Laponská odysea

Dome Karukoski má skutečně talent jako prase. A s každým dalším filmem to jenom potvrzuje. Jsem rád, že jsem to, jak výborným režisérem bude, rozpoznal hned u prvního filmu od něj, který jsem viděl - Domova šedých motýlů. Napapiirin sankarit tentokrát není citlivým dramatem o mladistvých, ale lehce nahořklou komediální road movie. Zde se však označení "hořká komedie" nemusí používat v pejorativním slova smyslu jako u novodobých českých filmů, ale ve smyslu naprosto pozitivním. Tragika s komikou se tady střídá tak hladkým způsobem, že téměř ani nerozeznáte hranice mezi jedním a druhým, Nejlépe je to patrné ve scéně s elektrickým taserem, kde to opravdu bije do očí :). Zmiňovat zimní atmosféru, velmi sympatické herce, příjemnou hudbu nebo několik lakonických a nenápadných, ale o to více potěšujících režisérských vychytávek by bylo nošením sněhu do Finska. Jen tak dál Dome. (20.02.2012)

No, ak sú v tom Fínsku všetci tak v pohode, dokonca i Rusáci, tak to ja tam potom valím. Film je ináč klasická oddychovka, pri ktorej sa celý čas len uškrňate a možno dva razy i vybuchnete od smiechu, ale ideálna hlavne po desaťhodinovej šichte, to bezdebaty. Pamela Tola je kočka a Jasper Pääkkönen by snádˇ nemohol hrať vo filme bez toho, aby nemal nejakú štrikovanú čiapku nasadenú na tej svojej kotrbe ( inak, ja ho mám celkom rád ) no a ten koniec to zadrel! Záver: ukrutne silné 3* , alebo pomerne slabšie štyri, no . (13.06.2011)

Škoda. Laponská odysea bola až na pár dobrých scén poriadne suchá, čo ma poriadne sklamalo. Je to len nezaujímavý ohraný námet s minimálnou porciou humoru alebo drámy bez akejkoľvek citovej naviazanosti na postavy pri jeho sledovaní. Tie boli napísané veľmi plytko, nudne zahrané s absenciou čohokoľvek, čo by ich nejak vyzdvihlo. Navyše, s koncom som nebol vôbec spokojný... a nie tak, že by som bol spokojný s tým, ako som nespokojný, keď film skončí nešťastne... bol som nespokojne nespokojný s tým akože "koncom", ktorý mi pripadal len ako trápna zlátanina všetkého možného, len nie zmysluplného. Ale napriek tomu si myslím, že ako večerná odreagovačka môže poslúžiť dobre. Okrem fajnovej kamery a krásnych záberov fínskej prírody však ale ozaj nie je od Napapiirin sankarit príliš čo čakať. 50% (25.02.2015)

Povedená finská komedie z Laponska (úplně správný překlad Napapiirin sankarit je jinak Hrdinové polárního kruhu - alespoň trochu si z té finštiny pomatuji :-), které jsem měl tu čest možnost v zimě navštívit a je to opravdu nádhera. I ty mraky klesající až k -40, které jsem zažil člověka neotráví, když se tam pohybuje a polární záře mu svítí nad hlavou. Režisér Karukoski se už u mne vyznamenal filmem Tummien Perhosten Koti a tohle je sice úplně jiný žánr, ale i tak sympatický počin. (25.02.2012)

Svižná finská veselohra, trochu ovšem bez podstaty, neboť její podstatou je nějaký digibox, který měl jeden z trojice anti-hrdinů koupit svojí partnerce: jako doklad svojí schopnosti vzít si peníze, zajít do obchodu, koupit ho a přinést domů. Snad jako zásnubní dáreček, ale nakonec se ukáže, že oním dárečkem je on sám… Aneb jak se lehkovážný floutek po řadě komicko-drastických peripetií stane řádným manželem a otcem (na jak dlouho?)… Aneb: když jsem na veletrhu v Jyväskylä (odskočil jsem si i do Rovaniemi) prodával tiskové stroje, divil jsem se první den po ránu, jak jsou Finové neteční, chodí napůl jako pávi a supové, a žádný pokus o kontakt je netěší. Odpoledne však byli jako vyměnění, samý zájem, aktivita, diskuse. Prokoukl jsem je ovšem velice brzo. Ráno se starali jen o to, jak si dát co nejdříve pár panáků - a odpoledne už to z nich bylo sakra cítit… A to je má laponská odysea. (28.08.2014)