Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Takže...! Všichni převlíkat, mazat do kina, a sledovat jak se správně trefuje zařízení! Sparťani nebo ti druzí...no však víte, ti s tou hvězdou (Sigma Olomouc;)), to je úplně jedno, sbalte se a valte pěkně za peníze klidně i do multikina. Proč byste to měli dělat? Především proto, že máte konečně po letech šanci podpořit výbornou českou komedii na úkor těch sranců co nás letos čekají - jestli mi chce někdo tvrdit, že třeba Líbáš Jako Ďábel bude náhodou jako dobrý, protože to je přece Poledňáková, a jako ty její minulý filmy byly taky prča, tak klidně může, já to přežiju; nicméně doufám, že ho ostatní čtenáři budou litovat stejně jako já (ačkoliv bych na to měl spíš srát jako ten Bílej Tesák, hahahá!). Jak bych to řekl - konečně je tu možnost jít se podívat na Barcelonu tam, kde se obvykle hraje česká první liga. Nemíním se zabývat tím, jestli Miroslav Krobot portrétuje vlastně výsostně smutnou postavu, která likviduje svoje okolí, a vůbec veškerými přesahy Okresního Přeboru, které snad může více nebo méně mít. Zůstávám u toho, že jde o vynikající komedii, která sice je z fotbalového prostředí a okolo fotbalu se veškerý děj točí, ale nemusíte vůbec být fotbalový fanoušek, abyste se nahlas chlámali většinu stopáže (stejně jako zbytek sálu). Vynikající obsazení, vynikající výkony, vynikající scénář mimo jiné s perfektními ukázkami running gagů s dějovou úlohou. Situační humor par excellence, který ovšem v některých případech přijde ještě o něco vtipnější těm, kdo jsou obeznámeni se seriálem. Prostě v současných poměrech (bohužel) luxus nad luxus - který si ale zasloužíme jenom pokud dovedeme rozlišovat a oceňovat kvalitu. A i když se 270. derby neodehrálo tak jako se tvrdí v závěrečných titulcích, i tak to považuju za krásně důstojné zakončení velkého příběhu z malé vesnice. Je to možná krapet nadnesené, ale míň než osmdesátku bych stejně nemohl dát, takže what the hell, 90%. Berte to jako protiváhu těm tupoňům, co tu sází odpady a single hvězdy se zdůvodněními typu "herci předstírají, že hrají". To je opravdu na místě u Přeboru a ne u té Poledňákové, rozhodně jo:P PS: Z rozhovorů s osobami ze širšího okolí zjišťuju, že to opravdu není film pro každého - ale jejich názory mají rozumné opodstatnění, byť leckdy založené na ryze osobních důvodech. Pro to pochopení mám. (31.03.2012)

Oproti seriálu je zde trochu méně zábavy, ale všechny známé postavy "fungují" skvěle a Pepik Hnátek mezi ně zapadá obdivuhodně přesně, i přes svou obsesi. Abych zde neomílal dokola to všechno, co už sdělili jiní, omelu dokola jen to, že jde určitě o jeden z nejlepších českých filmů posledních nejméně pěti, ale spíše deseti let. Krásných 85%. (05.04.2013)

Jedinečnej film. Nevtíravé rozšíření skvělého seriálu, které rozhodně obstálo. Udrželo si osobitou poetiku a baví dialogy, gagy, hláškama ("Chceš prcat?") i návratem staré známé party. Suverénní skloubení řemesla, herců a autorského otisku, které sice nemá příběh plně uzpůsoben dramaturgii celovečeráků, ale i tak z něj vypadne docela dost výživné hořkosladké radosti. (27.03.2012)

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)

Vztahy skrz fotbal. Takhle upřímně jsem se v kině (a na českém filmu) nesmál už dlouho. A taky jsem dlouho čekal na snímek z prostředí českého venkova, který by neměl jen první plán (Muži v říji toto naplnili jen částečně.) Lehká sinusoida ohledně hutnosti děje a humoru, to je snad jediná výtka, pro hraje nečekaný konec a například využití vtipu s přejezdem k smysluplné pointě...film je srozumitelný pro znalce i neznalce seriálu a je to dílo tvůrce, který jasně ví, co chtěl vytvořit. Díky, Jane Prušinovský! Quo vadis? :-) (17.04.2012)