Hobit: Bitva pěti armád

Hobit bez hobita aneb ani cesta tam a ani zpátky. Více než kdy jindy je „trojka“ Hobita dílem dvou režisérů. Jednoho (říkejme mu třeba PJ), který rozumí postavám, konfliktům mezi nimi i v nich a vystačí si s přesně obsazenými herci. Jakmile mají plátno pro sebe Bilbo, Thorin či Gandalf, tak to funguje způsobem, který mnohdy přináší ty vůbec nejlepší i nejpůsobivější momenty z obou trilogií. Jenže pak je tu ještě druhý režisér (říkejme mu třeba CGI PJ), který ztratil cit pro míru dobrého vkusu. A ten si dává na celé (pře)dlouhé pasáže pohov a nechává pracovat počítače. Tam kde slouží efekty ději či výjevům, tak nelze mít výhrad. Tam kde slouží čistě „pro sebe sama“ a jsou přepálené jako v případě (bohužel ani zdaleka pouze) rádoby cool skopičin elfěte Legolase je člověku za CGI PJe skoro až stydno. Tam kde si v minulosti PJ vystačil s deseti vteřinami „cool Legolase“, tam je CGI PJovi deset minut málo. Naštěstí i tak má ten první z nich ve výsledku stále ještě navrch, ale přeci jen je (ne)poměr (ne)vkusného na pováženou. O to více, že tentokrát více než kdy jindy bije do očí, kde co chybí a bude doplněno až v prodloužené verzi; přednost dostalo vše akční na úkor postav, motivací a podobných "nadbytečností". Typickým příkladem je finále; několik minut se to efektně (a ne nutně vždy i efektivně) bije hlava nehlava, ale nic moc z toho, aby následně jedna mlčenlivá momentka posmutnělého Bilba a Gandalfa s dýmkou řekla naprosto vše. A tak je v této části se vším. Prodloužená verze je pak zajímavá především v tom, že ještě akcentuje oba ty protichůdné přístupy; a tak tu je mnohem více skvostných charakterových momentů, stejně jako i více oné odosobněné přestřelené CGI akce. (11.12.2014)

Peter Jackson je vážně šašek. Jak jen si mohl myslet, že natáhne útlou jednu knížečku do tří velkofilmů na způsob Pána Prstenů? Kdyby se nejednalo o příběh z vysoce poutavého a promyšleného Tolkienova světa středozemě, s nejvyšší pravděpodobností by tahle slátanina skončila odpadem. Efekty v bitvě je jediná věc, co je na tomto filmu uspokojivé (i když plné nelogičností). Film je provázen velice otravnými postavami především mezi lidmi a je celkem obtížný úkol se s někým ztotožnit, neboť trpaslíci nejsou zrovna nejsympatičtější bytosti. A to v čele s pološíleným Thorinem. Zbytečná výplň ve formě Legolase, také příliš uspokojení nepřinesla, neboť zde vypadá celkem staře a je to celkem nesympatický egoista, což je v této trilogii celkem populární scénářový balíček. Netřeba dodávat, že se Legolasovo chování zcela vymyká jeho přirozenosti z předchozích filmů. Pak láska mezi trpaslíkem a Elfkou? To už snad nemohou ani myslet vážně. Bylo to trapné a přehnaně se při tom tlačilo na pilu. Co vymyslí příště? Rozdá si to v seriálu černý Frodo s indickým Gandalfem? Mezi klady patří především provedení bitvy, která sice vypadá moc hezky, ale co se vojenské taktiky týče, je uplně nesmyslná. Například: Proč by elfové přeskakovali připravenou štítovou hradbu trpaslíků? Jak je možné že hrstka trpaslíků smířená s porážkou se najednou rozmnoží a rozdrtí drtivou přesilu skřetů když je vede Pavéza? Záchranná akce Orlů je také přitažená za vlasy a o obraně města lepší se nezmiňovat. Meh. A to jsem ani nezmínil, že nejlepší scény byly vystřiženy z kino verze. Dávám 2 hvězdy a jsem opravdu zhnusený! Tým režie toto dílo znásilnil pro peníze na úkor kvality a mírně mi zošklivil dokonce i vydařenou knihu. PS: Prodloužená verze sice nevyvrátí žádné filmové chyby a ponechá v tomto snímku většinu hloupostí všeho druhu, ale stále je to mnohem lépe utvořený celek, na který se docela dobře kouká. Samozřejmě jde především o propracované bojové scény. Special edition: 65% Cinema version: 45% (27.02.2019)

Odfláknutá bitka s drakem mě mrzí asi nejvíc. Ne že by nevypadala dobře, ale nešťastné umístění do úvodu jí bere potřebný švunk a je příliš krátká. Bitva pěti armád, která pak zabírá největší pasáž je technicky samozřejmě promakaná, dokonce místy strká Pána prstenů do kapsy, ale je zbytečně dlouhá a ve své podstatě nedůležitá. Necítil jsem onu osudovost. Nejlepšími pasážemi jsou skromné rozhovory Bilba a Thorina, které dávají celému třetímu dílu jakýsi smysl. Třetí díl trpí rozdělením nejvíce. Nefunguje sám o sobě a zbytečnosti (místostarostovy dementní vsuvky) překrývají to důležité (co se stalo s Bardem po bitvě?!). Smutné rozloučení se Středozemí zamrzí ve své nedodělanosti. (29.12.2014)

Adaptácia, ktorá rozdelila divákov na dva tábory. Jeden bol nadšený, že sa mohol vrátiť do sveta, ktorý ich pred rokmi tak nadchol, ďalší zase sklamaný, nakoľko nedostal nového Pána Prsteňov. Je to logické, aj v priamom porovnaní knižných predlôh Hobit stráca v osudovosti, atmosfére, ale vďaka rozprávkovejšiemu štýlu je to dokonale akceptovateľné. Problém nie je v tom, že sa Peter Jackson pokúsil z Hobita vytvoriť nového Pána prsteňov, ani v adaptácii tak krátkej knihy do troch dielov. Problém je v tom, že aj napriek štedrej minutáži a zapracovaniu dodatkov je väčšina postáv buď plochá, alebo nevýrazná a pridanú hodnotu nahradilo vizuálne pozlátko a priehrštenie trikových scén. Vlna kritika z niektorých strán je i tak neopodstatnená, v rámci fantasy žánru ide stále o spičku a prvotriednu dobrodružnú zábavu, ktorá nerobí nikomu zo zúčastnených zlé meno. Len tá duša pôvodného diela trochu chýba. (17.01.2015)