Psycho

Z dnešního pohledu těžko přistupovat k filmu, který je tak zásadní, že každý zvrat a ikonická scéna je známa do bodu, že víte vše o tomto filmu, než se dostanete k jeho zhlednutí. Ale pokud se dokážete na Psycho podívat a u toho předstírat, že nic o tom filmu nevíte, tak pak teprve pochopíte jeho úžasnost, skvělost, nadčasovost a celkové kvality. Můžeme se bavit o nejasné nátuře, co je film zač, jaký je jeho žánr, děj a zápletka, což celé sledování umocňuje. Můžeme se bavit o všech krásných paralelách a nepatrných tématech, či ironii osudu. O krásné přímočarosti, která je precizně provedena, díky čemuž vám servíruje zajímavé, uvěřitelné a poutavé postavy v nečekaných situacích. Nemluvě o všech hereckých výkonech a ztvárnění postav, kde vyčnívá hlavně Norman Bates. Můžeme se bavit o spoustě nepopiratelných kvalitách Psycha, ale podstatné je, že jde o neuvěřitelně poutavou, překvapivou a napínavou podívanou až do samotného konce, která má i jedny z nejlepších a nejdokonalejších finálních záběrů a prolnutí. Jen škoda toho až moc doslovného proslovu, který vše na konci přílišně vysvětluje a nezestárl s takovou grácií jako celý zbytek snímku. (05.02.2023)

V case svojej osobnej premiery na jednom z nemeckych kanalov som mal z tohto filmu velmi dobry pocit, ze som videl velmi kvalitny film zo 60-tych rokov, ale vtedy som ho hodnotil na 4 hviezdicky. Dnes som si ho zopakoval v ceskej verzii a moj zazitok aj napriek tomu, ze som scenar poznal dopredu bol daleko väcsi, ako pri prvom pozreti. Niekedy sa stane, ze si clovek oblubi film az po druhom alebo dokonca aj tretom pozreti a ja som si uvedomil az teraz, aky je to genialny film a to si uz vobec neviem predstavit, aky zazitok to musel byt uz v 60-tych rokoch. Stale viac si zacinam vazit Alfreda Hitchcocka. I po dalsej reprize 09.06.2012 mozem len potvrdit, ze je to jeden z najlepsich psychacov 60-tych rokov, ktory ma bavi aj dnes a nic nestratil z kvality v porovnani s mnohymi dnesnymi thrillermi. Taktiez aj hroziva hudba Bernarda Herrmanna si zasluzi pochvalu. (09.06.2012)

(1001) Dodnes mám v živé paměti scénu, kdy mi moji rodiče asi jako desetileté dívence vysvětlovali, kdo je to Norman Bates, abych pochopila humornou narážku v seriálu Červený trpaslík. Dopustili se tím na mně kultovního spoileru a zároveň tím také zřejmě způsobili, že mám Psycho spojené spíše s komedií než s hororem. A na obranu mých rodičů, myslím si, že Hitch taky udělal hodně proto, aby tomu tak bylo. Protože čím jsem starší (a není to tím, že bych byla cyničtější, pokud něco, tak teď u filmů brečívám víc než zamlada), tím víc se moje percepce filmu blíží poťouchlé černé komedii. A není to jenom kvůli scéně se šéfem na přechodu. Hodně dialogu to též naznačuje. A taky to není tak, že bych se u filmu smála stylem "je to staré a hloupoučké", ale protože v tom vidím opravdickou tvůrcovu zlomyslnost a škodolibost. Naprostá krása je například kontrast Perkinsova Normana a Gavinova boyfrienda. Gavin je muž skála, panák, prkno, dřevo, který mluvou i chováním patří do starého světa (filmu). Perkins se pořád hýbe a vrství ve svém projevu spoustu druhů emocí, je nesvůj a nejistý a přece i v těch nejvypjatějších momentech uvolněně žvýká nějaké bonbóny. Dále také pokud o někom platí, že má ramena přes celá záda, tak o Perkinsovi, a kolik víc důkazů člověk potřebuje, aby ho nazval budoucností kinematografie. (A říkám to samozřejmě v době, kdy se tato budoucnost už stala, herec a já jsme byli oba naživu jenom v jeden stejný rok a v těch následujících letech jsem já měla tu smůlu, že jsem viděla i béčkové až céčkové pokračování Psycha, které si ke vší hrůze i sám režíroval.) Hudba je tak profláklá, že mám vždycky dojem, že si ji pamatuji z jiného života, ale co opravdu hodně obdivuji jsou pohyby kamery. A taky mám slabost pro to, jak Hitch neustále znejisťuje a pozměňuje, kdo je vlastně hlavní postava příběhu. Když jsem film viděla jako malá, zamilovala jsem se u něj do Perkinse. Nyní místo v mém srdci okupuje policista, který zaklepe na okno auta Marion po noci prospané na silnici a potom je její hrozivý stín. -"A man should have a hobby." ♥ (12.11.2014)

Tak tohle byl ten filmovej skvost? Tohle byl ten slavnej "horor" od Hitchcocka, kterej má právě teď (11.3. 2007) na čsfd 92% a je to 16. nejlíp hodnocenej film? - HA HA HA HA HA - No čekal jsem, že skoro 50 let starej horor už nebude mít takovej efekt, ale po přečtení všech hodnocení, který vypadaj, že hodnotící během sledování Psycha nejspíš prožívali orgasmus, jsem si řikal, že na tom filmu přecejenom asi "něco" bude a rozhodnul jsem se ho zhlédnout na vlastní bulvy. Bohužel, musim konstatovat, že na Psychu neni vůbec nic. Je to jenom 2-hodinová nuda k posrání. Kromě oný slavný scény ve sprše, která je podle mě spíš k smíchu, je celej film akorát plnej nudnejch rozhovorů o hovně a pokud to člověk vydrží a nevypne televizi, tak se tou nudou prokouše až k naivnímu a křečovitýmu finále. Herecký výkony (kromě Perkinse) ubohý, děj nudnej a napětí absolutně žádný, což je u hororu docela problém. Rozmejšlel jsem se mezi odpadem a 1 hvězdičkou, ale odpad by mi už připadal, jako kopání do mrtvol a vlastně se mi na filmu aspoň trochu líbila ta hudba. Jestli se u Psycha někdo skutečně bál, tak dost vážně pochybuju o jeho duševnim zdraví. Já teď akorát můžu litovat, že jsem se radši nedíval na Sexbombu od vedle, která běžela ve stejnej čas na jinym kanále. Moh jsem se aspoň podívat na Elishu a takhle jsem si akorát zkurvil večer. Ještě takovej dodatek... Že se někdo ohání tim, že je potřeba brát v úvahu dobu, kdy to vzniklo? Tak tomu se můžu akorát vysmát. Když vám někdo dá Trabanta, ať se v něm trochu projedete, taky ho pak budete hodnotit s ohledem na dobu vzniku, vy pokrytci??? Ano, ten Trabant = Psycho. Stejně tak, jako Trabant v dnešní době nemůže konkurovat modernim strojům, tak Psycho nemůže konkurovat současnym filmům a co se týče napětí, tak jakýkoliv sebeblbější teen-vyvražďovačce nesahá ani po kotníky. Spíš mam pocit, že v tomto případě uživatelé rozdávaj bezhlavě 5 hvězdiček jen proto, že je to ta slavná sračka od "mistra hororu" Hitchcocka. Jinak to označení "mistr hororu" je akorát k smíchu. (11.03.2007)

Rovnou se přiznám, že ve mě Psycho nezanechalo očekávaný dojem. Pár působivých scén (samozřejmě ona profláklá sprcha se mezi ně počítá), černobílý materiál, "kvílivě drásající" Herrmannova hudba a přímočarost (žádné velké chození kolem horké kaše, jde nám o vraždy, tak se jimi hezky budeme zabývat) nestačí k tomu, aby ve mě tohle dílo vyvolalo mražení a strach jako celek a obdiv k autorovi. Ano, je to dobře zrežírované a ve své době si zřejmě diváci v kinech zakrývali oči, ale pro mě čas velkou část působivosti požral čas a také "vysvětlující" scéna s psychiatrem na konci filmu dost srazila výsledný dojem. Je to možná můj problém, ale Psycho mě nenadchlo tak, jako většinu diváků, rozhodně od něj ale nikoho neodrazuji. Je to dobrá lekce z dějin filmu a vlastně i povinnost každého filmofila, tohohle se lidé v šedesátých letech báli, i když popravdě - pořád mi nějak nedochází, proč (mimochodem, nečekejte horor, Psycho jím není ani náhodou). (08.06.2007)