Kawasakiho růže

No. Huba ako dobrý človek, zo svedomím a s ľudskou slabosťou. Naopak ten ktorého udal Bořek je človek ktorý akože jednal podľa svojho svedomia hej? No to určite. Byť ja Kafka, tak toho Bořka by som asi zavesil za tie jeho bronzové koule do prievanu. Ako môže tá postava niečo vyčítať postave ktorú hrá Huba? Veď ten jeho Gotteborg je vlastne požehnanie. Robí si tie svoje koule a je to úplný štastný degeš. Navyše vieme že Huba ako postava psychiatra pomáhala komu sa dalo pokým ho nepriškrípli. Byť na Hubovom mieste, bonznem ho tiež. Človek ktorý má svedomie a dokonca si prizná pred ľudmi svoju slabosť to je CHARAKTER. I keď teda trochu neskoro, ale predsa a to je podstatné. A nie nejaky debko umelec ktorý žije vo švédsku. Nechápem čo tým Klinec sledoval, ale ten záver bol úplne mimo. Na Bořkovom mieste by som postave Hubu okamžite odpustil. Veď bol mojou spásou..Nerozumiem. Film sa hrá na hlboké posolstvo o morálke a svedomí a pritom sa mu na konci režisér cez postavy sám vysmieva. Akoby môžme človeka odsúdiť za jedno jeho zlyhanie a zrazu zabudnúť na všetky tie dobré skutky ktoré vykonal. Presne to znázorňuje tá posledná scéna filmu. Treba dodať že slovenská herecká škola má niečo čo tá česká nikdy nemala a na tom plátne to vyzerá skvelo. Chudík a Huba paráda. Slabosť je predsa dôkazom hriechu a teda aj reálnosti diabla, ktorý je ako ten umelé-cé povedal v detailech. (25.03.2010)

Ve scéně kdy Psychiatr Josek (Martin Huba) čte báseň Jana Skácela "Píseň o nejbližší vině", zazní árie "Scherza infida" z opery Ariodante, kterou zpívá  Markéta Cukrová. Obsah operního libreta má souvislost s étosem filmu. Tato árie je považována za jednu z nejkrásnějších a nejtěžších, kterou George Frideric Händel zkomponoval. (14.05.2010)

Kombinace dvou Hřebejkových linií. Vztahové se míchá s taháním kostlivců ze skříní totality a nakonec se dochází k tomu, že nejdůležitější je odpustit a naše činy nás jednou musí dostihnout. Pěkná kamera a úžasný Chudík, ale jinak v mém případě žádné velké nadšení. (08.07.2010)

Výborně natočené drama dotýkající se pořád dokola propírané otázky spolupráce s StB a minulým režimem po delším zamyšlení odhalí své mouchy. Prvoplánově je hledat by ale byla zbytečná snaha shodit perfektně udělaný český film s výborným scénářem a vynikajícími hereckými výkony. (03.09.2010)

Výteční herci (paní Kolářová s Chudíkem na prvním místě), výtečná hudba a velmi sympatický záměr a poctivé provedení. Začátek mě sice neuchvátil, naopak, skoro jsem se bála, jak se budou věci vyvíjet. Vtipy typu "bů" a "pojedeme spolu do Indie" mi přišly až nemístně hloupé a taky jsem kameru podezírala ze záměru se zalíbit, tedy z kýče. Ale pak se to najednou někde obrátilo, možná ve chvíli, kdy do hry nastoupila postava L. Chudíka a pak už jsem si film jen upřímně vychutnávala a úplně se zbavila svých předsudků. Opravdu pěkný film s krásným obsahem, něžnou a přece silnou výpovědí, svým záběrem a protkanou "filosofií" skoro podobný románu. A poslední záběr s dortem a milionem svíček byla dokonalá tečka. (09.09.2012)

Dala jsem si teď od Hřebejka dlouhou pauzu, protože se mi ty talíře plné morálních dilemat, zamotaných vztahů, stínů minulosti a Jiřího Macháčka začaly zajídat. Kawasakiho růže ale překvapily. Na české poměry nečekaně krásná kamera, neokoukaní herci (alespoň pro mě) a citlivé téma vyrovnávání se s vinou svojí i vinou druhých podávané bez přílohy zdviženého prstu a vědoucího pokyvování hlavou. Za nejsilnější moment považuji záběr na bývalého estébáka slavícího narozeniny uprostřed rozjásaných příbuzných – v kontrastu s dusnou atmosférou v rodině jeho obětí, a Skácelovu báseň o studánce plné krve. (22.05.2013)

Už jsem několikrát tady dávala najevo, jak dnešní českou filmovou tvorbu moc nemusím. Těžko se k těmto filmům přemlouvám, protože už dopředu tuším určité zklamání. Jsem ráda, že i přes moji neoblibu se najdou kousky, které mě osloví a které mě zaujmou a Kawasakiho růže je rozhodně jedním z nich. Obobně tento film považuju za jeden z nejelpších, který byl u nás v poslední době natočen. (06.07.2013)

Smrdí to odpadem, ale tak moc krutej zas nebudu. Vracet se do dob minulejch, to Hřebejkovi a Jarchovskymu jde. Ale už je to fakt nuda. Obzvlášť když mi připadá, že scénárista buď neví, co už by do toho scénáře strčil, aby vubec bylo co točit, i když je to o ničem, nebo je vážnej jak chlupatá prdel s kaštanama a přibližuje se tak svýmu vzhledu. Ani Hřebejk neni dobrej, protože chce diváka utáhnout na stejnou nudli, jakou sme u něho viděli už několikrát. Ale už to přestalo byt zábavny, zajimavy, poučny. Použití slovenskejch herců mluvících česky mě bije do uší nebo neherce sochaře, ve skutečnosti fotografa Kratochvíla, mě bije do očí. Navíc jsem z toho vubec nepochopil ten název. Pan Kawasaki tam sice byl, růže taky, ale co to mělo společnýho s dějem, to nevim... A už vubec mě nepobavil výčet sprostejch slov na Hubovu hubu, který ze sebe ten emigrant na konci filmu chrlil. Né že bych neměl rád a nepoužival sprosty slova, ale tohle bylo prostě uplně trapny, vubec se to tam nehodilo a v podstatě to byla hnědá tečka za celou touhle sračkou... (19.11.2013)

Hřebejkovi jsem na chuť nikdy nepřišla, ale v Kawasakiho růži jsem si poprvé (a prozatím i naposledy) uvědomila, že v něm něco je. (03.11.2014)

Snaha léčit nedořešená traumata v tendenční, v reakci na dobová politická přeskupování a s osobnostní nezralostí násilně aktualizující směsici. Umělecky ultraeklekticky zpracované téma, znovu degradující vážnost tehdejších lidských dramat. Šáchovy kamery je pro podobný "projekt" škoda, ale hlavně jsem myslel, že když výsledek nepřekoná jistou hranici herecké strnulosti a topornosti, přepíše se klapka, přepisuje se text, zkouší se dál a točí znova a stříhá se. Ne tak v tomto případě ! Režisérova volba. (16.11.2014)

Trochu jiny Hrebejk nez jsem ocekaval. Nyni dost vazne tema a bez primesy notnych davek humoru Hrebejkovym filmum tak vlastnich. Film je ryzi vypovedi komunistickych praktik tehdejsi STB a cloveka jen zamrazi co vsechno bylo mozne, aby se v tomhle state delo. (13.01.2010)

Při prvních neuvěřitelně táhlých cca 15 minutách už jsem se začal proklínat z návštěvy českého filmu v kině. Z velké části k tomu přispěl Milan Mikulčík, který - nezlobte se - prostě neumí hrát. Pokaždé když byl na plátně a zkoušel něco vyplodit, byla to otřesná křeč, u Hřebejka málo vídaná. S postupem času se naštěstí začala pozornost přesouvat jinam a z Kawasakiho růže se vyklubala zajímavá záležitost s dokumentární hodnotou. Sympatie získává na svou stranu především odstupem, se kterým se na postavy dívá a nesnaží se je prvoplánově kamenovat. V některých momentech Hřebejk trochu moc tlačí na pilu (scéna v lese), ale nakonec se z postav (přičemž ani jedna z nich není vyloženě sympatická) a jejich motivací a činů stane zcela uvěřitelný propletenec, ve kterém se vina s odpuštěním nepere, ale jde ruku v ruce jako jediné možné východisko a trestem za selhání je celoživotní morální žalář. Závěr je krutě mrazivý a hlavně za něj (a za Chudíka) přihazuji čtvrtou hvězdu.. (16.01.2010)

Myslím, že postava Sochaře (dobře obsazená fotografem A. Kratochvílem) neměla Psychiatrovi co odpouštět. On sám selhal v tak elementární věci, jako je přijetí existence vlastního dítěte. Zůstat v režimu, kde o vás rozhodovala kdejaká komunistická kreatura i domovní důvěrnice s pěti třídama, nebylo snadné. Emigrace taky ne, ale záleželo na povahách - a pro Sochaře to byla (i když nechtěně) nakonec ta jednodušší cesta. Konečně tím nej slabochem se ukázal zeť Luboš( o ubohém hereckém výkonu M. Mikulčíka nemluvě). (05.10.2010)

Legendárny herci, s ktorými išli ruka v ruke impozantné herecké výkony so silným príbehom, námetom . Čo mi však vadilo, bol zložito rozpovedaný príbeh, mnoho vyslovene nesympatických charakterov, nedalo sa zžiť ani s jednou postavou a plus nebola snáď jedna scéna bez cigarety v tomto filme, čo mi prišlo dosť odpudzujúce – jednoducho, celé mi to akosi nesadlo. (09.08.2011)

Po dlouhý době hodně povedenej film od Hřebejka poukazující na to, že na otázku spolupráce s Stb nelze nahlížet černobíle (viz třeba Cibulkovy seznamy agentů a spolupracovníků Stb), tj. že nelze někoho odsuzovat jen na základě toho, že jeho jméno figuruje v nějakých seznamech Stb. Za jeden z nejsilnějších momentů filmu považuju scénu, když psychiatr mluví s asistentkou režiséra a říká ji, že se mýlil v tom, že je rozdíl mezi tím "sednout si s kurvou na kafe" a tím "jít s ní do postele". Dělící čára mezi těmito z etického hlediska zásadně odlišnými situacemi, je totiž mnohdy stěží identifikovatelná. Z hereckých výkonů musím vedle Martina Huby v roli psychiatra vyzdvihnout Danielu Kolářovou v roli psychiatrovi manželky a samozřejmě Ladislava Chudíka (bývalý vyšetřovatel Stb). A právě úplný závěr filmu, v němž Chudík slaví s rodinou narozeniny a sfoukávává přitom svíčky, je podle mě v kontextu s konci ostatních Hřebejkových filmů jedním z těch nejzdařilejších. Ta scéna totiž krásně ilustruje absurditu dnešní doby, kdy skutečným nositelům komunistického zla se dnes žije mnohdy lépe, než jeho obětem. (12.09.2012)

Dobrá připomínka toho, že lidi nejsou svině, ty z nich dělá režim. Komunisti jsou svině a komunismus je svinstvo. Já bych je zakázal. Líbí se mi, že film nikoho neodsuzuje. Hlavně by jsme měli odsoudit ten zkurvenej režim, kterej ty lidi k takovému chování donutil. Líbí se mi i ten dokumentaristický styl. 5 hvězd dávám hlavně proto, že ač po filmový stránce to není dokonalý, tak připomínat si, jaký komunisti a StB byli kurvy není nikdy na škodu. Smrt komunistům.... (08.01.2010)

Není tak časté, že mě nadchne nějaký nový český film, ale tento ano - OPRAVDU SE MI LÍBIL!! Až na začátek, který jaksi vybočoval z celého příběhu, a na scénu, která byla jak z jiného světa (určitě poznáte o které mluvím:) ) mě to úplně vtáhlo... Doporučuji (02.02.2010)

Velmi prijemne prekvapeni - skvele napsano a jeste lepe zahrano. Hrebejk se docela vytahnul tentokrat. Az na tu hudbu, ktera mi prisla misty zbytecna a hlasita - jinak dobry a pro me prijemny zazitek (jeste vlastne roku 2009). (13.05.2010)

Žádná hořkosladká hřebejkovská komedie nenásleduje, úderné drama až na morek kostí ano. Jeden z nejlepších českých filmů nového tisíciletí, nyní si nevzpomenu na lepší. (14.08.2010)

Film z koprodukce TV Nova pod taktovku Jana Hřebejka. Kombinace, při které se mi nejednou zvihl kufr (vzpomínka na Nestydu). Dal jsem tomu rok, než jsem se odhodlal a lituji toho, že já vůl to neponechal v pomyslném trezoru. Ještě tak před 5 roky bych z mých úst nikdy nevypustil větu, že Jan Hřebejk je v současnosti režisérem ŠPATNÝCH televizních filmů. Děj se pomaličku rozjíždí, ale problém tkví v tom, že se už nerozjede, tím pádem se může filmový divák utlouct nudou. Jediný Ladislav Chudík (alias primář Sova) zahrál StBáka s takovou grácií až mi běhal mráz po zádech. Jeho výkon film trochu od toho pomyslného dna nadnáší a scenáristi mu možná mohli vyhradit více prostoru. (18.11.2010)