Zmenšování

Zmenšování se nedá upřít řada výborných filmařských myšlenek a postupů, které z něj činí i v dnešní době snímek zajímavý a originální. Hlavním vyprávěcím koridorem je zpočátku právě motiv zmenšování lidstva za účelem záchrany skomírající matičky Země, přičemž se dramatizuje především samotný proces radikálního tělesného smrsknutí a pozornost je vedena směrem k aklimatizaci hrdinů ve světě budoucnosti, který je obyvatelům "minulosti" líčen jako neuvěřitelný dobrodružný zážitek. Po předpokládaném klíčovém twistu se však Payne vzepře veškerým očekáváním a vystaví alternativní svět, který na malém prostoru v podstatě duplikuje ten reálný i s jeho společenskými neduhy, a namísto dobrodružství a objevování neznámého se soustředí na rozšiřování poznání hlavního hrdiny, jež se stává hlavní doménou vyprávění. Rozdíl mezi velkým a malým světem postupně zaniká a k prolnutí dochází v závěrečné norské části, kdy se propojí také smýšlení toho obrovského, chudobou sužovaného světa, zastoupeného svědomitou a humánní Vietnamkou, a prostopášného playboye Dušana, zastupujícího ten malý, malinkatý kousek světa, v němž je všeho dostatek. Downsizing je rozhodně svérázná výpověď o stavu současné společnosti, na níž je těžké určit, z jakého úhlu je vlastně ozvláštňující - jestli jako futuristická sci-fi s prvky sociální tragikomedie, nebo jako úsměvné drama o lidech, které malé a velké sociální či ekonomické rozdíly znázorňuje důvtipnou formou science fiction. A přestože mi závěr přišel myšlenkově křečovitý a celkový potenciál duality fikčního světa utopený pod nerozhodností, jak onu dualitu co nejlépe vystihnout (jestli skrze postavy nebo skrze prostředí), bavil jsem se i navzdory přepálené délce dost slušně. Čtvrtou hvězdu přihodím také za to, že je to tady jako tradičně solidně podhodnocené dílko... 70% (29.10.2018)

[ČSFD projekce] Inu, mohl to být celkem sympatický dobrodružný rodinný film, ale to by páni scénáristé nesměli smíchat drama s komedií a plácnout do hlavní role doktora Šafránka Matta Démona, který zachraňuje ušatou nehezkou Vietnamku Čau Hoj. Jediný, kdo občas rozčeřil vodu a vytrhl dílko z průměrnosti, byl Christoph Waltz, alias Dušan. Věřte nevěřte, pár momentů, kdy se člověk skutečně nasměje, se tam nakonec najde, ale upozorňuji předem, že na dva a čtvrt hodinovou stopáž vám to přijde jako plivnutí do rybníka, a zvláště zoufalý je ten fakt, že se smějete právě jménu Šafránek a Dušan, který zní z úst hlavních protagonistů dosti legračně. Štěstí, že tam neflákli ještě Mirečka. Očekávání bylo velké a přiznám se, že jsem si s nostalgií vzpomněl na rodinnou komedii Miláčku, zmenšil jsem naše děti, ale nakonec se to tomu ani nepřiblížilo. Vlastně to bylo celkově o ničem a samotné zmenšení byl jen fyzický způsob odcizení, namísto toho psychického v jiných, koukatelných dramatech. Prostý restart života, který vám utíká mezi prsty. Jinak to rozhodně nevyužilo potenciál, jaký se nabízel. Přesněji by bylo lepší říci, že o zmenšování jako takovém to zkrátka vůbec není, jak by mohl název napovědět. Strnulý a přestárlý ušatý jednonohý průměr. 55% (03.01.2018)

Alexander Payne v posledních letech natáčí stále tentýž příběh o postarších bílých mužích, kterým dost pozdě dochází, že většinu života promrhali. Pročež se vydávají na cestu, aby našli smysluplnou náplň svých prázdných životů. Zmenšování, odehrávající se ve světě, kde se lidé pro zlepšení svých životů a záchranu planety mohou nechat zmenšit na nějakých 13 centimetrů, v podstatě nepředstavuje výjimku, pouze má ambicióznější záběr a vedle krize jednotlivce se snaží postihnout také krizi západní společnosti, potažmo celého světa , čemuž uzpůsobil žánr i strukturu vyprávění. ___Film hned v úvodu přepíná z individuálního hlediska na globální perspektivu a následně stejný postup uplatňuje u postavy Damonova fyzioterapeuta, který řešení svých problémů nachází v tom, že se začíná víc zajímat o okolní svět, aby v závěru pochopil, že je třeba začít s menšími cíli (tedy u lokálního, ne u globálního). K základu tvořenému hořkou komedií zpochybňující víru v americký sen a nikdy nekončící americkou prosperitu se přidává sci-fi satira a (melo)drama s poměrně explicitním politicko-ekologickým poselstvím. Občas jsem si tak nebyl jistý, zda má scéna vyznít jízlivě (protože postava říká něco strašně kýčovitého a doslovného a Christoph Waltz se při tom usmívá jako jeliman), nebo dojemně. ___ Větší potíž je v tom, že Payne a spoluscenárista Jim Taylor se chvílemi nedokážou rozhodnout, zda je víc zajímají postavy, anebo zmenšený svět, který pro ně vymysleli a jehož zákonitosti nyní společně s hrdiny objevujeme. Celý nápad se zmenšováním mi přišel jako gimmick, sloužící víceméně jen k jízlivému komentáři, co jsou lidé ochotni podstoupit kvůli zlepšení svého sociálního statusu. V jádru jde o variaci známého payneovského příběhu, která by se mohla odehrát i v reálném světě. Sci-fi rovinu vnímám hlavně jako způsob, jak si usnadnit práci a postavy rychleji postavit před dilemata, která chce scénář řešit.___Výsledný hybrid drží pohromadě zejména díky Mattu Damonovi, který umí být jako pupkatý čtyřicátník s lehkou depresí stejně přesvědčivý jako tajný agent se zabijáckými schopnostmi. Žánrové transformace, které film prodělává, pak částečně odrážejí vývoj jeho postavy, ke které je Payne v porovnání se svými dřívějšími snímky až příliš shovívavý (často na úkor stereotypních ženských figur).___Zmenšování je v mnoha ohledech dost problematický film a rozhodně ne dokonalý, ale zřejmě i tím mi imponuje. A možná je pravým důvodem, proč mám potřebu jej spíš hájit než hanit, vysmátý Christoph Waltz jako srbský pašerák jménem Dušan Markovič, jemuž skvěle sekunduje Udo Kier. 75% (07.01.2018)

Ten film mě moc nebavil, jeho stopáž je přestřelená, jeho tempo nevstřícné, ale oceňuju, že vůbec existuje takovýhle high concept film maskovaný za žánrovou zábavu - Andrew Niccol se o to neúspěšně pokouší od Truman Show a je vidět, že není samozřejmost dosáhnout funkční společenské satiry v mainstrevovém provedení. Payne to zvládl, byť za cenu toho, že vlastně nejde o moc "dobrý" film, který by mohl v jakémkoliv slova smyslu "bavit". (05.02.2018)

(54%) Zmenšování. Snímek, který mě v první polovině tak strašně bavil, že jsem byl po skončení tak zklamaný, že se ta druhá půle snímku tak debilně vymkla kontrole. Jako kdyby tento počin režírovali dva režiséři. Nápad to má perfektní, ta atmosféra, odhodlání se nechat zmenšit, to vše mě strašně bavilo. Jenže druhá část už je strašně nudná. Navíc mě vadili dvě věci. Za prvé, ta dějová linie s vietnamkou mě vůbec nebavila, byla otravná a celé to bylo takové rušivé a k danému tématu se to absolutně nehodilo. Ta druhá věc je, že jsem se těšil na bizarní a věcné problémy zmenšených lidí. Jenže to bylo celé odfláklé. Lahve vína, sklenky, to vše bylo pro malé pidilidi jak šité na míru. No, velká nelogická blbost to asi není, ale já si to představoval propracovanější. M.Damon zahrál svůj standart, stejně jako Ch.Waltz, který mě zde dost seděl, zbytek v pohodě. Hudba přijatelná. Takže nakonec hodnotím jen průměrem. Velká škoda, mohlo to být lepší, rozjezd byl víc než slibný. Víc to kritizovat nehodlám. Jako jednohubka to není nejhorší záležitost, ale podruhé si to už nepustím. (18.02.2018)