Řada nešťastných příhod

Když už trpí hlavní hrdinové, tak ať trpí i diváci. A to jak znalci filmové adaptace, tak milovníci předlohy a logicky i úplní začátečníci. Všichni dostávají od začátku jednu pesimistickou vyhlídku za druhou, Patrick Warburton jako Lemony nemilosrdně ujišťuje, že bude hůř a jednomu by se ani nechtělo hlavním postavám fandit, protože podle všech předpokladů to ani nemá cenu. Jenže byla by škoda tuhle řadu příhod neprožít. Zápal všech zúčastněných je extrémně nakažlivý, galerie grimas Neila Patricka Harrise je nekonečná a těch nečekaných hereckých nástupů na scénu, kdy jsem v nejednom případě nadšeně vyskočil z křesla, to vše dává trablům sourozenců Baudelairových punc události, která překvapivě prolétla docela nízko pod diváckým radarem. Jediné, co mi zabránilo vyšplhat po ledové stěně až k nejvyššímu hodnocení, je už samotná pointa knižní série. Tedy vykutálený přístup k odpovědím, na které se nejvíce čeká a které nejednou zůstanou až průzračně jednoduché nebo dokonce zmíněné jednou větou ve druhém plánu. Komu je tahle potenciální frustrace sympatická, ten si ji užije dosyta, pro všechny ostatní je tu výše zmíněné, vše zabalené do nikdy neodpočívajícího černého humoru a jedinečného výtvarného řešení. (11.04.2023)

Po druhém díle to vzdávám (na mou obranu má každý díl hodinu). Je to brutálně stylizované jako třeba seriál Pushing Daisies, což mi obvykle vyvhouje, ale zdejší roztomilost, temnější a s černým humorem, mě nenadchla. Sem tam vtípky dobré, sem tam vyjdou do ztracena. Nějak jsem se nedokázal přenést přes to, že kromě ústředních děcek jsou všechny postavy děsně hloupoučké. Chápu, že to tak u pohádek bývá, a tak by mi to asi nevadilo třeba o půlhodinového animáče, ale tady se děj vypráví poměrně rozvážně, takže jsem měl problém se do příběhu ponořit. Není to zlé, asi záleží hodně na vkusu, ale já budu věnovat svůj čas jiným seriálům. (6/10) (24.02.2017)

Třináct let starý film s Jimem Carreym coby hrabětem Olafem mi ve srovnání s tímhle seriálem přijde jako klenot. Stylizace byla podobná, ale o něco lepší, děj lépe ubíhá a herci jsou lepší. V téhle novince od Netflixu stojí za to Neil Patrick Harris (Olaf), ale dětští herci, kteří hrají sourozence, nemají dostatečné charisma a většina ostatních herců hraje podivně odměřeně a chvílemi až podprůměrně. A protože herci nejsou dostatečně zajímaví, nezáleželo mi na postavách a měla jsem problém přinutit se sledovat další díl. Tvůrci zkrátka nenašli rovnováhu mezi sarkastickým vyprávěním Lemonyho Snicketa a chladným odstupem. Navíc je seriál chvílemi až moc naschvál krutý (např. několik zvratů v posledních dvou dílech, které nebudu spoilerovat) a budil ve mě dojem, že příběh divům ukazuje zvednutý prostředníček. Lemony mě několikrát varoval, že pokud nemám ráda kruté příběhy, kde se stále dějí hnusné věci, nemám se dívat dál. Myslím, že ho poslechnu. (19.03.2017)

Naprosto geniální a Neil Patrick Harris si zaslouží Emmy. Knihy jsem četla, když mi bylo asi 11 let a moc už si z nich přece jen nepamatuju, ale moje láska pro morbidní příběhy o sirotcích a psychopatickém strýčkovi přetrvala a Netflix dokonale zachytil atmosféru celého příběhu a se sarkastickým humorem nevýjimaje. Hudba Jamese Newtona Howarda je něco úžasného a prostě lahoda pro mé ucho. "And that's not how the story goes..." mi v hlavě bude znít dokud nedostaneme 2. řadu. (21.01.2017)

Carrey byl sice jako Olaf lepší,ale ani Neil Patrick Harris není k zahození.Celá první řada nakonec navíc splnila očekávání.Je to vtipné,správně absurdní,přehnané a solidně stylizované.Nakonec ani nevadí,že 6 z 8 dílů zpracovává události které známe z filmu.Ten sice vychází z tohoto srovnání lépe,ale já se bavil...70% (30.01.2017)