Až po uši

Sleduji ze studijních důvodů a z jistého svého masochismu, o němž jsem nevěděl, ale teď už o něm nepochybuji. - Největším kamenem úrazu je Hřebejkova strašlivě doslovná režie, kvůli níž se výsledný dílo blíží karikatuře: vše je řečeno příliš doslovně. Tak ženu-stíhačku nevidíme jinak než s kontinuálně nasupeným, podezíravým výrazem. Má-li být chlap zobrazen jako buran, nafasuje trenky, nátělník, fusekle a rozvalí se u televize. Polívkové kolegu z práce neuvidíme jinak než v sandálech s fuseklemi a stále stejnými kraťasy a tričkem, aby i poslední blbec-divák pochopil, že tenhle chlap fakt není cool. Hřebejk nechápe základní věc, a sice že umělecký dílo má dát prostor imaginaci, čili nejen že není nutné vše říkat nadoraz, ale že je to přímo NEŽÁDOUCÍ. Hřebejk dělá z diváků pitomce, nejen v téhle komerční zakázce, ale i v ostatních svých filmech. Ta doslovnost je jeho režisérským trademarkem a v mých očích z něj dělá snad nejhoršího současnýho českýho režiséra mezi těmi, kteří na sebe trochu dají. – Seriál se dále vyznačuje žánrovou neujasněností. Komedie to není, jaksi se nedostává humoru, byť snahy o něj by u scenáristek bylo dost (nutno říct, že seriál Terapie, na němž se jedna ze scenáristek podílela, je o třídu lepší, mj. proto, že v něm nejsou tyhle marný pokusy o humor). Dále: místem děje je naprosto neautentická, euro-sterilní, pozlátková Praha, naleštěná „reklamka“ s odpovídajícími mladými a perspektivními „kreativci“, vystajlované bejváky s nábytkem čerstvě dovezeným z Ikey (byt Čvančarové a Čermáka) a na dobré adrese (masérka Kolesárové bydlí sama ve Vodičkově v bytě tak za deset melounů – tak určitě) atd. atp. Herecky nevyrovnaný, Havelka hraje na úrovni druhořadýho ochotníka, Čermák v jednom kuse přehrává, scény s Polívkovou co do trapnosti neúnosné, nutno přetáčet… Stručně: nebrat. (02.01.2015)

I naparfemovaný hovno bohužel zůstává hovnem. (11.12.2017)