Král Artuš: Legenda o meči

O kráľovi Artušovi a jeho excalibru už toho bolo natočené toľko, že ma už nové verzie vlastne ani nezaujímajú a už vôbec nie v blockbusterovom balení s veľkou dávkou fantasy, ale Guy Ritchie je predsa len zaujímavý režisér a zvesti o tom, že si to natočil úplne po svojom ma prilákali a musím povedať, že som teda mimoriadne spokojný. Aj napriek faktu, že s takýmto rozdielom kvality medzi akčnými a neakčnými scénami v neprospech akcie som sa snáď ešte nestretol. Akcia je síce celkom netradične pojatá, vizuálne nápaditá a aj technicky slušne zvládnutá, ale väčšina je tak prehaná práve tým spôsobom, ktorý neznášam a tak ma skôr otravovala. Skutočne nevidím žiadny kladný význam napríklad v akcii, kedy hlavný hrdina konečne pochopí silu meča a vo fantasy digitálnom móde s ľahkosťou zlikviduje desiatky nepriateľských bojovníkov. Nielen, že sa tu absolútne vytratí akékoľvek napätie, ale ani sa nedá vychutnať nejaká choreografia alebo zaujímavé úmrtia, toto je len otravná nuda. Jedine úvodná veľkolepá bojová sekvencia pôsobí celkom slušne a v priebehu sa ešte nájde pár menších neprehnaných, ale ani to nie je nič, čo by upútalo a ten zvyšok ma už rušil vrátane celého finále. Ale keď si odmyslím akciu, tak som prakticky nadšený. Guy Ritchie takéto dialógy a prácu s postavami zvláda bezchybne a tu to dokazuje naplno. Všetci sa tu síce správajú a vyjadrujú dosť moderne, ale cez to sa dokážem preniesť, filmu to dodáva na zaujímavosti a vďaka vysokým kvalitám aj na zábavnosti. Dejovo je to samozrejme predvídateľné, ale aj tak sa tu nájde nespočet výborných scén, dialógov, hlášok a skvelo načasovaných vtipov, pričom mnohé sekvencie sú skvelo zostrihané, takže skutočne mimo akcie som bol väčšinu času mimoriadne prekvapený a spokojný. Sadli mi aj postavy, Charlie Hunnam zvládol hlavného hrdinu až prekvapivo dobre a pritom som mu pôvodne moc neveril, pomáha mu Djimon Hounsou, skvelá postava čarodejnice, ktorá mi bola veľmi sympatická a ďalšie slušné vedľajšie postavy. V malej úlohe poteší aj Eric Bana a ako hlavný záporák Jude Law, ktorého som si v takejto úlohe tiež moc nevedel predstaviť, ale bavil ma. A technicky tu nemám moc čo vytknúť, skvelá vizuálna stránka, pekné lokácie a výborná netradičná hudba. Na to, že ma tento film pôvodne vôbec nezaujímal som pri ňom dokonca premýšľal aj nad plným hodnotením, ale výhradne mimo akcie, tá to celé len kazila. Ale aj tak si to určite ešte s radosťou pozriem. 79% (29.07.2017)

// Artuš není blbej, dokonce není ani ošklivej. Jenom je mi děsně ukradenej. Úvod fajn, do Artušova zajetí je to opravdu jak Ritchieho nová gangsterka, akorát z období temna. Jenže pak se cool finty začnou recyklovat a "děj" začne hnát kupředu, přičemž mi celé finále přišlo jako bych se díval na závěr Harryho Pottera, akorát bez znalosti 7 předchozích filmů. Nemá to duši, je to chladný, plný nevyužitých postav, s místy nepřehlednou akcí (pro mě osobně pak navíc pojištěnou stěžejníma scénama s hadem, takže jsem z nich měl prd, poněvadž jsem musel sklopit zrak) a klišovitým scénářem (když už se znásilňuje předloha, mohli bychom alespoň dostat něco originálnějšího než armáda vs. armáda, hl. hrdina vs. záporák, rukojmí výměnou za kapitulaci atd.). Co je na filmu naopak boží byl jednoznačně soundtrack a pak taky Charlie Hunnam, kterej si tímhle pravděpodobně pohřbil filmovou kariéru, mě ale utvrdil v tom, že charisma má tenhle chlapec na rozdávání. Nicméně když to shrnu, tak jsem se moc nebavil a to je asi to nejsmutnější, čím mě tenhle režisér kdy překvapil. 6/10 // Edit: Stoupá to trochu. (16.05.2017)

Mix všetkého možného aj nemožného v non stop nadupadonom kokteily a zároveň showreele na nápaditosť Guya Ritchieho. Pripomínalo mi to trochu jeho druhého Sherlocka...akurát po použití veľkej dávky kokainu. Objektívne to nie je moc dobré a viem si predstaviť ľudí, čo to budú intenzívne opľúvať, no pri tom návale režijných, kameramanských, strihačských alebo hudobných nápadov nie je šanca sa nudiť. Herci sú veľmi fajn a audiovizuálne je to fakt žrádlo a strašne preto zamrzí neprehľadnosť niektorých akčných scén (najmä finále) a slabá práca s príbehom. Je to proste skvelá jazda, pri ktorej som sa však nedokázal už po konci prvej tretiny zbaviť pocitu, že Ritchie pôvodne natočil trojhodinovú nudnú sračku s nudným príbehom a nakoniec sa im to podarilo so strihačmi, zvukármi a hudobníkmi zachrániť 8/10 (12.05.2017)

Mohlo to být méně ukecané - subjektivně to působilo delší než dvě hodiny. na druhou stranu se daří vybudovat hutný a vtahující, velmi fyzický svět, jemuž se může rovnat málokterý filmová fantasy. Guy se nezdá a i přes ohrnování nosu ze strany tolika chytrých a nejchytřejších lidí si dokáže jít stylisticky a dějově jako vždy za svým. Tohle by chtěl být Zack Snyder. (20.09.2017)

Krátká verze komentáře pro generaci mileniálů s poruchou pozornosti: KRÁL ARTUŠ: LEGENDA O MEČI je - méně odborně napsáno než následující řádky - nedostatkům navzdory totální námrd a nejlepší dark fantasy od BARBARA CONANA. Dlouhá verze komentáře: Tento v zahraničí komerční i kritický fail je především dokladem toho, že Guy Ritchie je rozjížděč franšíz, které nikdy nedorazí do cíle (SHERLOCK skončil po dvou dílech, KRYCÍ JMÉNO U.N.C.L.E. vzhledem k propadu v kinech zatím u prvního). A stvrzením, že tento tarantinovský epigon (spolu)píše a režíruje esteticky úchvatná díla, která mají společné zpřítomňování samotného procesu poskytování otázek a odpovědí na úrovni vyprávění a stylu. Poetiku má jednotnou, ozvláštňující je akorát zasazení do na oko jiných žánrových (dark fantasy) a historických (artušovské legendy) tradic. LEGENDA O MEČI přitom efektivně kombinuje poetiku (zpřítomňování narace) se zvolenou tradicí (hra s legendami usazenými kolem kulatého stolu), protože legendy byly vytvářeny, šířeny a proměňovány hlavně ústně._____ Ve filmu tak může být řada montážních sekvencí vycházejících z rozpravy postav, která má podobu jednou flashforwardů (záblesků budoucího dění), jindy flashbacků (vzpomínek na budoucnost), onde zase flashsidewayů (mentálních projekcí možných věcí příští), támhle zase nespolehlivých pasáží, případně kombinace několika časových rovin a vizí či představ, protože proč ne. I ve zvukové stopě je slyšet cockney nářečí a v hudební staroanglické balady či zesilující dechy, které nejsou součástí světa příběhu atd. Jasně, má to své nedostatky. (Vyprávění založené na zpětném vyplňování mezer z výpustkového úvodu je místy ubíjející. Stavění toho povědomého z cameloťáckých legend do nového kontextu je zase odvislé od znalosti předchozích zpracování od Bressona přes Boormana či Pythony až po uctivější hollywoodské verze. Není to pro mimetické mimoně a mimoňky, protože tohle na rozdíl od podobně neuctivého Scottova ROBINA HOODA nelze interpretovat jako reflexi soudobé situace v Anglii.) Neva, místy jsem fapoval nemálo, i když nejsem cílovka (= chlapci, jimž ještě nesestoupila varlata). (17.05.2017)