Bowling for Columbine

A půl. Tento dokument jsem již dlouho chtěla zhlédnout, a s velkými očekáváními jsem se na něj těšila, avšak mé představy zůstaly z větší části nenaplněny. Ze začátku velmi poutavý dokument, jež si vysloužil mou pozornost, poté však s postupem času, lehce zabředávající do průměru a příliš vyzvedávající americký styl. Jistě, je to o Americe, takže by to tak mělo být správně, ale i přesto mi to chvílemi mírně vadilo. Na tématiku posedlosti USA zbraněmi jsem ale asi očekávala něco jiného. (07.09.2010)

MM, ne ta MM, ale ten MM, mi mluví z duše. Amíky nemám rád, jejich nulovou kulturou, založenou na tom, co kde najdou a splácaj dohromady - viz US kuchyně - z duše opovrhuju, jejich uprděnou buranskou náturu krkajícich řepanů nesnáším a jejich primitivní namyšlenost a ubohou pýchu nad vlastními výkony nemůžu pochopit. Myslím, že všechno, co v Bushlandu mají, si do puntíku zaslouží. Dobře jim tak:-) (15.01.2007)

Azda najhumornejšie na genéze relevantnosti takejto exaltovanej dokumentaristiky akú forsíruje napríklad Moore je jav, v ktorom sa komentujúci vedia rozdeliť do dvoch rozčarovaných táborov, pohrúžiť sa do osvojených póz súdnosti na pokraji agónie a vzápätí odštartovať samopašné habkanie ústiace do neurovnaných tvrdení. Ak dovolíte rád by som sa k Vám nachvíľočku pridal :-)______Vec sa má takto, 0 alebo 100 je nonsens, napredovať stredovou úžľabinou rozhodnutí má v poznámkovom bloku každý, ale darí sa to len zopár šťastlivcom, ktorých mená by som zajtra privítal na mojom stole.______Omáčku bokom, nožom priamo k mäsu. Nech už je objektivita akokoľvek neuskutočniteľným výjavom, názorová „tsunami“ preplnená patvarmi a vábenie invektívnym globalizovaním je na nehoráznom vzostupe, tak kto sa zrovna nezačleňuje do tried : „už to mám odžité, nedbám“ alebo „neprehováraj ma, je to klamstvo, viem to“ , zákonito usúdi, že pomerne veľa (kedysi dávno nevypočítavo ustanovených) zložiek súžitia sa (už dlhé roky) rúti do smradľavých sračiek. Kto upozorňuje na ich smrad, nepritakáva väčšine, nebodaj naznačí akýsi (byť aj prehnaný, veď čo dnes nie je zveličované?!) postoj, tak je hneď ľstivým (demagogickým) magorom, ten na ktorého si kde kto rád ukáže prstom : „aha, to on nedrží s nami“. Zoči-voči dennodenným hovadinám zo spravodajstiev, popri zabednených slepcoch „new generation“, ba aj s istotou, že samotárske táranie nič nezmení, si oveľa radšej posnorím v kritických útokoch na všednú skazenosť, než silácky salutovať naservírovaným „rozkazom“.______“Bowling for Columbine“ oprávnene špiní/viní ďalšiu hŕstku hviezd zo zástavy spojených štátov, s prihliadnutím k historickej i súčasnej informovanosti pátra po ložiskách násilnických sklonov, po príčinách orientácie médií na strach, po mýtoch kanadskej odlišnosti a prudko útočí na háklivú slabinu celého národa-zbrane. Od paradoxne nenáročnej-zákonnej disponibility (banka, K-Mart), cez hromadný dopyt (NRA) až po nenavrátiteľné-tragické zneužitia (Littleton, Kayla Roland). Navodzuje husiu kožu i zvádza k rehotu. Podnecuje nedôveryhodnosť, ale aj ovplýva skutkovou podstatou viny-ciže vie kto je páchateľ, pozná jeho činy-a na bitevnom poli ho trestá najprísnejšími údermi. K tomu vrodená vada amíkov-brať sa moc vážne+dbať o najdesivejšie skonštatovanie ujmy a po doladení (možno príležitostne) neobjektívnym prednesom je do atmosféry vpustená otázka krutej neohľaduplnosti hodná k bezodnému uvažovaniu.______“Donated by greene home for funerals“. (19.08.2010)

Od Columbine prý došlo v USA průměrně k deseti školním střelbám ročně a 2018 se už teď řadí jako jeden z historicky nejhorších, přičemž skoro každý zaznamenal tragédie jako loni ve Vegas, kostel v Charlestonu, nebo gay klub v Orlandu, což dělá z BOWLING FOR COLUMBINE stále zajímavý a relevantní počin. I dnes se dále spekuluje a není žádná jasná odpověď, recept prevence, zdaleka ani shoda co se týče zbraní. Pro mě asi nejlepší point tu leží v demenci šíření iracionálních strachů mezi veřejností, ať už jsou to černoši, bláznivý muslimáci, nebo třeba zabijácký včely. Což je problém nejen u američanů, ale i tady v naší střední Evropě, teď navíc ještě umocněný vlivem sociálních sítí. Takže jasně, slovo "dokument" hezky do uvozovek, někdy je Moore silně otravný, ale jinak k zamyšlení, zábavný a obohacující dvě hodinky, stejně dívatelný i 16 let poté, čerstvě po WHO IS AMERICA... (Hodnotí člověk, který nosí bundu NRA a miluje svou pistol.) (25.09.2018)

Nebudu zde hodnotit to, jaký pohled na věc mi Bowling for Columbine a Michael Moore vnucují. Nebudu zde hodnotit ani celkový obsah. Tentokrát budu hodnotit formu. Způsob, jakým Moore dokáže přesvědčit spousty lidí o tom, jak to ve "skutečnosti" je. Celkové zpracování je totiž bezchybné. Vše, co se během dokumentu na obrazovce objeví má ve filmu své pevné místo, všechno zapadá do krásného celku. Celku, který budou všichni ti paranoici a zastánci fantaskních teorií uctívat. Moore jim totiž dal to, po čem tak dlouho prahnou. Neříkám, že mě na dokumentu nezaujalo vůbec nic, to není pravda (část s Charletonem Hestonem byla skvělá, ovšem s tou fotkou už to opět Moore hnal někam jinam). Každý by si na věc měl udělat svůj vlastní názor. Bowling for Columbine je přesně takovým - vlastní názor. Michaela Moorea. (13.07.2008)