Sedm statečných

Od dob, kdy sedm ztepilých bělochů zachraňovalo romskou osadu před olašskými bandity, došlo na Divokém západě k výraznému rasovému překrutu. Teď nám negroboj, ťamanoboj, mexikoboj, komančoboj a tři kovbojové zachraňují árijskou vesnici před hnusným a bezskrupulózním kapitalistou. V této noční poluci Karla Marxe v pastelovém pyžamku sdružených barev Benetonu už chybělo jen pyrotechnické komando muslimobojů a partička cigobojů, která by všem čorovala podkovy a udidla z dopravních prostředků a nosila je do sběrny. Počítám, že s takovou už se Bujon-Helion Lee pomalu připravuje na roli Ježíše a Denzl si záhy zahraje toho Vošingtna, popřípadě Jendu Vejna. Jinak však přeqapivě svižná, zábavná a vcelku důstojná přepatlávka a v kontextu toho, že od Rychlejší než zmrd jsme tu měli jen bandu úmorných psychodeliktických smaženic ze Zhuleného západu, konečně taky aspoň trochu tradiční zápaďák, ač osazený opolidmi. V podstatě jen vykuchali kýčovité ňuňání s cigánskými dětmi, rektorvoucí pomrdávání Bucholze s Končitou a Kalverův gambit, okořenili to pár leteckými záběry a kulantně natočenou akcí a ozdobili nekobylovitým klonem Lórencky bez zpruzeného xichtu, který dokonce i hraje a jen nejiskří s náctiletými bukanýry. (23.10.2016)

To takhle cválal svobodný černoch prérií a liboval si, jaký je ten prezident Lincoln pašák, když nejenže vymanil z otroctví africké negry, ale udělal z nich i důležité úředníky a zákonodárce ještě týž rok. A tak policista Lincoln (jméno si vzal právě po tom prezidentovi), černý jak ebenové dildo, dává se dohromady s vietnamským kuchařem, mexickým rozparovačem, odkopnutým indiánem a ožralým zrzavým Irem, aby po boku ještě dvou zhýralých bělochů čestně ochránili majetek několika ukňouraných bělošských farmářů. Zní to jako vtip: přijde černoch, Mexičan, Vietnamec a indián do Irského baru a... Bohužel to není vtip. Je to sluníčkářská vize, jak by to chodilo na Divokém západě, kdyby se tak sluníčkově kokotilo už tehdy. Já se vlastně divím, že šestým statečným nebyl buzerant a sedmým operovaná trancka. Nakonec ale přece je z toho po čertech pěkná westernová střílečka. Tak sám nevím, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Pocity jsou smíšené jako národnosti těch nejlepších kovbojů západu. Velmi to také zachraňuje padouch, pochopitelně běloch, v podání Péti Sarsgaarda, který ty svině prostě umí hrát. Dávám tři hvězdy, jelikož mi nebylo líto ani jediné smrti některého z těch sedmi, zatímco u té starší (pětihvězdičkové) verze s Yulem Brynerem jsem si je všechny pěkně obrečel. (12.12.2016)

Tenhle film je dokonalým příkladem politické korektnosti v dnešní době. Originál jsem bohužel neviděl. Začátek je sice pomalejší, ale konec stojí za to. Přece jen rasová diverzita jednotlivých postav nedává žádný smysl. Film ani moc nezachraňuje poměrně slušné herecké obsazení v podobě Denzela Washingtona, Ethana Hawkea a Chrise Pratta. Nemohu opomenout ani pohlednou Haley Bennett. Dějem se asi moc nemá cenu zaobírat, je poměrně jednoduchý. Závěrečná bitva je sice dobře udělaná, ale to je asi tak všechno. Asi je vážně zbytečné dělat tyhle remaky. Bohužel se tomu asi v brzké době nevyhneme. Chris byl celkem nesmrtelný. "Ve voko bere mám vždy navrch." :D (26.12.2016)

|65%| Viděno v kině díky CSFD projekci. Po dlouhé době se mi podařilo dorazit na projekci. Naposled někdy v dubnu na filmu Zlo nikdy nespí. Takže jak se mi film vlastně líbil? No, vzhledem k tomu, že westerny nějak obzvlášť nemusím a originál k tomuto rádoby remaku jsem neviděl, tak se na to dívám nezaujatým a všedním pohledem diváka. Nebylo to špatný, nepohoršilo mě to, dlouhá stopáž mi nevadila, pobavilo to, a přesto jsem cítil, že to mělo mnohem vyšší potenciál. Je to dobrý film, přesto mohl být ale o něco lepší. Největším kladem filmu byla akce, prostředí a hudba. Akce tvoří velké množství přestřelek, které jsou výborně natočeny. Režisér zvládá akci prvotřídně. Prostředí je vhodně pro potřeby snímku zvoleno, krajiny, domky apod. Hudba se rovněž povedla. I to herecké obsazení není špatné. Denzel Washington zvládne snad každou roli, hrál neohroženého profíka a hlavního hrdinu, trochu mi vadilo, jak byl nepřemožitelný, ale co, je to prostě film. Chris Pratt mě zaujal asi nejvíc, hrál slušného sympaťáka. Ostatní v pohodě. Příběh to má primitivně jednoduchý, to mi nepřekáželo. Je velká škoda, že film nebyl pojat trochu vážněji. Tím ovšem nemyslím, že se zde objevovali retardované scény s komediálními prvky. Jen to chtělo trochu nahodit vážnější notu, nějaké napětí a ke konci přidat tíživější atmosféru blížící se finálního boje. Přístupnost PG-13 také nebyl nejlepší nápad. Co se týče přestřelek – tam mi PG-13 nevadila, ale chtělo to přidat drsnější úmrtí, nějakou krev, větší drsnost – to se snad od westernů očekává, ne? Sice nepatřím mezi fanoušky westernu, ale poznám, které prvky tam patří a které ne. Ani bych tento snímek nedefinoval akčním výplachem. Jak už jsem zmiňoval, potenciál to mělo o mnoho větší. Celkově jsem odcházel z kina dobře naladěn. Na jedno shlédnutí to byla oddechová záležitost. Možná, že si to někdy ještě při správné náladě jednou pustím a to výhradně kvůli skvělé akci. (22.09.2016)

Nechtěl jsem příliš porovnávat s původní verzí Sedmi statečných, v níž se to hemžilo silným charismatem hereckých ikon zvučných jmen jako Yul Brynner, Steve McQueen, Charles Bronson či James Coburn, avšak nešlo to jinak. V prvních minutách nové verze jsem byl relativně spokojený a užíval si občasných odkazů na Sturgesův počin, z nichž mnohé prakticky kopírují kultovní western z 60. let. Nemohu si pomoct, ale zatímco v Sedmi statečných od Johna Sturgese má každá scéna své místo a svoji velkou výpovědní hodnotu, jež nachází obrovskou podporu v geniální hudební složce a perfektních hereckých výkonech, jež jsou mimo jiné determinovány excelentně napsaným scénářem plným nezapomenutelných dialogů, v novém zpracování mi přišla řada scén zcela zbytečných či rozvláčných. Antoine Fuqua si pro diváky naservíroval řemeslně zvládnutou podívanou, která ovšem nemá zdaleka ten spád a náboj, který učinil z původního filmu legendu. Chybí tu charismatické osobnosti a pamětihodné scény (jako je např. jízda s funebráckým vozem, zkoušení mladého Chica, první setkání s Calverou, či svým pojetím i daleko zábavnější nábor pistolníků do finálního komanda). Dočkáme se tu sice snahy ukázat i něco z minulosti hlavních hrdinů, což v Sturgesově počinu není, ale možná právě proto byla starší verze působivější, neboť dávala větší prostor divácké fantazii o sedmi hlavních pistolnících a jejich předchozím životě. Stačí si porovnat scénu s nožířem z roku 1960 a 2016. Zatímco v Coburnově pojetí je dodnes dechberoucí a správně "chlapská", v nové je pouze zdařilejším místem z celku. Ne, opravdu nechci hanobit snahu o remake klasiky, svým způsobem jsem se na něj těšil, byť se značnými obavami, jež se nakonec naplnily, avšak při sečtení všech kladů a záporů nemohu být s hodnocením vstřícnější. Nejde o špatný western, avšak nese-li název jednoho z nejlepších zástupců tohoto žánru, měl by být o několik levelů výš, než je Fuquův film. Inu, já se u sledování stihl i nudit, což by se v případě party kolem Yula Brynnera nestalo ani po desátém, pche třeba i pětadvacátém zhlédnutí. Stačilo by, kdyby jen zazněla legendární znělka "pa-papa-da, pa-pa-dada-da, pa dá, ta da, dý dááá" a už bych měl sto chutí si Sedm statečných znovu pustit. V případě stejnojmenného filmu z roku 2016 bych si mohl pouze zanotovat výše uvedenou melodii v těch málo scénách, v nichž zazněla a snažila se tak navodit atmosféru nepřekonatelné klasiky staré více než 50 let. (27.12.2016)