CBGB: Kolébka punku

Ano, tohle dílko má skoro všechny filmařské neduhy, které člověka napadnou. Mnohdy vypravěčsky křečovitý, jakoby to byl nějaký „famácký“ pokus nějakého nepozorného studenta, timing scén s jakýmsi komickým potenciálem zpackaný a i ten zamýšlený humor se v nich kolikrát ztratí. Jenže co Randall Miller ztratil na talentu, to nahrazuje nadšením pro věc. Z toho filmu je prostě jasně cejtit ta upřímná láska k rockové muzice, ten nezakrývaný obdiv ke klasikům, kteří se tu mihnou (Ramones, Talking Heads, The Police, Patti Smith, Blondie, Iggy Pop atd.) a respekt ke „kmotrovi punku“ Hillymu Kristalovi, kterého se sympatickou ležérností ztvárnil Alan Rickman. Někdy mi i jenom tohle stačí, aby mi ten film přirostl k srdci a byl mi sympatický, i navzdory těm tvůrčím „mouchám“ (tady spíše pěkně vypaseným „masařkám“), kterých je film plný. 3 nebo 4 hvězdičky? V tomhle případě irelevantní. (28.01.2014)

Přes ideové výhrady (punk nevznikl v USA, ale v Británii, Američané si ho jen sebestředně přivlastnili) i přes výhrady technické (po formální stránce si tvůrci vypomáhají komiksovými předěly simulujícími střihovou skladbu, i když s komiksem nemá film nic společného a komiksová stylizace je jen laciný marketinkový trik, jdoucí přesně proti duchu a podstatě punk rocku) jsem film Randalla Millera dokoukal až do konce, neboť i pro mne je značka CBGB magická, hudební scéna s ní spojená je skutečně legendární a hudební čísla z filmu se výborně poslouchala... To ovšem nic nemění na faktu, že konformní rastr Randalla Millera zploštil celou newyorskou punkovou scénu 70. let a dění kolem klubu CBGB na tuctovou popkulturní selanku. V tomhle filmovém klubu Hilly Kristal nedal prostor novému progresivnímu hudebnímu směru, ale hraje pořád country... Jak výstižně napsal uživatel 6thSun: ,,Film o energické hudbě bez energie..." (30.12.2014)

"Koho zajímá, co mám rád? Imně je to vlastně u prdele." Debbie Harry, Patti Smith, Lou Reed, Sting i Iggy Pop byli falešní a já to vychytrale poznal podle toho, že je hrál někdo s úplně jinými jmény. Dost však úvah o mý genialitě a klesněme k jádru pudla, tedy na absolutní dno společnosti, odkud vzešel punk. Ten jsem vždy obdivoval pro jeho přímočarost a přiznám se, že v zašvábeným, pokáleným a úchvatně smradlavým klubu CBGB bych si nějakej ten punkovej večer v roce 1977 rozhodně někdy dopřál. Ale frontu na vykouření Iggyho péra bych asi nestál, protože se nerad mačkám. (11.12.2014)

Nenáročná podívaná, která není vůbec punkově špinavá, má nepatřičnou komiksovou stylizaci a výkon Alana Rickmana v hlavní roli je fakt hodně minimalistickej. Ocenil bych, kdyby tam bylo víc scén o řízení klubu. Takhle furt jen naříkaj, že nemaj prachy, ale stejně to furt nějak běží. Stejně mě to ale vlastně bavilo a má to správnej happy end. (28.01.2017)

Všetko má svoj začiatok, svoje korene, svoju prapodstatu. Tak je to aj s punk rockom. Rebelský hudobný a životný štýl sa začal formovať začiatkom sedemdesiatých rokov minulého storočia v Spojených Štátoch Amerických. Priamo v New Yorku na Manhattane v roku 1973 založil Hilly Kristal klub C.B.G.B. Malo sa tam hrať country, bluegrass a blues. Lenže všetko to dopadlo úplne inak. V bare sa začali schádzať motorkári, alkoholici, feťáci, podivíni a skrachované existenicie. Pritiahla ich tam nová vlna agresívnej, nekompromisnej hudby. Zrodil sa tam punk! Ako to všetko bolo sa pokusil zachytiť režisér Randall Miller vo svojom filme "CBGB - Kolíska punku". **** (13.11.2014)