Válka o planetu opic

Nejlepší trilogie od Temného rytíře? Nepochybně! Finální díl trilogie je mnohem více depresivní drámou než akční podívanou, což trochu zamrzí ( Přece jen uzavření trilogie by si z mého pohledu zasloužilo nabušené akční inferno), ale výhodou je, že i bez "Války" opice fungují bezvadně. CGI je o pár levelů výš než vše ostatní, co jsme doposud viděli, emoce zde fungují víc než v kdejaké citové vydíračce a tempo filmu se žene kupředu rychleji než tažný kůň. Velkým plusem je i záporák Woody Harrelson, který zde padl náramně. Na konci brečelo celé kino, ženská za mnou zvažovala útěk, jelikož citový záchvat, který prožívala byl na ní už moc. Emocionální Zážitek. 90% (24.07.2017)

Stejně jako v předchozím filmu - opět se koná monumentální drama, které snad ani nevzniklo v téhle době (možná proto ten relativní komerční neúspěch). Ještě víc se tlačí na emoce, ještě víc se tlačí na osudovost a kupodivu to bájo funguje - nemálo díky funkčnímu vlivu revenge-roadmovie a vysoce zábavného utěkového filmu. Možná jen ten povinný závěr nemusel být. Oceňuju nejeden odkaz na starou sérii a příjemný humor - a ne, fakt nemyslím jen toho srandovního opičáka. Máme tu jednu z nejlepších sci-fi sérií za hodně dlouhou dobu. (12.08.2017)

Vojnový western s opicami? Prečo nie. Veľmi pomalý, veľmi neakčný, veľmi pôsobivý a fakt veľmi dobrý blockbuster. Trikovo neuveriteľné, herecky užasné a najmä v prvej polovici takmer dokonalé. Škoda prepálenej dĺžky a občas nie úplne ideálneho scenára. Kvalitatívne niekde medzi jednotkou a dvojkou. 9/10 (14.07.2017)

Trilogie završena. A zdařile. Válka o planetu opic úspěšně navazuje na Zrození a Úsvit planety opic, sledujeme završení životního příběhu opičího vůdce a takřka mesiáše Caesara a vše opět funguje přesně tak, jak má. Kdo očekává dle názvu snímku nějakou obrovskou válku, bude patrně zklamán, ovšem mně osobně se celé tohle ztvárnění velmi líbilo. V některých pasážích je sice tento příběh možná už až příliš emotivně laděný, ale jako celek Reevesův počin funguje a důstojně zakončuje trilogii. Osobně bych se nebránil ani dalšímu pokračování, které by svým dějem ještě více přiblížilo a posunulo příběh k událostem původní Planety opic. Možná, že jsem tajně doufal, že si tvůrci troufnou "zamrkat" na tuhle klasiku a vypůjčí si některou z úvodních scén, zpracují ji po svém a zakomponují ji na samotný závěr filmu, např. střih a záběr na potápějící se vesmírnou loď na dno jezera uprostřed pouště, případně upevňování malé americké vlaječky či jen pohled do vesmírné lodi z pohledu Taylora nebo jen krátký záběr na kosmickou loď řítící se nekontrolovatelně k zemi, do pouště a do široko daleko jediného jezera. Inu, tohoto jsem se nedočkal, možná, že je dobře, že se do toho filmaři nepustili, ale já takovou tajnou vizi měl hned od zhlédnutí Zrození Planety opic. Tak či tak, nová trilogie je dílem neskutečně povedeným a pro mě ani jeden ze snímků nevyčnívá nad ty další. (27.09.2017)

Zklamání z minula bylo tak velké, že jsem se u trojky s pocitem jejich zbytečnosti vyhnul i trailerům. Jenže Reevese buď drželi pod sedativy, nebo mu nějaký odvážný producent opravdu uvěřil, a já se stěží bráním nadšení z pravděpodobně nejodvážnějších letního blockbusteru za několik posledních let. Ta úvodní akce je ještě hodně nucená, ale když pak celou další hodinu stopují v pomalém, ale filmařsky precizním a promyšleném tempu čtyři opičáci, jejichž CGI render je dokonalosti se neodbytně blížící realita, skrze zasněženou krajinu vojenskou jednotku, přičemž jsou hnáni tím nejlepším možným kinematografickým motorem, tedy touhou po pomstě, bylo mi jasné, že vše bude odpuštěno a jen jsem se modlil, ať to takhle šlape i nadále, protože Michael Giacchino diriguje minimalistické retro noty a kamera koketuje s přelomem šesté a sedmé dekády minulého století. A ono nejenom to. Woody Harrelson variuje tu nejlepší možnou kreaci khaki šílenství, které vyhřezlo ze srdce temnoty a po famózním dialogu s Cézarem film naskočí na temnou vlnu nevyzpytatelnosti chtěného dobra a vábení nejednoznačného zla, aby to dotáhlo až k epickému konci, který i v těch kýčovitých prolínačkách a patosu hrdinského sebeobětování pořád drží pochmurný ksicht, který se opírá o hrdiny, jenž už dávno nejsou zábavnými lidoopy, kteří umí vtipné posunky, nýbrž pevnými figurami, u kterých není o jejich nastupující evoluční nadvládě radno pochybovat. (13.07.2017)