Dívka, která si hrála s ohněm

Dost hrozná záležitost. Televizní až na půdu, nudná a neinvenční Alfredsonova režie, skoro žádné napětí, hudba taky skoro o ničem a Michael Nyqvist jako Mikael Blomkvist je strašný. Nemá žádné charisma a divákovi je prakticky ukradený. "Dívka, která si hrála s ohněm" je jenom nudná výplň. Byl jsem z toho docela dost otrávený. Uvidíme, jak dopadne třetí část, ale po tomto zážitku jsou očekávání na bodu mrazu. (27.10.2013)

"Ruský špičkový špion žádá o švédský azyl. Co myslíte? Samozřejmě, že jsme ho ukryli, dali mu práci a nějakou tu korunu na bydlení." Druhý díl Milénia rezignoval na mystično. To je trošku škoda, ale místo toho nabídl více akce, výrazně lépe bojující Lisbeth a zachoval drsné chvilky i hackerské kousky. Pro někoho znamená přeměna tajemna v boj automatickou ztrátu kvality, ale pro mě se jedná o přibližně stejně uspokojivou podívanou, jakou nabídl první díl. (30.03.2016)

Na evropskou kinematografii - tohle slovo neumím vyslovovat, ani psát a vždycky, když ho dokážu přečíst, tak bouchnu rychlým špuntem - nadstandardní snímek. Přidám se k většině, což obvykle nedělám => ano, oproti jedničce to je citelně horší, ale na druhou stranu proti ultrachujovinovinám s Cagem, Jolie a reklamou na Max factor je to bomba - 9.2.2011 - hrubky v tomto komentu byly opraveny po duchaplné, leč lehce trapné konzultaci s Mysickou (02.02.2011)

Spoilery! Nedoporučuji si dopřávat mezi prvním a druhým (tímto) dílem příliš dlouhou pauzu. Ta moje trvala skoro 7 let a bylo to znát. Děj prvního dílu jsem si osvěžil krátkou četbou a navíc tento díl nabízel více než dost flashbacků vracejících se k prvnímu dílu. Přesto bylo k vidění tak brutální množství postav (nebyl jsem si vůbec jistý, zda nových), že jsem měl problém se v tom celém zorientovat. Po určité době se mi to podařilo, ale objevil se zase jiný problém - nějak mě to celé závratně nebavilo. Chaotický začátek pouze vystřídal neatraktivní zbytek. Dost mi vadila celá řada umělých zvratů. Nejvíce asi to, když se blonďatý pán pokoušel upálit v dřevěné chaloupce pár lidí, které předtím pouze mírně omráčil a jaksi se neobtěžoval řešit možnost, že je více než pravděpodobné, že kouř lidi vzbudí a nebude až takový problém prorazit dřevěnou zeď a uniknout na svobodu. Byl opravdu neřešitelný problém je k něčemu v rychlosti přivázat. Značnou část stopáže mě to celé opravdu dost vydatně nudilo. Netuším, zda byla knižní předloha opravdu o tolik horší než v případě vynikajícího prvního dílu, nebo zkrátka jen na celé čáře selhalo zpracování. Stopáž je neúměrně dlouhá žalostnému obsahu. Já to zkrátka nevidím ani na ty tři hvězdy. (08.03.2017)

Muži, kteří nenávidí ženy fungovali jako samostatné filmové dílo (knihy jsem nečetl, pravda). Měli uzavřený příběh a neměli náběh a pokračování. Zásadním problémem dvojky (a trojky) je tak znovnakopnutí děje skrze postavu Lisbeth Salander. S tím souvisí vymyšlení nových zápletek, spikleneckých pozadí apod. A tato dodatečně vymyšlená mytologie a pozadí nefungují. Působí nepravděpodobně, až do extrému vyhnaná nepravděpodobnost konspirací tluče do očí... Na vině je pak i režisér Aflredson, který, na rozdíl od Opleva, nedokáže filmu dát něco ze sebe. Jen rutinně odškrtává scény ze scénáře a sune příběh konstantním tempem, bez zájmu... Finále pak sice potěší svojí brutalitou, tempo v něm ale definitivně chcípne. A otevřený konec už působí jako výsměch... Hudba je super, ovšem... (17.01.2011)