Nespoutaný Django

V předchozích Tarantinových filmech byly postavy součástí popkulturního světa: bavily se o něm, používaly tamní díla k definici sama sebe či k přepsání velké historie tak, jak ji známe. Tentokrát je ale vše jinak, protože se cinefilům známý svět popkultury, který je zkombinovaný do důsledně promyšlené koláže, využívá k velmi podvratnému komentáři společnosti. (Ve Spojených státech je třeba se ušpinit, jelikož fungují na principu "komoditního fetišismu" a lidé jsou nuceni hrát své role, čímž ztrácí svou identitu.) Vedle toho si ale poslední tarantinovku lze užít jako epickou podívanou, u které je dobré být obeznámen s inspiračními zdroji. Těch je přehršel (napříč kontinenty, roky i žánry) a velmi důmyslně se přepracovávají (hixploatace) či se sebeuvědoměle poukazuje na to, v čem předtím selhávaly, aby mohly být stvrzeny jako soběstačný žánr (blaxploatační western). Ovšem i necinefilové by mohli ocenit hru s diváckým očekáváním, jež je systematicky neuspokojováno (a když uspokojeno je, je dobré mít po ruce Kleenex), či efektivnost užitých stylistických prostředků a postupů (Django je Jackie Brownová s koulema, písně taktéž vyjadřuje myšleky či komentuje dění, kostýmy slouží - jako u Billa nebo Panchartů - k sebeurčení). Ačkoliv je mi stále nejbližší válečná eskapáda, nemám problém uznat, že druhý díl lekce alternativní historie je nejlepším snímkem QT. Více v polemické kritice. (08.01.2013)

Nechápu, jakou magií Tarantino disponuje (asi černou), že si mě dokázal opět takhle získat. Doslova ŽERU každý jeho dialog, monolog, slůvko... Očka mi žáří radostí a hýřím štěstím pokaždé, když nechá jeden ze svých pitoreskních charakterů promluvit. Django je vybroušený klenot ladně kombinující odkazy na klasický western, až nečekaně vyčnívající a fungující humor, impozantní vzestup otroka, boj za osudovou lásku, brutalitu hraničící s nevkusností i nezapomenutelné postavy podpořené charismatickými herci podávajícími maximum. Nespoutaný Django je esence všeho, co mám na filmu nejraději. Zpětně jsem schopen snímku připsat určité nedokonalosti (krapet natáhnutý závěr, Quentinovo rušivé cameo), ale já nechci - naopak si chci užívat ten slastný pocit, jako na projekci, pořád... 10/10 (16.01.2013)

Krev nikdy nebyla čer(ve)nější a boj o lásku osudovější a zároveň Dvtipný (D is silent). Siegfried našel svou Broomhildu a Tarantino způsob, jakým oživit westernový žánr. Waltz je King! Nutno dodat, že film má snad víc konců než Návrat krále - a to už je co říct./// I když nejsou sekvence zřetelně odděleny kapitolami jako v Panchartech, režisér se epizodické struktury nevzdal, a proto se občas vkrádá na mysl pocit, že příběh příliš negraduje./// DiCaprio nakonec není tak slizký a superzlý, jak napovídal trailer. Waltz si příště už nesmí vzít roli arogantní a na oko uhlazené postavy, protože už teď v rámci pouhých dvou filmů opakuje gestiku i mimiku. Jackson jako žlučovitý senilní černoch-rarista? Ou jé!/// Řada scén obsahuje explicitní násilí (byť často na hranici parodie), ze kterého zamrazí. Individuum vedle mě v kině se smálo snad všemu... Na tomto snímku se pozná, kdo je jaký pošuk. Tarantino samozřejmě ten největší, což opět dokázal. Trochu se však obávám, že příště natočí čtyřhodinovou konverzačku, která bude (opět) drastická a nezábavně přepálená. V nejlepším se má přestat. A cameo už příště vynech, protože to tvé neherectví je rušivé./// Zábavné rychlé zoomy, konečně scény v působivých exteriérech (o Tarantinův trademark, jímž je kecání u stolu, ochuzeni nejsme, nebojte) a k tomu ještě vychytávky jako nápisy "Po výdělečné zimě" nebo "Mississippi" běžící přes celé plátno jsou dalšími pozitivy filmu a pro cinefily slastí, neboť stejne jako Pancharti i Dango nabízí řadu filmových odkazů./// Po druhém zhlédnutí: vynikající výběr písní do soundtracku (rap, country, árie...), který navíc obsahuje texty, jež jsou v řadě scén významotvorné a skvěle podtrhují jejich vyznění. Povšimněte si také, jak QT dotváří rytmus písní chrastícími okovy (Ain't no grave) nebo švihy biče či dokonce zvyšuje autenticitu starších písní přechody mezi starými gramodeskami./// Střední část v Candylandu je však příliš rozvláčná, takže dávám čtyři. *spoiler* I count six bullets nigga, -I count two guns, nigga. [Kino, 2x] (08.01.2013)

Jeden z mála filmů na který jsem byl opravdu natěšený a který mi dal, přesně to co jsem čekal. Nemám slov. Naprosté nadšení. Tarantino je mistr dialogů, nechápu jak to dělá ale každá věta, kterou herci řeknou tam prostě patří a já jen koukám a koukám a spokojeně koukám a 165 minutová stopáž, kterou bych u 99% filmů přetrpěl jen na pokračování nebo pod sedativy, tady uteče jako nic. Tarantino má prostě svůj styl a Django opět stojí za to!!! 95% (09.01.2013)

Daleko žánrově čistější, než jsem čekal. Trochu sice zamrzí, že se Tarantino vzdal komplexnějšího pojetí příběhu. Na druhou stranu je ale nehorázná zábava sledovat jeho podání tradičního pistolnického westernu, kde bok po boku vládnou ultimátní hláškař a neoblomný motherf*cker. Vůbec tak nevadí, že má film jen jednu regulérní přestřelku (zbytek jsou spíš "brutálně násilné chvilky"). I v téhle podobě film skoro nestihne nudit a nechává diváka hltat jak vypiplané dialogy, tak nekončící zástup cool momentů, ve kterých se můžete kochat nádhernými scenériemi, stylovou hudbou nebo přepáleným krvavým násilím. Všeho je zkrátka tak akorát, aby to vydalo na ultimátní žánrovou žranici, která už snad nemohla být divácky vděčnější. (10.01.2013)