Godzilla, Minilla, Gabara: Oru kaidžú daišingeki

„Gojira-Minira-Gabara: Oru kaijû daishingeki“ je skutečně rodinný film, kde jsou příšery použity spíš okrajově a z celkové stopáže zabírají minimum času. Ani ty svobody nejsou nějak zdlouhavé a je jich minimum. Ale tak to je jednoduše dáno tím, že tohle má oproti ostatním kaiju filmům jinou strukturu a monstra jsou jen doplňkem, pozadím pro to, aby v sobě jeden malý chlapec našel dost síly a postavil se svým vlastním příšerám. (17.05.2015)

Ježiši Kriste na nebesiach, čo to bolo? Nielenže je to neskutočne detinské, príbeh je otrasný a s Godzillou to má asi toľko spoločné ako nejaké céčkové fan fiction od desaťročného chlapca, no navyše to recykluje celé scény z predošlých filmov! Jediné, čo tento paškvil uchránilo od odpadu je to, že má len niečo cez hodinu. (10.05.2014)

Ne, tohle fakt ne. Říkám si u takovýchto zásadních šlápnutí vedle, jestli aspoň tušili, že to bude paskvil. Příznaky, že Hondu už Godzilla nebavila, byly v několika předcházejících "dílech". O prostou stařeckou senilitu nešlo, protože mezitím točil solidní praštěné scifárny, jako u nás Vorlíček s Macourkem. Poprvé si to u mě zásadně rozlil předminule, s uvedením Godzillího potomka na scénu, a brnkáním na dětskou notu. Ale ne takovou, jak umí třeba Miyazaki, který dítě bere za malého inteligentního tvora... ale takovou křečovitou, jako v té době uměly být třeba sovětské pionýrské filmy... malí vymydlení spratci s pravítkem zaraženým víte kam, které vidíte a chcete nikdy nemít potomky... a kteří jsou donucení být "roztomilí" oním stylem a přístupem, jak laktačním syndromem postižené matky na děti šišlají a mluví o nich jako o ňuňu prdelkách, co mají s manžou (jako ne s číňanem, ale manželem). Ale tohle téma nechme, je ho ve filmu až dost – skutečně, vsadil kromě odpudivého dětského hlavního hrdiny na jeho odpudivého parťáka Miniru (malého Godzillího smrada, co se chová stejně). A výsledkem, no to byste neřekli, je odpudivý film, asi tak o hodinu delší, než by bylo záhodno. Navíc značná část záběrů s monstry (hodně přes půlku) je znovu použitá ze starších filmů. Mohlo se tohle někomu upřímně líbit? No i když, kdyby mi bylo pět až sedm, tak asi hodně... (29.05.2012)

I mistr se někdy utne. Tragická snaha o výchovnou lekci v podání mluvící (ugh...) Minilly. Snaha cílit na dětské publikum je pochopitelná, ale tohle se dětem prostě v žádném případě líbit nemohlo. Veškeré monster prvky se odehrávají pouze ve snech/fantazii hlavního hrdiny. Jinými slovy Godzilla v tomto filmu není ani "skutečná". Vidět tento paskvil jako malý kluk, tak by mi pan Honda skutečně radost neudělal. Málo miniatur, málo speciálních efektů a monster souboje (kvůli scénáři) bez špetky napětí. (14.06.2016)

Zatímco Fukuda Godzillu znásilnil opakovanými záběry, hloupostí a infantilitou, tohle je vyloženě kudla do zad od jejího tvůrce. Těžko říct, zda mě více vytočil tenhle díl, nebo Godzilla vs. Megalon, ale celkově se dá říct, že ten Fukudův, protože tenhle film je takový omyl, že ho skoro jako Godzillu ani nepočítám. Spíš jako jakýsi spin-off pro děti. Těžko lze vůbec něco hodnotit. Děj kolem chlapce mě vzhledem k tomu, že se koukám na Godzillu vůbec nezajímal, je tu pár záběrů z minulých dílů, které jsou použity rozhodně lépe, než jak to dělal Fukuda, ale co je nejhorší, byly kostýmy. Kostým Gabary je neskutečně špatný a levný, že je to i na Godzillí film dost silná káva. A ty otvory na krku pro oči? Co to mělo být?! Vždyť tohle byl oblek z Power Rangers a nikoliv z japonského "velkofilmu"! Naprostým fiaskem je potom působení Minilly. K tomu už bylo řečeno celkem dost. Piští, mluví, mění velikost atd. Víc k tomu nelze dodat. (21.03.2013)