Švindlíři

Scott neScott, komedie nekomedie, thriller nethriller – schizofrenní je ve Švindlířích na první pohled prakticky vše kromě precizních herců a vytříbených vizuálních nápadů (jichž je pro komedii – byla to komedie? - zatracená škoda). Snad je to režisérova nezkušenost v žánru či nestabilní námět, na kterém se nedají řádně vybudovat sympatie k představitelům (do konce jsem nevěděl, zda Cageovi fandit či ne), možná přešachovaný závěr, který mě plně neuspokojil (souvisí s předchozí výtkou) a vinu nese zčásti i vratký (proč to neříct) scénář, vytahující vyšumělé kontexty podle potřeby momentálního efektu. Scott točil pouze a jenom pro pobavení a ikdyž se často není čemu smát, vlastně to velice pěkně uteče. A to chce přece jen pěknou dávku umu. Ale raději zpět k dalšímu Blade Runnerovi, co ty na to, Ridley? You’re hell of a director, then show it again! (10.11.2003)

Vůbec nevím, jestli to nějak souvisí, ale přijde mi zajímavé, že z post 9/11 Ameriky mám v sobě uloženou nějakou zvláštně útěšnou, smířlivou atmosféru tehdejších šejdířských filmů Fun with Dick & Jane, Catch Me If You Can, Ocean's Eleven a teď čerstvě ještě tohoto. Mám tendence být k tomu pak nějak inherentně shovívavější, což platí i v případě Matchstick Men. Ten ale má bohužel tu svízel, že jakmile se k němu byť jen maličko vrátíte v myšlenkách, dojde vám jak to nedává smysl dějově, logicky, stylisticky, prostě nijak, přičemž tím hlavním problémem nakonec je scénář, který šikanuje protagonistu od začátku, aby dospěl k pointě, která tu postavu jakoby zaslouženě zšikanuje ještě trochu navíc. [spojler] Bavila mě ta vize Leona, který by na konci filmu zjistil, že Matylda je ve skutečnosti Gary Oldman v gumové masce, ale to je ode mě prostě škodolibý a ten film přitom chce být naopak hrozně konejšivý. Zvláštní bylo, že z mnoha důvodů jsem měl tendence pořád propadat během sledování pocitu, že ten film se odehrává někdy v sedmdesátkách nebo osmdesátkách. (03.09.2024)

Odér čistiacich saponátov sa vznáša nielen nad dlážkou hlavného hrdinu - fóbiami zmietaného podvodníka, ale aj nad celým filmom. Prílišné sústredenie na kvalitné spracovanie odsýpajúceho deja vytvorilo síce dokonale čistý antiseptický povrch s prekvapivou pointou, no na tomto vyblýskanci sa nepodarilo zachovať takmer ani smietku emočnej zainteresovanosti diváka. Čo je vo filme s rodinnou zápletkou trochu prieser. (16.01.2013)

Jestli v Americe vypadají čtrnáctileté holky takhle, pak chci být tělocvikářem osmaček v některém z jejich států. Ke škodě uhlazené práce pana velkotovárníka Scotta si z celého filmu budu pamatovat jen závěrečnou přehlídku v modrých plesových šatech, a moje neúnavné úvahy nad tím, jak může být číslo čtrnáct nádherné, když se za ním ve skutečnosti skrývá třiadvacítka... Švindlování tu tím pádem nehraje ani druhé housle, jeho role se dá přirovnat k úloze činelů v naší hymně. (17.03.2012)

Aj majster občas šlapne do... Ach, a tu je dôkaz, aj keď by sa samozrejme našlo niekoľko vhodnejších "kandidátov". Chápem, že Ridley Scott chcel už po tých rokoch natočiť niečo úplne odľahčené, ale treba uznať, že mu to naplno vyšlo až pri Dobrom ročníku. Podvodníci ale ani zďaleka nie sú tým, čím mohli byť. Na komédiu je totiž film takmer nevtipný a vďaka tomu je mnohokrát nudný. Často sa mi film javil ako mimoriadne zdĺhavý a teda vôbec neviem, ako by to dopadlo, keby Ridley neobsadil môjho obľúbenca Nicolasa Cagea. Najmä vďaka nemu a celkovo vďaka príjemnému sa stáva film znesiteľným a občas, ale skutočne len občas zaujímavým. Nedá sa povedať, že je to strata času, to určite nie, jednoducho je to film ideálny ne jedno pozretie. Mne bezprostredne po zhliadnutí z hlavy vyšumel a dnes si už len veľmi matne spomínam na ten, mnohými spomínaný, prekvapivý záver. Čo už... (25.05.2007)