Plivu na váš hrob

Nijak zvlášť mě film nebavil. Paradoxně je napínavější první půlka - osamocená chatka v lesích, vědomí toho, co má přijít a hrdinka nebyla nijak extra nesympatická, takže se o ní člověk i bojí. Psychický teror byl taky docela silné kafe. Druhá půlka mě bavila výrazně míň. Pomsta je možná podaná brutálně, ale taky dost nudně a pro mě bez známek gradace. Věřím ale, že vůči originálu je to asi zlepšení. (13.02.2011)

Stejně jako v originále, i zde přijíždí atraktivní mladá spisovatelka na venkov, kde si ji najde parta hulvátů, kteří ji jako bezbrannou "stuck-up city bitch" poníží a hezky hromadně znásilní. Ale pak se karta obrátí a ona vykosí jednoho po druhém. Nový je to uhlazenější, hororovější, ohledně nahoty korektnější (bůů) a o něco brutálnější (ještě aby ne). Děj je opravdu téměř na chlup stejný, nepřichází s ničím zásadním. Hlavní herečka trochu nudí, jinak je to obsazeno dobře. Zásadní problém je asi ten, že tu nedojde na nic extra. Nevidíte nic nového, nebo opravdu působivého, nemá to potřebný spád. Hodinu jsem se průměrně bavil, no a jelikož ta zúčtovací půlhodina nezaválcovala tak, jak jsem si přál, tak dávám bez většího rozmýšlení za tři. (31.01.2011)

Kdo po mně kamenem, já po něm (ztvrdlým) chlebem aneb psychický teror a mnohonásobné znásilnění odměněno očistnou koupelí s louhovou pěnou, něžným mazlením s doteky vran, jemným zástřihem toho přebytečného v oblasti genitálií a dlouhotrvající anální rozkoší zakončenou vyvrcholením přímo do srdce.. Tuctové, nepříliš chytré první dvě třetiny a ta poslední jen představuje samoúčelnou torturu bez pocitu zadostiučinění, po které vlastně nevíte, kdo tady byl perverznější úchyl. I na S.Butler jde vidět, jak ji ta role nejde příliš přes pysky a že členové štábu ji jen k něčemu přivázali objekt pomsty, ona přišla na scénu, udělala šplouch, pích nebo šmik a šla si zase za vizážistkou přežehlit vlasy. Jiný remake, Poslední dům nalevo, u mě vítězí na celé čáře a já tímto lehce jedovatě spit on your movie, pane Monroe.. (09.01.2012)

Opět se mi potvrzuje přesvědčení, že remakům má cenu fandit tehdy, když originální film za moc nestojí (bráno podle nežánrových hodnotících kritérií, žánrově původní ISoYG něco do sebe má). I Spit on Your Grave je atmosféricky poměrně věrnou předělávkou. Celkový feeling zůstal zachován, "rape" část je znepokojivá, "revenge" část pak až extrémně brutální po vzoru novodobých exploitation hororů. Při srovnání s nedávným remakem Posledního domu nalevo tedy nutno říct, že se tvůrci ISoYG vydali jinou cestou (bližší originálním snímkům). Což nemyslím ani pozitivně ani negativně, nýbrž to pouze konstatuji, oba filmy ode mne mají totožné čtyřhvězdičkové hodnocení. Steven R. Monroe zkrátka příjemně překvapil, při pohledu na jeho dosavadní filmografii natočil atmosférický film až nečekaně vysokých kvalit. (21.01.2011)

Originál mě svého času zasáhl hodně, od remaku jsem nic nečekal a byl příjemně překvapen, obzvlášť tím protahovaným psychickým terorem a fajn slečnou i záporáky. Ten sedmdesátkový syrový amatérský feeling studiový remake samozřejmě nemá, věrohodností (pomsta hrdinky) ani originalitou se taky neobtěžuje (sadistického šerifa si scenárista vypůjčil z TEXASKÉHO MASAKRU MOTOROVOU PILOU a přirovnávání hrdinky ke koni silně - snad záměrně - připomene prasečí etudu z VYSVOBOZENÍ), ale hlavně že to šlape. (25.05.2016)