Maigret klade past

Vlastně dokonalá detektivka, takovýho klasickýho střihu, kde nich nechybí, ani nepřebývá. Je tu paranoidní atmosféra, je zde nahánění vrahouna v temných uličkách Paříže a vrcholí to výslechovým „grilováním“ pachatele, mimochodem výborně natočeném a vygradovaném. A Gabin byl a vždycky bude tím nejlepším Maigretem, kdy snoubí v sobě vášeň a živelnost se stoickým klidem a charismatem alá Hrušinského major Kalaš, a vy jenom s úžasem můžete pozorovat, kterou ze svých charakterových vrstev ze sebe při výsleších podezřelých zrovna použije. Taková mnohovrstevnatá policejní figura není zas tak v kriminálním žánru běžná a Gabin jí uchopil fenomenálně. Snad jsem jenom postrádal nějaký větší moment překvapení, protože vrah se nabízel zřetelně již od půle, ale i tak jsem si to užil vrchovatě. (15.02.2024)

Je to chytrá, dokonale vystavěná detektivka ze staré školy s originální zápletkou, výbornými herci a nezapomenutelnou větou, z původního dabingu pronesenou Maigretem k vrahově manželce a matce, která mi utkvěla v paměti a vybavila se i po letech : „Obě dvě ho milujete, ale jedna z vás ho miluje víc“. Co ještě dodat - Maigret a Gabin jedno jsou. (18.05.2011)

Nejvěrnejší přepis maigretovskeho světa na filmový pas. Vše je pečlivě převedeno - děj i charaktery, přičemž vrcholem je pochopitelně Gabin, který přesně vystihl Maigretovu zdánlivou ospalost, pod kterou se skrývá koncentrovana energie. Problémem přepisu je tempo - Simenonovy knihy letí dopředu jako blesk, zatímco film je proti nim takový loudal. (10.03.2011)

Asi je zbytečné opakovat, že i v tomto případě má na filmu prvořadou zásluhu nezapomenutelný mistr stříbrného plátna a dobrácký bručoun Jean Gabin, inu, kdo umí, ten umí. Ano, ten, kterého tolik vychvalovaný a všemocný Hollywood v časech jeho emigrace neuměl vůbec prodat vkusu amerického diváka. Ale zpět k filmu. Jde o báječný film, který svou pohodovou atmosférou musí snad každého uspokojit. Prostě svým stylem jde o takovou nenáročnou oddechovku, kterou nelze snad ani pořádně nevychutnat. Takže závěrem jen dodám, až někdy budu zase jednou v Paříži na Montmartru, večer rád a s chutí připiju láhví ostrého Calvadosu na věčnou slávu pana Gabina. (11.03.2011)

Klasické detektivky, u kterých bylo třeba nejprve rozlousknout motiv, psychologicky postupovat zevnitř navenek, které vyžadovaly divákovu spoluúčast, a které považují "nalezení vraha" i za svoji zásluhu, ty vždycky potěží a přinesou i určité zadostiučinění. Zde Maigret/Gabin "dekonstruuje" případ muže stojícího mezi dvěma ženami, matkou a manželkou. Později se však ukáže, že žena a manželka jsou na jedné straně, a na druhé straně jsou ostatní ženy, které se snaží "systematicky" vybít. Práce je to však náročná a dlouhodobá, ale stejně tak náročně a dlouhodobě pracuje i Maigret. Odkrývá pachatelovu mentalitu až do raného dětství, kde nachází odpovídající "mentální defekt". Nepřítelem jsou všechny ženy, k nimž ho poutá nepřekonatelný sado (ostatní ženy) masochistický (matka a manželka) vztah. Jako Maigretovu spolupracovníku se mi nezamlouvá pouze motiv "ješitnosti", který považuji za sporný.... O dva roky později natočil Alfred Hitchcock slavné "Psycho", které uderněji zobrazuje podobnou situaci. Ale také vypjatěji a schématičtěji. Simenonův přesah matky v manželku (i když se vzájemně nenávidí) celou situaci rozšiřuje, ale zároveň i zpřesňuje; u Roberta Blocha je situace jednodušší, a proto i strašidelnější. Pozn.: Nezávisle na filmu popisuje osobu s traumatickým poškozením mozku (náš hrdina Marcel Maurin/Jean Desailly) PhDr. Martina Hasalíková: "kolísavá emocionalita, úzkostnost až depresivita, narušení psychomotorického tempa, tendence ke stereotypii, ulpívání na určitých projevech chování, nedostatek ohledu k okolnímu světu, egocentrismus, nerespektování pravidel ustálené sociální interakce, zvýšená afektivita a dráždivost". Ješitnost zde neuvádí. (17.04.2017)