Rivalové

Nemůžeš sakra říct, že tohle bylo kultovní F1 barbecue, když vyhrál, když se zas jednou ukázalo, že největší vítězství nezískáš v tom, co děláš, ale v tom, jak a proč žiješ (!!!) Jedno, jestli vyhrál Lauda, protože "neztratil ksicht" a nebo Hunt, protože to dokázal prožít, až na samou hranici. Rush by klidně mohli být pompézní a patetičtí, ale nejsou. Mohli by vám mazat med kolem huby s kupou slowmotions prokládaných snůškou pitomých mouder o životě a skončili by ve stejný prdeli, na který se třeba ještě dneska drbe Renny Harlin. Tady bylo už dopředu jasný, že aby tenhle film vyprávěl, musí mít skvělou kameru, cit pro příběh a Ron Howard si s tím poradil s grácií. Ukočíroval vizuál, vyvážil obě dějový linky a ještě naservíroval vkusně autentickej adrenalin. Dva charaktery a všichni ostatní jen tak do počtu, Thor vyměnil kladivo za overal, ale na kondicionér a trochu laku pro objem nezapomněl, Daniel Brühl skutečně vypadal jako Lauda a Olivia Wilde měla zase ten pohled, pro kterej bych si natlouk hubu už za první levotočivou šikanou. Ale hlavně, ani na chvilku sem neměl pocit, že prožívám nějak zásadně velkej film, že by se mě někdo snažil opít líbivě falešnou frází, že bych se nějak pral s očekáváním, přesto ve mě Rush zvítězil. Skromnej drive, kterej neleze nikomu do zadku, ale rozhodně vás z něj dokáže zvednout. V dobách, kdy formule 1 vypadaly jako litinová vana na kolečkách, kdy se dalo kroutit volantem a nebylo to jak šestisetkilový tamagotchi, měly závody syrový šmrnc, tak jako ho mají Rivalové a proto za mě [final rate: 85%]. WIN THE BEST (!!!) (26.01.2014)

Jasně, s úžasným příběhem je jednodušší udělat dobrý film než se slabým. Ale i tak, ty dokonale a kýbly dávkované emoce sportu, kde jde o život a kecy stranou... drajv vyprávění, radost, skvělá stavba děje. A to nejsem žádný magor přes auta, aby mě nějak super vzalo téma. Herci perfektně obsazení. Prakticky za 6 hvězd. (21.02.2019)

Je pouze náhodou, že Ron Howard předvedl nejsuverénnější výkon své kariéry nikoli v Hollywoodu (který by jistě nepřipustil tolik bradavek a kostí trčících z pochroumaných závodníků), nýbrž v nezávislé produkci několika menších studií? Rivalové nejsou bezchybní. Prozření obou hrdinů vytušíte s předstihem mnoha okruhů, ženské postavy jsou pasivní a pro okrasu, některé „hluboké“ dialogy jen vyplňují ticho a snaze o dvě stejně hodnotné charakterové studie škodí, že si Morgan dal výrazně víc práce se zlidštěním monstra („hororové“ záběry zmrzačené tváře jsou na hraně vkusnosti) než se zmoudřením playboye. Přesto právě zdvojení vypravěčů a vytěžování napětí z jejich v zásadě přátelské rivality (skutečný záporák chybí) představuje hlavní tahák jinak veskrze dobrého, ale nikoli výjimečného filmu. Dvě výrazné postavy jsou zárukou dostatku dramatického materiálu po celé dvě hodiny a na konci budete mít s velkou pravděpodobností ještě chuť na přídavek. Morgan nabízí dostatek informací o organizaci závodů v 70. letech, aby byl v obraze i člověk formulemi netknutý a zároveň si dává velký pozor, aby nenaštval ani fanoušky Hunta, ani fanoušky Laudy. Oproti podobně strukturované Plačící pěsti, jejíž finále budí mnohonásobně ambivalentnější pocity (neboť jde o život), u mne opatrné lavírování Rivalů způsobilo lhostejnost, kdo vyhraje, a tedy celkové ochabnutí zájmu o dění na plátně během závěrečném aktu. Skutečnosti, že každý nakonec svým způsobem vyhraje, Rivalové zřejmě vděčí za kromobyčejnou popularitu. Klíčovým faktorem bude ale nepochybně také řemeslná preciznost, díky níž vnímáte závodní sekvence, vytuněné parádně ohuleným zvukem a fetišistickými detaily různých strojových součástek, všemi smysly. Stejně imerzivní jako konzolové závodní hry to ještě není, mnoho však už nechybí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, xxmartinxx, Aelita, da.silva (11.10.2013)

Nepamatuju si to. Rok 1976 se stal deset let před tím než jsem se narodil. Díky Howardovi to nevadí, protože s přehledem dokáže zprostředkovat to nejlepší z doby, kdy závody ještě nebyli čistým kalkulem (geniální závěrečný rozhovor do toho problému hodně rýpe) a kdy lidi jako Hunt byli hrdinové - rytíři. Perfektně vyvážený scénář, který má co říct, oddaná režie, precizní a zároveň je vidět, že jde o srdeční záležitost. Hemsworth nikdy nehrál tak dobře (nebo nehrál a je takový?) a Brühl se v Laudu přímo transformoval. RUSH je snímek, který navrací víru v závodění, ve filmy o závodění a dobře vyprávěné příběhy ze života jako takové. Dialogy jsou vybroušené, vizuální stránka něco mezi moderním pojetím a věrným zachycením let sedmdesátých, napětí se dá krájet a za ty dvě hodiny se nemáte v kině šanci nudit. Čekám minimálně tři Oskarové nominace. Letos zatím nejlepší film. Zimmer tématicky sází na jistotu. P.S: Holkám se to bude líbit taky, i přes to že neholdují závodění, kterého je tu všehovšudy čtvrt hodiny. Štěstí je nepřítel. (10.10.2013)

Everyone's driven by something... Spolehlivý rutinér ze středového pole s filmem o sportu, u jehož sledování mě nikdy netlačilo svědomí, když jsem na dvě hodiny usnula, získal drajv, který povzbudil činnost mých nadledvinek víc než kterýkoli jiný snímek uplynulého roku, o mozku, srdci a koulích nemluvě (čistě proto, že nic z toho nemám). Spálené pneumatiky ještě nikdy nevoněly tak lákavě, slzy u filmu po x letech zase jednou udělaly z mejkapu šmíru a při tuningových závodech mě zarazil až hlas rozumu kázající: "Krávo pitomá, máš dvě malý děti, chceš, aby tě znaly jenom z fotek?" To zabralo. Na fotkách vypadám totiž odjakživa úděsně. (13.11.2013)