Nákaza

"Ensemble piece" o smrtící pandémii ála Steven Soderbergh. A je to dá se říci dokumentárním stylem natočená procedurální podívaná o tom, jak se postupuje při objevení epidemie hodně ošklivé chřipky a pokusech ji zvládnout. Ale ne tak docela - Soderbergh totiž v rámci výstavby šokujícího děje sleduje i konkrétní "obyčejné" lidi, ale nedělá to tak, že byste se s nimi mohli sžít, nebo že by nedej bože páchali nějaké hrdinské skutky ve stylu katastrofických velkofilmů. Aby to nebylo málo, Nákaza také "drží prst na tepu doby", když umně využívá postavu investigativního bloggera, který do bohulibých snah WHO a národních vlád svými konspiračními teoriemi a vlastní agendou soustavně háže vidle. Co rozhodně stojí za zmínku, je skutečnost, že Soderbergh nijak nepřikrašluje to, co by v analogické situaci nastalo (a co se mu ve filmu děje), tj. rozpad společnosti, návrat k zákonu džungle, a hlavně to, že by o životy přicházeli mladí, staří, ženy, děti, prostě všichni bez výjimky. V kombinaci s vědomím, že "hlavním hrdinou" filmu je nijak zvlášť virulentní patogen, přenášející se fyzickým kontaktem, a že by tudíž mohlo být mnohem, mnohem hůř, to celé působí velmi znepokojivě. Soderbergh respektive scénárista Burns to ještě navíc koření morálně spornými rozhodnutími, a v zásadě neukazují jedinou výlučně "dobrou" postavu. Je mi jedno, nakolik režisér selhal v pokusu natočit kontroverzní kritiku systému, a nakolik se zalekl přílišných odklonů od diváckých očekávání. Contagion totiž i tak funguje, a nutno říct, že řada momentů v něm je opravdu překvapivá. Rozhodně jsem se nedíval naposledy, takže dám spokojených (znepokojených-ale-co-s-tím-asi-tak-naděláš) 80%. (23.03.2015)

Remeselne soderberghovsky kvalitná, inteligentná a herecky atraktívna predstava globálnej katastrofy a postupu jej riešenia. Viac než na "obyčajných ľudí" sa film sústredí na postavy, ktoré majú čo hovoriť do riešenia problému, a ktoré sa skrz ich zraniteľnosť tiež stávajú obyčajnými ľuďmi. "Chemickú" atmosféru podporuje progresívna elektronická hudba bez jedinej emócie. Silných momentov mohlo byť viacej, a to najlepšie nemuselo prebehnúť na začiatku. Vysvetľujúci záver je narýchlo odbitý. Celkovo slušná alternatíva katastrofického žánru, ako ho poznáme od Emmericha a spol :-) Ale Cuarónovi by predsalen svedčala viacej. Spomeňme si na jeho emocionálnych Potomkov ľudí... (13.10.2011)

Soderbergh se s divákem nesere. Emoce žádné, napětí málo, hereckých hvězd plno, ale na plátně se žádná z nich příliš neohřeje. Nákaza je takový nezaujatý, odcizený pohled na globální pandemii. A právě díky tomu, jak stroze a nelidsky působí, vylézá na povrch hrůznost a beznadějnost nastalé situace. Možná to jen chtělo zabřednout do problému ještě o trochu hlouběji, poslední půlhodinka mi přišla příliš zkratkovitá. 7/10 (16.12.2011)

Pokud má polovina žen AIDS a druhá prasonetopýří chřipku, přestává platit klasická tuberkulózní poučka, že se maj píchat jen ty, co kašlou. Ve výše uvedeném případě má jeden rozhodně zaručenou delší životnost u těch s lézemi. Teda jestli nakonec stejně nechytnou tu chřipku. Ale to už se příliš filosoficky zamotávám. Typická Soderberghovina. Ten chlap je prostě mistr ve svém oboru! Dokáže si nacpat před kameru snad každou profláklou hollywoodskou držku, sehnat macatý rozpočet a pak rutinovaně natočit nudný a neosobní film, na který zapomenete snad ještě před závěrečnými titulky. A takhle mu to prochází už hezkých pár let. Je to jednoduše frajer nebo Bruckheimerův nemanželský synek? (13.12.2011)

Dalo se čekat, že to půjde proti tradičním diváckým očekáváním, ale přesto Soderbergh dokáže překvapovat hlavně tím, jakou optiku k profláknuté zápletce přikládá, když si místo velkolepých davových scén vystačí s dokumentárně laděnou tóninou a naprosto suverénně nechává slavným hollywoodským jménům minimální party, přičemž oni se mu odměňují parádními výkony. Minimalizmus, který se zavrtává hluboko pod kůži. PS: Letos už druhý film, který z velké části „udělal“ Cliff Martinez. (20.10.2011)