Stranger Things - Season 4

Seriál Stranger Things se již během svého původního uvedení v roce 2016 stal zaslouženě globálním fenoménem. Bratři Matt a Ross Dufferovi vytvořili dílo, které skládá poctu 80. létům, inspirovali se u tvorby Stephena Kinga, H. P. Lovecrafta, Stevena Spielberga nebo Wese Cravena a především udělali skvělý krok v tom, že atmosféra seriálu dospívá stejně jako dospívají mladiství protagonisté seriálu. Jde o jeden ze zářných příkladů originální tvorby, který dokáže obhájit existenci Netflixu a jednu z těch malá záležitostí, kvůli které ještě většina nad Netflixem úplně nezlomila hůl. A rozhodně k tomu není důvod ani po 4. sérii, která v součtu patří dost možná mezi tu nejpovedenější sérii a především je příkladem toho, že i seriál může být velkolepou událostí. V jistém ohledu do jisté míry 4. série Stranger Things tak trochu přepisuje dějiny seriálové tvorby.   Do velké míry by se dalo u 4. série Stranger Things jet tak trochu přes kopírák a chválit na ní přesně to, co bylo naprosto fenomenální i u předchozích 3. sérii. Vynikajícím způsobem napsané postavy, které jsou ještě lepší díky skvělým hereckým výkonům. Fenomenální soundtrack dvojice Kyle Dixon/Michael Stein. Bravurní hororová atmosféra, skvělé tvůrčí uchopení, bravurní vizuál, skvěle scenáristické vedení napříč všemi 9 epizodami a především v jádru opět senzační pocta vůči osmdesátkám. Jenomže platí, že 4. série je o poznání dospělejší a temnější, je to poznat především i skrze výraznou inspiraci jedním kultovním snímkem z 80. let, se kterým je spojené i jedno bravurní cameo - Noční můra v Elm Street.   Už delší dobu bylo známo, že se ve 4. sérii objeví i herec Robert Englund, který je světu znám především jako první (a pro mnohé dodnes jediný pravý) představitel Freddyho Kruegera, slasherové ikony, která už v době svého vzniku vedle Michaela Myerse a Jasona Voorheese působila poměrně svěže. Úloha Roberta Englunda poté působí poměrně symbolicky, je totiž spojena s hlavním záporákem celé série, který opět dostává přezdívku skrze Dungeons and Dragons - Vecna. Vecna sice není vyloženě Freddy Krueger 2.0, už skrze samotný vizuál i schopnosti, kdy k utrpení svých cílů využívá jejich nejtemnější noční můry, je ovšem poznat, kde se bratři Dufferové inspirovali tentokrát. Vecna je tak ve finále prozatím nejlepší záporák, kterého tento seriál představil, fenomenální je překvapivě i skrze výkon Jamieho Campbella Bowera. Představitel mladého Grindelwalda v Harry Potterovi nebo Caiuse Volturiho z Twillight ságy měl vždy pověst spíše hezounka než talentovaného herce, tady z něj ovšem dokáže od počátku čišet respekt. Robert Englund (který ve své menší role dokáže zanechat dostatečný dojem) je už možná na zopakování si role Freddyho Kruegera opravdu příliš starý, dost možná ovšem v Bowerovi našel solidního kandidáta na nástupce. Symbolické obsazení Englunda by tak rázem mohlo mít za pár let ještě sympatičtější lesk.   4. série Stranger Things tvůrce vyšla na 270 milionů dolarů a v součtu je to na ní opravdu znát. 4. série tak rázem působí doposud nejvelkolepěji, kdy každá epizoda vyšla tvůrce zhruba na 30 milionů dolarů a odměnou je kreativní vizuál, bravurní vizuální efekty a skutečně vynikající výkony, které nejspíš pramení z bohatých honorářů. 4. série Stranger Things se přitom v podstatě skládá ze čtyř dějových linií, každá epizoda prvních 6 epizod má přitom kolem 75 minut, sedmá a osmá kolem 90 minut a osmá epizoda má dokonce 150 minut. 4. série je tak velkolepá i svém měřítku, díky tomu ovšem zbývá dostatek času pro všechny ty dějové linie a jejich schopného sesmolení do jednoho pevného příběhu. Dohromady tak 4. série trvá 782 minut (zhruba 13 hodin), přesto je snadné seriálu již od 1. epizody naprosto propadnout, opět s radostí sledovat další pátrání po záhadách a především interakce jednotlivých postav, které nadále patří mezi největší klady seriálu.   Do děje se přitom schopně daří zapojovat i nové postavy, snadno se dokáže vyvolat pocit, že Vecna může napáchat nezměrné škody a přitom všem se do děje daří zapojit i dobový kontext, kdy se v 80. letech začalo proslýchat, že hráči Dungeons and Dragons mají něco společného s okultizmem. Což pochopitelně pro několik postav též nevěstí nic dobrého. 4. série je temnější i brutálnější, skrze inspiraci Noční můrou z Elm Street dokáží vyvolat pocit, že by byl Wes Craven rozhodně pyšný. Obdivuhodné přitom zůstává to, že je sice počet postav tentokrát ještě vyšší, buduje se širší mytologie i více dějových linek naráz a přitom v tom všem skutečně funguje balanc.   4. série je nejvíc nabitá akcí, především je ovšem skutečně nejděsivější a vyvoláním napětí rychle donutí neotálet a pokračovat v příběhu tam, kde divák u minulé epizody skončil. Je to i proto, že 4. série Stranger Things skutečně dosahuje úrovně cinematického skvostu, který v rámci aktuálních seriálů má jen pramalou konkurenci. I dialogy rázem působí o poznání více prošpikovaně a pak jen stačí zvolnit a vzpamatovat se z toho, co vše se stihne v dvou a půl hodinovém finále. Spousta zásadních událostí, které ještě určitě sehrají roli v 5. sérii, nová odhalení, které lépe sešívají příběh všech 4. sérii Stranger Things jako celek i lehká hořkosladká pachuť z toho, že vývoj je nevyhnutelný, z dětí se stávají muži a ženy a 5. série nevyhnutelně spěje k tragickým událostem, které nejspíš diváka dokážou emocionálně roztát zhruba stejně jako finále 4. série. Minimálně dosavadní vyvrcholení příběhu Hoppera v podání Davida Harboura nerozbrečí jen totální bezcitné hovado.   Být 4. série Stranger Things tou poslední celého seriálu, seriál nemohl skončit lépe. Takhle ovšem jen 4. série nasadila laťku opravdu velmi, velmi, velmi vysoko a nyní jen stačí doufat, že bratři Dufferovi za 2 roky u 5. a poslední série neklesnou na mysli a bude to celé opět jen ten nejlepší možný vrchol.... (01.07.2022) (méně) (více)