Černobylské deníky

Výborný námet na film, to bez debaty. Otázne je nakoľko sa podarilo z tohto námetu niečo vyťažiť. Výsledok asi ťažko môže byť pre niekoho viac ako priemerný, hoci snaha bola. Výborný výber lokácií a opustené sídliská v meste dávali tvorcom slušné možnosti, ale budovanie atmosféry už bolo v rukách režiséra a to celkom nezvládol. Za celý film ma ani raz "netrhlo" ani som necítil nejaké silné vtiahnutie do deja. Nedokázal ma tak strhnúť, aby som dychtivo očakával čo bude nasledovať, prípadne aby som sa bál o postavy. Film pravdepodobne zapadne do kategórie "rýchlo zabudnuteľných". Ak si po rokoch na niečo spomeniete tak možno na názov a toho medveďa, čo robil revíziu výťahovej šachty...50%. (05.02.2017)

Jsem sice rád, že se nejednalo o prachsprostou duchařinu, ale původní obyvatelé Černobylu společně s krvežíznivými psy a rybami taky není žádná extra výhra... o to víc, když hovno vidíte. Radost mi ale udělaly závěrečný titulky doprovázející song "No reflection" od Marilyna Mansona, kterou jsem zrovna poslouchal celej den v autě. (31.07.2012)

Atmosféra je dost dobrá, jen ji je třeba podpořit dobrýma podmínkama, potom by tu možná někteří tolik nenadávali. Mě osobně tenhle horor vůbec nezklamal, dostal jsem zhruba to, co jsem očekával a tím je úchvatné prostředí, výborná atmosféra (podpořená právě vhodným prostředím pro horor) a jakási tajemnost, která se kolem toho všeho točí... Možná to chvílemi trochu zaskřípe, že si člověk řekne "to už je trochu moc", ale pořád je to v rámci snesitelnosti. Za sebe můžu říct, že mě Chernobylské deníky zaujaly, užil jsem si je a když to vezmu v rámci podobně ražených kousků, tak se jedná určitě o nadprůměrné dílko. 70% (27.11.2012)

Já celou dobu čekal na bubáka a musím říct, že když tam baflo, na vteřinu asi, to Rosemaryino děťátko, tak jsem se málem vážně lekl, málem jo. Obočí jsem nadzvihl i při pohledu na medvěda brtníka v paneláku či zmutovanou bělici ne nepodobnou mláděti latimérie podivné. Superagresivní němečtí ovčáci a přisáhám že tam byl i jeden bernský salašnický pes !, jejichž mutace asi spočívala právě v tomhle zdivočení, no hrůza fakt, byli taky k nezaplacení. Hlavní hrdinové se tedy ocitli ve světě opravdu cizím a nepřátelském, vůbec se jim teda nedivím, že se chovali jako debilové.. A musím i přiznat, že jsem si z filmu odnesl docela dost poznatků o tom, jak nepůsobí radioaktivita a tak z toho odpadu přece jen vykřešu jednu ušmudlanou hvězdičku. (30.05.2013)

Tak už i Černobyl má oči, jen tentokrát nikoho nestraší horníci, ale zmutovaní sovětští jaderní inženýři. Ti ve filmu pronásledují šestici kluků a holek, které neznám a radostně hledím vstříc snu, že už ty ochotníky ani nikdy neuvidím. Navíc scénárista vyřešil dialogy velice pragmaticky, když napsal ve wordu čtyři dramatické a slohově pestré věty (Musíme najít ostatní. Dochází baterka v baterce. Proboha, oni se blíží. Tu pistoli musíš nejdřív odjistit) a následně na klávesnici hodinu zběsile mačkal ctrl+c a ctrl+v. Plusem Černobylských deníků je bezpochyby výprava a každý skalní fanoušek PC hry Stalker: Call of Chánov jistě se sentimentální hořkostí na patře ocení všechna ta malebná zákoutí vybydlených komunistických paneláků. Ačkoliv to tak do padesáté minuty vypadá, že se bude veškeré dění odehrávat na nároží ulice Kolji Lakatoše a Prospektu Vitalije Ivanoviče Demétera, nakonec se proběhneme i po reaktoru a určitě budete jako já už jen prahnout po tom, aby konečně v řídícím středisku elektrárny někdo stisknul to červené tlačítko s nápisem Jaděrnyj grib a umožnil tak nejméně půlce Evropy takovou kokotinu pro samý spad nevidět. (24.09.2012)