Mission: Impossible - Národ grázlů

Skoro až orgasmicky dokonalý blockbuster. Perfektní syntéza noiru, sedmdesátek a moderny, pevně držená člověkem, který radši vyšperkované povídání a finále "od stolu" než velké trikové exhibice s padajícími raketami a greenscreenem za každou kulisou. Navíc podtržená rovnocenným ženským elementem, který po Cruiseovi přebírá oproti očekáváním žezlo kontaktních rubanic. Skvost, který je po 2 hodiny nepředvídatelný svými zvraty a omamující návratem k poctivé starosvětskosti. Unikátní blockbuster, který v dnešní době může vzniknout jen díky Cruiseovu producentskému "moudžu". Díky za něj a placentu k dobru. (30.07.2015)

"Ty chceš řídit? Před chvílí jsi byl mrtvej!" Každý občas zemře. Většina lidí méně častěji než agent Hunt, ale když ho to baví. Mě to tedy také poměrně bavilo, ale zabezpečená schránka v Maroku mohla být chráněna geniálněji, záporák měl být rozhodnější a těch náhod ve prospěch dobra taky nemuselo být tolik. Na druhou stranu leccos zachraňuje humor, povedená akce, motohonička a taková ta jistota, že si Hunt ještě nenavlékl svůj poslední falešný obličej. (27.12.2015)

Mission: Impossible – Národ grázlů ve skleněný kostce: nejlepší padouch v dějinách série, nejlepší automoto honička od třetího Bournea, nejnebezpečnější James Bond na podpatcích všech dob, hi-tech i retro, pomalý i zběsilý, brilantní minimalistický finále a Tommy Boy v životní formě. Na konci jsem řval blahem jako tur(andot). Něco jinýho než architektonicky vymazlená čtyřka, ale furt nářez. Kvůli tomuhle člověk chodí čumět na nesmyslně velký plátno. SPECTRE to bude mít ztraceně složitý. (30.07.2015)

Ať už je ten sájentologický Pygmej jakkoliv nesympatický, manipulativní a arogantní kokot, role si prostě vybírat umí a jeho poslední Nemožný auditing je toho nesporným důkazem. Rozhodně nejšťavnatější kousek z celé série, obsahující naprosto dokonale vyvážený mix kulervoucí akce, sryleru a rozličných zvratů a vyfikundací, po kterém jednomu nezbyde než šťastně zavrtět ocasem, utřít o trávu poslintanou tlamu, spokojeně obchcat rohy a běžet páničce ošukat nohu za to, že ho pustila do kina. A tak nezbývá než počkat, co s úplně stejným námětem provede nový Agent s povolením dělat odpudivé xichty, a doufat, že před příští misí způsobí pomatenému Tomíkovi nějaký zvlášť hnusný Engram zkrat na E-metru, odebere se za Habárdem do pekla pro slizké zmrdy a nový Propan Cunt bude už konečně ten Jeníček. (02.08.2015)

Jak kdybych na plátně viděl svoje první špiony, první auto-moto honičku, první poctivou rvačku. Jak kdyby McQuarrie rukou Ethana Hunta otevřel v místnosti, kterou dobře znám, ještě jedny, pečlivě ukryté dveře. A za nimi rozjel hru ze staré školy, ve které je místo pro londýnskou mlhu, překvapivé parafráze Casablancy a v duchu série i na vpravdě nemožné mise v čele s vodní nádrží, u které jsem ke konci téměř lapal po dechu za hlavního hrdinu. Před projekcí jsem pátému vkročení do téže řeky opatrně nevěřil, proto se z direktu čím dál sympatičtější party zvedám hodně ztěžka. Welcome to IMF. (30.07.2015)