Režie:
Stanislav PárnickýScénář:
Zuzana KrižkováKamera:
Ján ĎurišHudba:
Svetozár ŠtúrHrají:
Marián Geišberg, Marián Zednikovič, Zdena Studenková, Eva Vejmělková, Vilma Jamnická, František Zvarík, Anton Šulík st., Peter Mišík, Vladimír Černý (více)Obsahy(1)
Vysnít si krásnou budoucnost je jediný způsob, jak přečkat krutou dobu války... Válka si vybírá svou krutou daň, kterou musí platit všichni. Zejména tvrdě dopadá na malou slovenskou vesnici, kde se zápas o holý život stává zkouškou lidského charakteru. Pro dva zchudlé kamarády Jakuba (M. Geišberg) a Maja (M. Zednikovič) je protloukání se bídou více než těžké. Jakub odněkud na své káře rozváží kyselku pro celou vesnici a žije v polorozpadlém domku se svou sestrou Terezou (E. Vejmělková), jejíž opatrovatelkou a průvodkyní životem je zkušená žena Mara (Z. Studenková), co se zaopatřuje penězi od svedených vojáků. Majo je zase nalezenec a bezdomovec, který dělá, co se zrovna namane, aby přečkal další den. Jedinou útěchou jsou pro dva nerozlučné přátele kolující zkazky o jakési zemi zaslíbené, kde není bída ani hlad a kam by se oba mohli vypravit. Jenom tato samotná vize, idea ony dva i zbytek vesnice drží na nohou, a dává jim naději v lepší zítřky. (Česká televize)
(více)Recenze (44)
V tomto filme odhalili svoje prednosti (a to nielen herecké) Zdena Studénková a Eva Vejmělková - obe pozerateľné. ()
Silný film a fantastický herecký výkon Z.Studenkovej... Krásna spomienka aj na M.Zednikoviča.... Dávam 75%. ()
Některé scény mají sílu... zejména ty s Evou Vejmělkovou a nebo Vilmou Jamnickou. ()
Zaujímavý aj keď nie prevratný film. Hudobný "dramatický" doprovod ma neskutočne otravoval - syntetizátorové zvuky znejú počas celého filmu a majú navodiť atmosféru, čo sa teda rozhodne nepodarilo. Inak Zdena Studenková, ako "ľahšia" žena tu stojí za to. ()
Výborné herecké výkony oboch hlavných hereckých predstaviteľov a scéna s dobytčákom smerujúcim do Dachau naozaj silná záležitosť. Absurdita vojny a ľudská malosť sa tu ukazuje naplno aj v "závetrí" Slovenského štátu. ()
Postrádalo to spád. Viem, že je to poetická dráma, ale aj tak sa dej točil stále dokola. Keby tam nehral Geišberg tak to zabalím už v polovici. V druhej polke ma zaujali asi len zábery s môjho rodného mesta.. ()
Slovenský venkov v období fašismu a soužití lidí v takovéto nelehké době v silném příběhu filmově laděného do poetiky. V Česku vzniklo mnoho takových snímků a na tomto příkladu je vidět, že i slovenská kinematografie se má čím pochlubit. Myšlenka a vůbec celá filozofie příběhu může být jako obvykle pro mnohé velmi těžkopádná, ale kdo danou látku správně uchopí, užije si snímek v celé své kráse a podstatě. ()
Ničnehovoriaca koláž príbehov postavičiek, ktorým sa akoby nechce žiť. Všetci sú otrávení, no túžiaci po šťastí. Všetci prešľapujú na mieste, v dedine, ktorá je naturalisticky vykreslená. Zaujme ešte jeden veľmi pekný hudobný motív dvoch priateľov žobrákov, ktorí sa nevedia i nechcú rozhýbať. Záver, ktorý nie je viac ozrejmený, myslím strojcu útoku, je čudný, no nejako to musel Párnický zapichnúť. ()
"Život je beďár!" ()
Příběh barvitě a vcelku poeticky zobrazující pestrý, ale nesnadný život v zapadlé slovenské vesnici v době války. Chudí jsou odsouzeni k chudobě anebo ke způsobu obživy, který není právě počestný. Hodnota filmu tkví ani ne tak v příběhu samotném, jako spíš ve vykreslení různých figurek, které tvořily vrstvy tehdejší venkovské společnosti v jakémsi vnitřně uzavřeném světě, jenž nakonec válka rozmetala obrazně i doslova. Zejména v závěru přechází film až v jakési metaforické obrazy. Námět to není špatný, ale provedení občas schází větší režijní zručnost a propracovanost, některé scény jsou zbytečně rozostřovány lacinými televizními triky, což možná mělo působit tehdy moderně a efektně, ale dnes to vyznívá spíš rušivě. Postrádal jsem také větší emoční hloubku - děj plyne bez většího vnitřního napětí, a to i v jinak tragicky zabarvených situacích. ()
Dovolím si tvrdiť, že sa jedná o jeden z najlepších slovenských filmov. Z deja priam sršia historické reálie slovenskej dediny počas Slovenského štátu. Režisér a scenárista neskĺzli k nejakej idylicky sfilmovanej rozprávke, za čo im ďakujem. Dvojica hercov (Geišberg, Zednikovič) priam excelovala v postavách naivných dedinských žobrákov odkázaných jeden na druhého. Za zmienku stojí, že obaja herci rok po natočení tohto filmu excelovali aj v ďaľších skvostoch slovenskej kinematografie Zednikovič (Utekajte už ide), Geišberg (Alžbetin Dvor). Len škoda, že po revolúcii obaja nedostávali dostatočný priestor vo filmoch. Určite by sme sa od nich dočkali aj iných skvelých výkonov. Dúfam, že aspoň pánovi Geišbergovi sa ešte podarí natočiť pár dobrých filmov. ()
nesúrodené,zmätočné ()
Občas mi vadila kamera, chvíli sem, chvíli tam. Tento film je tak divácky náročný, že jsem chvílemi poklimbával. Děj přešlapuje, nikam se neposunuje a ono vlastně ani není kam. Je to spíše sbírka příhod, každá je jiná, každá má jiný konec, většinou truchlivý. Teprve až na konci filmu se dá říci, že k něčemu konečně dosměřoval, ale to už je pozdě. A Samozřejmě, že i tento závěr musel režisér dodrbat jakýmsi rádoby psychem. Čímž se připravil i těch dvacet procent co jsem chtěl dát. ()
Kára plná bolesti odkazuje v první řadě k bolesti dvou našich hrdinů. Jak jinak si vysvětlit, že obyvatelé vesnice nebyli vystaveni žádným dobře známým represím ze strany nacistů. Vlastně až na bídu to místy vypadalo idylicky. Místní se sázejí, baví se a u toho věří v zaslíbenou zemi. A ani o té netuší, že existuje. Jedinou skutečnou bolest tedy zažívá Jakub a Maja, kteří jsou všude nechtění a de facto bezdomovci. Až konec trochu naznačil skutečnou krutost války, ovšem to zobrazení působilo dost žalostně v ostrém kontrastu s tím, že až do té chvíle si lidé žili docela pěkně. Snad jen za herecké výkony si film zaslouží hvězdy a ten děsivý konec právě v rozporu s dosavadním průběhem děje. ()
Film popisuje životní úděl dvou kamarádů - prosťáčků v období Slovenského štátu. Je to příběh hluboce lidský, nechybějí vypjaté a silně emocionální scény. Jeden z nejlepších slovenských filmů osmdesátých let. Skvělé výkony obou hlavních představitelů a Zdeny Studénkové v roli feme fatale/kurvičky. Jen se člověk musí přenést přes ty nesmyslné bojové scény na závěr. Kdo vlastně bombardoval nějakou bezvýznamnou slovenskou vesnici? Rusáci? Němci? Ale vlastně proč??? Zajímavosti: Eva Vejmělková celá v rouše Evině - nádhera!!!, trojice komediantů - Slávka Budínová, Zdeněk Srstka a brněnský silák a vypravěč Franta Kocourek!!! ()
Poetické filmy sú zvláštna kategória. Väčšinou sú to filmy ťažšie znesiteľné, ťažšie pochopiteľné , filmy, ktoré si vyžadujú veľkú dávku pozornosti, trpezlivosti, pochopenia a cítenia zobrazovaného. Podľa mňa viac ako u iných filmov tu potom prichádza k veľkým rozporom medzi názormi divákov. Pre mňa osobne, ak si takto narýchlo spomínam, je tento film ten najkrajší slovenský poetický film aký som kedy videl. A len ma mrzí, že herci ako Marián Geišberg či Marián Zednikovič dospeli do doby keď sa na Slovensku prestávali točiť dobré filmy. ()
Osvěžující poetický film s trochu temnou náladou danou dobou, ve které se odehrává. A životními osudy jednotlivých protagonistů. Některé scény jsou opravdu hodně silné, zejména ten šílený závěr s vlakem. 3+ ()
Příběh dvou kamarádů ze zapadlé slovenské vesnice na sklonku 2. světové války. Oba hoši jsou takoví outsideři, kteří nikam nepatří a jejichž každodenní náplní je sehnat jídlo a neustálé snění o lepším životě. Poetický film o nelehkém životě v nelehké době, který mohl být příběhově výraznější a mohly se v něm více projevit dopady války na dění ve vesnici. 50 %. ()
Výborný poetický príbeh o živote v dedine kde líšky dávajú dobrú noc. Život chudobných sirôt počas vojny. Každý žije ako vie, či ako sa dá. Jakub Hryzoň vozí vodu, jeho kamarát Majo pomáha na fare. Oproti nim stojí život farára, mäsiara a Mary miestnej "suky", ktorá za peniaze spáva s vojakmi. Smrť si však všetkých nájde rovnako bez rozdielu. Tragický osud nepostihne len Jakuba, ktorý hoc jednoduchý a nevzdelaný, drží sa toho čo pozná. ()
Film, ktorý hovorí o živote jednoduchých ľudí v Slovenskom fašistickým štáte bohužiaľ utrpel Jakubiskovským štýlom filozofovania postáv. U Jakubiska je to uchopiteľné, ale bohužiaľ v tomto počine postavy vo forme hercov a prehovorov boli málo presvedčivé. Nestotožiteľnosť hercov s miestom a priestorom taktiež. Filozofia je lepšie ak vychádza z činov a deju. Bolo len na škodu, že vychádzala len z predimenzovaných prehovorov. Napriek tomu výkony hercov boli skvelé. ()