Rocketman
Rocketman
Rocketman
Rocketman
Rocketman
Režie:
Dexter FletcherScénář:
Lee HallKamera:
George RichmondHudba:
Matthew MargesonHrají:
Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howard, Gemma Jones, Steven Mackintosh, Tom Bennett, Kit Connor, Charlie Rowe, Tate Donovan (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Než se stal Eltonem Johnem, jmenoval se Reginald a byl to malý brýlatý oplácaný kluk, který si příliš nerozuměl s rodiči, zato s klavírem mu to šlo náramně. Zpočátku jen dělal křoví úspěšnějším muzikantům, jenže pak potkal svou nejspřízněnější duši, textaře Bernieho Taupina. Od tohoto setkání vedla strmá cesta na absolutní vrchol, možná až příliš rychlá na to, aby se dala zvládnout bez chlastu a drog. Ty pomáhaly zejména ve chvílích, kdy se Elton cítil sám, opuštěný a nemilovaný, což se mu stávalo prakticky pořád. Jenže když jste duší rocker i showman, tak se z každého srabu prostě vyzpíváte. (Cinemart)
(více)Recenze (475)
Rocketman toho nemá moc co říct. Že propadne citilý umělec alkoholu a drogám kvůli těžkému dětství bez lásky rodičů je slabý motor filmu, i když se týká reálné popové hvězdy. Nejspíš je to totiž příběh podobný každé druhé jako ona. A jelikož ve mně žádný z Eltonovych songů nevyvolává žádnou emoci nebo líbivost, a i jeho kostýmy jsou pro mě přepáleně maškarádní, až sebezesměšňující, můžu na Rocketmanovi docenit pouze skvělou filmařskou formu a snaživé herce. ()
Svět těm pánským kolonoskoperům prostě nerozumí! A tak tu máme v podstatě obvyklé, stokrát obehrané homolkaní dalšího slavného hormonálně dysbalancovaného bukanýra, který se topí v prachách, může si dovolit prakticky cokoliv a nikdo ho nijak nehomofobuje, nicméně zlý svět nechápe jeho citlivé a tolik osamělé homonitro, ostatní řiťopichové jsou jen prospěchářské a zlomyslné homoklády, tudíž mu zoufale chybí homoláska, což je skvělý regresní mechanismus k tomu, aby jeden začal chlastat, fetovat a chovat se jako promiskuitní homohovado. Ovšem na straně druhé Elton Ližkules Džon, Sýr a Řiťíř britského degenerátoria, ukázal, že je docela kůl buzna, a na rozdíl od nedávné Květnové cenzury Bulsary to na sebe vybalil pěkně naprudko, a to včetně péra, zde mimořádně oslizlého, Bobo Stárka v prdeli. Buzikálová čísla jsou poměrně vkusně a netrapně vkomponována do děje a ten Vejn Rúny se homorole zhostil skutečně se ctí. Počítám, že v rámci Stanislavského metody trávil půl roku před natáčením večery v baru U modré ústřice, dokud si neuhnal hemoroidy, a je skutečně vynikající. Takže poměrně zábavný, příliš neretušující, skvěle odehraný a slušně odsejpající homoživotopis autora homopopových kolotočářských cajdáků, u nichž nepochybně vzal pod nátlakem roztoužených Rocketmenů za své nejeden řitní věnec, jakož i věneček mnoha romanticky rozněžnělých nevkusných otylých starých panen při útocích zoufalých zoofilů. ()
Oscar 1 : Píseň - "I'm Gonna Love Me Again" ()
Možná jsem jen dlouho neviděl dobrý muzikál. Možná je Rocketman, rekapitulující život Eltona Johna formou extravagantní hudební terapie, zatím opravdu nejlepší americký hraný film tohoto roku. Retrospektivní ohlížení se za klíčovými okamžiky něčího života je sice u biografických dramat běžné, ale zde funguje skvěle právě díky explicitnosti terapeutického rámce. Zatímco jiné životopisné filmy jsou pojaté jako terapie pouze implicitně, Rocketman svou „léčebnou“ strukturu s přijetím vnitřního dítěte staví na odiv, podobně jako hlavní hrdina svými třpytivými kostýmy nijak neskrývá, že je „queer“. Elton se během skupinového terapeutického sezení, které pojímá trochu jako další ze svých vystoupení, postupně stále víc obnažuje (v doslovném i přeneseném významu) nikoliv proto, aby nakonec sundal všechny masky, ale aby obě složky své osobnosti, introvertní a extrovertní, citlivou a klaunskou, Reggieho a Eltona, skloubil a dokázal konečně přijmout sám sebe. Dospívá k tomu skrze sérii odmítnutí blízkými lidmi (otec, matka, Sheila, John), kteří jej naopak přijmout nedokázali. Životopisem natočeným jako podle příručky Rocketman není také zásluhou spektakulárních hudebních čísel, a) oživujících vyprávění při každé možné příležitosti glamrockovou estetickou a vtipnými a nečekanými nápady (vznášení Eltona i diváků během Crocodile Rock, nápodoba videoklipu z osmdesátých let u Still Standing), b) vyjadřujících, co se hrdinovi honí hlavou a c) přispívajících k hladkým přechodům mezi jednotlivými etapami Eltonova života. Muzikálová čísla, rušící hranici mezi realitou a fantazií, filmu zároveň i během vážnějších momentů dodávají dost lehkosti na to, aby se zvrhl v další příběh o tragickém osudu jednoho trpícího homosexuála. Rocketman by sám o sobě byl v rámci žánru skoro bezchybně zvládnutým filmem, při srovnání s nedávnou, vůči protagonistovi krajně neupřímnou a homofobní snůškou klišé a stereotypů Bohemian Rhapsody je mistrovským dílem. Zatím to paradoxně vypadá, že film se fanouškům Mercuryho filmového životopisu nelíbí kvůli tomu, o co se Singerův film ani nepokusil - je stylizován v souladu s projevem ústřední postavy. 85% ()
Konečně hudební biografie, která se nebojí hravě a kreativně využívat možností filmového média a zbytečně si nesvazuje ruce tím, co chce a čeká většinový divák. A není tedy proto jen línou, otrocky nenápaditou maškarádou jako ta nadhodnocená hudební biografie z loňska 😇 So I'm a rocketman! ()
Hned na úvod předesílám, že o Elton John vím akrát to, že je to slavnej zpěvák a tím to hasne a říkám to ne proto., abych demonstroval jak jsem blbej, ale aby jsi to vzal(a) v potaz v kontextu s mým hodnocením. Řekl bych že se jedná spíše u muzikálový film než o hudební, paradoxní je to, že je normálně písničky a tancování během filmu moc nemusím, ale tady mě to přišla jako jedna z těch vydařenějších složek. Problém je ve vyprávění příběhu, je to naprosto tuctový příběh o tom jak se někdo drápe na vrchol, je na vrcholu chlastá, festuje, zpívá, vztahy, podrazák, no budiž, ale ve filmu bylo víc brýlí než emocí. Dokonce a to mě hodně mrzí i věci kolem hudby , skládání písní, nahrávání, koncetování tam bylo minoritně. Takže nejsilnější byl film především v dramatických dialozích mezi hlavním hridnou a jeho rodinou díky kvalitnímu hereckýmu projevu Targon Ergotona. Vlastně když vemu všechny ty filmy o rockerech a jiných hudebních hovadech co jsem viděl, tak mě tohle přišlo jako tuctový hudební životopis. ()
Hudební biografie, nebo muzikálová show? Rocketman chce být oboje a snaží se životní příběh Eltona Johna podat jako film, ve kterém se řeší jeho závislosti a traumata, ale kde zároveň lidé tančí uprostřed ulice. Hezky se na to kouká, dohromady to ale moc nesedí a především skutečně dramatické scény úplně nefungují, protože zkrátka není dost času na to, aby je tvůrci dokázali patřičně prodat. Vypadá to ale moc hezky a zní to ještě líp. Jen to prostě klouže po povrchu a chce to především bavit. Samozřejmě nebudu tvrdit, že to je špatně, ale já bych chtěl přeci jen trošku víc. ()
Jelikož je producent tohoto filmu samotný Elton John, tak můžeme předpokládat, že Rocketman je i podle jeho představy. Mně tam ale ty muzikální vsuvky prostě neseděly. Raději bych byl, kdyby byl film běžnější, klasičtější, prostě regulérní životopis se vším všudy. Navíc se střídaly momenty, kde jsem jeho skladby jasně znal a nebo naopak vůbec nevěděl, což není problém filmu, jako spíš problém můj. Kdyby ale nebylo těch muzikálních momentů, které se rozjedou hned z kraje filmu, byl by to docela vzorový životopisný film. Tarona Egertona třeba nepoznáte, z něj se Elton prostě stal. A jak zpívá? Nechce se mi věřit, že si všechno nazpíval sám. Už proto si Rocketman zaslouží pozornost, ale jak říkám, kdyby v žánru nebyla kolonka muzikální, bylo by to lepší. ()
║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $96,368,160║Tržby Celosvetovo $195,179,299▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,413,978║ Tržby za predaj DVD v USA $3,456,843║ Režisér Dexter Fletcher sa teda riadne vyšvihol a točí ďalšiu vydarenú biografiu. K tomu tu má excelentného Tarona Egertona, ktorý si pýta Oscara. Šikovne zostavené, chytľavé, zvrhlé a pútavé divadielko. /80%/ ()
„MUSÍŠ ZABÍT TOHO, KÝM SES NARODIL, ABY SES MOHL STÁT TÍM, KÝM BÝT CHCEŠ...“ /// Elton John… znám, znám… to je ten zpěvák, co vlastnil FC Watford (kdysi s ním hrála v poháru Sparta a postoupila…). Ale co zpívá… (jasně teď jsem si nastudoval, že jako ten Lví král by bez něj nebyl taková pecka, ale…). Když už se rozhodnu něco sledovat, jsem schopnej tolerovat hudbu, která mi moc neříká. Scény s bukvicema… to už je na hraně, ale když von… dobrá! Je to takovej videoklip, kterýmu vládne „pan divný“. Celkem dost se rozmáznou ty jeho bolístky, takže jde až o poetický vyrovnání se s minulostí. Celkem se mi to líbilo a dokonce jsem poznal ten poslední song! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám (dalšího) mistra sebedestrukce. 2.) Od filmu čekám tři věci: zkurvenou rodinu, drogy a homo sex.. 3.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Eltona jsem nikdy neposlouchal. Pustil jsem si film jen kvůli tomu, že psali na webu, že bude možná lepší, než Bohemian Rhapsody. Mimochodem, nikdy jsem neposlouchal ani Queen. My odchovaní stylem DISCO, jsme měli jiné idoly. Co se týče filmu Rocketman, já tedy nevím, ale po shlédnutí u mne zůstal pouze pocit, že Elton je naivní šlapka, feťák a alkoholik... ()
„Nie je to len o zmene mena. Je to o tom, aby si zabil toho, kým si bol, aby si sa stal tým, kým si vždy chcel byť.“ Bavilo ma to viac, ako Bohemian Rhapspody (od rovnakého režiséra a na podobnú tému). Kým to bol skôr hudobný film, toto ide viac do muzikálu (áno, je v tom rozdiel a to taký, že gigantický). Mne sa páčia obecne skôr hudobné filmy, než muzikály, napriek tomu sa mi Rocketman páčil viac a to predovšetkým vďaka tomu, že Elton John mi pripadal sympatickejší, ako Freddie Mercury. Čo je dosť zvláštne, lebo od neho poznám dve-tri pesničky (z toho jednu z Levieho kráľa) a ako človek mi nie je nejako extra blízky. Je ale pravdou, že ho registrujem až od doby, kedy už bol nazvime to v pokročilejšom veku, kým tento film ho ukazuje prevažne ako mladíka. A nie len tak nejakého mladíka, ale mladíka v podaní Tarona Egertona. Orol Eddie ide do úlohy naplno, žiari v nej, je skvelý a rýchlo si ho obľúbite. ()
// "I hope you don't mind, I hope you don't mind that I put down in words, how wonderful life is, while you're in the world..." Hoooooooly feelings! Fenomenální Taron Egerton rozjel show, která člověka nejdřív naprosto nabije, jenom aby ho pak příběh legendárního Eltona Johna totálně semlel a vyplivl, jiného, lepšího. Ulítlá zábava se srdíčkem na správném místě, která neselhává snad v žádném aspektu. ()
"Už v roce 75 jsem se začal chovat jako čůrák. A zapomněl jsem přestat." Tak nějaká ta upřímnost tam byla. To je fajn. Jinak je to jen příběh jednoho nepříliš studenýho kluka, kterýho rodiče neměli rádi a nikdo mu nerozuměl. A proto začal být závislým na všem, co se dalo nějakým otvorem dostat do těla. Tomu moc nerozumím, ale asi jenom proto, že nemám talent na cokoli, co by mi vydělalo aspoň dva majlanty. Mě to prostě moc nebavilo. Asi proto, že od Eltona snesu jen pár songů a ty tady většinou nezazněly. A když už se objevily, tak je nezpíval Elton a já na to vážně míněný herecký "zpívání" mám celkem alegii. ()
Ten nejhorší možný způsob životopisu, jaký si jen dovedete představit. Rocketman je na hranici koukatelnosti. Je schematický, banální, předvdítelný a prvoplánově slzopudný, jenže je tak mizerně odvyprávěný a neinvenční že namísto dojetí jsem brečel vzteky. Obrovský přešlap... ()
Film je formálně zvládnutý, je vidět, že u jeho psaní někdo přemýšlel a dokonce zapojil i kritické myšlení. (A tady vidím nejzásadnější rozdíl oproti Bohemian Rhapsody, kde člověk doslova cítil, jak filmařům May a Taylor dýchají na záda a dbají na to, aby jim film nepoškodil pověst ani současnou, a aby i kdykoliv v minulosti působili jako ti největší světci. V Rocketmanovi jsem tenhle pocit neměla.) Má to pěkný rámeček, postupné sundávání kostýmu/odmaskovávání je fajn (a dokonce bych byla radši, kdyby těžiště bylo víc tady, tedy v tom, jak je to vyprávěno, a nikoliv v tom, co je vyprávěno) a občasné prolínání snů a reality vždycky potěší. Jenomže víc už toho k dobru asi neřeknu. Příběh/děj je extrémně nudný. Filmu se podaří přesáhnout víc než polovinu své celkové stopáže bez jakékoliv překážky postavené hrdinovi do cesty. Ačkoliv tam náznak depresu a dráma je, tak je to pořád taková divně bezpohlavní limonáda, kde se hrdinovi podaří všechno, na co sáhne, a trpí jen tak trošku po straně, aby šlo poznat, že je to umělec. A zhruba v téhle chvíli se přidává taky to, že film je plný možná sympatických, ale ne příliš herecky zajímavých aktérů. Takže ačkoliv byl počátek slibný a některé pasáže zajímavé, tak jsem prakticky celou druhou půlku film proklínala a fyzicky bojovala sama se sebou, abych udržela pozornost a vydržela až do konce tu neobyčejnou průměrnost všeho snažení. Nicméně jsem díky filmu přišla na hlavní důvod toho, proč mi hudba Eltona Johna leze na nervy: je to tím piánem, před kterým se nedá uniknout, a z jehož manické falešné emocionálnosti se mi chce při delším poslechu škubat si vlasy z hlavy. Občas to tak s hudbou mám, že se mi zdá, jako by se mi psychicky nemocný hudebník snažil svojí tvorbou tu nemoc předat, místo aby sebe i mne svou hudbou léčil, a tohle je přesně jeden z těch případů. (Z českého rybníčku například Hentai Corporation, kluci jsou to sympatičtí, ale jejich poslech na mě působí jak česnek na vampýra.) ()
Dějově si to může s Bohemian Rhapsody podat ruce - sledujeme další cestu ultratalentovaného a extravagantního gay hudebníka na vrchol, nefunkční milostné vztahy s oběma pohlavími, propadnutí drogám, odcizení se blízkým, pád na dno a pokorný návrat. Stylizace je u Rocketmana zajímavější, i když spíš než muzikálová čísla (zprvu tuctová, později výraznější) mě bavily Eltonovy kostýmy. A celkově se mi nejvíc líbily scény, kdy s jeho textařem tvořili. Egerton - stejně jako Malik v BR - vynikající. Písničkově to ve mě tak nerezonovalo, Elton holt nemá takové vypalovačky jako Queen (s čestnou výjimkou I´m still standing). ()
Biografický film bez hloubky, gradace, konfliktu. Ač mám Eltona Johna ráda, myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby se na vzniku svého biografického filmu nepodílel. U životopisů je totiž nutné, aby k zobrazené látce přistoupili alespoň trochu kriticky. A to Rocketman nedokáže. ()
Dexter Fletcher je mimojiné po Orlu Eddiem můj oblibený režisér, prošel si gangsterskou školou Guye Ritchieho a na jeho režijních počinech je to znát. Na Rakeťáka jsem se sice na rozdíl od Bohemian Rhapsody (paralely těchto dvou filmů se hledají snadno) těšil jen způle, přece jen, hitů Eltona Johna znám pouze několik. Nicméně jsem rád, že nastal takový rozmach hudebních filmů a v následujících letech se rád kouknu i na nějaké další. Tím spíše, když budou od Dextera Fletchera, který do klasického životopisu přidal několik neotřelých, ba-li až nadpřirozených prvků, a čistě po režijní stránce není tomu londýnskému rodákovi co vytknout. Taron Egerton mě podobnou rolí velmi překvapil, ale tvůrci samozřejmě dobře věděli, proč jej obsadili a nedivil bych se, kdyby si zazpíval i v nějakém příštím filmu. Úspěch filmu rozhodně tvůrcům přeji a jsem zvědav, jakou další hvězdu hudebního nebe si vyberou příště. ()
Související novinky
Beatles dostanou čtyři filmy o všech svých členech
Hudební životopisné snímky jsou evidentně pořád na vzestupu. Po krasojízdě, kterou v kinech předvedl film Bohemian Rhapsody, jsme se dočkali Rocketmana nebo Elvise a v současnosti se pak na plátnech… (více)
Fuqua natočí film o Michaelu Jacksonovi
Režisér Antoine Fuqua (Training Day, Equalizer) zdá se našel novou zálibu v natáčení filmů podle skutečných událostí. Nejprve si to vyzkoušel v otrokářském dramatu Osvobození s Willem Smithem a teď… (více)
Třetí Sherlock Holmes našel režiséra
Režisér dvou úspěšných hudebních biografií Rocketman a Bohemian Rhapsody (film přetočil a dodělal po Bryanu Singerovi) Dexter Fletcher byl vybrán pro režii třetího Sherlocka Holmese s Robertem… (více)
Godzilla zklamáním, Avengers dochází dech
Nová Godzilla II Král monster neoslnila ani kritiky, ani diváky. Přeplácaný blockbuster vydělal o prvním víkendu v Americe jen 49 milionů dolarů, což je obzvlášť smutné v porovnání s první Godzillou … (více)
Srovnávat Rocketmana s Bohemian Rhapsody není fair ani vůči jednomu, avšak ve finále vyjdou oba na stejně. Elton John a jeho umělecká biografie z pera britských tvůrců Dextera Fletchera, který velmi solidním způsobem dotočil obdobné Bohemian Rhapsody, a scenáristy Lee Halla, který do celého příběhu vsadil pomyslný "Eltonovský" styl, a dobře udělal. Nu, musím říci, že se Rocketman velmi slušně povedl. Co si budeme - srovnání s Bohemian Rhapsody se nevyhneme. Máme tu opět výtečného britského zpěváka, navíc homosexuála, později neřízenou střelu, a ve finále opět legendu a skutečnou hudební hvězdu, která s námi zůstává navždy, a symbolicky pak poetické názvy obou snímků podle nejslavnějších písniček svých hrdinů. S Mercurym Eltona od sebe dělí jen jeden rok života, a pocity z dětství, které se u obou dvou zcela lišší. Kostra příběhu je u obou snímků vyloženě identická, když pomineme stylovější vyprávění u Rocketmana, prostřednictvím nápadu s léčebnou a muzikálovou stylizací. Úvod je výtečný, dětství je přenádherné, a setkání s Berniem Taupinem a počátky slávy jsou skvělé. V druhé půli máme klasický obrat, kterému následují banality a akcičky typu soužití s vykořisťovatelským manažerem, skákání z aut a do bazénů, či hádky s milovanou matkou. Vtom jsou oba filmy stejné. Zatímco Mercury je řemeslně excelentní a selhává umělecky, Elton je umělecky lepší a čistší, a selhává řemeslně, podobně jako vizuálně. Výkon Tarona Egertona je výtečný. Nesnaží se imitovat ani na sebe příliš upozorňovat, a jen nenápadně, přesto však stylově a v souladu s postavou Eltona Johna, vytváří vskutku bombastický projev. A pochvala patří i skvělé Bryce Dallas Howard, coby jeho matce. Že je film o Eltonu Johnovi divák ví, ale kdyby se ta postava na plátně jmenovala jakkoli, mohl by to být film o komkoli a nevadilo by to, a vtom tkví jeho tvůrčí čistota. Film nespoléhá na přílišnou slávu svého hrdiny a podává nám jeho obraz z jeho strany leckdy i vyčítavě, až sebekriticky. Rocketman vyhrává ve formě - film je vyprávěn jako muzikál. Jakmile Elton sedne za klavír a začne zpívat je divákům náhle všechno jedno, a všechny chyby se spraví. Dexteru Fletcherovi se povedlo perfektně využít písní pro krásné choreografie, které hází vše ostatní bezstarostně za hlavu. Jeho styl, který dal najevo už v dotáčení Bohemian Rhapsody, se tu ještě více prohlubuje. Líbí se mi, že tvůrci se snažili více experimentovat. Rocketman obsahuje ve směs stejné chyby jako Bohemian Rhapsody, a jsou stejně, ba možná ještě více, zbytečné a banální. Melodramatické dialogy jsou jedna velká pohroma, a je na nich vidět, že scénář se snaží jít uměleckou cestou jako celek, a zrovna zde mu to nevychází - stejně jako vytvoření jakési originální hudby, která vůbec nejde s Eltonem, a nejvíce diváka mučí v záběru na Eltona a jeho ženu, když si ráno dopřávají ve své vile ona kávu a on vodku. Poté ruší efektní vysvětlivka typu široký záběr na Hollywoodský vrchol, abychom poznali, že jsme v Hollywoodu apod. A co mě mrzí nejvíce, že i přes skvělé nápady s muzikálem a léčebnou film na konec vypráví stejně jako Mercury a další filmy. Nejsilnější jsou oba filmy, když zpívají. Jakmile jde o city a drama selhávají. Zde pomáhá muzikálová forma. Jestli nějaké gesto opravdu diváka dojme je to věta Eltonova milence a manažera: "Zapomeň na to kým ses narodil. Buď tím, kým být chceš." Řemeslně je Rocketman slabší. Obraz je umělý v každém záběru a moderní vizuální styl se k filmu vůbec nehodí. Kamera je krom tanečních čísel nevýrazná. Vévodí ve scéně, kdy malý Elton spustí své sólo v hospodě a poté udělá pomyslný okruh, aby se mohl přeměnit a vrátit se jako dospělý muzikant, což je nádhera. A Your Song či Crocodile Rock, tak to je bomba:-). Režijně je film dobrý, umělecky také, ale řemeslná bomba pro širší publikum to není, a tak Bohemian Rhapsody, které v sobě neslo většího diváckého ducha zvítězí, protože Rocketman není nakloněn z hola všem. Je více tvrdší a netypičtější, a v tom paradoxně u diváků bohužel selže. Hallův scénář je o fous lepší, než McCartenův, (např. vůbec nevysvětluje co se časových úseků týče), výhru nad ním ale pohřbívá chybějící divácká líbivost. Nebál bych se příběhu vtisknout mnohem širší záběr, a moc by potěšily životní sekvence Eltona Johna se Lvím králem, transplantací vlasů, princeznou Dianou, shopováním a klidně i s tím malým prckem z titulků:-). Rocketman řeší Eltona, coby se sebou nespokojenou osobnost, toho času v léčebně od alkoholu, a má vlastní osobní nadhled. Uškodilo mu jistě brzké uvedení po Rhapsody, a byl bych moc rád, kdy by měl Rocketman stejný úspěch. Ale zatímco Freddie se bohužel někde na nebi už jen směje, Elton si svůj film, natočený skutečně pro radost, může ještě spokojeně vychutnat, a to je hlavní:-). Chyby tam jsou. Ale závěrečné titulky a Crocodile Rock to všechno spraví a divák těch pět deset ba možná patnáct procent rád přihodí:-). A v závěru Rocketman na Bohemian Rhapsody příjemně dotáhne. 75% a opravdu přenádherné čtyři hvězdičky. Není tak bombastický, ale jinak jsou oba dva stejní. Protože Elton John je taky borec a jsem za Rocketmana osobně moc rád, protože jsem si zase po nějaké době uvědomil, jak moc mám jeho a jeho písničky rád:-). Nejlepší scéna je Crocodile Rock a pak krásné finální titulky. () (méně) (více)