Grave Encounters

Grave Encounters veľmi rýchlo odsýpa a ani prvá tretina, kde sa nič nediaľo sa mi nezdala nudná, predsa len predstavenie miesta deja a postáv je už takým povinným rozbehom. Už po prvých minútach je jasné, že film nebude pojatý úplne vážne. Práve spomenutá prvá tretina je totálne sebaparodická - záhradník a médium nemali chybu. Druhá tretina mi prišla najlepšia, postavy behali po chodbách starého blázninca, sledovali na kamerách vytipované miesta, kde sa niekto v minulosti zabil, alebo sa tam podľa svedkov pohybovali predmety a podobne, atmosféra hustla a naberala na strašideľnosti, sem-tam sa zavreli dvere samé od seba posunulo sa kolečkové kreslo a už sa dalo tušiť, že sa niečo blíži, že sa niečo udeje. No a potom sa začalo diať. Nepáčilo sa mi však, že duchovia, alebo ich prejavy boli na mnohé rôzne spôsoby, čo mi vôbec nesedelo a potom návrat stratenej postavy tiež oničom a (opäť vtipný) koniec to zabil už úplne. Takže moje hodnotenie: 60-70% (01.11.2011)

Když si odmyslíte úvodních cca 20 minut a závěrečných cca 25 minut, zbude relativně dlouhá střední část, která dokáže vybudit zimomriavky i u otrkaného hororisty, byť nepřináší nic až tak převratně nového. Bubáci jsou víc tušit, než slyšet či vidět a na5í by se dalo místy krájet i tupým nožem. Banální falšovaná para-dokumentaristika se mění v holý boj o "to be or not to be", konečné skóre ale neprozradím. Užil jsem si to celkem slušně, i když jsem na to koukal za denního světla (kterého byl jinak ve filmu veliký nedostatek). (23.01.2014)

Dle očekávání nejapně rozbředlý, nudný a trestuhodně nenápaditý found footage - a nemyslím ani tak koncept a prostředí, které jsou tentokráte v pohodě, ale zkrátka proces, kterým bylo standardní pobíhání po chodbách poskládáno do něčeho, co vzdáleně připomínalo děj. Je tam pár dobrých momentů, ale sakra, vždyť ono to ani pořádně negraduje! Že já si nedám pokoj a pořád hledám v téhle masivní kupce zbytečných filmů originální zlaté jehly. (17.01.2021)

Na rozdíl od japonských duchařin jedoucích v neefektivním poměru 10:1, kdy na minutu strašení připadá deset minut vaty (Kairo, Ju-on), nebo některých hororů infikovaných nataženou seznamovací částí či věčnými prolukami ve vyprávění, není tenhle jaxviňa strašidelný film ani trochu ředěný. Už od začátku šlápne do vrtule a nepoleví. Připomíná tím absint nebo líh. (10.10.2011)

Určitě jedna z nejděsivějších duchařin posledních let. Autentická forma zfilmování ruční kamerou není projednou jen kopií nápadu úspěšných horrorů, ale maximálně efektivně využitým nápadem. Prostředí oprýskaných zdí staré nemocniční budovy je těžký horrorový kalibr už sám o sobě. Když je všechno navíc okořeněno perfektní gradací a šikovnými nápady, dokládajícími cit autorů pro horror, snadno filmu odpoustíme, že herecké výkony nepůsobily vždy zrovna přirozeně. Při sledování uprostřed noci se nedůvěra v temné kouty vašeho pokoje dostaví zcela jistě velmi brzy. (01.09.2011)