Paranormal Activity 3

A, tak s trojkou začínám mít trochu problém. A to hned z několika stran. Kdyby to byl samostatný film a ne prequel k již dvěma filmům, které odvyprávěly nějaký děj a nahodily jakési status quo, které by měl i tento nějak dodržet, byl by to docela slušný snímek, který by mohl vyvolat docela slušný humbuk. Nebo možná, kdbyych před ním ty první dva díly neviděl. Škodí mu totiž snaha být lepší, šokovější a "strašidelnější" než předcházející dva, v podstatně komornější, přesto (nebo právě proto) působivější díly. Ta snaha o akčnější, častější a obecně řečeno "větší" scény je nutně krokem zpět. Často jsem se nemohl zbavit dojmu, že dochází k vykrádání Poltergeista, malé dítě rozmlouvající z duchem tak tak strašně trapný, odpuzující a nefunčkní kýč, až se mi chtělo smát, stejně tak při scéně s taháním za vlasy, jsem se jen tak tak ubránil vyprsknutí smíchy. Podobně při vyvolávání bloody Mary. Je tu toho moc, je to okaté a jde z toho vidět ta snaha překonat, být lepší, než předcházející. Hodně se mi nelíbll závěr filmu, rozuzlení, pointa, která mi dvakrát moc nešla dohromady s tím, co se řeklo, odehrálo, nakouslo v předcházejících dílech. I když tomu tam nemusí být, pokud si k tomu domyslíme nějaký mezistupeň (a nebo se to všechno odehrálo až později). Každopádně se mi ten závěr nelíbil. Nic to však nemění na faktu, že některé nápady a scény byly hodně dobré a působivé. Líbil se mi nápad s pohybující se kamerou a schopnost vytřískat z toho poměrně více, než by se zdálo. Scéna s prostěradlem byla opravdu strašidelná. Jde to dolů, ale drží se to zuby nehty. Obávám se čtyřky. 2,5* (31.12.2012)

Paranormal Activity potřetí a rozhodně lépe než v předcházející části. Jeden by řekl, že v tomto žánru už se nedá přijít s něčím novým a bouchající dveře či houpající lustr už asi nikoho moc nevyděsí avšak tvůrci trojky přišli s něčím opravdu nečekaným- a to s příběhem! Ó ano, PA3 má docela zajímavý děj :) Navíc zasazení do osmdesátých let jsou další plusové body. Milé je i navrácení do menších prostor, které onomu found-footage (skvělý nápad s větrákem) zkrátka sluší víc než rozlehlé prostory z dvojky. Tento druh hororu funguje hlavně na efektních lekačkách a těch se tu dočkáme vážně přehršel. Skutečně docela velké (a milé) překvapení, jenž mě navnadilo na díl čtvrtý :) (28.09.2012)

Jednička byla fajn, protože mi připomněla že se někdy i dnes bojím, co je ve tmě za rohem. Žádný zázrak, ok. Ale lekačky měly smysl. Prodlevy měly smysl. I ta dementní každodenní nuda dodávala sílu vteřinkám strachu. Dvojku jsem neviděl a trojka je díky posledním dvaceti minutám pěkně na hovno. Dynamika je filmovější, ale bububu je pouhou nahodilou atrakcí, která více méně zabijí možnost tušit hlubší motivace démonova tajtrlíkování. ___ To, že je potřeba nasadit do scénáře idioty s rozvinutou potřebou natáčet a zakrnělou potřebou uvěřitelně jednat, jsem si už nějak zvykl. Že mi ale autoři posvítili do tmy za roh a rozšafně sdělili, že film je teda fakt o hovně... to si mohli ušetřit. Vše mělo skončit s větou: ,,Ok, Toby, I'll do it!'' (11.03.2012)

Tak nevím, či horory už taky nejsou co bejvaly, mám v tom mezery, ale upadá to nějak. Bejvák to byl obstojný, až na oblíbené americké open space pokoje - pro děcka riziko pádů ze schodů, pro rodiče nahrážka antikoncepce. Ještě pár chyb by se na tom kvartýru našlo plus sem tam zemětřesení není taky žádná sláva. No a to je tak vše. Vlastně se neustále natáčelo v baráku, asi v rámci propagace pořadů Bydlení je hra, Prostřeno! nebo Jak se staví sen (bourá). V roce 1988 se tomu říkalo kamerování, dnes se to nazývá Stalking. Výraz pochází z Ameriky 90. let 20. století. Že by pouhá náhoda?! To zas byl neskutečný propadák, čeče... ;-) (24.07.2013)