Ghoul

První "lesní" Found Footage záležitost, která se objevila v našich kinech od dob Záhady Blair Witch (domestikovaná série Paranormal Activity do toho nespadá). A to už je pěkných pár let, nemyslíte? Nejslabší nemáte padáka, ale Jákla, Čikatila a bezva noční můru. Jo, a padák si pro jistotu vezměte sebou, abyste po filmu bezpečně přistáli. A syrové maso před tepelnou úpravou přece jen pro jistotu schovejte do lednice. Ale ne, kurva, do města Lednice, ale do takového toho chladícího boxu, který za nocích luxujete, když vás přepadne (ukrajinský) hladomor. Tým mladých a amerických dokumentaristů se v roce 2012 vydává na Ukrajině po stopách maníka jménem Boris, který byl obviněn z kanibalismu poté, co přibližně před dvaceti lety za podivných okolností zabil a snědl svého kolegu. Úvod je v rámci ff subžánru poměrně standardní, pár ne úplně poutavých rozhovorů vedených v ruštině střídá postupný přesun štábu do opuštěné chaty v lese, kterou kanibal dříve obýval, seznámíme se s místním průvodcem a vědmou, s níž záhy dojde na vyvolávání duchů. Tým je v pohodě až do doby, kdy se jim ze záhrobí ozve kanibal Čikatilo a v žádném případě se nechce kamarádit. Chce hlavně maso a vrátit se mezi živé. Dejme tomu, že chování postav filmařů zachycených ve filmu, lze v určitém úhlu tolerance považovat za autentické a reálné. Proč ne, podporuje to fakt, že o známé herce se nejedná, film nemá úvodní titulky, iluze reálného dokumentu je (téměř) dokonalá, až na několik zásadních elementů, které přece jen diváka utvrzují, že se jedná jen o filmovou story. Je důležité zdůraznit, že film samotný totiž pracuje s množstvím ne zcela reálných prvků, jedná se mimo jiné třeba o výše zmíněné vyvolávání duchů, či jakýsi zvláštní druh posedlosti a prokletí. Film po zvolněném rozjezdu náhle začne nabírat na obrátkách, spád událostí se začne zběsile vršit a příběh dostane dynamické koule. Postavy začnou nevysvětlitelně mizet ze scény, u aktérů z řad dokumentaristů dojde k nevysvětlitelným výpadkům paměti, sychravé zimní počasí ještě znásobuje velmi zlověstnou atmosféru, která z minuty na minutu nabírá na husté konzistenci. S tím se přidá i mírná nepřehlednost v některých sekvencích, ale bez ní se to v případě ff jen málokdy obejde tak, abyste měli vždy pocit, že vám "autentická" kamera vždy umožní účinné zorientování se v terénu. K slabinám filmu patří i nepropracovaný závěr, kdy by bylo záhodno prodloužit film o čtvrthodinu. Režisér film zbytečně kvapně a unáhleně ustřihl v nejlepším. Atmosféra strachu intenzivní a nepolevující, štáb zažívá solidní noční můru na působivě nehostinném, opuštěném a prokletém místě uprostřed hvozdů. Příznivci nechutností nebudou mít úplný rej. Nějaký ten ukousnutý jazyk je sice k vidění, ale není to nic mimořádného. Když šlo o kanibalismus, mohlo se přidat pár preparací. Z hlediska českého diváka je stejně největší raritou, že jde o film režírovaný Petrem Jáklem. Ten se mohl opřít o producentskou záštitu známého režiséra Roba Cohena, což je i vstupenka do amerických kin. Jáklův debut Kajinek trpěl tvůrčími a technickými nedostatky, ale zde technická nedokonalost obrazu i zvuku je zcela záměrná. Z tvůrčího hlediska se sice slibovalo víc, než se nakonec dostálo, ale natočené, vymyšlené i zahrané je to schopně. Divák bude mít určitě nepříjemný pocit sáhnout po skleničce s pitím, kterou bude mít postavenou na stolku. Zvláště večerní projekce senzitivním divákům připraví krušné chvilky. Petře, Petře, tohoto vepře jsi pěkně opepřil. 80% (07.07.2015) (méně) (více)