REVENANT Zmrtvýchvstání

Kdo by to byl před lety čekal, že kdykoliv se nyní DiCaprio objeví před kamerou, je to zatraceně velké očekávání a vesměs i dokonalý zážitek. Naposledy spojil síly s oscarovým Iñárritem a ten si u mnohých spravil reputaci (ano, přiznejme si) po Birdmanovi, který mi v mnoha směrech nesedl. Kameraman Emmanuel Lubezki kouzlí jako u Malicka, často je to hlavně jeho film. Druhým lákadlem je právě jedenačtyřicetiletý Leonardo DiCaprio. Logicky si vystačí s minimem slov a hraje jen a pouze svým obličejem v podobě unavených očí a hlubokých ran, tu a tam mu na čele vystoupí vráska prozrazující zarputilost a odhodlání dotáhnout tuhle misi do konce. Vytrvat, nevzdat se, postavit se nepřízni osudu, na sto honů z něj sálá energie, charisma a touha překračovat hranice, které mu příroda a nepřítel přichystal. Jednoduše je skvělý, ale Oscara v jeho rukou bych raději viděl za energického Vlka z Wall Street, ve kterém polykal hrsti prášků a přepínal mezi nesmírně pestrým hereckým rejstříkem. Škoda, že tenhle survival a revenge v jednom je do tempa a atmosféry poměrně nevyrovnaný. Některé momenty okamžitě chytnou za ta správná místa, jiné vytváří dojem, že 156 minut dlouhý snímek je ještě mnohem delší. Za leccos může Oscarem naspeedovaný Alejandro González Iñárritu, kterému měl možná někdo krotit ego. Na druhou stranu střídá vizuální orgie s momenty, které dávají vyniknout hercům, jeho nadstandardní řemeslné zpracování, okořeněné sugestivním a strhujícím vyobrazením kritických momentů, je nicméně dechberoucí. Holt tihle trapeři, kteří se živí lovem kožešinové zvěře a z každé strany očekávají útok indiánů, jsou hodně ostří hoši. Drsně a suverénně na to šli i pánové za kamerou, jejichž potřeba něco sdělit mohla být místy o krapet silnější. (28.12.2015)

Dokud prvních 30 minut strhujeme famózní promo reel Lubetzkého kamery, která ekvilibristicky teče prostorem mezi panoramatickými a kontaktními záběry, je to strhující. Pak ovšem nastoupí nutnost vyprávět příběh a pracovat s postavami - nu, a mistr mělkosti Alejandro je rázem zpět se vším všudy. Prostředek vyprávění odvádí pozornost od toho, co je nám vyprávěno. Prim hraje neskutečně plytce sestavený scénář plný náhod, který na oko bazíruje na ultra-realismu, ale ve skutečnosti z něj neustále vyklouzává směrem k pokusu o metafyzický anti-western. Symbolická rovina, ona malickovská hra s krajinou a okázalými symboly, je tak povrchní a bezradná, až hanba fackuje. Leo sice fluše jako splašený mezek a praktikuje lekce plazení, které bral ve Vlkovi z Wall Street, ale v podstatě nemá co hrát (při scéně v rozpadlém chrámu mi ho bylo bezmála líto). Z filmu se stává povrchní gymnaziální cvičení v jacklondonovské houževnatosti, která díky množství fyzických detailů bohužel přerůstá v parodii sebe sama - Glass je Iron Man mezi trappery a Meresjev 19. století. Není to oslava houževnatosti člověka, ale zbytnělého ega tvůrce, který staví sám sebe nad příběh i postavy jako pochybného boha. Revenant je řídká podívaná, intelektuální exploatace a film, který nepřináší nic víc než skvostné snímání krajiny a akce. Jinak je to nudná tábornická příručka a vysoká škola rozdělávání ohně. Kde nic není, ani troud nehoří. Metafyzika pro chudý od grizzlyho mezi přeceněnými filmaři. P.S. Medvědice bere vše, nejlepší CGI scéna všech dob. [50%] (05.01.2016)

(1001) -"I found God" he used to say. "And while sitting there and basking in the glory and sublimity of mercy... I shot and ate that son of a bitch." --- Před sledováním jsem si přečetla, že: Revenant in French also means (reverting to) "spirit" or "ghost". Což mě samozřejmě velmi natěšilo, ale i přese všechny horečkové snové vize jsem neměla pocit, že by se film dotkl duchovní roviny. Vlastně mám ve výsledku dojem, že se jedná o křížence Malickova Nového světa a Jarmuschova Mrtvého muže, přičemž se Revenantovi nedaří dosáhnout kvality ani jednoho z nich. A když to srovnám ještě s Birdmanem, do kterého se mi původně vůbec nechtělo, ale hned po prvních pár vteřinách jsem od filmu vůbec nemohla odlepit oči, jak byl hypnotizující, tak tady jsem se musela vyloženě nutit, abych se vůbec dokoukala do konce. A to jsem člověk, který by raději strávil celý život v lese, než aby jednou vkročil do víru velkoměsta. Vlastně nemám ani moc ráda, když v sobě Terrence Malick přespříliš probouzí svého vnitřního Terrence Malicka, natož abych to ještě snášela u ostatních režisérů. Inarritu podle mě vlastně udělal nejzásadnější chybu v tom, že filmu dodal lidského záporáka a hrdinovi jinou motivaci než jednoslovné "přežít", protože mi přijde, že tím paradoxně mizí důvod, proč by ten film měl existovat. "Přežít, abych zabil vraha svého syna" je extrémně klišé motivace pro tak nehostinné, dravé a kruté prostředí, jaké se filmu podařilo poskládat dohromady. Slušel by tomu mnohem víc nihilistický příběh osamělého zálesáka, který bojuje o svůj život, protože nic jiného neumí a nezná. A ještě víc bych za něco takového bojovala s přihlédnutím k tomu, že Tom Hardy vypadá pořád moc inteligentně na to, abych mu takovou roli uvěřila, a tím pádem spadá jeho herecký výkon do kategorie nepříjemně se sledujícího pitvoření, které rozhodně není důstojnou protiváhou Leova minimalismu. (A taky tedy dodám, že jsem výjimečně ráda, že když už mu tu sošku chtěli mermomocí dát, tak že mu ji dali zrovna za tenhle film a ne třeba za Letce nebo Vlka z Wall Street. I když mě osobně jako herec nezajímá už tak patnáct let.) Domhnall Gleeson teprve podruhé přenáší trochu závaží ze strany "hezký muž" na stranu "dobrý herec". Forresta Goodlucka jdu sledovat na Instagramu. Willa Poultera si přidávám do sbírky herců, kteří krásně brečí. A jako poslední zmínku jsem si nechala poznatek, že mě úplně neskutečně rozčilovala kombinace té prvoplánovité "západní filmové" hudby, která jako by se snažila každý záběr, ke kterému hrála, nafouknout a dodat mu falešný pocit důležitosti, spolu s tím japonským hudebním minimalismem, který doprovázel například finální souboj, a který skvěle vystihoval primordiální pudy a emoce, o kterých pro mě celý film byl nebo měl být. Kdyby tak byl podkreslený celý film, nejspíš bych mluvila úplně jinak, a určitě i hodně dalších lidí, kteří mu vyčítají mělkost a pozérství. Inu, třebas se na Revenanta podívám znovu za deset let a zklamání mě přejde, ale zatím sbohem a šáteček. (27.11.2018)

Tyjo, já jsem byl 100% přesvědčený, že budu nadšený, a už už jsem si v hlavě formuloval hejt na hejtry. A ono prd. Revenant je super devadesátiminutový survival, bohužel film trvá 150 minut. Zbytek tvoří nenaplněné ambice, podložené plytkou indiánskou mystikou. Pokusy o transcendentální přesahy tu bohužel vůbec k ničemu nevedou, Iñárritu se jen značně sebevědomě plácá na povrchu. Nejenže to nefunguje, ale dokonce to i vyloženě škodí tomu ústřednímu příběhu a jeho postavám. Ani chvilku jsem na plátně neviděl Hugha Glasse. Vždycky to byl Leonardo DiCaprio, kterak pod Iñárrituovým vedením dělá umění. Zklamání jak hrom a současných 83 % je ve světla 66% Birdmana zlý vtip. (02.02.2016)