Maniac
Maniac
Maniak
Maniac
Maniac
Maniac
Maniac
Režie:
Franck KhalfounKamera:
Maxime AlexandreHudba:
RobHrají:
Elijah Wood, Nora Arnezeder, Liane Balaban, America Olivo, Sammi Rotibi, Morgane Slemp, Genevieve Alexandra, Megan Duffy, Jan Broberg, Sal Landi (více)Obsahy(2)
Film Maniak je Jackem Rozparovačem 21. století odehrávající se v současném Los Angeles. Maniak je novým zpracováním kultovního filmu, který je mnohými označován za nejlepší thriller všech dob - intimní, obrazově odvážný, psychologicky komplexní a hluboce děsivý výlet do noční můry vraha a jeho obětí. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Recenze (588)
Po dlouhou dobu jsem si film dost užíval, jakkoliv to zní zvrhle. A právě tak se dá definovat vlastně celý film. Způsob snímání, „atmoška“, vcelku psycho hudba (anebo naopak normální, ale zase v kontrastu s danou scénou, viz „Ave Maria“ pasáž), vyžívání se v brutalitě, krvi a nahotě, docela vymazlená práce maskérů a v popředí toho všeho hlavní hrdina s překvapivě slušně rozpracovanou psychologií (a minulostí), která diváka „skoro“ svádí k fandění (navíc, postupně si člověk plně uvědomuje, jak skvělým castingovým tahem bylo vybrání právě představitele Froda). V čem je tedy háček? Když pominu zbytečně vyhrocené vyústění výše zmíněné „Ave Maria“ pasáže, šlape film jako dobře promazaný stroj až do poslední cca čtvrthodinky. Pak už to jde s každou další minutou čím dál víc do háje a u scény na posteli jsem se už musel regulérně začít smát. Což mi ale přijde jako strašná škoda, když měl Maniak tak výborně „najeto“. Vzhledem k těm 3/4 filmu dávám ovšem ještě slabší 4*. ()
Nebohý pane Frodo, vítejte v klubu Normana Batese a Seymoura Skinnera! Počínání sériového vraha snímané POV stylem sice přiblíží, jaké je to být v kůži psychicky narušeného maniaka (vyděšené pohledy naháněných žen, Žihadlo v akci, vzpomínky na prostopášnou maminku), ale po čase Kabinet doktora Franka nabízí jen stereotyp, který nenaruší ani „romantická“ linie s fotografkou z Evropy, Bach se Schubertem či Rob žhavící synťáky ve stylu Cliffa Martineze. Jestli by Maniak trval o půl hodiny míň, nebo o půl hodiny déle, je úplně jedno, vše podstatné víte po pár minutách. Že LA umí být docela bezútěšná díra. Že být vraždící stvůrou je řehole, kterou nemůže dělat kdekdo. Nebo třeba, že místo skutečných partnerek je lepší mít doma figuríny z výkladů s nastřelenými skalpy obětí. Neutratíte tolik za kadeřnice, kosmetičky a nehtová studia a na odhánění nápadníků postačí Raid ve spreji.. Ne, že bych byl nějaký pedant na manikúru a pěstěné ruce, ale Elijah Wood si od putování do Mordoru ještě nevyčistil nehty, prase jedno.. ()
POV sem POV tam. Dúfam, že žánrová filmárčina vynechá " nájdené kamerové srajdy " a preskočí na vedľajšiu koľaj, čím podľa celosvetových ohlasov POV bude. Únava každou minútou, napätie asi ako to elektrické v rómskej osade a to kalkulovanie s obsadením ( frodo je stále innnn, až.... frustrát anděla s ďáblem v těle..) zohyzdilo klasiku, ako to len bolo v súčastnosti možné. Trailer ťa osype AJAj titulmi a je vymaľované.Hodnotím prístup k divákovi, ktorému komerčnou formou dokázal, ako zbaviť klasiku srdca a duše. ( frodo vs. Spinnel - ehm ). ()
Genius loci skoro až refnovských parametrů a v něm komorní příběh neurózami utrápeného malého kluka, který touží po mamce. Nebýt oslích můstků v závěru (byť solidní masox mnohé vynahradí a ani ve slabších chvilkách film netratí na atmosféře a napětí), bylo by to jednoznačně za plnou palbu. Nejen v rámci žánru každopádně jeden z vrcholů letošní kinoprodukce. ()
Maniak je pro mě pravděpodobně nejoriginálnějším snímkem z posledních let, který zpracovává tématiku pracovní i životní náplně sériového vraha:) Film je vizuálně i obsahově velmi působivě zpracován a z pohledu samotného "Maniaka" dává divákovi nahlédnout do jeho rozpolceného, trpícího nitra, kdy on sám je pronásledován svými démony, halucinacemi a představami. Již od začátku film svým pojetím i excelentní hudbou připomíná Drive. ExFrodo Pytlík se zde sekává s budoucí Angelikou, markýzou andělů. Nora Arnezeder je se svou andělskou tváří tak nádherná a její postava tak čistá a téměř bezchybná, že jsem si až říkala, jaký bude asi její osud. Takže pro mě je Maniak více než zdařilou a precizní sondou do života jednoho nešťastného člověka, který skrze bolest svou působí bolest jiným, aby poté nalezl alespoň trochu klidu, který ho však zároveň svírá a ničí ve své pasti. ()
Je to vydarený hororový thriller. Má celkom dobrý príbeh o sériovom vrahovi, ktorý si vyhľadáva ženské obete ľahších mravov, pričom loviskom sa mu stali nočné ľudoprázdne ulice a ich skalpy používa pre svoje figuríny, ktoré rád vyrába. Práve vďaka nim sa časom spriatelí so sympatickou mladou ženou a tak musí bojovať so svojou chorou psychikou, aby ušetril aspoň ju, ale udržať svoje tajomstvo je stále ťažšie. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejaký výraznejší príbeh v tomto prípade moc nejde, ale to na zaujímavosti filmu vôbec neuberá. Je to jednoducho niekoľko dní prežitých v mysli psychicky narušeného sériového vraha, pričom sa u neho striedajú racionálnejšie stavy s tými, kde je zase úplne mimo, viditeľne na to tvorcovia nešli tým najjednoduchším spôsobom, ale skúsili sa s tým trochu vyhrať a to úspešne. Zaujali ma všetky tie vplyvy, ktoré na neho pôsobia, nová známosť, nepríjemné spomienky z detstva a iné a celkovo je to veľmi dobre zvládnuté, takže je vlastne úplne jedno, či sa práve odohráva niečo hororovejšie, alebo iné, stále sa je na čo pozerať. A veľkým plusom je samozrejme celý štýl videnia v prvej osobe, čo tomu dodáva na pôsobivosti. Čo sa týka tých krvavejších scén, tak som celkom spokojný. Síce ich nie je až tak moc, čo ale zase podporuje uveriteľnosť zápletky a tiež nie sú až tak nápadité, ale aj tak sú jednotlivé situácie zaujímavé, obzvlášť dlhá sekvencia, ktorá začína v metre a aj slušne drsné, kde zase vyniká to neustále skalpovanie, takže si nemám na čo sťažovať. Herecké obsadenie je na tom dobre, Elijah Wood to zahral skvelo, ale kvôli jeho skúsenostiam s podobnou postavou vo filme Sin City som to od neho aj čakal, k tomu veľmi príjemná Nora Arnezeder a okrem nich tu už prakticky nikto nemá priestor. Réžia a technická stránka sú výborné, toto vyšlo po všetkých stránkach. Maniak samozrejme nie je práve film, ktorý by som sa teraz chystal pravidelne pozerávať, ale aj tak je to veľmi zaujímavé hororové dielo bez výraznejšej slabiny, ktoré určite stojí za pozornosť. 76% ()
Dobře odvedená práce. Depresivní vizuál a především vynikající hudba (no kdo by nevzpomněl na Refna?) zajišťují čtvrtou hvězdu. Povedený moderní pohled na mé zamilované osmdesátky. Město a člověk. // S odstupem potvrzuji - zatím nejlepší soundtrack roku.// Tak jo, jeden z těch filmů, které s časem zrajou jako víno, takže po půl roce od kina a další projekci zvyšuju na 5*. ()
Elijah je kvalitní herec. Snaží se zbavit stereotypu rolí, ve kterých boduje dětskou tvářičkou. Výkony odvádí opravdu zajímavé, ale nic naplat, když obsadíte 50kilového sušinku do role násilníka a svalnatce, může dělat s hlasem a mimikou kdeco, ale bude to vypadat vždycky trochu divně. Celý film na něm stojí, POV forma je velmi znepokojující. Spokojený nejsem, film si neuměl moc vybrat formu (buď daleko tvrdší pojetí nebo naopak soustředění se na psychologii a méně prvoplánového řezání by prospělo). Sonda do nitra a zápolení s komplexem -- no, zdá se mi trochu moc schematická na to, abych ji dokázal vnímat jako uvěřitelný příběh. Za mě je tenhle poněkud samoúčelný příběh o masakrující fetišistické migrénické příšerce výrazně kompromisní... ()
Psychotropní haluz, Frodův fetyš a osvěžovač vzduchu jako terapeutická pomůcka (!!!) He's a Maniac, Maniac on the floor! Nebo jinak, vzpomněl sem si na legendární PoV schízu Smack My Bitch Up a hned mi bylo jasný, že tenhle artový Maniac docela riskuje. To, co na malým formátu může být devízou, dokáže dlouhou stopáž bezútěšně utopit. Nestalo se (!!!) Franck Khalfoun spolu s tvůrčí/producentskou podporou týmu Alexandre Aji servíruje pomalý, atmosfericky nejednoznačný randez vous s nabroušeným loveckým nožem, na kterém je paradoxně právě ten klid tím nejděsivějším. Málokdy si můžete dávkovat přiměřenou brutalitu s takovou přímočarou samozřejmostí, autenticitou a přesto vizuálně vypiplanou do nejmenšího detailu. Není to retro, přesto dokonalá syntezátorová muzika od Roba voní osmdesátkama, Wood není Spinell, přesto mi do toho psychopatickýho hajzlíka sedí, nepřehrává. Zktátka vím přesně, co bude na Maniakovi leckoho štvát, nudit, ale taky přesně vím, co mě na něm baví - je to film, na který se nestačí dívat "z patra", film, který nelze prožít z první. Dost možná, že jeho hodnotu prověří až čas, ale pro mě tohle vypadávání vlasů svépomocí nepůjde pod [final rate: 80%] ()
Nepříjemné. Po tom co jsem vyšel z kina jsem měl divný pocit ze změněné perspektivy. Plátno nabízí pohled z první osoby v omezeném měřítku, ale neúměrně ho zvětšuje. Při návratu k binokulárnímu vidění u mě pak zpětně došlo k pocitu jakéhosi vnitřního zmenšení. Jako bych vylezl z chorého mozku zpět do toho svého (méně chorého) co zatím schopnost rozeznávat realitu neztratil. Byla to úleva i přes tu bolest hlavy, která se po té dostavila. Khalfoun tohle pojetí využívá na sto procent. Do tuctové slasherové zápletky dostává punc skutečnosti a nápady nešetří. Pobyt v rozpadající se osobnosti sériového vraha není příjemný, ale najdou se zde i skutečně romantické momentky. Anna jediná celý snímek balancuje na hraně normálnosti, ostatní postavy jsou nepříjemné, nebo se chovají hloupě. Elijah Wood hraje hlasem, jen občas jej zahlédneme v zrcadle nebo zvláštní sekvenci při níž "duše opouští tělo." Hudba jakéhosi Roba dodává MANIAKOVI zlost a nestálost a tvoří dost velkou část z mrazivé atmosféry, která dýchá z plátna. Něco takového už tu dlouho nebylo, ()
Napätie, atmosféra, tajomno. Tieto prísady očakávam od trilerov, aj hororov v prvom rade. Maniak ich podáva, žiaľ, v značne riedkej forme. Všetko je od počiatku kryštalicky jasné, dôvod ukrývajúci sa v rodinnej histórii je obohraný a v tomto konkrétnom prípade aj nejasne príčinne súvisiaci. Spôsoby "zušľachťovania" obetí a figurálne panoptikum sú pôsobivé, príťažlivý je i spôsob nakrútenia. Forma, nech je akokoľvek pôsobivá ale nedokáže tromfnúť jednoduchučký dej, neobohatený žiadnym prekvapením. Tu by nepomohlo, ani keby mal vrah kameru zabudovanú priamo v mozgu. ()
Frodo je magor. Dokonce velký magor. A při sledování jeho počínání bude divákovi hodně nepříjemně. S postupem času mu bude dokonce na blinkání, ale za to už lehce můžou kvality snímku. Na Maniaca jsem se těšil. Věděl jsem jen, že v něm hraje ne úplně normální Elijah Wood a že drtivou většinu filmu uvidíme jeho očima. Šmírák v zaplivaném městě skalpující své oběti, který se hlouběji a hlouběji propadá do hlubin šílenství. Ano, je to intenzivní, je to místy děsivé, je to znepokojivé – ale stačí to? Wood hraje hlasem a vzdechy, příběh je, no, prakticky nulový. A záhy začne nudit. Tvůrci na oprýskanou zeď přibijí alespoň hezký obrázek v podobě jakési podzápletky, kdy se nám hlavní „hrdina“ zamiluje do krásné fotografky. Do toho prostupují traumata z dětství, migrény, halucinace. Nic nového pod sluncem na to, jak sofistikovaně se to celé tváří. Po audiovizuální stránce je to celé alespoň neokoukané, nic na tom ale nemění fakt, že jsem od Alexandra Aji na pozici producenta čekal krapet víc. Jako studie osamělosti a odcizení v moderním světě je to málo!! ()
Príbeh sériového vraha, ktorý hľadá svoje obete prostredníctvom internetových zoznamiek či náhodným výberom v uliciach. Od každej z obetí berie "maličký talizman", ktorý následne nastrkáva na .... Režisér Khalfoun šokoval. Šokoval pohľadom prvej osoby. Zábery na vraždy z tohoto uhla boli vyobrazené skutočne nadštandardne. Tu však kvalita snímku dosahuje svoj strop. Príbeh tak patetický, pointa žiadna, chovanie určitých osôb stupídne. Dôvody konania vraha ospravedlňujúce jeho činy - to snáď nemyslíte vážne. To pol sveta by mohlo byť sériovým vrahom. Vraždy bez nápadu. Dnes už stačí nožík a hurá do ulíc. Herec v hlavnej úlohe, Elijah Wood, na mňa so svojou veľkou hlavou a malým telom pôsobí komicky. Keď ho ukázali v zrkadle ...no, povedzme, že nejeden divák v kine sa "pousmial". Keď v samom závere jeden z návštevníkov utrúsil poznámku: ".. a zas rozdáva prstene" - už som sa neudržal ani ja. Frodo je len jeden. Maniac je priemerným snímkom, ktorý síce stojí za pozornosť, ale sánka Vám zrejme nespadne. Už som videl aj lepšie horory tento rok. Napríklad Bedári. ()
Obzvlášť hnusný film, na můj vkus až příliš spoléhající na všechno to bez skrupulí ukazované násilí. Nemůžu mu upřít doopravdy sugestivní atmosféru, až mě začala bolet hlava, a dobrou hudbu, ale jinak mě tenhle novodobý Norman Bates příliš nezaujal. Podobnost s Drive čistě nenáhodná. ()
K filmu "Maniak" (Maniac), ktorý v roku 2012 vznikol pod režisérskou taktovkou Francúza Francka Khalfouna, som sa dostal ako slepé kura k zrnu, úplnou náhodou. A tak len vďaka komentáru stáleho člena mojej top päťky obľúbených užívateľov, ktorý tu na čsfd vystupuje pod nickom SOLOM., som sa dozvedel, že tento titul je remakeom pôvodného rovnomenného amerického snímku, ktorý bol natočený v roku 1980. Ten som nevidel, ale s veľkou pravdepodobnosťou si ho v blízkej budúcnosti zoženiem. Som totiž hodne zvedavý, čo bolo predlohou tomuto psycho slasher horrorovému thrilleru, v ktorom sa vyziablý hobit Frodo dosť dobre vcítil do úlohy nového Jacka rozparovača vyčíňajúceho v Los Angeles. Aj keď som ho z počiatku tak trocha podceňoval, ku koncu sa z neho vykľul celkom obstojný psychopaticky úchylák, čo vie s lacnými kurvami poriadne zatočiť. "Maniak" je obstojný horrorový thriller, ktorý určite stojí aspoň za jedno pozretie. Má to takú akúsi surovú, nepríjemne psycho sexuálnu atmosféru. *** ()
Maniak vypadá jako něco, co dnes mohl točit Dario Argento, kdyby na prahu nového tisíciletí nezesenilněl. Khalfounův film připomíná Argentovu tvorbu (a vůbec italské giallo v letech největší slávy) mnoha znaky: Tím nejzjevnějším je extenzivní využívání hlediskových záběrů, ale opomenout nelze ani součinnost brutálního násilí a zdůrazněné sexuality, motiv panenky / figuríny, vrahovu psychickou labilitu s původem v dětském traumatu, užívání ikonických giallo zbraní (nůž, břitva, sekáček), halucinační scény, znepokojivou elektronickou hudbu a dekorativní obrazové pojetí (často přítomné tapety s květinovými vzory, opakované užívání červené barvy). Hned první vražda je dokonce provedena identickým způsobem jako v Argentově Děsu v opeře. Potěšilo mne, že převládající POV perspektiva je využita důkladněji než jen jako prvoplánová atrakce - režisér si sice občas pomáhá vrahovými pohledy do zrcadla, ale většinou je jeho zneviditelněná mimika zajímavě nahrazena jednak změnami v jeho dechu a pak také možností přesně sledovat pohyb jeho zraku. Je mi skutečně líto, že jsem se tímhle filmem nechal zlákat až na základě recenze v Cinepuru a minul jsem ho v kině. ()
Tak nám Frodo trošku povyrostl a je teď samá ruka samá noha (a je ukradený, že většina z nich je umělá). Mamka, kterou tak rád po očku sledoval, hlavně když si hrála na (vy)honěnou s pány, je už nějakou tu dobu pod drnem, ale zanechala mu docela zajímavou živnost. Vlastně nejen tu, taky pořádnej maglajz v hlavě, takže se klukovi úchyláckýmu občas ty sexuální radovánky s holkama nepatrně zvrhnou a místo kalhotek si jako suvenýr schovává pramínek jejich vlasů, byť i s šedou kůrou mozkovou. Elijah Wood jako drobný plachý kluk měl být nejspíš režisérovým trumfem, chvilkami jsem mu toho maniaka i věřil, ale nějak mě zarazilo to liduprázdné město a říkal jsem si kde co asi rozdávají zadarmo, že jsou všichni v trapu. Za pochvalu ale stojí nápad natočit celý film jako first person podívanou .. ()
Slušný horůrkový experiment s POV pohledem, který překvapivě docela vyšel. Kamerová vychytávka je vytěžena na maximum, atmosféra je značně hutná a soundtrack ala Drive také hodně potěšil, stejně jako neuhýbání kamery v opravdu brutálních momentech. Jen škoda, že se při tom tlačení na formu zapomnělo také na nějaký ten příběh, což hlavně v polovině filmu začíná filmu a režisérovi malinko podkopávat nohy. Závěr je však natolik strhující, že to Khalfounovi odpustíte. 70% ()
Khalfoun příjemně překvapil. Jeho minimalismus společně s funkčním využitím POV a Robovou experimentální elektronikou vytváří skutečně drásavou atmosféru, která se v mnoha momentech s přehledem vyrovnává originálu, a místy svou syrovostí dokonce upomíná na tíživou atmosféru McNaughtonova Henryho. Autentickou deprimující úzkost 80. let se už sice nikomu zopakovat nepodaří, Khalfounův Manic k její resuscitaci však nemá daleko. Wood má navíc oproti Spinellimu tu výhodu, že jeho civilní tvář přirozeně zapadá mezi všechny ty průměrné Američany, čímž jen narůstá celková bezútěšnost filmu. A znalce Lustigova originálu jistojistě potěší drobné citace původního filmu. Maniac jednoduše je intimním výletem do hlavy sériového vraha, na jehož tíživost jen tak nezapomenete. Jenom škoda té závěrečné gore orgie, která, i přes svoji efektnost, zbytečne nabourává produktivní minimalismus celého snímku. A pokud POV na nějaký čas vystřídá okoukaný found footage, budu navýsost spokojený. ()
Byl jsem velmi mile překvapen a zároveň potěšen několika filmovými faktory (od hudby přes provedení, styl "vyprávění" až třeba k syrové dravosti), což se mi u filmů poslední dobou zase tak moc nestává. Jedním slovem zážitek. ()