Mother!
matka!
Mother!
Mother!
Mother!
Režie:
Darren AronofskyScénář:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHrají:
Jennifer Lawrence, Javier Bardem, Ed Harris, Michelle Pfeiffer, Domhnall Gleeson, Brian Gleeson, Jovan Adepo, Raphael Grosz-Harvey, Andreas Apergis (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Nejhorší zvuk, který můžete uslyšet v ráji, je zaklepání na dveře. Jennifer Lawrence a Javier Bardem hrají v thrilleru matka! manželský pár, jehož idylické soužití v nádherném domě v lůně přírody naruší nezvaní hosté, kterých neustále přibývá. (Cinemart)
Recenze (861)
Obdivuhodný tvorcovský zámer vysloviť silnú myšlienku, prevedený príliš abstraktným spôsobom. Ale prečo nie? Sústredenosť na pocity hlavnej postavy v prvej polovici filmu je natoľko formálne precízna a psychologicky vťahujúca, ako ju dokáže máloktorý žijúci režisér. Aronofsky to vie a preto má odvahu v druhej polovici až tak uletieť. Ako maliar, ktorý spontánne potiahne štetcom, a jeho na prvý pohľad rušivá lajna sa nakoniec stane unikátnou hodnotou diela ako celku. Akceptujem, uznávam a finálnym dojmom z filmu sa slastne opájam. ()
Sláva, nazdar! Právě jsem se vrátil z výletu. Do chlebníku jsem si přibalil spousty inspirativních rostlinných stimulantů, pár plechovek organických rozpouštědel, lepidlo na kola a několik střešních tašek z perníkové chaloupky. Někde zhruba ve čtvrtině cesty na Zen jsem utrpěl prudké náboženské prozření, doprovázené křečovitým záchvatem existenciální filozofie pro samouky s akutní psychotropní dysbalancí. Výsledkem tohoto vytržení je 1666 stran krutě sofistikovaného textu, který kdybyste si přečetli celý, proniknete do podstaty subatomární kompozice Boha a do konce života vás nepřestanou svrbět genitálie! Přináším vám proto raději jen krátký úryvek z kapitoly 42, pracovně nazvané „šroubek!“. : „Je to jednoznačně kognitivní defenestrace a bez grafitové elektrody více nezmůžu.“ pronesl s vážnou tváří ambulantní psychiatr, přičemž si krajní pravicí unaveně promnul želatinu. V ten okamžik, jako by úpěnlivě zatoužil záměrně prolomit vysokofrekvenční ticho, v dáli třikrát zakukal pelikán. „Ne, to prostě nemůže být nedostatkem Valia,“ zaječela hystericky do třetího kuku menstruační skvrna, „karmické kladivo přece nikdy neudeří do stejného prstu dvakrát!!!“ „Udeří, neudeří,“ poškrábal se rozpačitě mezi tykadly výstavní exemplář nasyceného uhlovodíku, „vždycky bylo jen otázkou času, než vyjede zdivočelý vlak z karpálního tunelu a pohledem zafixuje geotermální aktivitu.“ Mezitím dav v pozadí dokončoval již druhou mexickou vlnu a dojnice měsíce se unaveně posadila na rozvrzaný katetr. “Jsem těhotná! Análně!“ špitla nesměle a se zasněným výrazem se zahleděla rozbitým oknem na první paprsky právě vycházejícího Sborníku pomatených metafor. „To nic, má drahá,“ pousmál se osudově básník a bezděčně ji pohladil po umaštěné hlavě motoru, „když budeš hezky urputně tlačit, nakonec to neposkvrněně nastartujeme.“ „Ehm, ehm,“ zdvořile si odkašlala do probíhající konzervace lehká mozková dysfunkce, „velice nerada ruším, ale považuji za nezbytné vás upozornit, že Metanfetamin před chvíli posral vanu v prvním patře a jsem si více než jistá, že moc dobře víte, co tento jinotaj z filozoficko – psychiatrického hlediska znamená, není-liž pravda?“ „Cože???!!!“ zaznělo sborově. Ambulantní psychiatr udiveně pustil penis z ruky, básník si zklamaně zapnul poklopec, menstruační skvrna se strachy ještě více vpila do neohoblovaného prkna a dojnice nervózně nakrčila krepový papír. V nenadálé situaci zachoval chladnou zmrzlinu pouze uhlovodík, pohrdavě mávnul směrem k dysfunkci kovalentní vazbou a s alkanovým klidem suše procedil mezi hydrogenii: „Nechci být příliš transcendentní, ale myslím, že právě akorát tak nastal čas sežrat Ježíše. Je to rozhodně lepší, než mít žlučníkový kámen z broušeného křišťálu a v suterénu Mogadišo.“ … Taxi Darren vytetoval další Fontánu, zaplýtval skvělými herci a Lorenckou se stále strnule zpruzeným xichtem, které do úplného položení se do role už chyběl jen luk a šípy. Místy solidní dramatizace, inovativní kamerové vyfikundace a působivé kompozice však opět vyústily do hajzlu na hromadu narkomanských zvratků a žluklých religiózně houbičkových metaspor, přičemž zbyla jen peklotyčná psychodeliktická „sračka!“. () (méně) (více)
Když chceš natočit radikální variaci Felliniho a vyleze ti z toho afektovaná a vyfetlá Žena ve vodě, pardon, v baráku. To přehrocení strnulosti vztahu dvou lidí v celospolečenskou hororovou apokalypsu je místy až parodie. Vyhoněnina biblických rozměrů. ()
Takhle to dopadá, když sebestředný tvůrce podlehne představám o své vyjímečnosti. ()
Uf! Psycho, atmosféra ke krájení, ale dál? Nepochopila jsem, oč tvůrcům šlo a narozdíl od jiných filmů nemám pocit, že druhé shlédnutí by tomu pomohlo (kdybych na něj měla nervy). Ani vysvětlení celé alegorie, které jsem si po shlédnutí dohledala, nezměnilo můj pocit, že jde o naprosto šílené dílo dohnané do extrému. Chápu díky tomu lépe tvůrčí záměr, ale nedělá to z Matky pro mě lepší film. Kdyby to byl "jen" horor, asi by z toho u mě vyšlo celé dílo o kousek lépe. Jedna hvězda za tu atmosféru, napětí a naprosté vcítění se do hlavní hrdinky, druhá za herecké výkony. A ještě jedna věc se nedá dílu upřít - ať už jste jste nadšeni nebo znechuceni, jen tak na tenhle snímek nezapomenete... ()
Proklatě černá komedie mravů, která se zvrhne v surreálný apokalyptický horor. Aronofského film zprvu jen v náznacích, posléze stále explicitněji dává najevo, že nesledujeme realistický příběh. Hypotéza, že půjde o variaci na Hnus (1965) nebo Rosemary má děťátko (1968), čili o domácí horor o paranoidní hrdince, je udržitelná zhruba první hodinu. Poté film morální, logické i jakékoliv jiné normy platné v našem aktuálním světě definitivně opouští. Jednání postav již nelze vysvětlit podle žádného psychologického parametru, mezi událostmi neexistují racionálně zdůvodnitelné vztahy, zákony fyziky přestávají platit. Z podtextu se stává hlavní text a jiná než alegorická interpretace na rozdíl od výše zmíněných filmů Romana Polanského, u nichž jsme až do konce drženi v nejistotě, zda nesledujeme jen zosobněné fragmenty hrdinčiny narušené mysli, není možná. Při snaze o čtení více ukotvené v realitě by se struktura filmu zhroutila.Matka! ovšem své vyprávění nezakládá na neurčitosti a nezodpovězených otázkách. Diváky se nesnaží podněcovat k domýšlení toho, co zůstalo nevyřčeno. Aronofsky nám naopak, jak má ve zvyku, své „velké“ myšlenky bez uzardění vmete do tváře. Sledování filmu není nekomfortní, protože bychom tápali, jaké sdělení nese, ale protože víme (a vidíme) víc, než chceme. Někdy je potřeba atakovat všechny smysly. Díky našemu fyzickému přimknutí k hlavní hrdince (kamera prakticky neopouští její hledisko) s ní soucítíme, prožíváme její fyzické utrpení a chápeme jak její rostoucí frustraci, tak závěrečný akt vzdoru. S podobně agresivním vizuálním stylem, pro který bývá řazen mezi největší pozéry současné americké kinematografie, pracuje Aronofsky ve většině svých filmů, ale v matce! pro jeho uplatnění našel zřejmě poprvé adekvátní materiál. Volbu „příběhu všech příběhů“ jako podkladu pro vyprávění můžeme vnímat jako projev nedostatku soudnosti, ale též coby zdvižený prostředníček směrem ke kritikům, kteří Aronofskému dříve vyčítali snahu vlastní mnohým midcultovým umělcům – pojednat v banální zkratce o problémech celého univerza. Matka! se vrací rovnou k počátku života na zemi a zároveň svou banalitu dává ostentativně na odiv. Nehraje si na vznešené umění, nad nímž bychom měli dlouze kontemplovat. Jde o nepokrytou snahu jakýmikoliv dostupnými vyjadřovacími prostředky, trochu v duchu "divadla krutosti", upozornit na krizi, ve které se lidstvo vinou nespravedlivých společenských poměrů i vlastního sobectví, nezájmu, pokrytectví, přezíravosti a samolibosti octlo. Je to zoufalý, ale ve své bezelstnosti zároveň neobyčejně autentický výkřik, ne vlídná prosba. Možná vás pohorší, možná se mu vysmějete, možná vám z něj bude špatně, ale pokud vás nenechá lhostejnými, splnil svůj účel. 90% Zajímavé komentáře: Arbiter, ScarPoul, JitkaCardova, salalala Triple H, Avathar, hlošík, Cyberboy ()
Protahovaná alegorie, která je často zbytečně doslovná, o chvíli později zas kulhá na obě nohy. Na Aronofskyho slabé, ale pro mě žádný průser. 50%. ()
Výtečně rozjetý absurdní thriller, který funguje zároveň jako portrét nezdravého vztahu dvou osob, ale i třeba jako podobenství vztahu lidstva a matky / planety Země, se v druhé polovině utopí v doslovně vyřvaných biblických alegoriích, aby to pochopil i úplný retard. Čímž bohužel dost zásadně upadla myšlenková podnětnost snímku. Jasně, bůh je samolibej šmejd, Písmo je dezinterpetovávaný blábol, životodárná matka Země chudák a lidi jsou idioti ... ale co dál? V detailech i v závěru působivé, ale dojem chytrého snímku, který má co říct, vyprchal. Nicméně záměr chvályhodný, to jo. 7/10 ()
První půlka, když si tam Ed Harris přitáhl svou family se mě hodně líbila, mohlo to směřovat kamkoli a já byl opravdu v silném očekávání, navíc na Jennifer se mě fakt krásně kouká, Javier umí hrát a Michelle kdykoli, kdekoli, jakoli, jenže co následovalo ve druhé části mě přišla jako dokonalá ukázka velkolepého ega stvořitele tohoto filmu, jen jsem trpěl a čekal a na konec. Dám dvě za tu první část, protože tam se mě filmové řemeslo docela lesklo. ()
WTF?! :) ()
Abstraktní jako Fontána, ale zpracované daleko více minimalisticky. Hudba tu v podstatě vytváří "jen" napětí, které je, nutno dodat, hodně stísněné a řádně nechutné. Na druhou stranu tu, pro svojí abstraktnost a excentrický vzhled, vůbec nepochopíte jedinou postavu. Co naplat, že tu všichni hrají jak z partesu, když vlastně vůbec nevíte, jaký smysl jejich emoce na plátně mají. První půlka je hodně nelogická a druhá je zase dost brutální. Pokud si odmyslíte skutečnost, že jedinou živou bytostí je v tomto filmu opravdu Javier Bardem, tak v tu ránu film získá úplně jiný rozměr. Jenže Darren divákovi nic nedaruje a tak po shlédnutí filmu odcházíte spíš s pocity, že tenhle film je jedna velká šílenost, která nemá logiku, což potvrdí i závěrečné nechutné scény, které se mnou vůbec nic nedělaly. ()
║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $17,800,004║Tržby Celosvetovo $44,516,999 ▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Depkové zrodenie od Aronofského, brrrr. Ten sa teda vie do toho riadne oprieť. /40%/ ()
Jsou prý režiséři, u nichž se vyplatí sledovat i jejich nepovedené filmy. V tom má Aronofsky kliku, protože jeho poslední povedený film byl Wrestler. Matka! (jak to tak říct a neurazit) je třeskutě banální storka, kterou vměstnáte do pár učebnicových klišé. Darren jí dokázal oplácat baculatými a nabubřelými vaginálně-biblickými symboly, čímž dodal všem těm béčkovým replikám zdání bezmála kosmické platnosti. A protože první polovina je neškodná a vůbec nikam nevede - navíc stále opakuje jednu a tu samou figuru - připravil si na závěr delirický průlet dějinami násilí a kurzem religiozity pro začátečníky. Tenhle režisér se zjevně cítí jako virtuózní Poeta, ale ve skutečnosti je to jenom upatlaný štukatér a údržbář. A jeho rajský altán se mu rozkládá pod rukama. Jennifer Lawrence tentokrát neirituje. Je naprosto odevzdaná do rukou loutkáře, který sám moc netuší, proč se mu všechny ty nitky pletou a kam vlastně vedou. Óda na úděl ženy, matky, rodičky? Kdepak, taková malá Fontána pre samohanu. Weh. ()
Vnímám rozpolcenost publika, ale jako jeden z mála filmů poslední doby se ve mě matka! dokázala usadit, růst a (s)tvořit myšlenky. Ať už náboženskou symbolikou, eko vnímáním nebo vůbec zhmotněním ženské empatie a lásky, která naráží na svět mužů. Během sledování mi šli na mysl filmy jako Repulsion, Rosemary má děťátko a další, které se fragmenty matce! podobají, ale každý z nich sleduje odlišný směr (i když prvně jmenovaný svým způsobem není daleko). Darren si jde za svým a dělá si věci po svém, a i přes mou lásku k Fontáne (nesrovnatelné s matkou! - stylisticky i příběhově) věřím, že jeho magnum opus teprve přijde. ()
Extrémní nálož. ()
Řada lidí bude naštvaná, zhnusená a těžce iritovaná, ale za mě pecka. Aronofskyho matka! ukazuje svět z pohledu slušných dívek, s nimiž je zametáno na každém kroku, a kdyby se náhodou začaly bránit, měla by je společnost za necitlivé a sobecké pipiny. V rámci filmu je to samozřejmě celé přehrocené a Aronofsky ve finále otočí volume někam na 300%. Všechno, co se tu děje, je ale dokonale výstižné a rozhodně to patří na velké plátno. Pointa je v tom, že se matka! doslovně netýká každého – existují miliony vztahů, které prostě fungují úplně jinak. Jako niterný náhled do jedné dynamiky, jejíž existenci se svět pokouší ignorovat, je to ale fascinující a brilantně nepříjemný zážitek, jemuž bych zatraceně přál vyšší tržby a tudíž i hlasitější mediální debatu. ()
Je to divný a naprosto chápu zděšení spousty diváků. Aronofsky servíruje další ze svých velkolepých děl, které se snaží uchopit širokou paletu témat v líbivém kabátku. Na mě to ale fungovalo. Archetypální postavy rodičů, specifika mužsko-ženského pohledu na svět, politické náznaky… je tam prostě tak moc všechno, až je dost obtížné si z toho vyzobat něco pro sebe. Což ostatně i sám Aronofsky zhruba ve dvou třetinách tematizuje. Chvílemi si nelze nevzpomenout na Fontánu, tentokrát však v mnohem sevřenějším pojetí, kdy většinu času sledujeme skrz vyděšenou Jennifer Lawrence okolní dění. To je zprvu hodně poklidné, přesto se daří budovat atmosféru, že něco je ve vzduchu. Závěrečná půlhodina je naopak neuvěřitelně nakopnutá a přepálená a jistě spoustě lidí nesedne. Já mám ale Aronofskyho styl i vzletnou poetiku rád, takže jsem se na téhle vlně těžko uchopitelného podivna svezl moc rád. ()
Zběsilá druhá půka bere dech. Prostředí se plynule střídá ze seskupení fanoušků, přes divokou party, po válku a pak nějaký postapo. A všechno je to furt v tom baráku a chudák Jennifer Lawrence totálně nestíhá. Význam toho všeho je mi celkem ukradený a když tam voják řve "Medic" a pak dostane headshot, tak už jsem se jen smál a rezignoval na snahu vystvětlit dění. Aronofskyho řemeslná sebejistota je ale neoddiskutovatelná a Jennifer Lawrence to zahrála také dobře. ()
“BÁSNÍK ŘÍKÁ, ŽE TENTO DŮM PATŘÍ VŠEM“... /// Začíná to jako horor, pokračuje to jako horor a končí to jako horor. Straší podivný postavy, straší i dům – nebo jen Jennifer straší ve věži? O záměrech lidí (a baráku taky) víme hovno, takže je to dlouho fakt solidní psycho. Psycho způsobuje i kamera. A to chování… prostě psycho horor, kterej mě nenechává klidným, i když zároveň vím, že je to strašná píčovina! Tohle prostě normální člověk s normálním počtem koleček nevymyslí. Hezký jsou Aronofskyho výjevy, ty ale obdivuju vždycky. Jenže… pak to začíná bejt ještě větší píčovina, než jsem myslel (a než to celý vypadalo). Místo nervů a depresí se začínám smát. Možná je to smích šílence, nevím, nejsem si už jistej ničím. Možná, že zrovna tohle Darren očekával. Možná, že jsem vlastně nic nepochopil, protože jsem před projekcí vynechal rozbor Bible. Ale možná jen Darren prostě moc dlouho poslouchal Mimikry. Druhá hvězda je za herce. Hrát v takovýhle magořině a ještě vypadat, jako že to celý chápou… Tenhle film posunul hranici filmovýho šílenství na neúnosnou diváckou hranici. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stará skuhrá, že byl porod těžkej. 2.) Adam a Eva. Kain a Abel. Ježíš. Aronofsky. 3.) Noe byl na mě trapně srozumitelnej. 4.) Nevím, jak ze starý dostat lásku. 5.) Thx za titule „Sarinka.luc a UniCorn“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Související novinky
Darren Aronofsky našel svůj další projekt
Režisér Darren Aronofsky (Requiem za sen, Fontána) prostřednictvím své produkční společnosti Protozoa Pictures spojí síly se studiem A24 při natáčení dramatu pod názvem The Whale. Snímek bude… (více)
Zemřel hudební skladatel Jóhann Jóhannsson
Pokud vás fascinovala hudba u Zmizení, Sicaria a Příchozích, začínáte číst velmi smutnou zprávu. V pouhých 48 letech nás totiž opustil její autor Jóhann Jóhannsson, jeden z nejvýraznějších hudebních… (více)
TOP 2017 dle nejoblíbenějších uživatelů
Hrstka nejoblíbenějších uživatelů ČSFD.cz tradičně vybrala osobní trojku nej filmů, uvedených do české a slovenské distribuce nebo na filmových festivalech v roce 2017. A někteří dali hlasy taky svým… (více)
Co je pro některé těžká a nepředstavitelná fantasmagorie, je pro mne denním chlebem ve světě vezdejším. Je zcestné chápat matku! jako příběh nezdravého vztahu muže a ženy, je to mnohem obecnější metaforické předvedení vztahu bílé a černé, přejícné, pečující nezištnosti a zneužívajícího sobectví - z žité perspektivy bytosti světla, jejímž jediným úsilím je vše kolem sebe rozsvítit, rozežít, propojit vnímavě jednotlivosti do tepající, organické sítě a ze sebe se rozvíjející, rozezpívávající harmonie... z perspektivy bytostně laskavé, vědomé ryzí vůle a připravenosti k započetí, rozvinutí a završení pravého díla (postavit z popela znovu dům, zahojit rozklíženou židli, vystrojit hostinu, počít a něžně a dobře vychovat dítě, založit zahradu, laskavě vládnout zemi, být moudrou královnou své říše, vnímavá k jejímu rytmu, tvořit smysl z prostředků kolem sebe, naklonit si a získat důvěru hrubých, zaslepených, nerozumných sil, aby to jemné pletivo poslušně ochraňovaly, aby se naučily rozumět...) - nelze nemyslet na Tolkienovu vládkyni Galadriel a její osud, ostatně soudím, že ji měla hlavní představitelka připomínat i zjevem, ty popelavé vlasy, proměnlivé bohaté účesy, šaty, vzdálená něha v očích a nevýslovnost vědomí, že kdysi v dávné říši bylo možné prožívat blaženost - jež se ve zdejším světě setkává s lichostí, ješitností, sobectvím, přetvařujícím se a blahosklonným, na oko chápavým a nápomocným, ale nakonec vzdor všem jejím nadějím a snahám na zušlechtění kazisvětským, zmarňujícím a hubícím. Jedinou touhou bílé je vysvléct vše ze špíny, zlákat ke kráse, obrodit a naplnit láskou, pozorností a péčí, světlem - a příkladnou spoluúčastí s další milující bytostí pozorně vytvářet zázrak, oslavit život v jeho plné nádheře. Vdechnout duši a vydechovat pokoj a růst. I jediná nedbalá saze, první šmouha ohlašuje zkázu, tušení, že lhostejná nevnímavost a nenapojenost druhých vše rozežere a zničí, rozehraje neskonalou, propastnou bolest hrůzy a zmaru, neuchránění, znásilnění a zabití... Aronofski svou metaforu vygradoval neúnosně, ale jedině tak mohl dokázat něco, co jsem v životě nečekala a nedoufala, že bych na plátně mohla uvidět, prožít, tak dokonale odzrcadlenou vlastní zkušenost, již jsem považovala za druhým nepřenosnou, nevyjádřitelnou, nevýslovnou a nesdílitelnou, sama jediná se svým steskem po spolupodílu na pravosti, tolikrát mnou započaté a vylákávané spolupráci a tolikrát mi zmarňované a zmírající pod rukama, obnažené mezi všemi napospas: tu nepopsatelnou, nejzazší bolest, když se mateřská bytost (v nejobecnějším smyslu ochranitelky započatého díla svého života) celou svou duší snaží ochránit vše kolem sebe, ten dýchající, odvážně a křehce kvetoucí celek, a předejít, zabránit znásilnění a utýrání rajského díla, jež vytváří jako jedinečný dar světu už tím, že v ní nic nedovolí ničemu ublížit a ukřivdit, nic zanedbat, protože srdcem a celým nitrem vidí a cítí, jak by se cokoli, nač jí padne zrak, mohlo a mělo uzdravit, výsostně rozvinout a obdarovat sebou svět, aby dostálo zázraku a smyslu života.... A když se vší mocí a veškerou svou silou a tvořivým talentem snaží uchlácholit a obměkčit všechny zlé síly a vlivy, jež hrozí to s láskou k životu vyvolávané, to dobré a výsostné, svou necitlivostí a nepravostí poničit a zničit, místo aby je přijali, milovali a rozvíjeli, jak náleží... to zoufalství, když mateřská bytost prosí o smilování rozpoutané hrubé a nevlídné síly, jež nejsou s to rozlišit jemnost a pravost, jež převlečené samy před sebou, farizejské, aby si nemusely přiznat ošklivost a slabost svého jednání, vnucují ve jménu dobra a lásky ubližování a nenávratné ničení jakožto pomoc a lásku k bližnímu... Tu hrůzu ze samoty uprostřed všech těch drásavých útoků, z toho, jak se v každém zdánlivě nápomocném člověku nakonec znovu odhalí smrtící přetvářka a vědomí, že je na všechno sama a že to tak nemá být, že tak se to nemůže podařit - a niterný bezbřehý stesk po té kráse, kdyby to mohlo být správně... Tu hrůzu, když rozežité dílo znovu umírá a mateřská bytost to musí přijmout a prožít s láskou k těm, kdož si nejsou - nechtějí, nemohou - být vědomi, co činí, protože nemůže a neumí nic jiného než milovat - i všechny ty, kdo se stavěli být milujícími, a nebyli, zaslepení, ubližující, ješitní, kteří jí skrze nenaplnění a zmar díla znovu pomohli jedině ještě zřetelněji nahlédnout a prožít, jak hluboká a pravá její láska a síla je a jak žádná bolest na té úporné vůli k životu a ryzosti tvoření díla nic nezmění. Znovu a znovu se bude osvědčovat v dalších nenaplněních, třeba i navěky, pokud bude neměnně trvat ničivé, zaslepené sobectví, neboť bílá nemůže jinak než chlebem, nikdy kamenem. ********************************************************************************************************************************* Existence tohohle filmu pro mě znamená strašlivě moc - protože teď už bezpečně vím, že někdo další přesně zná, co denně prožívám, s jakým steskem a bolestí tady pečuji, vnímavě tvořím, zvědomuji zázrak, jenž přestavuje potenciál našeho života, jak denně obrozuji a rozvíjím propůjčené rezidence, vracím smysl věcem a pomáhám vyrůstat bytostem zvířat a rostlin, v nevidění, v oslyšení, v denně polykaném smutku z toho, jak mou práci drolí pod rukama hrubost a přetvářka panující ve zdejším světě, jak dílo, jež prací a intuicí vyzpívávám do světla dne a na něž denně navazuji, vidím též denně zraňované skomírat, ve zmarňovaném příslibu toužené a stýskané nádhery vnímavé harmonie. ****************************************************************************************************************************** A asi nejhorší byl ten pocit, když se v sále rozsvítilo, diváci si začali sdělovat názory a já se v šoku a slzách nemohla zbavit dojmu, že jsem se ocitla lapená ve smyčce děje na plátně. Kontinuum hrůzy hrubosti. Čím víc krásy vnímáš, tím bude hůř.*~ () (méně) (více)