a vytrávit... a druhý den si kousnout do něčeho jiného, do dobrého pořádného filmu... řádně prožitému, odpracovaného a bez kalkulu... poděkování hercům, zejména "staré škole"... díky tomu bylo hlubší to, co hluboké nebylo... tak tak... nějak... (10.03.2015)

Jarchovský konečne prepojil minulosť s prítomnosťou do komplexného časového univerza. Začiatok je hodne pochybný a niektoré motívy sú snáď vyslovene zbytočné ( napríklad ten, ktorý dal filmu onen zavádzajúci názov ), na druhej strane ale dodávajú zaujímavé metaforické rozmery so snahou o zovšeobecnenie a rozšírenie problematiky a dodávajú to hlavné - výnimočnú atmosféru. Príbeh by bol príbehom aj v omnoho oklieštenejšej verzií, čo mám ale na ich filmoch rád je práve to, že im ide o viac, než len a len o vyrozprávanie nejako pointovaného príbehu. Chcú zoširoka zobraziť istú problematiku s atmosférou a súvislosťami, celý myšlienkový, vzťahový a emcionálny vesmír, ktorý s tým súvisí. Chcú vytvoriť dielo so širokým dosahom, ktorý človeka pohltí a nechá po sebe otvorené možnosti a široký priestor na uvažovanie. A to je cenné, vzácne a výnimočné, nielen v českej kinematografií. V globále tak to, čo spočiatku vyzerá ako potácanie sa medzi hystériou, melanchóliou a moralizovaním, veľmi rýchlo prechádza v dej prostý akéhokoľvek čiernobieleho videnia. Hřebejk režíruje po svojom, rutinne a skvele a v porovnaní s inými filmami tohoto dua sa im celkom darí mierniť svoje sklony k zmierlivému vyústeniu. Zbaviť sa toho ale pravdaže nevedia a tak celé dielo vyznieva tradične sladkohorko, čím mi najviac pripomenulo KRÁSKU V NESNÁZÍCH. Čo sa ale týka myšlienkového substrátu, sú KAWASAKIHO RUŽE bez debaty najbohatším výtvorom H.- J. (10.12.2009)

Haló, je tam někde pan Hřebejk? V tomto filmu jsem ho totiž opravdu neviděl mezi jednotlivými okýnky. Pravda, občas sranda typu: "Protože to bolelo jak kráva," byla trochu zavánějící, ale to měl spíš na svědomí Petr Jarchovský. Ale i stylem vedení celého filmu se nepodobal tomu, co v posledních letech Hřebejk předvedl. Detailní záběry, celkově dosti psychologické vedení filmu, které umocnilo silný námět z pera Petra Jarchovského. Jeho scénář si opravdu zasloužil toho Českého lva. Byly tam mírné kiksy, ale celkově mi scénář přišel lepší než u Protektora, kde mě některé repliky vyloženě tahaly za uši. Kiksem u Kawasakiho růže považuji především postavu Milana Mikulčíka (Luďka), jejíž jednání jsem sice po zamyšlení tak nějak pochopil, ale bezprostředně při sledování mi přišla naprosto neracionálně se chovající. Dokonce jsem uvažoval o tom, jestli ta sama není pacientem Martina Huby v psychiatrické léčebně. Mile překvapil i Antonín Kratochvíl, který ač není herec podal velice sympatický výkon. Velice milé překvapení. Tak bych asi shrnul celý tento film. Bude-li se Hřebejk (potažmo Jarchovský) ubírat podobným směrem, nebyl bych vůbec proti. Ale věřím, že točení o obvyklém společenském (milostném) mnohoúhelníku a následná vysoká návštěvnost bude tyto hochy lákat více. (06.03.2010)

No. Huba ako dobrý človek, zo svedomím a s ľudskou slabosťou. Naopak ten ktorého udal Bořek je človek ktorý akože jednal podľa svojho svedomia hej? No to určite. Byť ja Kafka, tak toho Bořka by som asi zavesil za tie jeho bronzové koule do prievanu. Ako môže tá postava niečo vyčítať postave ktorú hrá Huba? Veď ten jeho Gotteborg je vlastne požehnanie. Robí si tie svoje koule a je to úplný štastný degeš. Navyše vieme že Huba ako postava psychiatra pomáhala komu sa dalo pokým ho nepriškrípli. Byť na Hubovom mieste, bonznem ho tiež. Človek ktorý má svedomie a dokonca si prizná pred ľudmi svoju slabosť to je CHARAKTER. I keď teda trochu neskoro, ale predsa a to je podstatné. A nie nejaky debko umelec ktorý žije vo švédsku. Nechápem čo tým Klinec sledoval, ale ten záver bol úplne mimo. Na Bořkovom mieste by som postave Hubu okamžite odpustil. Veď bol mojou spásou..Nerozumiem. Film sa hrá na hlboké posolstvo o morálke a svedomí a pritom sa mu na konci režisér cez postavy sám vysmieva. Akoby môžme človeka odsúdiť za jedno jeho zlyhanie a zrazu zabudnúť na všetky tie dobré skutky ktoré vykonal. Presne to znázorňuje tá posledná scéna filmu. Treba dodať že slovenská herecká škola má niečo čo tá česká nikdy nemala a na tom plátne to vyzerá skvelo. Chudík a Huba paráda. Slabosť je predsa dôkazom hriechu a teda aj reálnosti diabla, ktorý je ako ten umelé-cé povedal v detailech. (25.03.2010)