Final Cut - Dámy a pánové

Vzhledem k formě, jakou je Final Cut zpracován, jsem se této podívané opravdu dlouho vyhýbal a vlastně jsem několikrát i sám sebe přesvědčil, že mu vlastně nikdy nedám ani šanci, jelikož jsem to celé jednoduše považoval za zcela marný a nesmyslný projekt, který prostě nemám důvod vidět. Pak jsem si ale řekl, čert to vem, těch osmdesát minut mě snad nezabije a alespoň si odškrtnu políčko ,,shlédnuto´´ ve filmografii mnoha mých oblíbených herců. No a jaký je můj názor nyní po těch osmdesáti minutách strávených ve společnosti tohoto maďarského experimentu? Takový, že jsem byl na osmdesát minut přenesen do ráje. Do filmového ráje, kde mi bylo nádherně, přenádherně a ze kterého jsem nechtěl ani na vteřinu pryč. Do ráje, kde jsem si užíval každičký záběr, každičký pohled, každičkou scénu, do ráje, kde jsem se osmdesát minut jen upřímně culil jak ještě nikdy jindy, kde mi bylo neskutečně příjemně a hřejivo, kde jsem prožíval sice miniaturní, díky onomu unikátnímu zpracování ale neuvěřitelně působivé love story, které bylo nevídaně silné, emočně dokonalé, zároveň ale i díky mnoha prostřihům neskutečně zábavné a vtipné, prostě do ráje, kde mi těch výsledných osmdesát minut uběhlo jako nic a já chtěl ochutnat ještě víc, ještě mnohem víc. Sledovat Final Cut bylo zkrátka úžasných osmdesát minut filmových orgií, navíc i s bonusem nemalé české stopy, tudíž tohle je prostě povinnost vidět pro každého filmového příznivce a z mé strany byla neskutečná hloupost se této dokonalé záležitosti tak dlouho vyhýbat, jelikož já tento experiment považuji za geniální dílo! (11.02.2024)

Koláž sestříhaná ze stovek záběrů různých filmů. Vlastně tam je snaha i o dějovou návaznost, ačkoliv to nemůže zcela sedět. Někdo o Final Cutu mluví jako o lahůdce pro filmové fajnšmekry. Je sice pěkné koukat na tuhle koláž tak 20 minut, ale pak to začne docela nudit. Přirozeně to zůstává povrchní podívanou. Slepencem viděných útržků bez hlubší kontinuity. Popisek a některé komentáře film dělají zajímavější a nešetří s chválou. Ta je přehnaná. Já proti tomuhle "filmu" nic nemám. Vlastně by to mohl sestříhat každý, pokud by tomu chtěl věnovat čas a měl nakoukáno. Asi by to ale byla zbytečná ztráta času, když z toho nic moc nemůže být. (19.04.2020)

Lahůdka, u které by mi vůbec nevadilo, kdyby trvala třeba o dvě hodiny déle. Člověk by si po prvotním seznámení s tím, o čem film bude, řekl, že to asi bude zajímavé, ale možná nijak extra objevné, když má jít o "pouhý" sestřih již vytvořených snímků. Jenže on to pouhý sestřih není. Režisér si s poklady filmové tvorby pohrává, umně je skládá k sobě a daří se mu z nich vytvářet v podstatě skoro plnohodnotný nový příběh plný skvělých herců, emocí, který naprosto dokonale doplňuje velmi vhodně volená hudba. Řada scén ze známých filmů zde dostává nový rozměr s tím, jak jsou vloženy na místa, kde mají dotvářet jiné situace a vzbudit jiné emoce než ve snímcích původních. To je věc, která mě na Final Cut třeba také hodně baví. Zkraje jsem musela trochu bojovat se svou obsesí pomyslně si zapisovat názvy filmů, z nichž byly ty které scény použity a "ověřovat", které filmy jsem už viděla, které znám a které zase ne. Postupně se mi to ale celkem podařilo eliminovat a nechala jsem se celou tou filmovou krásou pohltit. Opravdu mimořádný zážitek, který si určitě po nějaké době zase ráda zopakuji. 95 %. (23.10.2020)

Zhmotněný sen každého filmového nadšence. Film, který by si mohl sám sestříhat v podstatě každý, ale Pálfi to svedl v rámci zachování vypravěčské kontinuity a plynulé návaznosti tak doknale, že už si ho snad nikdo netroufne napodobit. Pravoslavná cinefilní óda, skutečný balzám na moji unavenou dušičku... (02.01.2017)

Dámy a pánové, ráčíte jeden film za všechny? Nechť je jím potom tenhle! Nejen proto, že jich sám obsahuje stovky a symbolicky vlastně všechny, ale co je podstatnější, zůstává přitom konzistentním, univerzálně sdělným, stále okouzlujícím, hravým i cituplným a naprosto nadčasovým vyprávěním o tom, kterak On potkal Ji a Ona Jeho, živoucím možná ještě o to víc, oč právě nelpí na nejvšednější doslovnosti filmového obrazu, jednotnosti stylu ani fyzické odlišitelnosti postav, takto jakýchsi esenciálních améb, mezi nimiž se mnohem snáze najdeme skutečně všichni. Tetelivá potěcha z každého dalšího záběru a především z nečekaných spojení mezi nimi se přirozeně větví tím šířeji, čím víc máte osobně nakoukáno. I bez toho by se vám však před úžaslýma očima stále ještě skvěla nanejvýš zábavná pocta kinematografii i člověku. (23.02.2015)