Ztracená brána

Díl první: 65% ; Malá česká žánrovka, za níž se netřeba stydět. Postup "okoukat" a "aplikovat" jde Strachovi víc než dobře, otázka je, jak dlouho mu ještě vydrží. ; Díl druhý: 65% ; Drží to v napětí. Pachatel přítomný, ale díky řídkosti vodítek stále neznámý (jestli nějaká pořádná jsou). I když hodnotím jen jako mírný nadprůměr, potěšení ze sledování přesné trojice Dvořák - Geislerová - Trojan neutuchá. Dost možná jsou to jejich roztomilé archetypy, co ozvláštňuje kriminálně-mystickou zápletku (pravý opak "uvěřitelných" a opatrných českých chcípáků, jaké v televizi často vídáme). Díl třetí: 70% ; Působivá dohra, fanfáry ale třeba šetřit, neboť chladný závěr je druhou stranou mince přehnaného zúčtování Ďáblovi lsti. Předchází mu naštěstí solidní tři hodiny, ale i u nich s odstupem vypozorujeme účelové náhody, nedomyšlenosti nebo odbočky. Ani jedno z toho obzvlášť nevadí. Jako cliffhanger na konci druhého dílu, jsou to přísady pro mysteriózní detektivku stejně zbytečné, jako potřebné. Zbytečné pro kontinuitu i tempo, klíčové pro divácký prožitek. A víc si ani Ztracená brána nenárokuje, troufám si říct. (09.09.2012)

DÍL PRVNÍ - CITÁT - Tak ono se to vrátilo?........ Příběh je situován o čtyři roky později, než události v Podlažicích, které Jiří Strach nazval Ďáblova lest. Šímová, Sumara a Runa jsou zpět a řeší podivnou vraždu v pražském podzemí, kde pachatel zanechal nakreslenu Davidovu hvězdu hned nad mrtvolou muže, kterého polil H2SO4. CITÁT - Ono to není tak lehké, chytit pachatele. To není jak v televizi a někdy to má i tři díly......... Zatím se to dobře rozjelo. Další záhada je na světě. Vlas i rostlina, které nejsou z našeho světa, podivné hvězdy a zednáři. CITÁT - No, tak jdem na panáka, ne?....... DÍL DRUHÝ - CITÁT - Studenti tleskali, když mě policie odváděla.......... Dvojka skoro zavání mimozemšťanama nebo alternativním vesmírem. Je to napínavé, poučné a zajímavé. CITÁT - Sedm jich proniklo do mého světa. Sedm jich zahyne....... Zatím ještě není nic vyřešeno. Některé stopy jsou slepé a je už i několik pachatelů. A přibylo pár mrtvol. DÍL TŘETÍ - CITÁT - Vy mě máte asi hodně rád, Sumaro........ Třetí část je akčnější, mystičtější a navíc má velmi povedený konec. Je to úspěšné pokračování Ďábelské lsti. Osobně se mi líbí, že se to odehrává v Praze. CITÁT - Taky bych si dal panáka, vole...... (22.12.2014)

Po deseti letech a mnoha reprízách mohu se vší rozhodností napsat, že Ztracená brána je Jirkovo nejlepší populární, nebo chcete-li zábavné dílo (nepočítaje v to pohádky). Potencionální divák je obeznámen už od Ďáblovi lsti, jenomže zde je toho víc nebo je to lepší. Duo Geislerová a Dvořák jsou svými slovními výměnami připomínkou legendárních amerických screwballových komedií, doplňuje je střídmý Ivan Trojan a plejáda spolehlivých hvězd i v malých rolích (Preiss mladší). Tématu odpovídající vizuál je už u Jirky samozřejmostí, Miloš Bok kongeniálně rozvedl svá atmosférická hudební témata a hlavně se zde vzhledem k žánru dočkáme nejzajímavějšího spojení s duchovnem. Tak mě napadá, že je v Bráně ještě o pár věcí míň, než ve Lsti a to míň efektů v závěru a míň Vašíčka, což je vše ku prospěchu věci. Chrám je totiž vždycky uprostřed všeho. (07.02.2022)

Na tuzemský počin, vzláště pak ten televizní, opravdu výborné. Strach dokáže i z televizního kousku vydolovat napínavý příběh, který nenudí a ve kterém narozdíl od většiny českých věcí dialogy nešustí papírem. Postavy jsou sympatické a herci si to také jen užívají. Jenom ten scénář se ke konci na můj vkus až příliš utrhnul ze řetězu a ten konec to v mých očích trochu devalvace. Zbytek projektů České televize tomu ale ani tak nesahá ani po kotníky. Tedy pokud ty projekty zrovna netočí Strach. (18.10.2012)

Jirko, ty vole, hravé a interesantní, mám to za sto.. Langdon Runa, moderní look, krása Stověžaté, religiózně-mysteriózní koktejl z šejkru Vašíčka a s vtipem napsané dialogy (Perníkářovo zúčtování s rejpavým Jandákem pobavilo). I přes některé logické nesrovnalosti a neuspokojivý konec je Strachův spíše "tajemný triptych s detektivními prvky" jako osvěžovač vzduchu na zaneřáděném nádražním WC a moc bych si přál, aby se jeho autor co nejdřív dostal za veřejno-právní rozsah své tvorby.. Pro zarputilé hledače symboliky mám látku ke zkoumání. Jména detektivů pozpátku, či přesmyčkou připomínají slova Aramis (mimo jiné biskup, vévoda z Alamedy a člen jezuitského řádu) a Amišové (křesťanská denominace v Sev.Americe). A především, achtung spoiler, jakpak se jmenoval Langmajer v Copak je to za vojáka? A co hlídal člověk tohoto jména 11 sezón za pražskou Spartu..? Našel jsem okraj myšlenky.. (25.09.2012)