poster

K smrti odsouzený uprchl

  • Francie

    Condamné à mort s'est échappé ou Le vent souffle où il veut, Un

  • anglický

    A Man Escaped

  • USA

    A Man Escaped or: The Wind Bloweth Where It Listeth

Drama / Thriller / Válečný

Francie, 1956, 99 min

  • corpsy
    ****

    Existuje mnoho filmových podôb útekov z rôznych väzníc a väzení, založených na pravdivých výpovediach, alebo ako výmysel scenáristov. Tento snímok, možno zaradiť k najšikovnejšie a najdramatickejšie podaných príbehov únikov zo žalára pričom jeho pridanú hodnotu predstavuje minimalizmus akcie, či možných alebo ,,vhodných,, naturalistických scén popráv či týrania väzňov a maximalizácia napínavej atmosféry.(16.6.2016)

  • emma53
    ****

    Žádné klišé, žádné patetické scény, ale syrově a realisticky podané drama bez jakýchkoliv pozlátek, se všemi dostupnými detaily a dokonce i pomůckami, které souvisely se skutečnou událostí pro nás už z dávné minulosti. Cela č. 107 i s jeho uprchlíky je drama hodné chvály už jenom proto, že byl celý natočený s neherci a i když jsem konec znala, tak dramatičnost tomu v žádném případě nechyběla. Bravurní práce Roberte Bressone!(14.10.2014)

  • Foma
    *****

    Symfonie. Nádhera, takový zachycení solidarity, naděje, víry (i když tý i s kritickým podtextem, alespoň směrem k víře organizovaný) a touhy po svobodě, to mě vzalo. Po chvíli se do mě film zakous´ a držel mě v rozechvění po celou dobu, po filmovej stránce taky dokonalý a Mozartův hudební doprovod už jen potvrdil slzy úžasu.(24.8.2008)

  • Tsunami_X
    ****

    ...Bressonův nezájem o vyklenutí dramatického napětí má svou podobu již v názvu snímku, vždyť už s jeho počátkem nám musí být jasné, že přes všechny peripetie, které bude muset hlavní hrdina překonat, dospějeme ke kladnému vyústění. Režisér sám nikdy nevysvětluje, protože se to dle něj rovná vnucování jistých výkladů, chcete-li interpretací a jejich vkládání tam, kde to zcela určitě není na místě. Touží potom, aby byla skutečnost přistižena tam, kde má sama o sobě výpovědní hodnotu a musím se přiznat, že tyto způsoby uvažování mně v jistých ohledech připomínají dalšího významného a osobitého autora, byť z úplně jiného časoprostoru, a to Dzigu Vertova. Bressonův popisný a vyprávěcí styl se rovněž vyznačuje další velmi osobitou technikou, a to elipsou. Vynechání scén a záběrů poskytuje divákovi prostor pro vlastní interpretace. Avšak na druhou stranu je možné brát tuto techniku i za samotné popření sama sebe, protože díky ní platí přísné základy selekce a režisérská ruka může prosazovat svůj úsudek, o tom co je vhodné a co ne. V samotném filmu se kamera v drtivé většině, možná už od samého začátku identifikuje s očima hlavního představitele, zaobírá se výseky z jeho prostředí a dokáže plnohodnotně přenést pocity fyzické stísněnosti a psychického trýznění, které je ovšem navíc podporováno vnitřními monology. Jakoby klíčovou dírkou, která je ve snímku i několikrát symbolicky použita, nahlížíme do života vězňů bez naděje. Do života plného stereotypnosti a automatismu. Očekávání nějakého většího konfliktu nakonec přijde vniveč, protože hlavním cílem není zobrazení konfrontace německých věznitelů, brutálních dozorců i všudypřítomných vojáků s vězni, ale zobrazení vnitřních stavů a zájem o člověka samotného. Pozornější divák si všimne, že utiskovatelé v konečném vyúčtování zůstávají v dokonalé anonymitě i díky tomu, že se kamera nezajímala o jejich obličeje, ale o běžné předměty jako jsou uniformy a zbraně, které dokreslují v rámci vyprávění jejich charakter. Minimalismus je samou podstatou snímku a stejně tak jako k smrti odsouzený, i my máme k dispozici jen zanedbatelné množství předmětů či postav, které musí být využity co nejdůsledněji, protože nic jiného prostě nezbývá. Donekonečna se opakující, do jisté míry až monotónní záběry na činnosti či předměty, dodávají filmu právě ten punc automatizace, které je typický pro Bressonovy modely samotné. Otázkou zůstává, zda v tomto díle můžeme označit vztah člověka a věci za symbiózu, která je na stejné vyprávěcí rovině. Problematickým také z mého pohledu je rovněž právě samotná metoda z důvodu práce s předměty, která je v zásadě kontraproduktivní, protože opakováním určitých věcí dochází k zdokonalení a to je u snímání tvůrčí činnosti podstatné. Zažité gesto je něco jiného než práce, kterou dotyčný vykonává zřejmě poprvé. Vnitřní monology hrdiny, chcete-li komentáře jsou dokonale rozděleny na část popisnou a pocitovou. Druhá jmenovaná vynikne zejména při jednom z dialogů se spoluvězněm kterého Fontaine podezřívá, protože si o to více uvědomujeme vnímání a myšlenky hlavního protagonisty. Zajímavým zjištěním může rovněž být, že nejhlubší emoce přicházejí jakoby v druhém sledu a na plátně je žádném případě nezastihneme. Vždyť jen díky několika výstřelům a chybějícímu spoluvězni si domyslíme, že byl zřejmě popraven. Symbolickým zvukem se tak stávají i obyčejné kroky, které zde zobrazují obavu z nepřítele a provází je strach. Závěrečná katarze je pak zahalena díky kouři a melancholické Mozartově hudbě....(11.4.2005)

  • Sarkastic
    *****

    Už úvodní scéna s autem je slušně napínavá. A i přes pomalé tempo vyprávění jsem byl vlastně neustále pořádně napjatý a bál se o hlavního hrdinu (přestože jsem dopředu věděl, že to nějak zvládne; a to o poutavosti snímku něco vypovídá). Hrdinova vůle, trpělivost, vyčkávání, nápaditost při plánování útěku a na druhé straně strach, nejistota a těžké dilema, které se časem ještě rozšíří…to mě moc bavilo. A líbila se mi i nutná důvěra/solidarita vězňů, bez které by to nešlo. Stejně jako bez faktoru náhody či štěstí (nejvíc při „knězově saku“). Zklamalo mě jen, že nebyl zabrán „přepad zezadu“ (fakt mě zajímalo, jak to zvládne beze zbraně) a pak jsem moc nepochopil přítomnost toho balíčku (který působil vzhledem k dosavadnímu „majetku“ vězně jako hodně velký luxus). Jinak ale velká spokojenost a poprvé sice slabších, ale 5* pro Bressona.(8.7.2014)

  • - Po shlédnutí filmu prohlásil Jean-Luc Godard, že Bresson znamená "pro francouzskou kinematografii tolik, co Mozart pro německou hudbu a Dostojevskij pro ruskou literaturu". (džanik)

  • - Jde o první díl vězeňské trilogie Roberta Bressona. Těmi dalšími jsou Pickpocket (1959) a The Trial of Joan of Arc. (Terva)

  • - V tomto príbehu o väzňovi sa režisér Robert Bresson viac zameral na samotný obsah a neexpresívne herectvo využil v atraktívnejšiu obsahovú schému. Možno aj preto snímok komerčne uspel viac, než mnohé jeho zvyšné tituly. (MikO_NR_1909)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace