Jack staví dům

Jack staví dům je v podstatě umělecký film tak, jak já si ho představuju. To znamená pomalý, nudný, bez humoru a se snahou být za každou cenu něčím kontroverzní. U druhého incidentu jsem to vypnul. Co se týče režiséra, nic dalšího od něj zkouknout neplánuju. (20.11.2019)

Trier jako filosof mě prostě baví. Tedy, baví mě i jinak. Úžasné vystižení povahy lovu v celé jeho nahotě. Už dlouho mě tak nebavila Uma Thurman. Surrealistický závěr jako lahůdka. (10.03.2021)

Pošle lidi na Dextera a nabídne jim svoji vlastní terapii, načež mu diváci po zaplacení vstupného poslušně odcházejí pohoršeni z kina. Já toho vocase miluju. Trier překročil laťku jež nakreslil v Nymfomance a diskutuje sám se sebou o podstatě umění jako vykoupení. Přitom se snaží vyrovnat s trýznící dualitou umělce a pragmatického technika, která je mu jako režisérovi jeho kuřím okem. Vlastně všechno je zde obětí autorovi duality. Je to nafoukané, ale omlouvá se za to. Je to naprosto sobecké, ale ten film je první, kdo to přizná. Otázka je nakolik film funguje bez znalosti kontextu. Zde mě ale naprosto utrhla logika snu, která provází všechny sekvence. Vše je bez časového a prostorového určení, v podivně odlidštěném světě, děj se libovolně přesouvá v ostrých střizích a vše se odehrává přesně na hranici uvěřitelnosti. A jakmile to skončí, tak stejně jako ráno hodinu civíte v posteli na strop a snažíte se zpětně propojit svůj živý a z vašeho pohledu smysluplný sen dohromady, tak i zde máte teprve po skončení možnost oddechu a prostor k tomu začít si to všechno skládat do svého domu. (07.10.2018)

Prvoplánová dekadentní nuda. (02.01.2019)

S mistrovými filmy to mívám od odpadu (třeba Melancholia) až k plnýmu počtu (třeba Antichrist). A tohle je spíš ten první případ. Vo co jako v tomhle rejžovi gou?? Nejsem zase taková lopata, abych nedokázal ocenit artovost a pochopit filosofování, naopak, ale tohle... tahle alighierovská alegorie mě minula o několik světelných let. Na realistický thriller o sériovým vrahovi je 'Jack' málo realistický i thrillerový, na filosofující art je málo artový a filosofický, na komedii málo vtipný, na provokaci málo provokativní. A směrem ke konci film svými rádoby rafinovaně oduševnělými plky víc a víc nudí. Jsem hodně zklamaný touhle prázdnou nafouknutou filmovou bublinou, protože jsem od pana samorosta von Triera očekával daleko předaleko větší nálož všemožných divností, bizarností, extrémů, exkrementů... Každé průměrné béčko mě zaujme a osloví víc, než takováhle pseudofilosofická duchoprázdná břečka. I vizuál stojí za houby, protože kameraman je těžký epileptik, takže zaokrouhluju směrem dolů. Přesto je ve filmu (z 'béčkového hlediska') několik zajímavých vražedných momentů, kvůli kterým ho nepovažuju za úplnou ztrátu času. (27.12.2018)

Od von Triera čekám podmanivý vizuál a neotřelou schopnost šokovat, ale ani jednoho jsem se tady nedočkal. Místo toho tady režisér prostřednictvím hlavního hrdiny víc než dvě hodiny samolibě blábolí. Za zmínku stojí snad jen úvodní sekvence s Umou, která byla parádní a navnadila a něco do sebe měl i rodinný výlet. Obrazově se von Trier odvázal až v závěru, ale to z mého pohledu hraničilo s kýčem. Velké zklamání. 30% (19.12.2018)

Nic jinýho se od von Triera asi nedalo čekat... čím dále film postupuje tím horší to je. Nějaký scény jsou povedený a občas i poměrně vtipný, ale na dvou a půlhodinový film to nestačilo. Závěr mi hodně připomínal Twin Peaks. Možná kdyby v příběhu figuroval i nějaký detektiv, byl by film zajímavější a alespoň trochu napínavý. Umím si představit kombinaci typického Marlowe detektiva se sériovým vrahem Jackem, troškou víc humoru a hned by šlo pro mě o o třídu lepší film. Takhle je to prostě von Trierova úchylárna, kterou podle mě docela zachraňuje přítomnost jemnýho humoru a Matta Dillona, kterýmu role prostě seděla. (28.12.2018)

Vyvrcholenie fajn. Aj scéna s Riley Keough ako Simple. Matt Dillon si strihol fajn postavu - konečne nejakú dobrú po dlhom čase. Ale Trier to už skrátka nemá. Už Nymfomanka pre mňa znamenala akýsi odklon - aspoň jej druhá časť. Ale toto je len plahočenie sa po šokovaní pre samotné šokovanie. To, že sa to obalí do rôznych dejových odbočiek a motivácií z toho ešte umenie nerobí. Boli miesta, kde som sa neuveriteľne nudil. Sion Sono je samohoniaci podstatne lepšie, lebo sa snaží šokovať až pointou. V zásade je to natočené dobre a vo formálnom prevedení na ktoré sme u Larsa zvyknutý ale takýto film v takejto dobe, ešte snažiaci pôsobiť ako high class, vyznieva trochu smiešne. To že je intertextuálny na svoje diela len umocňuje fakt, že jeho predchádzajúce počiny mali väčší potenciál, dušu a presah. Toto je len také samoúčelné nič. Pretrpel som to a to je všetko. Odkazy na grécku mytológiou a božskú komédiou mi príde trochu ako prestrelenie vedľa, hoci samo o sebe to funguje. Sklamanie. (26.01.2019)

Když jsem na něj šel, nějak jsem předpokládal, že uvidím tak půlku a půjdu znechuceně pryč. Nemám von Triera nijak zvlášť rád. Melancholii jsem zkoušel třikrát, nikdy jsem to nedokoukal, Nymfomanka měla první část docela spád, druhá byla pohádka o tom, jak se unudit v kině. Navíc mi připadá, že vše, co dělá, dělá pouze na efekt a s důrazem na provokaci (což sice chápu, ale není mi to až tak sympatické). A Jack měl být totéž. Ten film je odporný a zlý, občas až nechutný. To ano. Ale na druhou stranu je až neuvěřitelně chytrý, autorský a vysoce umělecký. Nevěřil jsem, kolik krásy a filmového umění tam dokázal vložit. Řekl bych, že moje očekávání - které se nastavilo na úroveň Cannibal Holocoust či Srbski film - bylo hodně přetažené a nakonec mi nepřišlo tak hrozného téměř nic (u pikniku jsem naštěstí nebyl jediný, kdo se v kině smál, i když jsem to asi začal...). Mám jen dvě výtky: 1. z toho, co dělal kameraman, mě za chvíli bolela hlava (zkusím sednout v kině trochu dál), 2. Trierova naivní encyklopedičnost, kterou předváděl už v Nymfomance (člověk pod lampou, strom pod kterým seděl Goethe, sirény u letadel) a která mi přijde hrozně prázdná. Těžko se mi to říká, ale von Trier natočil (téměř) dokonalý film. (27.10.2018)

Dosť dlho Jackovo, teda Larsovo snaženie pôsobí tak, že sa snaží vytvoriť veľmi čiernu komédiu. A kupodivu v tomto smere snaženie funguje. Čím však počet obetí viac a viac naskakuje, tak je jasné, že zámer bol nehumorný. Zbytočné dlhé, zbytočné ukecané + záver s náboženským rozmerom. Nič pre mňa. Tie dve hviezdy sú za síce nechcené, ale vtipné momenty a Riley Keough. Jej blbka nemala chybu. (15.02.2020)

Je to trochu jako by Trier stavil pomník. Sám sobě nebo svojí kariéře. Celá ta linie se stavbou dokonalého domu vytváří chvějivou paralelu k režisérovu vlastnímu úsilí a podtrhují to i záběry prakticky ze všech Trierových filmů, které se tu v jeden moment prostřídají. Skoro to působí, jako by šlo o vlastní bilanci před koncem kariéry (to je ovšem zcela nepodložená spekulace). Nutno říct, že umělecky jde o fortelné dílo, v němž se perfektně snoubí záběry různých typů, koláže scén převzatých odjinud, voiceovery i dialogy, jakož i dějové linie, které se obratně splétají dohromady. Cinefilní srdce mi z toho plesalo a přiznávám, že množství intertextuálních narážek přesahovalo občas moje znalosti. Má to ovšem několik "ale", které mi nakonec zabránily dát pětihvězdičkové ohodnocení. Trier občas trochu moc tlačí na pilu - například v přirovnání Jacka k Hitlerovi (Mussolinimu, whatever) jde řekl bych na hranu pózy. To je spíš drobnost. Mnohem podstatnější je, že si nejsem ještě zcela jistý, nakolik se mi zamlouval doslovný závěr. Dantovské rozhovory v průběhu mi přišly nosné (i proto, že nebyly vizuálně dourčeny), ale u finálního sestupu do pekla jsem se v sedačce poněkud ošíval. Zároveň, některé rozhovory ve filmu naznačovaly (a tím se vracím k tomu, co jsem zmiňoval na začátku), že Trier mluví skrze svoje postavy za sebe (a o sobě). Vzpomeňme na misogynní monolog Jacka k Náně, který režiréra nápadně připomínal. Jakkoli by to o Trierově osobnosti vypovídalo nelichotivé věci, vnáší to do snímku divácky zajímavé napětí, kdy jde o výpověď uměleckou a kdy osobní. Což předpokládám bylo tvůrčím gestem. A i díky tomu se mi "The House that Jack Build" zaryl do paměti. Kromě toho všeho jde ale taky o pozoruhodný thriller, v němž perfektně funguje napětí, herci hrají jako o život (vynikající Dillon - nikdy mě nenapadlo, že to řeknu) a v němž se mísí hrůzné s humorným. Občas jsem si dokonce vážně říkal, co si o mně myslí další diváci, když se od srdce směju při vraždění dětí. Svoje nesoustavné zápisky uzavřu konstatováním, že pro svůj tisící komentář jsem si nemohl vybrat lepší film. (18.10.2018)

Zas a znovu u Triera nezvyklý způsob vyprávění vybízí k hledání modelů, ke kterým by mohl být připodobněn. Tentokrát je na základě Jackova proslovu strukturu filmu možné uchopit jako průchod gotickou katedrálou, která je metaforou neklidného image režiséra a světů, jež se svými snímky stvořil. V rozlehlých prostorách je pak možné nacházet viditelné i skryté odkazy. Nabízející se interpretace, která provokativně dělá z masového vraha alter ego Triera, má ale trhliny. Ačkoli se to tak na první pohled nemusí zdát, Jackovo snažení není primárně poháněno snahou narušovat společenskou morálku, jak to dlouhodobě činí režisér, který v extrémních zkušenostech nachází odpovědi k lidskému soužení. Jack se na základě dialogů s Vergem staví spíše do pospolitosti těch renesančních umělců, kteří svá díla věnovali Bohu a hledali dokonalost formy. Morbidní teorii, která s lidskými těly zachází jako s materiálem, se také Trier nebojí několikrát vysmát. _____ Podstatné je, že se nejedná o neuspořádanou skrumáž z režisérovy paměti. Odkazy mají ve vyprávění promyšlené místo, ať už jako vyznání režiséra, či ilustrace k idejím hlavní postavy. Jednotlivé scény vražd, kolem nichž se kapitoly soustředí, jsou poté černohumornou hrou se známými filmovými situacemi, kdy vrah obvykle udeří. Podobně režisér zacházel se scénkami pornofilmů v Nymfomance. Lze jistě namítat, že celá tato strategie, třebaže hodně promyšlená, za 155 minut stopáže poněkud vyčpí. Ohledávání inspirací a nápadů, z kterých Trier Jackovi postavil dům, není po dvou hodinách tak zábavné jako na počátku. Na základě ohlasů navíc mnozí kategoricky odmítnou filmu jen trochu naslouchat. Uspokojit by je mělo alespoň to, že Trier nemá pochyb o tom, v jakém kruhu pekla jeho protagonista skončí. Být u toho a nacházet klady se nerovná spoluúčasti. (03.11.2018)

Musím uznat, že po tomhle filmu se ze mě stal psychopat, milovník Trierovo filmů a v budoucích pár hodinách sériovej vrah v base. (Pro všechny členy Policie, FBI a dalších orgánů vykonávající spravedlnost - byla to jen prdel, takže žádný mrtvoly v mým sklepě, rozumíme si?) Každopádně, kde sakra začít. Vyjádření pocitů z tohohle kousku bude trochu náročnější (hlavně když se to snažíte vyjádřit, abyste nevyzněli jako úplnej psychopat, spoiler nepovedlo se), ale pokusím se to nějak smyslupně shrnout (takže budu mlít hovna jako vždycky). Už dlouho se chystám vydat se víc po dráze artovejch filmů, protože i když jsem jich viděla fakt málo, zatím mě ani jeden nezklamal, naopak se mi líbí originalita v každým kousku. Na Triera jsem se chtěla taky dlouho vrhnout a hlavně na tenhle film, ke kterýmu jsem měla vysoký očekávání. A určitě mě nezklamal, spíš to bylo ještě lepší než jsem myslela. Je to kontroverzní, brutální, pro aspoň z 50% psychopatickejch lidí vtipný, divný, disturbing (nemůžu si vzpomenout na českej název), nevhodný pro slabý povahy (polovina lidstva) a především artový a originální. Tenhle film dal dohromady snad všechny věci, co mi chybí ve filmech v týhle politickokorektní době, kde dělaj filmy tak, aby nikoho neurazili, hlavně aby na to mohly chodit děti a nebyla tam žádná krev. Nene v tomhle filmu se budou přímo vraždit děti, mrazit mrtvoly, zabíjet ženský a bude se chodit peklem. Přesně takovej film, kterej je zároveň tak divnej a disturbing a zároveň poutavej a mistrovsky udělanej mi chyběl. A jsem kurva ráda, že jsem se k tomuhle filmu dostala. Mistr Trier mi sednul do vkusu tak moc, že mám chuť nasednou do dodávky.. (Just kidding chill out FBI) (Pokud dlouho nenapíšu žádnej koment, víte kde mě najít.) (31.01.2019)

Ani se moc nedivím, že na premiéře někteří lidé odešli ze sálu. Provokatér Tiers opět balancuje na hraně akceptovatelného. Tentokrát úchylárny vynechal a rozhodl se ukázat sériového vraha i se všemi podrobnostmi, které se mu honí v hlavě. Komunikace Jacka hlavně na začátku je dost nepřesvědčivá a i jeho improvizace je velmi špatná, ale naštěstí pro něj, jsou oběti hodně naivní a nakonec se stanou obětí své hlouposti. I když je to i přiznáno ve scénáři, bral jsem to trochu jako rušivý element. Navíc policisté nedělají svojí práci moc dobře, což se potvrdí minimálně dvakrát. Film je rozdělený do dvou částí, které se průběžně střídají. V jedné Jack surově masakruje své oběti a v druhé vypráví o spojení jeho činů s uměním. Celé je to hodně dlouhé, není to pro každého, ale když se dostanete k závěru, čeká na vás docela nečekaný konec, který je v podstatě taková třetí část. (27.12.2018)

Trierův Jack je jedním z nejintenzivnějších, nejhumornějších a nejintrospektivnějších filmů o sériových vrazích v historii kinematografie. Režisér do této bizarní miniškatule přináší charakteristický rukopis, díky kterému film neustupuje před ničím a zároveň nepůsobí prvoplánově. Odpusťte mu proto zdlouhavou tečku a jděte se pobavit nad něčím, co jste si nikdy nedokázali představit jako komediální materiál. Budete znechuceni z filmu, ze sebe a i z ostatních návštěvníků kina, kteří film ustojí. Celá recenze zde. (17.11.2018)

Film je rozdělen do pěti částí a epilogu. Zvláštní struktura, ale nakonec si myslím, že to prospělo filmu, protože vidíme, jak se v Jackovi všude projevuje mírná progrese. Matt Dillon byl skvělý jako opravdový psychopatický sériový vrah. Byla to asi upřímně nejlepší role, v jaké jsem ho viděl. V celém filmu je mnoho filozofických diskusí o povaze umění. Film zobrazuje násilí poměrně realistickým způsobem a vůbec se nedrží, není tudíž pro slabší povahy. Připadalo mi, jako by nám Trier jen ukázal, jak by tyto scénáře vypadaly, kdyby sériový vrah viděl jeho vraždy jako umění. Vysoce doporučuju tomu, kdo je ochoten se ponořit se do brutální mysli sériového vraha. A závěrečný epilog, na který jsou slyšet spíše negativní ohlasy mě zaujal nejvíce a připomněl Melancholii. (10.10.2018)

No jo... ten Trier. To je prostě úplně jinej svět, jiná realita, jiná existence. A říct o něm, že to je psychopatickej úchyl by se dalo považovat jak za urážku, tak i kompliment. Jack staví dům je čistý manifest a glorifikace Chaotického Zla ve své největší kráse. Divák sleduje kroky vraždícího OCD jedince, proti kterému Dexter Morgan vypadá jako Mirek Dušín v jesličkách. Ovšem není to žádná bezduchá tupá krutost jako třeba v hovadinách typu Srbský film nebo Hostel, Trier je skvělý režisér, přičemž jeho práce s obrazem, dialogy a celkovým audiovizuálem, je prostě parádní. Ale byť to není tupé a bezduché, kruté to je opravdu dost. Člověka to nevydeptá jako třeba takový Antikrist, zneklidní ho to však zaručeně. Možná i protože film je ve spoustě částí docela dost dobře morbidně vtipný, až má člověk chvilkami pocit, že kouká na epizodu Farga. Trier navíc samozřejmě nevynechal svou typickou dávku bizarnosti, se kterou se chlubí především v dialogových sekvencí mezi Jackem a Vergem, se kterým v průběhu filmu řeší otázky ohledně života, smrti, významu umění, lásky a náboženství. To vše omotané kolem jeho vraždících činů, ze kterých především lovecká část s rodinou je zaručeně tou nejhrůznější. Bylo to ale zbytečně moc dlouhý, plus ta jeho utahanost je často záporem, který mi vadí i v jeho dalších filmech. Ale závěr parádní. Obzvlášť při naskočení závěrečných titulků a písničky jsem vyprskl smíchy. Slabší 4* (29.12.2018)

Zajímavé téma naprosto špatně uchopené a k tomu příšerná kamera, střih, herectví a pseudo art. (31.10.2021)

Tento film som dlho odkladal, lebo poznám Trierové filmy a preto viem, že on aj z jednoduchého námetu vie spraviť úplne komplikovaný. Jack je vrázdiaci stroj, ale ktorý môže byt len vo filme, lebo v reále by nedostal ani piatu obeť, nie okolo šesťdesiat. Preto mi pripadal dosť vtipný, určite by som ho hororom nenazýval. Naozaj pri niektorých scénkach sa nedalo nesmiať sa, či to bol zámer alebo nedomyslenosť, mi je celkom jedno. Ja som sa kvôli tomu veľmi bavil a viditeľne si to M. Dillon veľmi užíval a celkom do role psychopata zapadol. Ten hlas čo sprevádzal hlavného hrdinu ma po nejakom čase začal riadne dráždiť, ale nemyslím jeho myšlienky, tie boli dokonalé. Bodycount je vysoký a niektoré vraždy boli veľmi zaujímavé, len tá naivita žien, mi prišla až parodická, ale prekvapilo ma, že to tam bolo spomenuté. Finále ponúklo putovanie peklom, ktoré ukáže vizuálny orchester, ale po obsahovej stránke to bola slabota. Som zo seba, ale prekvapený, že Jack i jeho dom sa mi veľmi páčili. Neviem, či Tierovi ešte niekedy dám silné 4*, ale tu si ich zaslúži. (17.11.2020)

Zapomeňte na promopindy o šoku a lidech opouštějících kinosály. Nic takového se zde neděje. Naopak. Trier je sice subverzivní a cynický, ale zároveň až nečekaně vtipný, hravý a svěží.... Přes pomalejší tempo jsem se vlastně ani na okamžik nenudil (naopak, konec byl napínavej jak šraky) ale je fakt, že usedět to je kapku pruda. (04.11.2018)