Nákaza

Konečně někdo zfilmoval Pandemic;-). Ne vážně. Soderbergh si pohrává s tématem pandemie, strachu a paranoie naprosto brilantně. Scénář svět nenásilně přibližuje skrze mnoho postav a detailů okolo (televize v pracovně Cheevera) a drží si auru věrohodnosti. Ta ve spojení s chladně neosobním světem a hudbou dělá z Nákazy působivou vizi, která bohužel nebude atraktivní pro široké divácké publikum. Někoho jistě překvapí, že se tu prakticky neobjeví žádný "reportážní styl", kde se budou maximálně využívat média a jejich všudypřítomná masáž. To mě překvapilo také, ale do kontextu filmu a pojetí postav a událostí se to vůbec nehodí, budiž zadostiučiněním, že je tu alespoň blogger. Více zde. (27.10.2011)

Sledování s rýmičkou jedině pro otrlé. Hlavním hrdinkou je tu samotná nákaza; o té to je. Zcela nový typ filmu; emočně sterilní (a o to více působivý) dokument o věcech budoucích, který skrze nakažlivou atmosféru vyvolává neodbytný pocit "tak takové to bude, takhle to tedy proběhne..." Ovšem až to propukne, tak bez perfektního Martinezova hudebního podkresu. Což bude věčná škoda. (02.01.2013)

Ač se Soderberg odvážně rozhodl zmapovat nákazu z pohledu společenského systému, dat a čísel namísto osobních (a třeba nevhodně patetických) příběhů několika jedinců, v konečném důsledku se mu právě tento styl stává kámenem úrazu. Ač bych rád Contagion chválil za objektivnost, důveryhodnost a "reálnou" atmosféru, nakonec je to přeci jen poněkud zapomenutelné, chladné, neosobité a pro diváka odtažité. Dramatičnost, která by měla směrem k závěru vrcholit se ubírá opačným směrem, divák je smířen s tím, že identifikace s postavami neproběhne a emocionální složka se po prvním úmrtí definitivně nevrátí. PS: Po druhém shlédnutí to vidím docela jinak, prakticky mi vadil jen happy end, který podrážel nohy nějaké silnější katarzi. Jinak to bylo velmi dobré! 7/10 (17.12.2011)

V tomto hraném dokumentu se podíváme do Hongkongu, Londýna, Macaa a Minnesoty. Prosfištíme si pár slovíček, dozvíme se něco ze světa biochovu vepřů a odhalíme záhady echolokace netopýrů. Také zabředneme do praktik WHO a těch zmrdů z CIA. Hlubší emoce nečekejte, bohužel, atmosféra filmu je právě na úrovni dokumentu ze zůmu. Přesto však po dokoukání zůstane ve vás jakýsi pocit strachu, že by to tak klidně jednou mohlo být. A měsíc nebo dva je nesmírně krátká doba na reakci obyvatelstva na zkázu takových parametrů. No, nemůžu než doporučit. Škoda jen té filmové atmosféry, mohlo to být dramatičtější, ponuřejší a temnější. Myslím, že to zabila právě hudba, která byla dost protivná. Stačilo by přitom pustit dvě noty třeba z Mlčení jehňátek a hned byste viděli, jak omladina jektala zuby při nervydrásajícím dramatu, kde lidi padaj k zemi jako hrušky a to v největší hruškové katastrofě naší historie. (06.10.2014)

Pokud má polovina žen AIDS a druhá prasonetopýří chřipku, přestává platit klasická tuberkulózní poučka, že se maj píchat jen ty, co kašlou. Ve výše uvedeném případě má jeden rozhodně zaručenou delší životnost u těch s lézemi. Teda jestli nakonec stejně nechytnou tu chřipku. Ale to už se příliš filosoficky zamotávám. Typická Soderberghovina. Ten chlap je prostě mistr ve svém oboru! Dokáže si nacpat před kameru snad každou profláklou hollywoodskou držku, sehnat macatý rozpočet a pak rutinovaně natočit nudný a neosobní film, na který zapomenete snad ještě před závěrečnými titulky. A takhle mu to prochází už hezkých pár let. Je to jednoduše frajer nebo Bruckheimerův nemanželský synek? (13.12.2011)