Fantastická zvířata a kde je najít

Jinak než jako o ohromném potěšením o tomhle filmu zkrátka psát nemůžu. Všechno je v něm správně a když sáhnu po srovnání, které se přímo nabízí, kouzelnický duel mezi fantastickým Mlokem Scamanderem a mdlým Doctorem Strangem má jasného vítěze. Fantastická zvířata a kde je najít nepotřebují nezáživný úvod, aby nám představila hlavní hrdiny (ačkoliv jsou relativně neznámí), protože už to jsou všechno zkušení čarující lidé a co umí nebo neumí, poznáváme za pochodu. Nepotřebují ani křečovitě vtipkovat za každou scénou, ačkoliv humoru není málo. Samozřejmě, mají výhodu v tom, že se odehrávají ve známém světě, ale nespokojí se s tím a ten svět velmi příjemně rozšiřují o nové zápletky, postavy a drobnosti typu "mudlové v Anglii, nečarové v USA". Všechno je to srozumitelné, ať Harryho Pottera znáte, nebo ne, a umocněné (jak jinak) fantastickým obsazením v čele s podivným Eddiem Redmaynem, rozkošnou Katherine Waterston a skvělou romanticky komickou dvojicí Dan Fogler - Alison Sudol. (23.11.2016)

Třičtvrtě filmu tam nahání digitální mrak a budují mýtus o nejnebezpečnějším kouzelnickém teroristovi, aby se z něj vyklubala další herecká parodie a necharismatický patlal, kterého porazí kdejaký zmatený vocas. Ještě že Rowlingová zvládá sympatické klaďase, se kterými je i to rutinní yatesovské lovení CGI fauny čas od času zábavné (krtek!) a máte chuť s nimi vidět i něco dalšího. Ideálně bez politicko-sociální vrstvy, u které jsem klimbal obdobně jako děti za mnou. P.S.: Katherine Waterston bych klidně udělal kakao. (16.11.2016)

Pět let je strašně dlouhá doba, takže při prvních tónech známého soundtracku se dostavila nefalšovaná husina a neopustila mě až do závěrečných titulků. Moje milovaná JK totiž co pár vteřin sází do scénáře překvapení, nové nápady a nefalšovanou magii. Eddie Redmayne navíc snad poprvé v kariéře dokonale padne do role, která je šitá na míru jeho tikům a stydlivosti, což vynikne o to víc v kontrastu s mrazivým (a dle očekávání dokonalým) Farrellem. Nejvíc si ale užívám to, že hrdinové jsou dospělí a v kouzlech zběhlí, takže veškeré honičky mají nehorázný spád. V kombinaci s tklivě romantickou pohádkou jde ne snad o překvapení, protože parádní podívanou jsem očekával, ale že mi Zvířata zabrnkají na ty nejdojemnější osobní noty, to jsem nečekal. (22.11.2016)

Pokud jdete do kina na něco, co Vám rozšiřuje universum, se kterým jste se v dětství ztotožnili, a do dnes na něj nedáte dopustit, tak i na koberec v kině našlapujete opatrně a nevíte, jak rozčarováni budete v nadcházejících minutách. Nedutáte a tušíte, že vše dopadne dobře. Jenže tušení není výhra. Občas i to se nevydaří a pak je průser na světě. Ne ale v případě Mloka Scamandera, který se mi původně bez emocí představil s knížečkou, kterou jsem tenkrát dostal k Vánocům a od té doby jsem na ní nešáhnul a někde na ní leží prach. Jenže filmová studia jsou holt velmoc a peníze je stále třeba někde tisknout. No a když se jedna značka vydolovala, je na čase, aby přišla zase nějaká jiná a tak přišel na scénu Mlok, který začíná prvním filmem a skončí bůhví kolikátým. Samozřejmě dle výdělků a tvůrčích možností. Osobně ale musím říct, že jak Mlok, tak i ostatní postavy na mě víceméně zafungovali. Během filmu jsem si uvědomil, že jsem opět ve světě čar a kouzel, akorát o pár desítek let dříve, což není vůbec na škodu. Také mi udělali radost Katherine Waterston a Alison Sudol, o kterých jsem předtím vůbec nevěděl. Mudla Dan Fogler také nezklamal a Johnny Depp na konci filmu už vůbec ne. Je mi tak nějak jasné, jakým směrem to bude směřovat a upřímně jsem rád, že právě Depp toho bude součástí. Skoro, jako kdyby se mi vracelo dětství…a myslím si, že u filmů takový pocit není nikdy na škodu. (28.11.2016)

„Hovorím tomu Strmhlavé zlo.“ – „Poviem ti pravdu, bohvieako príjemne to neznie.“ Mám rád filmové potterovky. Každú som videl viackrát. Väčšine dávam 4*. U kníh som sa zasekol pri dvojke, ale v univerze sa ako-tak orientujem a mám ho rád napriek tomu, že to po stránke logiky práve dva razy premyslené nie je (čarodejnica sa vie teleportovať z bodu A do bodu B, ale hoci v prenajatom byte nemôže mať pánske návštevy, neteleportuje sa doňho, ale normálne idú po schodoch, aby ich vymákla zvedavá domovníčka?). Som rád, že sa štúdio po rokoch vracia do povedomého sveta a najmä za to, že hoci to vyzeralo ako dojenie polomŕtvej kravy, nakoniec ide o funkčný a nie zbytočný príspevok a relatívne sa teším na ďalšie diely (i vďaka istému hereckému finálnemu twistu). Dokonalé to však nie je. Ani zďaleka. Dve hodiny som s nádejou čakal na „niečo“. Na niečo úžasné. Na nejaký fenomenálny. Na kultový nápad. Alebo famóznu scénu, vďaka ktorej budem môcť tomuto filmu dať 4*. Nedočkal som sa. Neznamená to síce, že chýbajú kvalitné scény (popravy na ministerstve, koniec v pekárni), ale proste sa nestane nič geniálne. Čo je škoda, lebo retro newyorská atmosféra sa vydarila, hlášky sú zábavné („Čo si dnes robil?“ – „Bol som v kufri.“), občasné žmurknutie na „neskoršie“ potterovky dojemné a príjemne civilný kasting poteší. Mlok je síce riadny čudák, ale dá sa naňho zvyknúť a po čase začne byť svojím spôsobom sympatický; určite lepšie, než ako keby bol hlavným hrdinom zasa nejaký chlapec. Prekvapivo dobre do potterovského sveta zapadol drsný Ír Colin Farrell. To sa však už nedá povedať o WTF vedľajšej rovine s „Kredencom“. (08.02.2017)