poster

K smrti odsouzený uprchl

  • Francie

    Un condamné à mort s'est échappé ou Le vent souffle où il veut

  • Velká Británie

    A Man Escaped

  • USA

    A Man Escaped or: The Wind Bloweth Where It Listeth

Drama / Thriller / Válečný

Francie, 1956, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Popluh
    ****

    Vykoupení z věznice Shawshank na artový způsob zbavené veškerých amerických velkofilmových trademarků (důraz na patos a velikost příběhu), u kterého je největší demonstrací jeho funkčnosti fakt, že i přes spoilerující název filmu udrží v napětí téměř po celou dobu. V tom to případě netvoří napětí "jestli", ale spíše "jak".(23.4.2013)

  • Willy Kufalt
    ****

    Zvláštní to strategie tvůrců podat již v názvu tak těžký spoiler. Nevím, zda to bylo právě touhle předem podsunutou vědomostí o konci příběhu, ale ve srovnání s o 4 roky mladší Dírou jsem nebyl tolik pohlcen a fascinován úplně po celý čas. V místech, kdy se zdálo, že z precizně připravovaného útěku možná nic nebude a děj začal na chvilku stagnovat, mi ten celý vývoj přišel až zdlouhavý. Nicméně dlouhá závěrečná pasáž s reálným útěkem mi to plně vynahradila, tam se člověku opravdu tajil dech a z chvilky rozhodování, zda zabít pro záchranu svého života nevinného strážnika, se mi málem udělalo až nevolno. Celkově vynikající snímek a přidám-li k němu a již zmíněné Díře také Ptáčnika z Alcatrazu, případně i československé TV klenoty jako Raport a Dlouhé dopoledne, vzniká mi před očima krásná kolekce, po níž lze se o další vězenské filmy ze starších dob jenom zajímat. Takže příště konečně Stanley Kramer a jeho Útek v řetězech. 85% (#Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů)(19.12.2019)

  • Tsunami_X
    ****

    ...Bressonův nezájem o vyklenutí dramatického napětí má svou podobu již v názvu snímku, vždyť už s jeho počátkem nám musí být jasné, že přes všechny peripetie, které bude muset hlavní hrdina překonat, dospějeme ke kladnému vyústění. Režisér sám nikdy nevysvětluje, protože se to dle něj rovná vnucování jistých výkladů, chcete-li interpretací a jejich vkládání tam, kde to zcela určitě není na místě. Touží potom, aby byla skutečnost přistižena tam, kde má sama o sobě výpovědní hodnotu a musím se přiznat, že tyto způsoby uvažování mně v jistých ohledech připomínají dalšího významného a osobitého autora, byť z úplně jiného časoprostoru, a to Dzigu Vertova. Bressonův popisný a vyprávěcí styl se rovněž vyznačuje další velmi osobitou technikou, a to elipsou. Vynechání scén a záběrů poskytuje divákovi prostor pro vlastní interpretace. Avšak na druhou stranu je možné brát tuto techniku i za samotné popření sama sebe, protože díky ní platí přísné základy selekce a režisérská ruka může prosazovat svůj úsudek, o tom co je vhodné a co ne. V samotném filmu se kamera v drtivé většině, možná už od samého začátku identifikuje s očima hlavního představitele, zaobírá se výseky z jeho prostředí a dokáže plnohodnotně přenést pocity fyzické stísněnosti a psychického trýznění, které je ovšem navíc podporováno vnitřními monology. Jakoby klíčovou dírkou, která je ve snímku i několikrát symbolicky použita, nahlížíme do života vězňů bez naděje. Do života plného stereotypnosti a automatismu. Očekávání nějakého většího konfliktu nakonec přijde vniveč, protože hlavním cílem není zobrazení konfrontace německých věznitelů, brutálních dozorců i všudypřítomných vojáků s vězni, ale zobrazení vnitřních stavů a zájem o člověka samotného. Pozornější divák si všimne, že utiskovatelé v konečném vyúčtování zůstávají v dokonalé anonymitě i díky tomu, že se kamera nezajímala o jejich obličeje, ale o běžné předměty jako jsou uniformy a zbraně, které dokreslují v rámci vyprávění jejich charakter. Minimalismus je samou podstatou snímku a stejně tak jako k smrti odsouzený, i my máme k dispozici jen zanedbatelné množství předmětů či postav, které musí být využity co nejdůsledněji, protože nic jiného prostě nezbývá. Donekonečna se opakující, do jisté míry až monotónní záběry na činnosti či předměty, dodávají filmu právě ten punc automatizace, které je typický pro Bressonovy modely samotné. Otázkou zůstává, zda v tomto díle můžeme označit vztah člověka a věci za symbiózu, která je na stejné vyprávěcí rovině. Problematickým také z mého pohledu je rovněž právě samotná metoda z důvodu práce s předměty, která je v zásadě kontraproduktivní, protože opakováním určitých věcí dochází k zdokonalení a to je u snímání tvůrčí činnosti podstatné. Zažité gesto je něco jiného než práce, kterou dotyčný vykonává zřejmě poprvé. Vnitřní monology hrdiny, chcete-li komentáře jsou dokonale rozděleny na část popisnou a pocitovou. Druhá jmenovaná vynikne zejména při jednom z dialogů se spoluvězněm kterého Fontaine podezřívá, protože si o to více uvědomujeme vnímání a myšlenky hlavního protagonisty. Zajímavým zjištěním může rovněž být, že nejhlubší emoce přicházejí jakoby v druhém sledu a na plátně je žádném případě nezastihneme. Vždyť jen díky několika výstřelům a chybějícímu spoluvězni si domyslíme, že byl zřejmě popraven. Symbolickým zvukem se tak stávají i obyčejné kroky, které zde zobrazují obavu z nepřítele a provází je strach. Závěrečná katarze je pak zahalena díky kouři a melancholické Mozartově hudbě....(11.4.2005)

  • Anderton
    ****

    Načo ukazovať tváre nemeckých väzniteľov, keď to pre napätie vo filme nemá žiaden vplyv. Navyše je ich anonymita originálna. Načo ukazovať explicitne popravy väzňov, keď zvuky streľby zbraní sú možno ešte emocionálnejšie zdrvujúcejšie a viac nám približujú to, čo prežíva hlavný hrdina. Možno nie tak napínavé, ako Diera, alebo iné, ešte slávnejšie útekové väzeňské filmy, zato veľmi sugestívne a môžeme si hlavne povedať, že takto nejako sa to asi stalo a nikto z tvorcov si nemusel vďaka dramatizácii deja nič špeciálne prikrášlovať. Možno minimalistický, ale predovšetkým realistický film o francúzskej idei vzdoru voči nemeckej okupácii, kde by na rozdiel od spomenutého filmu bol iný záver ťažkým podrazom na diváka a popretím názvu a ústrednej myšlienky filmu.(15.6.2013)

  • mat.ilda
    **

    Půjdu se mejt, pak pozhasínám, co bude dál... Instruktážní manuál k útěku z vězení s odpovídající (pod)mírou napětí, zčásti určitě danou vyspojlerovaným titulem. Krom výše zmíněných nedostatků mi nebylo hozeno záchranné lano ani podivně nezúčastněným hrdinou a už vůbec ne dramaticky vzletným heslováním při konspiračních chvilkách během společné očisty... Patrně nejsem cílová skupina.(23.3.2018)

  • - Robert Bresson strávil část 2. světové války jako válečný vězeň. (džanik)

  • - První Bressonův film kompletně natočený s neherci. (džanik)

  • - Po shlédnutí filmu prohlásil Jean-Luc Godard, že Bresson znamená "pro francouzskou kinematografii tolik, co Mozart pro německou hudbu a Dostojevskij pro ruskou literaturu". (džanik)