Birdman

Opustil pozlátko hollywoodských filmů, velkohubých komiksových adaptací, aby dělal pravé umění. A ve finále rozervaný umělec zjistí, že divadelní svět je ta samá unimraná povrchnost, přetvářka a hon za slávou. Aspoň tedy dle toho, jak jsem filmu rozuměla já. ___ Opeřené alter-ego je hlas rozumu jeho samého, které skepticky vidí, co si stárnoucí muž zoufale nechce připustit. Že se totiž do světa umění zapsal jako úspěšný, populární a možná i talentovaný herec, ale žádný fénix, který by ohromil umělecký svět, z popela nepovstal. Jediné, proč se divadelní hře dostane takové pozornosti, je jeho pokus o superhrdinské sebeobětovací gesto, které zaujme bulvár, ale jinak působí trapně dětinsky. _____ Film má dobrou kameru a velmi dobré herecké výkony (Stone, Norton), oceňovaný Keaton dle mého mínění v první půlce přehrává, chytá se až ve druhé části. Mikrosvět divadelního zákulisí je podaný neobjevně (herci, jejich hysterie, mindráky, neukotvené vztahy) a nijak zajímavě. Příliš se to táhne a zůstává to v jedné zatuchlé louži, aniž by se pohnul děj nebo ukázaly nějaké zasuté stránky charakterů. ___ Velkým mínusem je divadelní hra, jejíž adaptací se snaží herec vykoupit své komiksové hříchy. Ukázky z představení, dialogy jsou tak zoufale hloupé a přehnaně teatrální, že jsem byla na pochybách, jestli mysleli vážně vydávat tohle za hodnotný umělecký kus. To už měl stokrát radši natočit Birdmana 4, ten by byl ve své jednoduchosti aspoň upřímný. Zato s velkým úsilím chystaná divadelní hra řve stupiditou a prázdnou nabubřelostí. _____ KOUSEK DĚJE Konec ve formě několikanásobné sebevraždy snad naznačuje, že se herec osvobodí tím, že umělecký svět jednou provždy opustí. Ale co s ním bude, když se nikde jinde neumí pohybovat a pro nic jiného neumí žít? /26. 1. 15./ (26.01.2015)

Tak já nevím. Okolo Birdmana mě štve hned několik věcí. 1) Birdman je do sebe zahleděný film. Iñárrituova nenávist a odpor k pseudo komiksovým (a nejen těm) celebritám není divákovi nabízena na zlatém podnose, ale přímo rvána do chřtánu, bez jakékoliv možnosti ji nepřijmout. 2) Birdman se tváří jako velice originální snímek, ale po většinu doby nenápadně krade od Charlieho Kaufmana, jehož brutální mindfuck života ve hře, hry ve hře a hry v životě zůstal veřejnosti téměř bez povšimnutí, zatímco okolo Birdmana se už několik měsíců slétávají oscaroví supi. 3) Lubezkiho experimentální fetiš týkající se plovoucí, střih postrádající kompozice mám rád, ale u Birdmana mě poprvé napadlo, jestli ono toho nemůže být taky někdy moc. 7/10 PS: Ale klobouk dolů, před asi nejlevnějším soundtrackem v historii kinematografie. Ten pobavil. (06.02.2015)

Okamžitě se mi nabízí srovnání s našimi Karamazovi. Kde ale Karamazovi uchvátili hned od začátku ryzími herci, na kterých jsem nepoznal hranici mezi předstíráním a skutečností, z Birdmanova neustále páchne ona snaha o hraní. Po technické stránce krásné, i když kamera „bez střihu“ mi k lepšímu zážitku nijak nepřispěla. Body do plusu má ale Birdman za to, že mě dokázal rozesmát a potěšit. P.S.: S odstupem snižuji hodnocení, protože mi film vůbec neuvízl v paměti, takže ať už mě bavil čímkoliv, bylo to prvoplánové a nemělo to dlouhého trvání. (01.03.2015)

Artsploitation se vším všudy. Manýristickou formou, meta fyzikou, meta mediálností, aktuálním komentářem, stárnoucím odepsaným hercem v hlavní roli, který hraje stárnoucího odepsaného herce, zcizovacími efekty... ty vole vždyť ono to má i sedmislovnej název. Nicméně kumulace všech těchto faktorů tomu dává jakýsi punc rozjařené nedospělé autenticity a hlavně je to strašná zábava. (05.04.2016)

Příběhově slabší a poměrně předvídatelné. Co ale filmu chybí na příběhu, to ohledně prožitku dohání hereckým obsazením a herectvím. Keaton mě svým výkonem vlastně ani nepřekvapil, je to v něm, jen možná dosud nedostal roli, aby to mohl ukázat. Zato překvapil v pro mně nečekaně vážné roli Galifianakis, naprosto mě rozsekal Edward Norton a hodně zaujala Emma Stone. Skvělé dlouhé záběry bez střihu, hezká kamera, poutavé prostředí, zajímavý přístup. (05.04.2023)

Už dlouho jsem tak nepřál Cenu, jako ji teď přeju Keatonovi; restart takového herce je obr přínos pro film! Jinak kromě Keatona ve spoďárech jdoucího přes ulici do divadla mě nic vyloženě nerozproudilo a to je škoda. A takové finále bubenického Whiplash mělo desetkrát více emocí než finále bubenického Birdmana. Uvidíme, co druhé shlédnutí. 70% (21.01.2015)

Zrovna před pár dny jsem viděl Top Five, kde se Chris Rock vypořádává s velice podobnym tématem. Tahle forma mi byla několikanásobně bližší - hlavně díky Lubezkimu (kamera bude hádám nejnudnější oscarovou kategorií letos), senzačnim bubnum, Keatonově smíchu a nesmírně silnym dialogum o libovolných protagonistech. Ale že by se konala nějaká pecka roku, to zase taky ne. --- Jsem sám, komu první Mikeův výstup šíleně připomněl Cimrmanův Záskok? :) (06.02.2015)

Americki film. (12.02.2015)

Vstávám a tleskám. Naposledy mě takto uchvátil Vlk z Wall Street. Film má skvělé tempo, které ani na chvíli nepolevuje a divák je v neustálém napětí, co přijde teď. Dlouhé záběry působící jako film na jeden záběr jsou skvělé a herecké výkony, především pak výkon Edwarda Nortona, jsou brilantní. 90% (20.01.2015)

Jestli má Birdman patřit k hlavním oscarovým favoritům, tak se ve mně bohužel zase utvrdí dojem, že rok 2014 byl po filmové stránce chudý a nepovedený. Mám pocit, jako by to snad ani nenatočil Iñárritu, je to intelektuální onanie s roztřesenou kamerou a slušnými hereckými výkony. Za zmínku stojí určitě můj oblíbenec Edward Norton a jeho dvě kuřácké scény na střeše s Emmou. Michael Keaton je taky celkem dobrý, ale když to srovnáme, za jaký výkon dostal Oscara loni Matthew, tak je to sakra málo. Scéna s demolicí kanceláře se povedla. Birdmana mám odškrutnutého, ale že by mě ostatní oscaroví kandidáti nějak zvlášť lákali, se taky říct nedá...Byl to zkrátka slabý rok... (25.01.2015)

To je fakt strašně zajímavej film tohle. #InherentVice #Mapykehvezdam (30.04.2015)

Pravděpodobně bych se tady měl rozplývat, nad úžasně zpracovaným příběhem a tak podobně, ale zjistil jsem, že jsem velmi přízemní člověk, takže jsem si z filmu, kromě upřímné snahy některých herců, odnesl pouze zjištění, že jsem se dvě hodiny aktivně nudil. (08.07.2017)

A já vůl měl obavy, že tenhle Iñárritu bude možná trochu nudně středoproudový, že komediální příběh nějakého herce v nějakém divadle na nějaké Broadwayi bude nezajímavý... Eh, nemohl jsem se víc mýlit... Birdman mě naprosto odrovnal, je to tak neskutečný nářez, že jsem na něj celou dobu čuměl jako v transu. Božská filmová symfonie, všem členům filmového štábu snad při práci nad hlavami poletovaly všechny múzy z Parnassu. Hodně mě potěšily prvky iracionálna/mystična, kterými mě Iñárritu nečekaně (a příjemně) překvapil už v Biutiful (Bardemova brujería), ovšem jejich vysvětlení v závěru je bohužel naprosto prozaické. A finále je sice dlouho předvídatelné a předvídatelně velkolepé, ale přece jen i trochu nečekané. Letmo bych ještě rád vyzdvihl dramatický a originální (a fantastický) hudební doprovod na bicí a pak k tomu hlavnímu - ke kameře. A mám teď v hlavě dva obrovské brouky, pokud někdo povolanější víte, vřele uvítám odpovědi. Tak tedy: 1. OPRAVDU BYL CELÝ FILM TOČENÝ JEN TĚMI NĚKOLIKA MÁLO ZÁBĚRY? (Mch.celý film v jediném záběru měla být jak vzpomínám prý ruská Ruská archa, ale u té jsem kdysi v žižkovském Aeru usnul). 2. JAK PROBŮH LZE UDĚLAT ONEN TRIK, VE KTERÉM SE KAMERA JAKOBY SNESE ZE STŘECHY BUDOVY A ZAMŘÍŽOVANÝM OKNEM SE DOSTANE DO POKOJE? Podobný nepochopitelný záběr byl už na konci Antonioniho Reportéra před 40ti(!) lety - kamera prošla okenními mřížemi ven na dvůr - a dodnes mi to vrtá hlavou... / Jo tak že prej ta kamera byla asi na dronu a ty mříže asi digitální, mi říkal kolega.. Hmmm, tak to mě nenapadlo... (20.01.2015)

Dejte dohromady dobře známou kostru příběhu s několika vylepšeními, spárujte ji skvělou kamerou, originálním bubnovým soundtrackem a neotřelou, zcela pohlcující atmosférou, přidejte nezbytné proměnné jako herce, kterého jste již dávno odepsali a on najednou zazáří (Michael Keaton), herce, od nichž nic extra nečekáte a oni zazáří (Emma Stone, Naomi Watts a Zach Galafinakis) a herce, od něhož nic jiného než špičkový výkon neočekáváte (Edward Norton) a dostanete špičkově namíchanou filmařinu, na kterou je radost pohledět. Celý tento dechberoucí výjev obestírá aura Birdmana, Thompsonova "alter ega", který mnohdy trefně komentuje hercovi kroky či pohnutky. Birdman je filmem, který přišel jako "blesk z čistého nebe". V záplavě filmů kde se hraje pouze na množství triků, výbuchů a litrů prolité krve, je tento snímek se svou jednoduchou myšlenkou dovedenou k absolutní dokonalosti jako zjevením, který filmový průmysl už dávno potřeboval uzřít a poučit se z něj. „Popularity is the slutty little cousin of prestige.“ (20.01.2015)

Při dobrém filmu musíme citít nějaké emoce, nejlépe prožít jich celou paletu. Herci o hercích a dopodrobna se v tom rýpat až na holou kost. Zde musím vyzdvihnout E. Nortona, s jehož postavou Mikea Shinera si mě opravdu získal, jinak všichni zde samozřejmě hrají, tak jak nejlépe umí. Birdman jako superhrdina je tak uvěřitelná a zajímavá postava, až jsem si myslela, že jsem se s ní už v minulosti setkala. Tento film mi zůstane v hlavně nějakou dobu, možná se na něj podívám i znova, odcházela jsem z kina spokojená, ale ne ohromená. A nakonec jeden citát, který se mi vryl do paměti - “A man becomes a critic when he can’t be the artist he wants to, just like a man becomes an informer when he can’t become a soldier.” (21.01.2015)

Tak z Birdmana jsem si na zadek rozhodně nesedl. Film určitě disponuje výborným obsazením, ke kterému herci přidali ještě lepší výkony, je tu i pár solidních scén jako třeba promluva dcery k otci, či srážka s divadelní kritičkou, ale celkově mě příběh o tom, kterak chtěl Batman na Brodwayi uspět, příliš neoslovil. Možná za to může i fakt, že o komedii film zavadil jen lehce a i dramatu zůstal něco dlužen, takže mi tu neustále něco chybělo. Za vidění to určitě stojí, ale s těma Oscarama bych to moc nepřeháněl. 50% (10.02.2015)

Oscarový snímek, který dělí diváky na dvě skupiny. Já se tedy bohužel zařadím, k těm co na film nebudou pět slávu. Birdman mě jednoduše nebavil. Je to dobře obsazený film. (Keaton, Norton, Stone a Watts). Uvědomil jsem si, že Michael Keaton je stále skvělý a talentovaný herec a že Norton dokáže zahrát cokoliv. Naopak taky to, že Emma Stone vypadá jako blond úplně jinak a Naomi mi zas potvrdila, že je nejen krásná, ale i talentovaná herečka. K mému překvapení, mě zápletka vůbec nechytla a příběh vyhořelé filmové hvězdy Riggana (Michael Keaton), který touží po slávě, mi přišel nezajímavý. Jediné co mi na filmu přišlo skvělé, byla kamera. Nádherná práce s dlouhými záběry. Na druhou stranu hudba, co film doprovázela, byla strašná. Bubny byly zajímavé zpočátku, pak po zbytek filmu neskutečně iritující. Příběh ač dobře pojatý, tak mi v tomto zpracování přišel o ničem. Tak nějak mě pan režisér nepřesvědčil a docela jsem začal mít obavu o nejočekávanější film ledna - The Revenant. (47 %) (13.09.2015)

V Birdmanovi bych neviděl pouhou formální exhibici, už vůbec pak ne nějaký namyšlený, neohrabaný pokus o pseudoart. Pro mě osobně šlo o jeden z nejvýraznějších filmových zážitků poslední pětiletky, který svou výjimečnou stylizací a agresivní formou jen prohlubuje bolestivý příběh, který vypráví. A je fakt, že věci, které nám Iñárritu sděluje, neoslní svou originalitou, nepřekvapí ve svých kamerových i dějových zákrutách žádným zvratem. Ale zároveň je do filmu vtisknuto tolik témat, která mě zasahují a všechny do jednoho přispívají k celkovému dojmu a závěrečné katarzi. Protože Birdman je ve svém vyprávění stejně těkavý, nervózní a hravý, jako Lubezkiho kamera. V Keatonově strhujícím podání hlavní postavy doslova cítím touhu po seberealizaci, snahu o návrat, která s velkou pravděpodobností nevyjde, ale člověk se zkrátka musí ještě jednou vzepřít osudu/kritikům/sobě samému a zkusit vyhrát. Podobný vitřní boj si nesou prakticky všechny postavy filmu a rozhodně bych nesouhlasil s tezí o banálnosti ženských postav. Kupříkladu Emma Stone i na malém prostoru dokáže prodat každou stránku své hrdinky, ať už ublíženě křičí na svého otce nebo vede parádní dialogy na střeše u cigárka s Edwardem Nortonem. A všechny tyhle někdy bolavé, někdy nadějné přesahy si díky své univerzální platnosti prostě musí své diváky najít, proto nesouhlasím s řečmi o formě převažující nad obsahem. Ona totiž i ta forma vždycky má své významy a dokáže povýšit obyčejný film o úzkosti z neúspěchu na strhující a jedinečný filmový zážitek. Birdman přebírá divadelní estetiku o které vypráví, postavy přicházejí na scénu v přesně promyšlených intervalech, samotný film je nejsilnější právě v silně divadelních monolozích... a přitom je díky dynamické kameře neustále zdůrazňována filmovost celé konstrukce. Fascinující. Od Iñárritua jsem po chytrých, ale zpětně poněkud monotónních a nucených mozaikách opravdu nečekal podobně strhující zážitek, který je opravdu roztěkaný a jeho sledování není úplně snadná záležitost, ale ve výsledku řekne víc než všichni oscaroví vítězové za posledních deset let dohromady. 95 % (17.02.2016)

K Birdmanovi mám hned několik poznámek. Za a) jsem to nepochopil (hlavně ten závěr), za b) ani nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne, za c) bylo to zvláštní jako dlouho nic (no a na můj vkus až moc), za d) humor naprosto nebyl můj šálek kávy, za e) pár scén a dialogů opravdu stojí za pozornost, za f) herecké výkony jsou famózní (Keaton, Norton, Watts i Stone), za g) výborná kamera. Sečteno a podtrženo - takto rozpačitý dojem z filmu jsem neměl už sakra dlouho. Během filmu jsem však nadšený moc nebyl, každopádně stále mi nedá o tom nepřemýšlet. (21.01.2015)

Když se nad tímto filmem zamyslím, je pravděpodobně nejen nejlepším snímkem roku 2014, ale lze řadit i k tomu nejkvalitnějšímu, co jsem v životě viděl. Mohl bych na něj pro jeho zábavnost jít ještě několikrát, což se mi nestává - a pokaždé bych si všiml nového detailu. Birdman má elektrizující divadelní (a přesto filmově akční, čemuž napomáhá i hudba) atmosféru, ale krom pozoruhodného psychologického dramatického příběhu s prvky komedie odvedla nejdůležitější práci sledující kamera. Celý film budí dojem jednoho kontinuálního záběru. Podtrhuje to jeho autentičnost a vtažení diváka do děje, ač tam jsou momenty, které se (mírně řečeno) nestávají úplně běžně. :) Snímek má takové tempo, že nemůže nudit. Někteří diváci si tak ani nemusí povšimnout komplikovanosti děje a četných narážek. Poslední záběr zvyšuje mé hodnocení za 100 na 110 %. :) Birdman je jakoby nenápadně inovativní dílo, jelikož se to nesnaží dávat okázale najevo. Je i humorně kritický k určité společnosti. Michael Keaton, bývalý Batman, předvedl ve svých 63 letech svůj životní výkon, ke kterému ho dotlačil (snad) jistý vítěz Oscara za nejlepší režii, Alejandro González Iñárritu. Úžasný zážitek. (21.01.2015)