Mother!
matka!
Mother!
Mother!
Mother!
Režie:
Darren AronofskyScénář:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHrají:
Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer, Domhnall Gleeson, Brian Gleeson, Jovan Adepo, Raphael Grosz-Harvey, Andreas Apergis (více)VOD (3)
Obsahy(3)
Nejhorší zvuk, který můžete uslyšet v ráji, je zaklepání na dveře. Jennifer Lawrence a Javier Bardem hrají v thrilleru matka! manželský pár, jehož idylické soužití v nádherném domě v lůně přírody naruší nezvaní hosté, kterých neustále přibývá. (CinemArt)
Recenze (861)
Darren Aronofsky je režisér, který mi svou tvorbou sedl málokdy, točí hodně kontrovérzní filmy pro své publikum, ale tímhle dílem mě absolutně rozsekal a dokázal, že má Koule. Film Matka je herecký koncert skvělých herců- Vynikající Jennifer Lawrence, která si sáhla až na dno svých hereckých schopností a předvádí oscarový výkon, to samé se dá říct o Javiéru Bardemovi a velmi potěší i účast Eda Herrise a Michelle Pfeiffer-O takovém cástingu si lec který Horor/Thriller může jen zdát. Námět je velmi zajímavý a dá se říct, že se jedná o velkou noční můru, kterou by nechtěl zažít hádám nikdo. Romantická Idylka spokojeného páru v nádherném velkém domě začnou narušovat nezvaní hosté, kterých začne přibývat a ke konci se z baráku doslova stane Bitevní Pole! Film má hodně dusnou a nepříjemnou atmosféru, po dlouhé době mi při sledování bylo opravdu úzko až nepříjemně, poslední půl hodinu film graduje tak, že mi hlava nebrala, co vše si Režisér troufá ukázat a místy byl až explicitně drzý vůči divákům, holky si definitivně budou zavírat oči a otrlí diváci si budou "chrochňat", Při závěrečném zvratu si spousta lidí v kině řeklo " What the Fuck!" Spousta lidí může naštvat, mně osobně něco tak originálního a podivně zajímavého hodně překvapilo. Drsný paranoidní, halucinogenní, inteligentní a atmosférický Thriller, jaký zde nebyl posledních pár let. Finále je takovéj WTF úlet, který si chci zopakovat okamžitě hned. Film definitivně bude dělit na dvě skupiny : Hodně spokojení a hodně naštvaní diváci, já patřím do té první. 85% ()
Já být tou ženskou, tak bych už v půlce filmu chlapa poslala do patřičných míst a odešla.. Ale to by byl film o ničem. Matka! se hodně insporovala filmem Rosemary má děťátko a tak nějak jsem věděla, jak to celé dopadne. Atmosféru to mělo, pořád jsem obdivovala vlasy a účesy, které měla Jennifer, ale jinak se mi na to nekoukalo s nadšením. Z jedné scény je mi do teď nevolno. Už film nechci nikdy vidět. ()
V silnějších chvílích nechybí intenzita Labutě nebo pod kůží napevno zalezlá nepříjemnost a sugestivnost Requiemu. Ať už ale chtěl Aronofsky říct cokoli, veškerá alegorie se ztrácí v neustálé smyčce. Neúspěšná snaha o uchránění vlastního soukromí je po chvíli tak iritující, že jsem s každou novou postavou jen kroutil hlavou s čím dál větším důrazem. Ten způsob, jakým se celá forma v poslední třetině zataví, je ale tak průhledný, zbytečný a (co je nejhorší) líně napsaný, že jsem už jen odškrtával povinná biblická zastavení a byl čím dál rozmrzelejší z toho, jak Jennifer Lawrence hraje naprosto prvotřídně a přitom ve své podstatě naprázdno. Děsí mě, že někdo, kdo dokázal o dekádu dříve rozvést jednoduchý řetězec myšlenek do životního díla jménem Fontána, teď vyplodí nápad, který očividně chce bujet do více rovin, ale on ho nechá plynout v jediné. Noe byl možná zklamání, ale matka! je hranice mezi šlápnutím vedle a ztrátou sama sebe. ()
Ja tomu nerozumim, co se to snazil Aronofsky rict? Asi fakt nema rad necekany navstevy. Film vlastne krome samotnyho zaveru neni moc horor, spis si clovek furt rika wtf, co to ma zase bejt a hlavne, co to ma za smysl. Lawrence se zmatene mota po baraku, misty tu jsou nejaky parapsychologicky naznaky, ale ve vysledku to neni nijak zvlast rozvedeny, do toho Bardem, kde clovek taky nevi, co si o nem myslet a celej dej tak vlastne jen vyplnujou navstevy neznamejch lidi a tu vice, tu mene vyostreny sceny s tim spojeny, typu nesedejde mi na stul. Z postupem casu to zacne bejt cim dal tim vetsi psycho a zaverecnej zvrat je sice fajn, ale zaroven predvidatelnej a popravde, taky krapet mimo, jako celej film. Ne ze by to bylo vylozene spatny, zajimavej napad, ale asi by to stacilo rozehrat na plose 80 minut. ()
// Aronofsky je hroznej debil, co? V něčem má ten kluk ale pravdu, a když tuhle pravdu zabalí do mírné dávky absurdity, cynismu a parodie, vypadne z toho pro jednou docela svěží film s hodně intenzivním dějem a strašnou kupou témat na zamyšlení se. Jasně, konec je celej on, takže opět drtivá doslovnost a selhání najít ten správný závěr, nicméně point taken. Jennifer Lawrence je mimochodem zralá na dalšího Oscara a Michelle Pfeiffer bych s chutí navlékl zpátky do kostýmu Catwoman... ale to jsem možná jenom já. 9/10 ()
Nějak čeho jsem se obával. Je mi jedno co tím chtěl mistr říct, čeho je to alegorie a jaká úvaha o umění, prostě film kde vyjevená J Law chodí 2/3 stopáže po baráku a chová se jak upjatá totál p*ča, já už tou dobou dávno znuděn. Viva nemainstream... Asi nejlíp ten dojem vystihuje hláška “pořád mluvíš jak chceš dítě, přitom mě ani nemrdáš.” ()
SPOILERY Čo to ako kurva bolo ? Alegória na kresťanského Boha, ktorý zlyhá znova zlyhá lepšie ? Z lásky svojho Satana postaví Gaiu a potom si tam pozve Adama, stvorí mu v noci Evu a tá na druhý deň zničí všetku Lásku a zmizne z Raja až keď Kain zabije Ábela? A Satan je akože matkou Ježiša Krista, ktorého telo a krv učeníci jedia ? A potom vypukne Armageddon a bum ideme znova ? Ak je to takéto lacné tak potom nech Darren ide liečiť svoj božský komplex pretože ak mu niečo išlo tak svetské tortúry jeho postáv, či už hľadanie Boha v matematike, závislosti alebo onanistická túžba individuality byť perfektný v očiach iných. Lenže práve to posledné v spojení s božským komplexom nám tu Aronofsky predviedol na režisérskej stoličke. A film by sa mal odohrávať pred,nie za kamerou. Jediné čo Matke môžem nechať je atmosféra a psychotická Libatiqueova kamera. Len to sa od neho čaká ako povinná jazda. A tak je to na vyššie hodnotenie setsakra málo. 5/10 ()
Aronofsky opět ukazuje svůj podmanivý/sugestivní styl filmařiny, který představil již v Pi. Scénář není kdovíjak oslnivý, a tak je třeba budovat atmosféru právě nevšedním užitím kamery a výraznými zvuky. Svým příběhem film příliš zaujmout nedokáže, koncept se neustále točí okolo konfrontace "normální" hlavní postavy a nenormálního dění, kolem ní. Je to místy vtahující, nenudí to, ale postrádá to větší hloubku, nebo údernější psycho... Do pseudointelektuálních žvástů ohledně symboliky toho, co zoufalost hlavní postavy představuje v kontextu dnešní společnosti a zda je třeba vykastrovat všechny bílé heterosexuální muže, se opravdu pouštět nebudu. :) 6/10 ()
Byl bych na Darrena pyšný, kdyby mu bylo 12 let a tohle byl za víkend spíchnutý úkol z literárního kroužku na téma "nacpi bibli do baráku". Klidně bych mu za to koupil i balík Bonpari. Ale jako seriózní alegorie mi to přijde až směšné svou banální mechaničností, kdy jsem po upřímném zaujetí v prvních minutách pochopil, že následovat bude prostě scéna za scénou toho nejjednoduššího a nejvíc doslovného převádění biblických motivů do nastaveného formátu. A to až k "explozivnímu finále", které bylo jasné cca od páté minuty. Vůbec ona doslovnost, která je jediným hmotným prvkem matky!, mě zcela minula. Fakt se nerozsypu při požívání těla páně, zvlášť když ho očekávám asi dvacet minut, protože najít nějaké nečekané východisko u Darrena nehrozí. Úplně nejvíc nesnáším právě to, když na začátku scény vím, jak skončí, jak bude vypadat a co jí bude následovat. matka! je stejně hloupá jako nabubřelá a já od ní dávám ruce pryč. Z filmu jsem si odnesl jen to, že bůh je retardovaný, protože zjevně opakuje stejné a velmi snadno řešitelné chyby znova a znova. Ze současných zábavných hříček narušujících archaickými motivy a postupy očekávání upřednostňuju rozhodně Zabití posvátného jelena, které s antikou pracuje živě a nápaditě - oproti tomuhle statickému šumu jde o poklad. ()
Když já ráda ty špatné filmy... // Aronofsky a jeho pojetí ženy je prostě ojedinělé, i když nešikovně, ale s typickým rukopisem. ()
V izolovanom dome uprotred prírody žije pár tvorený mladšou ženou a o poznanie starším mužom. Ich pokojný domov jedného dňa naruší nezvaný hosť, ktorého zo slušnosti prijmú. Počas nasledujúcich dní začína hostí pribúdať a ich zvyšujúci sa počet neveští nič dobré. - Vždy oceňujem, keď sa známy filmový tvorca pustí do hororu a trochu dostane tento žáner na verejnosť, ale mne horor Mother! štýlovo vôbec nesedel. Musím uznať, že hororové scény ma velmi bavili a ten brutálny chaos a depresívny stav hlavnej hrdinky vytvárali miestami výbornú atmosféru, ale prišlo mi to trochu nezvládnuté a tá viac ako hodinová expozícia bola podla mňa zbytočná, pretože nepomohla vybudovať napätie a obsahovo sa druhej polovici absolútne nedokáže vyrovnať. Nebudem v tom hladať žiadne hlboké významy, ale ak to dostane nejakú nomináciu na Oscara, ako sa na mnohých portáloch píše, budem velmi rád, že sa konečne tá banda tupcov prebudila a uvedomila si, ktorý žáner tu všetkému šéfuje. + herečka z House at the End of the Street + 2 herci z Warm Bodies + herec z Torment, Wolves a Pay the Ghost + herečka z iZombie + herečka z The Gracefield Incident ()
(1001) Takhle to dopadá, když lidem nehraje v domě/životě žádná hudba. Nesouhlasím s premisou, že to zaklepání přišlo na dveře ráje. V rozporu s tím, co jsem si o filmu a jeho autorovi přečetla v názorech mnoha jiných lidí, mi tady přijde Aronofsky nebývale pokorný. Nemyslím si, že by se pokoušel o něco megalomanského, spíš se prostě kouká z okna a v reakci ze sebe prudce a skoro bezmyšlenkovitě chrlí všechny úzkosti, strachy a obavy, které to v něm vytváří. Výsledek možná působí trochu naivně, ale já to řeknu: mně přijde opravdový. Bratry hráli bratři a svět na mnoha místech doslova hoří. Asi si budu muset ještě sednout a porovnat si matku! s Trierovými pokusy o příběh Zlatosrdéčky, protože zatím se mi zdá, že Trier (ačkoliv skoro nevěřím, že to říkám) na to jde víc žensky, zatímco Aronofsky ženskou perspektivu jenom předstírá. Díky tomu se nedivím, že režisér a herečka byli v době natáčení filmu milenci, ale teď už spolu nejsou. Nicméně plakát s Jennifer v zahradě bych si doma klidně pověsila. ()
Ze zjevných důvodů jsme se vyhnul už Noemu obloukem. A měl jsem to asi udělat i u Matky!…když mě tolik lákalo podívat se na nového Aronofského dílo! Ale pěkně popořadě. Zpočátku mě film velmi bavil. Ačkoliv s hlavní hrdinkou jsem bojoval. Na jednu stranu jsem jí rozuměl, na nezvané hosty, kteří pod různými záminkami nechtěli odejít, a jejich drzost spolu s absurditou chování se stupňovala, bych reagoval podobně. Jenže ta její neustálá, místy dost neopodstatněná úzkostlivost byla dost otravná. A když si k tomu člověk dodá fakt, že ona je introvertka, ještě k tomu hodně majetnická, a manžílek je silným extrovertem milující společnost…a pak je tu to „dvojí čtení“. Dobrovolně přiznávám, že se mi na film touto optikou dívat pranic nechtělo, ačkoliv mě k tomu Darren (do)nutil. Znepokojivá atmosféra byla místy dost fajn, Javier sedící, soustředěně hledící byl výborný, ale čím dál větší „fantasmagorie“ na plátně mě stále víc ubíjela. A konec vyloženě minul. A tak mi zbyly jen dosti rozporuplné dojmy, proto hodnotím pouze průměrem. ()
Jsou lidé už od Adama a Evy nesnesitelní parchanti? Vymkl se sebestřednému Stvořiteli další pokus z rukou? Máme obdivovat trpělivost Matky, že se tak dlouho drží a doposud nevybouchla? Bude za koncem světa stát Adamovo zippo? Alegorické cvičení, co se utápí v repetitivnosti a přitom míchá jablka poznání s hruškami banality a vykřičníkové samoúčelnosti. Po mořeplavci, co vzal na palubu i tchoře a tomhle opusu o údělu ženského rodu žádám o završení biblické trilogie dílem o Davidovi, který se svým důvtipem kdysi postavil filištínským, aby časem zjistil, že se mu líbí být Goliášem.. Co se týká těch jinotajů, já nevím.. Možná jsme si měli jen uvědomit, že Bůh je ten, kdo momentálně klátí Jennifer Lawrence.. ()
Už som bol presvedčený, že za tento rok neuvidím ani jeden prvotriedny film, ktorý budem môcť s čistým svedomím ohodnotiť plným počtom, ale Mother! to dokázal. A to som sa už dosť bál, že môj obľúbený režisér Darren Aronofsky po niekoľkoročnej prestávke, pričom jeho posledný Noe bola len komerčná a podľa mňa bezvýznamná záležitosť nebude mať čím prekvapiť, ale našťastie sa vracia v plnej sile. Moc som si o tomto filme nezisťoval, vedel som len, že to bude zase originálna záležitosť, ktorá divákov rozdeľuje na dva tábory, ako vždy, keď vznikne nejaký originálny inteligentný film, pri ktorom treba aj premýšľať a všímať si detailov a tak som bol spočiatku aj celkom prekvapený, že to pôsobí tak normálne, ale pritom rozhodne nie zle. Jednoducho len je čím ďalej viac narúšaná komfortná zóna jednej mladej ženy kvôli vplyvu cudzích ľudí, ale vlastne trochu aj nechápavého manžela a tak je z toho taká zaujímavá psychologická dráma, s čím Aronofsky nikdy nemal problém. Ale postupne to začne slušne gradovať, až to vygraduje do nečakaných extrémov, pričom celú druhú polovicu som už pozeral len plný nadšenia a s očakávaním, čo ešte príde, pričom to skutočne bolo len čím ďalej zaujímavejšie a lepšie a tak na konci mi bolo jasné, že som opäť po veľmi dlhej dobe videl zase niečo výnimočné. Niekomu to síce môže prísť absurdné, ale predsa len je to alegória, takže tu sa to dá chápať a funguje to bezchybne. Ani s obsadením tu nemám žiadny problém, Jennifer Lawrence ma baví v komerčných, ale aj tých rozumnejších filmoch, takže tu nemá problém byť v centre diania, ale ani jej okolie nezaostáva a Javier Bardem, Ed Harris, ale aj Michelle Pfeiffer si to svoje splnia. Takže Darren Aronofsky to opäť dokázal, zbytočný Noe je odpustený a opäť natočil niečo medzi Fontánou a Čiernou labuťou, pričom aj kvalitou je u mňa presne medzi nimi, takže je to pre mňa jeho druhý najlepší film. A rozhodne film roku, ktorý si pozriem ešte veľakrát. 88% ()
Tak tenhle film byl vyloženě divný. Do teď nevím co se dooravdy odehrálo a co naopak nikoliv. Poslední půlhodinka nabrala úplně jiné tempo než si držel zbytek filmu a k pochopení konce a zápletky je zapotřebí dobré představitosti. Dal bych lepší hodnocení, ale možná jsem při sledování vypil příliš vína a celé to příliš nepochopil. ()
Mix bad tripu, dojezdu a panic attacku. ()
Bullshit. Ale ano, lze to vyjádřit i jemně a lakonicky říci, že jest to obyčejná zbytečnost. Zač tedy ten jeden bodík? Za malý film ve filmu s Michelle. V téhle poloze drzé milfky (údajně biblické Evy) jsme ji neviděli už dlouho, to samo o sobě byl malý koncert navzdory všemu a všem spoluhráčům. ()
Nejnovější dílo kdysi tak oceňovaného Darrena Aronofskyho opět rozděluje přihlížející ve dví. Asi se bez spoilerů úplně nedá polemizovat nad tím, co přesně jaký divák ještě snese a co ne, ale je fakt, že po první semtam obyčejné, semtam malinko podivné úvodní hodince se matka! zvrhne do zcela nové, navenek nijak s první půlkou nesouvisející, kapitoly, která vehementně útočí na všechny smysly v těle a zkrátka nikoho nemůže nechat úplně v klidu. Aronofsky skutečně tne do živého jako nikdy dřív a na mě to fungovalo. Nebudu říkat co, ale v druhé půlce jsem byl takřka pernamentně v katarzi, i když se i tam našly podivné táhlé sekvence, které nepatrně připravovaly na věci budoucí. A že je to teda řádně natočené psycho, ve kterém postavy jednají naprosto bez rozmyslu a je jen na JLaw, jak se s početnými nástrahami v jednom zdánlivě malebném domku vypořádá. Rozhodně nic pro slabší povahy, ačkoliv bych se nebál zdůraznit, že se onen slovutný režisér vyvaroval až přespříliš explicitních záběrů, které nesmí chybět v žádném choromyslném a destruktivním bijáku, které si vyhledávají jen "fajnšmekři." Myslím takové ty filmy typu Night of the virgin, Ich seh, Ich seh nebo Lidská stonožka. Tohle je pořád mainstream, který nepřipravené diváky jistojistě znechutí a i nadále se o něm bude mluvit hodně a je to tak celé akorát. Nebýt až příliš natahované první půlky (ačkoliv plně chápu význam, proč to tak je), tak jdu do pětikvaltu. Takhle 8/10. ()
Související novinky
Darren Aronofsky našel svůj další projekt
Režisér Darren Aronofsky (Requiem za sen, Fontána) prostřednictvím své produkční společnosti Protozoa Pictures spojí síly se studiem A24 při natáčení dramatu pod názvem The Whale. Snímek bude… (více)
Zemřel hudební skladatel Jóhann Jóhannsson
Pokud vás fascinovala hudba u Zmizení, Sicaria a Příchozích, začínáte číst velmi smutnou zprávu. V pouhých 48 letech nás totiž opustil její autor Jóhann Jóhannsson, jeden z nejvýraznějších hudebních… (více)
TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů
Hrstka nejoblíbenějších uživatelů ČSFD.cz tradičně vybrala osobní trojku nej filmů, uvedených do české a slovenské distribuce nebo na filmových festivalech v roce 2017. A někteří dali hlasy taky svým… (více)
Co je pro některé těžká a nepředstavitelná fantasmagorie, je pro mne denním chlebem ve světě vezdejším. Je zcestné chápat matku! jako příběh nezdravého vztahu muže a ženy, je to mnohem obecnější metaforické předvedení vztahu bílé a černé, přejícné, pečující nezištnosti a zneužívajícího sobectví - z žité perspektivy bytosti světla, jejímž jediným úsilím je vše kolem sebe rozsvítit, rozežít, propojit vnímavě jednotlivosti do tepající, organické sítě a ze sebe se rozvíjející, rozezpívávající harmonie... z perspektivy bytostně laskavé, vědomé ryzí vůle a připravenosti k započetí, rozvinutí a završení pravého díla (postavit z popela znovu dům, zahojit rozklíženou židli, vystrojit hostinu, počít a něžně a dobře vychovat dítě, založit zahradu, laskavě vládnout zemi, být moudrou královnou své říše, vnímavá k jejímu rytmu, tvořit smysl z prostředků kolem sebe, naklonit si a získat důvěru hrubých, zaslepených, nerozumných sil, aby to jemné pletivo poslušně ochraňovaly, aby se naučily rozumět...) - nelze nemyslet na Tolkienovu vládkyni Galadriel a její osud, ostatně soudím, že ji měla hlavní představitelka připomínat i zjevem, ty popelavé vlasy, proměnlivé bohaté účesy, šaty, vzdálená něha v očích a nevýslovnost vědomí, že kdysi v dávné říši bylo možné prožívat blaženost - jež se ve zdejším světě setkává s lichostí, ješitností, sobectvím, přetvařujícím se a blahosklonným, na oko chápavým a nápomocným, ale nakonec vzdor všem jejím nadějím a snahám na zušlechtění kazisvětským, zmarňujícím a hubícím. Jedinou touhou bílé je vysvléct vše ze špíny, zlákat ke kráse, obrodit a naplnit láskou, pozorností a péčí, světlem - a příkladnou spoluúčastí s další milující bytostí pozorně vytvářet zázrak, oslavit život v jeho plné nádheře. Vdechnout duši a vydechovat pokoj a růst. I jediná nedbalá saze, první šmouha ohlašuje zkázu, tušení, že lhostejná nevnímavost a nenapojenost druhých vše rozežere a zničí, rozehraje neskonalou, propastnou bolest hrůzy a zmaru, neuchránění, znásilnění a zabití... Aronofski svou metaforu vygradoval neúnosně, ale jedině tak mohl dokázat něco, co jsem v životě nečekala a nedoufala, že bych na plátně mohla uvidět, prožít, tak dokonale odzrcadlenou vlastní zkušenost, již jsem považovala za druhým nepřenosnou, nevyjádřitelnou, nevýslovnou a nesdílitelnou, sama jediná se svým steskem po spolupodílu na pravosti, tolikrát mnou započaté a vylákávané spolupráci a tolikrát mi zmarňované a zmírající pod rukama, obnažené mezi všemi napospas: tu nepopsatelnou, nejzazší bolest, když se mateřská bytost (v nejobecnějším smyslu ochranitelky započatého díla svého života) celou svou duší snaží ochránit vše kolem sebe, ten dýchající, odvážně a křehce kvetoucí celek, a předejít, zabránit znásilnění a utýrání rajského díla, jež vytváří jako jedinečný dar světu už tím, že v ní nic nedovolí ničemu ublížit a ukřivdit, nic zanedbat, protože srdcem a celým nitrem vidí a cítí, jak by se cokoli, nač jí padne zrak, mohlo a mělo uzdravit, výsostně rozvinout a obdarovat sebou svět, aby dostálo zázraku a smyslu života.... A když se vší mocí a veškerou svou silou a tvořivým talentem snaží uchlácholit a obměkčit všechny zlé síly a vlivy, jež hrozí to s láskou k životu vyvolávané, to dobré a výsostné, svou necitlivostí a nepravostí poničit a zničit, místo aby je přijali, milovali a rozvíjeli, jak náleží... to zoufalství, když mateřská bytost prosí o smilování rozpoutané hrubé a nevlídné síly, jež nejsou s to rozlišit jemnost a pravost, jež převlečené samy před sebou, farizejské, aby si nemusely přiznat ošklivost a slabost svého jednání, vnucují ve jménu dobra a lásky ubližování a nenávratné ničení jakožto pomoc a lásku k bližnímu... Tu hrůzu ze samoty uprostřed všech těch drásavých útoků, z toho, jak se v každém zdánlivě nápomocném člověku nakonec znovu odhalí smrtící přetvářka a vědomí, že je na všechno sama a že to tak nemá být, že tak se to nemůže podařit - a niterný bezbřehý stesk po té kráse, kdyby to mohlo být správně... Tu hrůzu, když rozežité dílo znovu umírá a mateřská bytost to musí přijmout a prožít s láskou k těm, kdož si nejsou - nechtějí, nemohou - být vědomi, co činí, protože nemůže a neumí nic jiného než milovat - i všechny ty, kdo se stavěli být milujícími, a nebyli, zaslepení, ubližující, ješitní, kteří jí skrze nenaplnění a zmar díla znovu pomohli jedině ještě zřetelněji nahlédnout a prožít, jak hluboká a pravá její láska a síla je a jak žádná bolest na té úporné vůli k životu a ryzosti tvoření díla nic nezmění. Znovu a znovu se bude osvědčovat v dalších nenaplněních, třeba i navěky, pokud bude neměnně trvat ničivé, zaslepené sobectví, neboť bílá nemůže jinak než chlebem, nikdy kamenem. ********************************************************************************************************************************* Existence tohohle filmu pro mě znamená strašlivě moc - protože teď už bezpečně vím, že někdo další přesně zná, co denně prožívám, s jakým steskem a bolestí tady pečuji, vnímavě tvořím, zvědomuji zázrak, jenž přestavuje potenciál našeho života, jak denně obrozuji a rozvíjím propůjčené rezidence, vracím smysl věcem a pomáhám vyrůstat bytostem zvířat a rostlin, v nevidění, v oslyšení, v denně polykaném smutku z toho, jak mou práci drolí pod rukama hrubost a přetvářka panující ve zdejším světě, jak dílo, jež prací a intuicí vyzpívávám do světla dne a na něž denně navazuji, vidím též denně zraňované skomírat, ve zmarňovaném příslibu toužené a stýskané nádhery vnímavé harmonie. ****************************************************************************************************************************** A asi nejhorší byl ten pocit, když se v sále rozsvítilo, diváci si začali sdělovat názory a já se v šoku a slzách nemohla zbavit dojmu, že jsem se ocitla lapená ve smyčce děje na plátně. Kontinuum hrůzy hrubosti. Čím víc krásy vnímáš, tím bude hůř.*~ () (méně) (více)