30 minut po půlnoci

strašne škodoradostne ma baví predstava teenagerov, ktorí na toto išli s očakávaním našlapaného thrilleru o chytaní Bin Ládina. Ale viac ma mrzí zmýšľanie milovníkov uzbekistansko - nórsko- švédskych sociálnych drám ( "umenia") , ktorí to nikdy neuvidia pretože je to americká patriotistická blbosť. Môj názor - Vynikajúci film, ale paradoxne nie moc vzrušivý biják. Emócie a adrenalín síce chýbajú, ale ak je človek na to správne naladený čaká ho pecka, ktorá bude ešte dlho doznievať. Oveľa lepšie než preceňovaný Hurt Locker. (10.08.2013)

Rozporuplné a kontroverzné ohlasy na tento film ma nenechali dlho chladným a musím priznať, že po zhliadnutí, aj počas neho som tiež mal z celkového konceptu filmu zmätené dojmy. Kathryn Bigelow ale potvrdila, že pokiaľ ide o uchopenie látky, tak ju nerozhodí ani fakt, že scenár musela byť dodatočne upravovaný. Film samotný rozpracúva roky závislosti tajnej agentky na dolapení najhľadanejšieho teroristu planéty, je sondou do utajovaných vyšetrovacích metód vládnych agentov, a divák s hlavnou postavou odhaľuje špinavé hry vnútri politického a vojenského zápolenia počas odhaľovania teroristických buniek. Napriek tomu, že nie sme svedkami žiadneho nahliadnutia do súkromného, či osobného života žiadnej postavy, sledujeme psychologickú drámu zameranú na prerod osobnosti hlavnej hrdinky od nesmelého regrúta v radoch tajných služieb až po nenásytného žraloka túžiaceho po pomste a osobnej satisfakcii, kráčiaceho cez mŕtvoly. Je zaujímavé aké rozhorčenie nastalo po odvysielaní skutočného obrazu vypočúvacích metód amerických vyšetrovacích agentúr počas nasadenia vo vojne proti terorizmu, i keď tieto fakty boli dávno jasne známe. Američania jednoducho nechcú počuť pravdu a to vedeli tvorcovia umne využiť. Záver filmu, zobrazujúci finálnu a zlomovú operáciu, je už len zručne odvedenou prácou, na akú sme od Kathryn zvyknutí. Samotný záver však zanechá hlboký dojem, je akýmsi výkrikom do prázdna, keď si hlavná predstaviteľka uvedomí, že naplnenie celého jej životného poslania viedlo nakoniec k tomu, že ostala vnútri prázdna a vykoristená. 85%. (09.03.2013)

Po letech poslouchání amerických pohádek o zlém Usámovi jsem dospěl k názoru, že se jedná o bájnou postavu, tedy něco jako Kraken, Šemík či neúplatný český politik. Zkrátka mám jisté pochybnosti o existenci této figurky, jejíž totožnost potvrdila expertka CIA po asi dvousekundovém odborném ohledání. Předcházela tomu však více než dvouhodinová konverzační nuda a ani tolik vychvalovaná závěrečná akce utopená ve tmě ve mně nedokázala vzbudit žádnou emoci. Jako uspávadlo to celkem šlo, ale ta inspirace skutečnými událostmi to tradičně zabila. (27.10.2013)

BIG UP Kathryn Bigelow! Názory, že první dvě hodiny se nic neděje jsou úplně mimo (to co se děje první dvě hodiny je naprosto fascinující sledování vyšetřovací procedury, nevím kdy jindy než teď by tohle mělo být aktuálnější a zajímavější), finální zátah už je jen třešiňka na dortu, která podle mě předchozí dvě hodiny zdaleka nepředčí. Mark Duplass a Gandolfini mimochodem přijemně projasní druhou půlku filmu, hodně mě baví jak umí Bigelow hezky pracovat s profláklímy herci na malém prostoru (a taky mě fascinuje co se poslední dobou děje s Jamesem Gandolfinim). (03.01.2016)

Pohled jednoho z workoholických koleček zámořské byrokratické mašinérie na (vy)hledání „symbolu všeho zla“ aneb procedurální drama v nejčistší možné podobě. Jak moc je to zajímavé i podrobné, tak moc je to chladné, nedivácké a vyžadující více než zběžnou znalost událostí. První kancelářská hodina výrazně lepší té druhé, která byla z logických důvodů od základů překopána oproti původnímu konceptu. Žádná propaganda se nekoná a Spojenci z toho nevyjdou o nic lépe než "ti zlí", ale přesto to chtělo (mnohem) větší časový odstup. (11.01.2013)