Dívka, která si hrála s ohněm

Těžké, přetěžké převést tak tlustou bichli s tak komplikovaným dějem na filmové plátno. U jedničky se to povedlo, u dvojky si jsem jist, že kdybych nepřečetl knihu pouhých pár dní před filmem, tak by se mi všechny obličeje a všechna ta švédská jména slévala dohromady a v ději bych se moc neorientoval... Za velmi rozumné považuji vynechání Karibiku, který mi v knížce samotné připadal pouze jako nástroj k natažení knížky až na 600 stran. Trochu mne zklamal Blonďatý obr, na nějž jsem se těšil; já si ho představoval jako Rainiera Wolfcastla ze Simpsnů a tento herec mé představě příliš neodpovídal... Divák vůbec nevidí do hlav postav, nechápe jejich pohnutky ani myšlenkové pochody. Bez předchozího přečtení knihy je děj jednoduše neobsáhnutelný. Trapný konec á la špatný americký film zde nevyzněl až tak zle jako v knize... Bez knihy by to bylo níž, takto zůstanu na 70% (21.08.2011)

Když znáte knížku, máte výhodu, že se neztrácíte v komplikované změti postav a informací, ale nevýhodu, že se z filmu vytrácí napětí. Já jsem přihlížel, očekával a kompletoval děj a porovnával ho s knížkou. V první půlce jsem měl problém s tempem - až nění nijak závratné, tak zkrátka snímek budí dojem, že vše jde rychle po sobě, na všechno se přijde okamžitě a na nezasvěceného asi působí trochu nepravděpodobně, protože nezachycuje časovou složku - dobu, kterou různé události trvají. Taky se oproti knize vytratilo více vedlejšího děje, což je škoda, ale není to nijak násilné; ostatně už takhle je toho ve 2 hodinách zhutněno hodně - tak moc, že na úkor děje je ošizena psychologie vedlejších postav. Další hodina navíc by neškodila. Oproti jedničce kvalitativně horší, je to komplikovaná detektivka, nic víc. 75% (08.03.2011)

„S tímhle případem nasazujeme krk. Ovšem jdeme do toho. Ale to je asi podstata Milénia, ne? Proto jsme tady.“ Nečekal jsem to, ale oproti jedničce je dvojka stále dobrá, i když už ne tak pečlivá. Prostě jiná. Alfredson sice pokračoval zhruba tam, kde Oplev původně skončil, ale už to není to pomalé, postupně budované atmosférické detektivní vyšetřování starého zločinu. Nový případ je pro Lisbeth nicméně dost osobní a jde jí o krk, takže o napětí není nouze. Zároveň se tím splácí staré dluhy, protože tentokrát Mikael zachraňuje zadek jí, a ne naopak. Film má každopádně tempo, šťávu, opravdu démonického záporáka…ale bohužel taky závěrečných 10 minut, které se prostě nepovedly. Film u mě klesnul už po „hlíně“, která mi přišla tak zoufale nereálná, až mě rozesmála, a pak to jen pokračovalo až do konce. S hodnocením tedy končím na slabších 4*. „Co chcete?!“ - „Chci umožnit zákazníkům komentovat fakta v našem tematickém čísle o obchodu s bílým masem.“ - „Uvědomujete si, že mi zruinujete život, když to otisknete?!“ - „Jo.“ (25.08.2023)

Švédské adaptace trilogie Milénium jsou zoufale nenápadité a ilustrativní (něco jako Potteři od Columba). Už jen casting se moc nepodařil (Noomi Rapace je na Lisbeth moc stará a velká a Michael Nyqvist patří do TOP 5 nejnudnějších herců na světě), a zpracování to nezachránilo - jakékoli vzrušení jsem hledal marně. Ale na americkou verzi se těším. (08.09.2012)

Před časem jsem dal neplánovaně přednost Fincherově verzi a mrazivá detektivka z americké produkce mě přitavila k sedačce o trochu intenzivněji než starší skandinávský sourozenec. V druhém setkání s počítačovou hackerkou Lisbeth Salander žádné srovnání (zatím) není, tudíž jsem si mohl severskou verzi bez zaoceánského pokušení náležitě vychutnat. Moderní kriminální thriller stále žije!! Lisbeth má znovu všechno, čeho se běžný konzumní člověk bojí – oblíbenou černou kůži, piercingy po celém ksichtě, tetování, homosexualitu v krvi, nasraný výraz, výbušnou povahu, odlišný pohled na svět, asociální chování, emocionální chaos v hlavě, bolavou minulost – a taky jí to díkybohu kurevsky pálí. Nastupuje tentokrát coby jednoznačně hlavní postava a bude si hrát s ohněm a následně kopat do vosího hnízda. Kolem ní se totiž znovu nebezpečně rojí úlisní kravaťáci s hodně podezřelou minulostí a nebudeme se tak příliš divit, když podezření z trojnásobné vraždy padne na tuhle hutnou a vrstevnatou postavu. Navíc dvě oběti patří do skupinky novinářů okolo starého známého Mikaela Blomkvista a jeho Millenia, kteří jdou po hodně velké rybě. Škoda, že Blomkvist ustupuje tak moc stranou. I když je zřejmé, že rozplétání Lisbethiných bolístek je zajímavější, celek bych raději viděl víc dotaženější. Škoda ještě jednou, tentokrát černobílého vykreslení (až velkého množství) postav a zahlcenosti vyprávění v pasti nekonečného dialogu. Precizní filmařina to ale pořád je, herci nezklamou, severská atmosféra jakbysmet, režie mohla být nápaditější, ale buďme za ní rádi. Stejně jako za blonďatého nemluvku, který jakoby vypadl z nějaké starší bondovky. PS: Na taťku jedině se sekyrou!! 70% (16.11.2013)