Prci, prci, prcičky: Školní sraz

No, ze by to byl takovej super naklad, jak naznacuje hodnoceni, tak to fakt ne. Sice se tu sejde drtiva vetsina osazenstva z prvnich dilu, ale krome hlavni particky tu jsou vzdy spis tak do poctu a maj jen sem tam nejakou hlasku. No a hlavni parta resi predvidatelne predvidatelny problemy, takze nic novyho pod sluncem, misty se nic moc nedeje a sem tam nejaka humusarna. Ale porad je to ta banda sympataku, co se dostava do pruseru, par scen skvele doplnuje nektery udalosti z minulejch dilu, ale ze by zrovna tohle byl druh filmu, kerej by moh hrat na nejakou nostalgii, to bych teda nerek. Ale i tak jsem se slusne bavil, par scen je brutalnich a ty 4* to v pohode da. (30.06.2012)

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)

Kromě snesitelnějších fekálií a ryze sexistických vtípků humor Prciček dozrál. Najednou se divák přistihne, jak se směje celkem inteligentním hrátkám se slovy nebo si užívá precizně načasovanou hlášku. To tu dosud nebylo a Školní sraz díky tomu získává velké plus oproti svým předchůdcům – připadá vtipný i divákům, kterým už není -náct. (30.05.2012)

Jim(ův táta) se Stiflerem znovu ve víru patálií a eskapád, po nichž nezůstane jediný úd suchý. Ostatní jsou spíše do nostalgického počtu. Vtipné docela dosti a podařilo se odhadnout i vhodnou míru sympatické nostalgie (v zásadě se to veze na stejné vlně jako čtvrtý Vřískot). Škoda, že se nepodařilo stejně vhodně i určit stopáž, protože to má o dobře dvacet minut více než by bylo záhodno. (05.04.2012)

Stará parta se vrací na vlnách nostalgie a rozjíždí další mega kalbu, teda tentokrát třídní sraz. Chlastá se, hulí se, bleje se, balej se středoškolačky,... v podstatě všechno při starym, tentokrát se zachází i trošku dál, až na hranici, možná i trošku za ní, ale to je úplně fuk, protože si to s Jimem, jeho tátou, Finchem, Kevinem, Ozem, Stiflerem i jeho mámou zase užíváte jako u prvního dílu. (25.07.2012)