Karate Kid 2

Volné pokračování začíná tam, kde předchozí snímek skončil. Tedy v atmosféře po vítězném zápase. A je přehnaně ukázáno, jak se Kreese až fanaticky nedokázal smířit s prohrou svého družstva. A pak už vše dál pokračuje v zavedené rovině. Daniel dál trénuje netypickým způsobem dle svého učitele Mijagiho. Ten dostává zprávu o vážném zdravotním stavu svého otce a tak se děj přesouvá do Okinawy, kde se ukáže pro změnu dávný soupeř Mijagiho, který ho chce přinutit k zápasu. Tady už nejde o sport. Tady jde o čest, záchranu vesnice a dokonce i o život. Ale místo se našlo i pro nějakou tu romantiku. Snímek se snažil od podobných, se kterými se ve své době takřka roztrhl pytel, odlišit, ale bohužel, naivita a zoufalost scénáře převyšuje veškerá očekávání. Snímek vyznívá jako neškodný rodinný film, kde jsou zápasy, násilí a vůbec brutalita drženy hodně přísně na uzdě. A tak je to celé nepřesvědčivé, zoufalé a žánrově spíše ponižující. Vidět například značně vyhublého kluka, jak na jeden úder rukou rozsekne několik vrstev ledu, skutečně spíše vyvolá úsměv než obdiv. Snímek tedy určen pro mladší diváky, nebo-li pro starší děti, které by to snad oslovit mohlo. Jinak, bohužel. (17.09.2018)

Blbost na zabití času ... (06.01.2021)

“Throwback Thursday #11” - Po obrovském úspěchu filmu Karate Kid v roce 1984 byla jen otázka času, kdy režisér John Avildsen přijde s pokračováním. V roce 1986 přišel druhý díl, který začíná hned po finálovém turnaji, kde agresivní trenér Kreese začne ohrožovat své svěřence z Cobra Kai a dostane lekci od Miyagiho, pak se děj přesune na Okinawu, kam jede Miyagi řešit staré spory s dávným přítelem Satem. Daniel je v příběhu tak trochu jen kvůli beefu s douchem Chozenem. Od začátku filmu jsou tu některé bizardní fun facty, přítelkyně z jedničky Elisabeth Shue je z příběhu vymazána (nebyl čas pri studiu), matka Daniela je tam rovněž jen zmíněna, zápletka s Okinawou vyloženě popírá skutečnosti z jedničky (Miyagiho manželka v USA) a naivnost jedničky tu nabývá zcela nových rozměrů. Některé scény, jako ta s bouřkou nebo ten závěrečný vyhrocený fight už jsou vyloženě křeč. Ten kvalitativní propad vůči jedničce je zjevný a nebýt hlavně vtipného Miyagiho, šlo by se ještě níž. Karate Kid II má opravdu parametry klasického milkování úspěšného filmu a nic na tom nezmění ani ústřední legendární song Glory of Love od Petera Cetery. Dvojkou tahle série měla skončit. Viděno na Netflixu. 2* (28.01.2022)

Celkem porovnatelné s jedničkou ... jen možná ještě trochu naivnější verze toho, co vše může podle filmových scénářů potkat zcela beznadějného moulu ... karatistická verze amerického snu - tentokrát z Okinawy ... ale je to zkrátka Karate Kid! Jak říkám - vlastně je to legenda... (15.03.2008)

"Sakra, zapomeňte na nějakou pošahanou čest!" Romanticko-dobrodružné pokračování. V pohodě. (20.03.2023)

Vyrostl jsem na tom. (10.12.2005)

Pokračování již ztratilo své kouzlo, průměrný film. (24.08.2007)

Skvělé prostředí a stále vynikající příběh. (26.01.2011)

Slabší než jednička, ale vítám větší zaostření na pana Miyagiho, ne jen na toho ukecaného amerického teenagera. (19.03.2013)

Pokračování mého utrpení, když jsem v mládí shlédl tento další díl série Karate troll. (13.01.2014)

O malý kousek slabší, než dnes již kultovní první film, přesto ale stále příjemná a dobře koukatelná podívaná, s mnohem krásnějšími kulisami a o dost lepší výpravou. Neduh nějakého výraznějšího soundtracku se zde vyřešil, ale stále to není ono. Pat Morita se pro roli karate mentora narodil. (02.01.2015)

Prostřední New Jersey sedí téhle sérii mnohem více. Příroda na Okinawě je sice pěkná (pokud je to vůbec opravdu Okinawa), ale příběh je ještě béčkovější a nudnější než v prvním díle. Takhle zpětně moc nerozumím, proč se sérii Karate Kid dostalo takovému ohlasu. (01.01.2019)

Asi o trochu lepší jak jednička, ale pořád mne to nepřesvědčilo. (02.06.2022)

Stejně jako u jedničky i zde jsem měl dvojhvězdičkové hodnocení z roku 2008 a po zážitcích z nového seriálu Cobra Kai mám i z tohoto filmu najednou čtyřhvězdičkový zážitek - zvlášť když vím, že se několik postav z tohoto filmu dočká repete v seriálu. Je to sice taková naivní pohádka, ale je dobře napsaná a postavy procházejí nějakým vývojem. Souběžně s touhle sérií aktualizuji také vzpomínky na sérii Rockyho (režírováno a zhudebněno stejnými lidmi) a u něj se dvojhvězdičkové hodnocení nezměnilo, protože se tam postavy chovají dost chaoticky. (04.02.2024)

Měl jsem trochu obavy z rapidního úpadku oproti skvělé jedničce, ale téměř žádný úpadek se nakonec nekonal. Druhý díl je hlavně až do samotného závěru úplně jinak pojatý a výlet na Okinawu jsem uvítal s otevřenou náručí. Tentokrát se totiž téměř vše točí okolo moudrého pana Miyagiho a Daniel má možnost se opět nadále vzdělávat nejen v oblasti karate, ale hlavně nahlédnout do historie a dynastie Miyagi. Záporné postavy Sato a jeho žák sice dvakrát věrohodně nezapůsobí, ovšem cestování s mistrem mi přišlo v určitých aspektech zajímavější než Dannyho konfrontace s mládeží v předchozím díle. V celkovém součtu však ročník 84 stále vnímám jako ten lepší a proto zůstávám na neutrální tříhvězdičkové půdě. (20.10.2022)

Stále klasika, no druhému dielu v porovnaní s prvým čosi chýbalo. Nič proti Okinawe, no zdalo sa mi to menej energické, menej "bojové" a zo začiatku sa to ešte viac podobalo obyčajnému rodinnému filmu. (20.08.2013)

Druhý díl jede jako přes kopírák. Jen se ubralo karate (v předchozím dílu ho už bylo tak minimum) a přidalo se více filozofování. Daniel-san je pořád stejná bábovka, kterou přepere kdokoliv. Vyvažuje to změna prostředí na Okinawu (Havaj). Příběh mě ovšem dostal nečekaným zvratem. V okamžiku usmíření těch dvou jsem už čekal konec a zároveň jsem si říkal, že si ze mě dělá někdo prdel, protože mimo občasné potyčky tam nebyl jediný pořádný souboj. Jaké pak bylo moje překvapení, když se na scéně objevil zlý synovec. Souboj samozřejmě k smíchu, ale aspoň něco. 3* (02.02.2022)

Zbytečně nastavovaná kaše (24.01.2003)

Pořád dobrý! (19.09.2005)

Sice už neroztíráme vosk (ani nenanášíme), ale tentokrát se vyhíbáme rybářskému háku. Slabší než jednička, ale 3* si to zaslouží už jen díky panu Miyagimu. (10.07.2009)